Od dávných dob až po současnost znamení Stvořitele jsou jasně patrné

Russell Grigg
Přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

Přes dva tisíce let lidé tvrdili, že ‘konstrukční projekt’ v přírodě ukazuje na Projektanta.1 V roce 44 př. n. l. Cicero, římský literát, řečník a státník (106–43 př. n. l.), použil tuto myšlenku ve své knize De Natura Deorum (O přirozenosti bohů)2, aby tak vzdoroval evolučním myšlenkám filozofů svých dnů.

Řecký evolucionismus, bohové a strach ze smrti

Dvě tehdejší filozofické školy byly epikúrejství3 a stoicismus.4 Epikúrejci hledali štěstí v tělesných radostech a v absenci bolesti a úzkosti. Dvě hlavní příčiny úzkosti byly strach z bohů a strach ze smrti, proto Epikúros chtěl obojí odstranit učením o evoluční atomové teorii.5

Popíral, že by v přírodě byl nějaký účel, protože všechno je složeno z částic (atoma: atomy), které všechny padají směrem dolů. Říkal, že se tyto částice někdy samovolně ‘odchýlí’, splynou a vytvoří těla—neživá, živá, lidská a božská. Bohové jsou z jemnějších atomů než lidé. Ti svět nestvořili ani ho neřídí, a protože o lidské záležitosti nejeví žádný zájem, lidé se jich nemusí bát. Při smrti se duše rozloží a přestane existovat, takže strach ze smrti nebo z nějakého soudu po smrti je zbytečný.

Pokud mohou nahodilé srážky mezi částicemi vytvořit svět, proč nemohou vytvořit mnohem méně náročné objekty, jako je sloupořadí, chrám, dům nebo město?

Cicero používá ve své knize argumenty stoiků, aby tak pomocí myšlenky designu (konstrukčního projektu) v přírodě odmítl epikúrejské učení s cílem ukázat, že vesmír je řízen inteligentním designérem. Tvrdil, že když v umělecké či jiné činnosti je třeba použít vědomého záměru (např. k vytvoření obrazu nebo sochy), tak příroda, která je ještě dokonalejší než umění, vykazuje rovněž účelnost. Argumentoval tak, že k řízení lodi je potřeba zkušené inteligence a sluneční nebo vodní hodiny ukazují čas spíše díky konstrukčnímu projektu než následkem náhody. Řekl, že dokonce i britští nebo skytští barbaři se nemýlili, když pochopili, že model ukazující pohyby slunce, hvězd a planet je produktem vědomé inteligence.6

Cicero pak ještě pokračoval svůj útok na evolucionismus Epikúra podivem, že je někdo schopen sám sebe přesvědčit, že by náhodné kolize částic mohly vytvořit něco tak krásného, jako je náš svět. Řekl, že se to rovná věřit tomu, že když se budou na podlahu házet dostatečně dlouho písmena abecedy, tak ta písmena sestaví Enniovy Anály.7,8 A ptá se: Pokud mohou nahodilé srážky mezi částicemi vytvořit svět, proč nemohou vytvořit mnohem méně náročné objekty, jako je sloupořadí, chrám, dům nebo město?9

Nedávné použití argumentů pro konstrukční projekt v přírodě

V 18. století byl nejznámějším uživatelem argumentu plánu v přírodě William Paley (1743–1805). Ve své knize Natural Theology [Přírodní teologie] uvádí příklad, jak jde někdo pustou krajinou a najde na zemi hodinky. Z funkcí, které plní jednotlivé části hodinek (tj. péro, ozubená kolečka, ručička) plyne jediný logický závěr, že musel existovat hodinář, který ‘rozuměl jejich konstrukci a vyprojektoval hodinky k užívání’.10 Paley také rozebral důkaz plánu v oku—které jako nástroj pro vidění vykazuje inteligentní konstrukční projekt stejným způsobem, jako tento projekt vykazuje dalekohled, mikroskop nebo brýle. A ještě pokračuje vysvětlováním složitého designu mnoha jiných lidských či zvířecích orgánů — to vše ukazuje k závěru, že složitý život prokazuje existenci inteligentního stvořitele.

