Zkamenělý hmyz svědčí o nulové evoluční změně a rychlém pohřbení!

Johan Kruger
přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

Obrázek 1. Zkamenělé kopulující pěnodějky ze střední jury (A) a rekonstrukce pravděpodobné kopulační polohy (B) (od Li et al.1)

Nejranější záznam kopulujícího hmyzu odkryli nedávno v Číně (viz obr 1)¹ v usazeninách střední jury.² I když se toho ví hodně o reprodukčním chování současného hmyzu, případy jedinců, kteří zkameněli při páření (tj. právě při ´aktu´), jsou velmi řídké. Ze 33 takových doložených případů z celkového záznamu hmyzích zkamenělin (např. světlušky, moskyti, skákavý hmyz, cikády, vodoměrky, včely a mravenci),³ bylo 27 uchováno v jantaru (což je zkamenělá pryskyřice stromů) a pouze šest ve zkamenělém stlačeném stavu⁴ včetně případu, o kterém zde mluvíme.⁵ Tento nový nález nahrazuje předchozí starší vzorky páru nekousavých pakomárů ⁶ (mouchy), kteří byli objeveni v jantaru rané křídy. ⁷

Taxonomie

Nová studie popisuje tento hmyz jako nový druh, Anthoscytina perpetua, který patří do Procercopidae, což je vyhynulá čeleď z nadčeledi pěnodějky, Cercopoidea. Ačkoliv během pozdní křídy je zkamenělý záznam této nadčeledi nulový, evolucionisté spekulují, že pět existujících čeledí se ´vyvinulo´ z Procercopidae.⁸

Metamorfóza

UCHOVÁNÍ NĚKOLIKA DROBNÝCH MORFOLOGICKÝCH DETAILŮ DÁVÁ SMYSL JEN TEHDY, POKUD BYL HMYZ VELMI RYCHLE POHŘBEN SEDIMENTY NANESENÝMI VODOU.

Tento drobný polokřídlý hmyz⁹, rozšířený po celém světě, dostal svoje jméno od poskakování po rostlinách, něco jako dělají malé žabky. Neprodělává dokonalou metamorfózu (tj. vajíčko, larva, kukla a dospělá stádia); nejlépe je znám ze stadia nymfy (larvy pěnodějky), kdy je tělo pokryto pěnovitou rostlinnou mízou, která se podobá slině, hlavně jako ochrana před nepřáteli a vysušením.

Charakteristické rysy plánu (designu)

Abych nezapomněl, nedávno byly objeveny u rostlinných skokanů ´ozubené převody´ ve stadiu nymfy,¹⁰ což je hmyz blízce příbuzný pěnodějkám. To je jasný znak plánu (designu), kdy tento mechanický převodový systém umožňuje skákajícím nohám nymfy odrazit se téměř současně, aby tak nedošlo k tomu, že by hmyz skočil šikmo a začal se nekontrolovatelně otáčet.

Morfologie a chování

Zkameněliny těchto dvou pěnodějek ukazují těsnou kopulační pozici břichy k sobě (obrázek 1), se samčím kopulačním orgánem vloženým do samičí kopulační struktury. Vzhledem k možným účinkům při procesech fosilizace autoři studie nevyloučili, že ke kopulaci u fosilizovaných pěnodějek docházelo tak, jako je to u současných živých, vedle sebe.¹¹

To by dávalo smysl, přihlédneme-li k moderním pěnodějkám, které kopulují vedle sebe or břichy k sobě v závislosti na tom, zda jsou na plochém povrchu nebo přisedlé ke svislému stonku (obrázek 1). Na základě velkého množství paratypů bylo pak dosaženo závěru, že samčí a samičí genitálie vykazují rozlišitelnou symetrickou uspořádanost.¹²

Další důležitým rysem pozorování bylo, že dva břišní segmenty (8 a 9) u hmyzího samečka byly výrazně ´zkrouceny a ohnuty´, víceméně až ke stavu vykloubení.

Rychlé pohřbení a žádná změna

Máme-li na mysli to, co bylo výše uvedeno, dvě věci jsou z této významné vědecké studie jasně patrné: kvalita uchování této zkameněliny, což ukazuje na okamžité pohřbení, a dále fakt, že když se kopulační pozice, celkové chování a symetrie genitálií nezměnily za údajných 165 miliónů let, tak to jasně svědčí o nulové evoluci, stagnaci.¹³

Uchování několika drobných morfologických detailů dává smysl jen tehdy, pokud byl hmyz velmi rychle pohřben sedimenty nanesenými vodou (což odpovídá biblické Potopě – viz Genesis 7:11). Tím by byl zamezen přístup kyslíku a zabráněno rozkladu během doby, což ale ukazuje, že k pohřbení došlo zřejmě nedávno, ne před milióny let. Z celkového pohledu můžeme zjistit, že samčí břišní dutina je promáčklá a v tomto stavu během kopulace okamžitě ‘zamrzla v čase’, což by vysvětlovalo u této zkameněliny ‘zkroucené a ohnuté’ segmenty ve stavu ‘vykloubení’. Což se samozřejmě dá připsat tomu, že mužský reprodukční orgán je ještě vnořen do ženské kopulační struktury spolu s neporušenou kopulační pozicí.

