Johan Kruger
přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

Nejranější záznam kopulujícího hmyzu odkryli nedávno v Číně (viz obr 1)2 I když se toho ví hodně o reprodukčním chování současného hmyzu, případy jedinců, kteří zkameněli při páření (tj. právě při ´aktu´), jsou velmi řídké. Ze 33 takových doložených případů z celkového záznamu hmyzích zkamenělin (např. světlušky, moskyti, skákavý hmyz, cikády, vodoměrky, včely a mravenci),4včetně případu, o kterém zde mluvíme.5 Tento nový nález nahrazuje předchozí starší vzorky páru nekousavých pakomárů7
Taxonomie
Nová studie popisuje tento hmyz jako nový druh, Anthoscytina perpetua, který patří do Procercopidae, což je vyhynulá čeleď z nadčeledi pěnodějky, Cercopoidea. Ačkoliv během pozdní křídy je zkamenělý záznam této nadčeledi nulový, evolucionisté spekulují, že pět existujících čeledí se ´vyvinulo´ z Procercopidae.Metamorfóza
Uchování několika drobných morfologických detailů dává smysl jen tehdy, pokud byl hmyz velmi rychle pohřben sedimenty nanesenými vodou. Tento drobný polokřídlý hmyz9, rozšířený po celém světě, dostal svoje jméno od poskakování po rostlinách, něco jako dělají malé žabky. Neprodělává dokonalou metamorfózu (tj. vajíčko, larva, kukla a dospělá stádia); nejlépe je znám ze stadia nymfy (larvy pěnodějky), kdy je tělo pokryto pěnovitou rostlinnou mízou, která se podobá slině, hlavně jako ochrana před nepřáteli a vysušením. Abych nezapomněl, nedávno byly objeveny u rostlinných skokanů ´ozubené převody´ ve stadiu nymfy,otáčet. Zkameněliny těchto dvou pěnodějek ukazují těsnou kopulační pozici břichy k sobě (obrázek 1), se samčím kopulačním orgánem vloženým do samičí kopulační struktury. Vzhledem k možným účinkům při procesech fosilizace autoři studie nevyloučili, že ke kopulaci u fosilizovaných pěnodějek docházelo tak, jako je to u současných živých, vedle sebe.11 To by dávalo smysl, přihlédneme-li k moderním pěnodějkám, které kopulují vedle sebe or břichy k sobě v závislosti na tom, zda jsou na plochém povrchu nebo přisedlé ke svislému stonku (obrázek 1). Na základě velkého množství paratypů bylo pak dosaženo závěru, že samčí a samičí genitálie vykazují rozlišitelnou symetrickou uspořádanost.12 Další důležitým rysem pozorování bylo, že dva břišní segmenty (8 a 9) u hmyzího samečka byly výrazně ´zkrouceny a ohnuty´, víceméně až ke stavu vykloubení. Máme-li na mysli to, co bylo výše uvedeno, dvě věci jsou z této významné vědecké studie jasně patrné: kvalita uchování této zkameněliny, což ukazuje na okamžité pohřbení, a dále fakt, že když se kopulační pozice, celkové chování a symetrie genitálií nezměnily za údajných 165 miliónů let, tak to jasně svědčí o nulové evoluci, stagnaci.13 Uchování několika drobných morfologických detailů dává smysl jen tehdy, pokud byl hmyz velmi rychle pohřben sedimenty nanesenými vodou (což odpovídá biblické Potopě – viz Genesis 7:11). Tím by byl zamezen přístup kyslíku a zabráněno rozkladu během doby, což ale ukazuje, že k pohřbení došlo zřejmě nedávno, ne před milióny let. Z celkového pohledu můžeme zjistit, že samčí břišní dutina je promáčklá a v tomto stavu během kopulace okamžitě ‘zamrzla v čase’, což by vysvětlovalo u této zkameněliny ‘zkroucené a ohnuté’ segmenty ve stavu ‘vykloubení’. Což se samozřejmě dá připsat tomu, že mužský reprodukční orgán je ještě vnořen do ženské kopulační struktury spolu s neporušenou kopulační pozicí. Uchování několika drobných morfologických detailů dává smysl jen tehdy, pokud byl hmyz velmi rychle pohřben sedimenty nanesenými vodou. Podobné rychlé uchování bylo též pozorováno u jiného hmyzu. Struktury bubínku byly doloženy u cvrčků a zkamenělin sarančat, které byly “ naprosto identické svým moderním zástupcům ”. Což ukazuje, že hmyz byl nejen “ vybaven od samého začátku slyšením, ale … rychle pohřben v nedávné minulosti — ne před milióny let ”.15 U masožravého mravkolva byly téměř perfektně zachovány barevné vzory na křídlech. Jak by to asi bylo možné u údajně 120 miliónů let starého hmyzu? Ve snaze nějak tohle vysvětlit článek konstatuje, že “ rychlé pohřbení a bezkyslíkaté podmínky se považují za důležitý faktor”.Protože miliardy ‘ rychlých zkamenělin ’Nulová evoluce (stagnace) formy i funkce
Autoři nekomentují, jak je to možné, že morfologie a chování pěnodějek zůstalo naprosto stejné přes celých těch údajných 165 miliónů let. Protože jsou evolucionisti čas od času konfrontováni se zkamenělými důkazy vyhynulých, ale svým současným žijícím příbuzným velmi podobných tvorů, pokusili se tento hlavolam vyřešit různým způsoby. Jedním z nich je punktuační rovnováha18; nulová evoluce (stagnace) je jiný takový pokus. Ve studii zahrnující současné druhy nájezdních mravenců a jejich fosilních protějšků,jejich anatomie a chování byly tak podobné, že jeden ze závěrů je, že nájezdní mravenci musí pocházet z jediného zdroje! To je v rozporu s pohledem odborníka, že předci nájezdních mravenců žili zhruba před 100 milióny let a že tito mravenci vznikli několikrát na různých kontinentech. Autor si povšiml nedostatku evolučních změn (stagnace) mezi fosilními a živými formami za celou tu údajně ohromnou časovou dobu, pak ale přisoudil tento nedostatek změn dlouhodobé ‘evoluční stagnaci’ , což je tedy oxymóron [protimluv] – pokud by byl jen jeden.Genesis 6–9). Tvorové byli učiněni tak, aby se vždy rozmnožovali “ podle svého druhu ” (Genesis 1; Leviticus 11) ; nulové evoluční změny (stagnace) tak potvrzují tvrzení Genesis, že Bůh stvořil všechen hmyz pátého dne asi před 6 000 lety (Genesis 1:21).Charakteristické rysy plánu (designu)
Morfologie a chování
Rychlé pohřbení a žádná změna
Podobné články v angličtině
Pro další četbu v angličtině
Video k tomuto tématu
Odkazy a poznámky