Skotský filozof skepticismu David Hume se v 18. století snažil namítat proti argumentu o hodinkách to, že hodinky nejsou živými organizmy a nerozmnožují se. Paley však píše až o 30 let později než Hume a jeho argumenty jsou důkazem proti většině Humeovým námitkám. Například jeden moderní filozof Humeovi odporuje: ‘Argument Paleyho o organizmech stojí pevně sám o sobě, bez ohledu na to, zda se hodinky a organizmy sobě podobají. Hlavní myšlenka o hodinkách spočívá v tom, že pomáhá čtenáři pochopit, že argumentace ohledně organizmů je přesvědčivá.’11

National Eye Institute

Charles Darwin a Paley

Charles Darwin musel během svých studií teologie na cambridgeské univerzitě (1828–31) Paleyho číst. Později říká, že ‘si myslí, že stěží kdy obdivoval nějakou knihu tolik, jako byla Paleyova Přírodní teologie. Tehdy jsem ji znal téměř nazpaměť.’12

Jenže zbytek svého života Darwin strávil rozvíjení a propagaci teorie, která chtěla vysvětlit, jak se ‘konstrukční projekt’ v přírodě mohl vytvořit sám bez Boha.13 Darwin přišel s tím, že se malé užitečné změny mohly vytvořit nahodile, a tak umožnit svým nositelům přežít a tyto změny předat dál—což je přírodní výběr. Přírodní výběr by tak pracoval i na těch nejmenších vylepšeních a během dlouhých věků by se tak údajně nahromadilo dostatečné množství malých změn, aby tak vznikly ‘konstrukční projekty’, které v živém světě pozorujeme.

Moderní věda proti Darwinovi

Evolucionisté včetně militantního ateisty, oxfordského profesora Richarda Dawkinse, pořád používají Darwinovu teorii k popírání konstrukčního projektu v přírodě. V současnosti věří, že přírodní výběr operuje na základě kopírování genetických chyb (mutací), z nichž některé jsou považovány za příčinu zvyšování obsahu genetické informace (viz zde). Jenže Dawkinsovy argumenty jsou předmětem stálých vážných vědeckých kritik.14,15,16,17 Dawkinsův neodarwinismus má řadu trhlin:

  • Přírodní výběr vyžaduje soustavy, které se samy reprodukují. Jenže vznik i toho nejjednoduššího sebe replikujícího organizmu (viz zde) procesem nahodilých kombinací chemikálií je ještě neuvěřitelnější možnost než vznik Enniových Análů házením písmen na podlanu. Živé soustavy vyžadují dlouhé molekuly s přesným uspořádáním menších ‘stavebních kamenů’. Nejenže ‘stavební kameny’ samy od sebe nevytvoří to správné pořadí, ale je zcela nepravděpodobné, že by přírodními procesy vytvořily velké molekuly! Naopak, velké molekuly mají tendenci se rozpadat na menší.18 Navíc samy ‘stavební kameny’ jsou nestabilní.19
  • Darwin jednoduše zcela nic netušil o složitosti biologických mechanizmů. Biochemik Dr. Michael Behe vyjmenovává celou řadu příkladů: skutečné motory, transportní systémy, kaskáda srážlivosti krve, složitý mechanizmus vidění. Behe tvrdí, že tyto systémy potřebují mnoho součástí, jinak vůbec nebudou fungovat, a to je důvod, proč nemohly být sestavovány pomocí drobných krůčků přírodním výběrem.20
  • Biofyzik a informační teoretik Dr. Lee Spetner ukazuje, že nikdy nebylo pozorováno, že by mutace dodaly informaci, ale jen to, že ji snížily— a toto se týká i těch několika zřídkavých pozitivních mutací. Dále ukazuje, že přírodní výběr je nedostatečným mechanizmem k hromadění malých výhod, protože je příliš slabý, aby překonal následky nahodilosti, které mají tendenci tyto mutanty odstranit.21

Fakta o konstrukčním projektu v přírodě jsou dostatečná k odsouzení lidí, ne však k jejich záchraně.

Bible a ‘důkaz konstrukčního projektu v přírodě’

Konstrukční projekt v přírodě nestačí!

Apoštol Pavel použil argumentu konstrukčního projektu v přírodě v Římanům 1:20, kde prohlašuje, že Boží věčnou moc a inteligenci, které jsou neviditelné, lze od stvoření světa pochopit (z faktu konstrukčního projektu v přírodě). A říká, že právě proto jsou bezbožní lidé ‘bez výmluvy’. Pavel však ještě pokračuje a říká, že lidé úmyslně tyto jasné důkazy odmítají.