UCHOVÁNÍ NĚKOLIKA DROBNÝCH MORFOLOGICKÝCH DETAILŮ DÁVÁ SMYSL JEN TEHDY, POKUD BYL HMYZ VELMI RYCHLE POHŘBEN SEDIMENTY NANESENÝMI VODOU.

Podobné rychlé uchování bylo též pozorováno u jiného hmyzu. Struktury bubínku byly doloženy u cvrčků a zkamenělin sarančat, které byly “ naprosto identické svým moderním zástupcům ”. Což ukazuje, že hmyz byl nejen “ vybaven od samého začátku slyšením, ale … rychle pohřben v nedávné minulosti — ne před milióny let ”.¹⁴ Ovšem ani tento fakt nezabrání evolučním spekulacím, včetně toho, jak se hmyzí slyšení ‘vyvinulo’ během ohromně dlouhého času.¹⁵

U masožravého mravkolva byly téměř perfektně zachovány barevné vzory na křídlech. Jak by to asi bylo možné u údajně 120 miliónů let starého hmyzu? Ve snaze nějak tohle vysvětlit článek konstatuje, že “ rychlé pohřbení a bezkyslíkaté podmínky se považují za důležitý faktor”.¹⁶ Protože miliardy ‘ rychlých zkamenělin ’¹⁷ v sedimentárních vrstvách po celém světě jsou pravidlem spíše než výjimkou, nemůžeme než souhlasit s tímto závěrem!

Nulová evoluce (stagnace) formy i funkce

Autoři nekomentují, jak je to možné, že morfologie a chování pěnodějek zůstalo naprosto stejné přes celých těch údajných 165 miliónů let. Protože jsou evolucionisti čas od času konfrontováni se zkamenělými důkazy vyhynulých, ale svým současným žijícím příbuzným velmi podobných tvorů, pokusili se tento hlavolam vyřešit různým způsoby. Jedním z nich je punktuační rovnováha¹⁸; nulová evoluce (stagnace) je jiný takový pokus.

Ve studii zahrnující současné druhy nájezdních mravenců a jejich fosilních protějšků,¹⁹ jejich anatomie a chování byly tak podobné, že jeden ze závěrů je, že nájezdní mravenci musí pocházet z jediného zdroje! To je v rozporu s pohledem odborníka, že předci nájezdních mravenců žili zhruba před 100 milióny let a že tito mravenci vznikli několikrát na různých kontinentech. Autor si povšiml nedostatku evolučních změn (stagnace) mezi fosilními a živými formami za celou tu údajně ohromnou časovou dobu, pak ale přisoudil tento nedostatek změn dlouhodobé ‘evoluční stagnaci’ , což je tedy oxymóron [protimluv] – pokud by byl jen jeden.²⁰ Jak už bylo řečeno, vypadá to tedy tak, že “ ten nejzákladnější fakt teorie evolučních změn je to, že všechno zůstává pořád stejné!”²¹

Závěry

Pokud dáme dohromady pozorování rychlého pohřbívání a nulové evoluční změny (stagnace), můžeme věc uzavřít s tím, že jemně uchované zkameněliny pěnodějek mluví jasně o rychlém pohřbení v sedimentech nanesených vodou v souladu s biblickou zprávou, že celý svět byl zalit vodou asi před 4 500 lety (Genesis 6–9). Tvorové byli učiněni tak, aby se vždy rozmnožovali “ podle svého druhu ” (Genesis 1; Leviticus 11) ; nulové evoluční změny (stagnace) tak potvrzují tvrzení Genesis, že Bůh stvořil všechen hmyz pátého dne asi před 6 000 lety (Genesis 1:21).

Podobné články v angličtině

• Evolutionary Stasis
• Seeing the pattern
• Fossil insect ears—deaf to evolution
• Evolutionists can’t dodge ‘Living Fossils’
• Are there out-of-sequence fossils that are problematic for evolution?
• Are fossils ever found in the wrong place?
• Living fossils: a powerful argument for creation
• Fast fossils

Pro další četbu v angličtině

• Toothed gears in jumping insects
• Polystrate fossils: evidence for a young earth
• Hundreds of jellyfish fossils!
• Fossils Questions and Answers

Video k tomuto tématu

KREV V NEZKAMENĚLÉ DINOSAUŘÍ KOSTI – VIDEO V ANGLIČTINĚ