Fakta o konstrukčním projektu v přírodě jsou dostatečná k odsouzení lidí, ne však k jejich záchraně. Bible jasně ukazuje, že k tomu je ještě třeba kázat evangelium, abychom tak lidem ukázali, jak získat správný vztah se stvořitelem (viz další oddíl).22

Cicero žil ve století před Kristem a pravděpodobně nikdy neslyšel o Bohu Genesis; argument konstrukčního projektu v přírodě používal na podporu řeckého panteonu bohů a bohyň stoiků. Dnes mohou příznivci ‘New Age’ přisoudit konstrukční projekt Matce Přírodě nebo Gaie (což byla řecká bohyně Země).

Kreacionistické hlásání evangelia

Když argumenty z vědy a konstrukčního projektu v přírodě používají křesťané, velmi vhodně si tak připravují půdu pro evangelium tím, že ukazují na bludy evolučních domněnek, které dnes oslepují oči lidí, aby nemohli přijmout pravdu Božího slova. To ukazuje zkušenost apoštola Pavla v Aténách. Pavel ‘kázal Ježíše a vzkříšení’ (Skutky 17:18), což odporovalo jak epikúrejským tak i stoickým filozofům těch dní—čili oponentům Cicera i podobně věřícím. Pavel kritizoval jejich chybné myšlenky poukazem na jediného pravého Boha, který všechno stvořil. Ale Pavel nezůstal u stvoření.23

Chris 73/Wikimedia Commons

Vedl je k pokání a řekl jim, že by měli vědět, že přijde Den soudu, neboť Bůh ustanovil Soudce a potvrdil to tím, že ho vzkřísil z mrtvých (Skutky 17:18–31).

Jediný způsob, jak být zachráněn, je věřit evangeliu Pána Ježíše Krista (Skutky 4:12), stvořitele a zároveň spasitele (Izaiáš 59:20), který zemřel a byl vzkříšen, aby tak zaplatil pokutu za hřích lidstva. Ten způsob, kterým apoštol Pavel zvěstuje evangelium v 1 Korintským 15 bychom měli následovat, jsou to verše 1-4, 21-22, 26, 45. Tyto verše dávají smysl jen při doslovném výkladu Genesis—a doslovném výkladu stvoření, pádu, smrti, jako pokuty za hřích atd.

Bez Krista argument konstrukčního projektu v přírodě nemůže spasit.

Evangelista Jan napsal svoje evanglium proto, ‘abyste mohli uvěřit, že Ježíš je Kristus, syn Boží, a touto vírou v jeho jméno měli život’ (Jan 20:31). Začíná však svoje evangelium prohlášením, že Ježíš je stvořitel (Jan 1:1–3), druhá osoba trojice, která na sebe vzala lidskou přirozenost (Jan 1:14). Evangelizace tak musí ukázat na Krista jako stvořitele, jinak bude neúplná—není-li Kristus Bohem, nemůže být ani naším spasitelem (Izaiáš 43:11).

Závěr

Bez poukázání na konstrukční projekt v přírodě a na stvořitele postrádá ‘kázání evangelia’ svůj základ. A bez Krista argument o konstrukčním projektu v přírodě nemůže zachránit. Musíme hlásat plné evangelium, počínaje stvořením pravým Bohem, a propojit to se zvěstí o Kristově smrti za hřích a jeho vzkříšením.

 

Informace: Moderní důkazy opírající se o konstrukční projekt v přírodě

Veškeré konstrukční projekty v živých organizmech jsou zakódovány v něčem, co se podobá receptáři s velkou spoustou informací. Tato informace spočívá na složitosti sekvencí znaků [pořadí]—nezávisí na hmotě nosiče těchto sekvencí. Může jít o pořadí znaků vytvořených molekulami inkoustu na papíře (kniha)—nicméně tato informace není obsažena v molekulách inkoustu, ale v pořadí znaků. Informace může být též vložena pomocí modulování zvukových vln (jako je tomu například u řeči), ale opět, zvukové vlny samy o sobě nejsou informací; elektrické impulzy (telefon); magnetické vzorkování (pevný disk počítače).

!Job: 124965, Layout: 1!

Fyzik Paul Davies, který byl nepřátelský vůči Bohu, připouští: ‘Ve fyzice neexistuje žádný zákon, který by byl schopen z ničeho vytvořit informaci’ (Quantum leap of faith). Informatik, vědec Werner Gitt, ukázal, že zákony přírody, které se týkají informace, ukazují ve všech případech, že informace vyžaduje inteligentní původ sdělení,1 což je závěr, který Davies odmítl pouze z filozofických (náboženských) důvodů. Takže moderní forma argumentace na základě konstrukčního projektu v přírodě zahrnuje též zjištění vysokého obsahu informace nalézané v přírodě. Ve skutečnosti tohle je vlastně to, o čem je celý program SETI—hledání mimozemské inteligence je snaha detekovat radiové signály o vysokém informačním obsahu, což by pak oni považovali za důkaz, že tyto signály byly vyslány inteligentním zdrojem, i když by neměli ponětí o povaze tohoto odesílatele.

V živých organizmech je celá informace uchovávána v molekule DNA, kde jsou kódovány instrukce pro vytváření proteinů, stavebních kamenů pro celý systém života. Existují čtyři typy ‘písmen’ DNA, které se nazývají nukleotidy, a 20 typů proteinových ‘písmen’, které se nazývají aminokyseliny. Skupina (kodon) 3 DNA ‘písmen’ kóduje jedno proteinové ‘písmeno’. Vlastní informace není obsažena v samotném chemickém složení ‘písmen’, ale v jejich pořadí (sekvenci). Až dosud pro nás DNA představuje zdaleka ten nejkompaktnější systém pro uložení a opětné vyhledání informací, jaký známe.

Představte si nyní, kdybychom museli napsat informaci pro živé organizmy ve formě knihy. Dawkins uznává, že ‘[V] jedné lidské buňce je taková informační kapacita, že by se tam mohla uložit celá Encyklopedie Britannica s jejími 30 svazky, a to dokonce 3 až 4krát.2 I ten nejjednodušší živý organizmus má pro kódování svých proteinů 482 genů s 580 000 ‘písmeny’.3

Za předpokladu, že bychom měli takovou technologii a dokázali takto skladovat pomocí DNA informace v našich knihách—tak by to byla nejideálnější počítačová technologie. V DNA velikosti špendlíkové hlavičky by se dal uložit tak velký sloupec papírových knih, že by 500x převyšoval vzdálenost Země-Měsíc, každá ta kniha by měla jiný, zcela specifický obsah informací.4 Jinak řečeno, špendlíková hlavička DNA by měla miliardkrát vyšší obsah informace, než má 4 gigabytový harddisk.

Stejně tak, jako písmena abecedy nenapíší samy od sebe Enniovy anály, tak ani písmena DNA nesestaví samy od sebe smysluplnou sekvenci. A stejně tak, jako Anály budou pro osobu, která nezná jazyk, ve kterém jsou psány, zcela beze smyslu, tak bude beze smyslu i uspořádanost ‘písmen’ bez znalosti ‘jazyka’ kódu DNA.

Odkazy

  1. Gitt, W., In the beginning was Information, CLV, Bielefeld, Germany, 1997.
  2. Dawkins, R., The Blind Watchmaker, W.W. Norton, NY, USA, p. 115, 1986.
  3. Fraser, C.M. et al., The minimal gene complement of Mycoplasma genitalium, Science 270(5235):397–403, 1995; perspective by Goffeau, A., Life with 482 Genes, same issue, pp. 445–446.
  4. Gitt, W., Dazzling Design in Miniature, Creation 20(1):6, 1997.

Odkazy a poznámky

  1. Philosophers often call this the teleological argument. Zpět
  2. A fictitious dialogue involving an Epicurean, a Stoic, and a speaker from the Academy (the philosophical school founded by Plato). Zpět
  3. Based on the teachings of Epicurus (341–270 BC). Zpět
  4. Based on the teachings of Zeno of Citium (335–263 BC ). The Stoics were pantheists. For them, happiness lay in emulating the calm and order of the universe by enduring hardship and adversity with fortitude and a tranquil mind. The name derives from the porch (Greek: stoa) where Zeno taught. Zpět
  5. Derived from Democritus (460–361 BC). These philosophies were of Greek origin. Zpět
  6. Cicero, De Natura Deorum, Book 2, sections 87–88. Zpět
  7. Ref. 6, Book 2, section 93. Zpět
  8. Compare Grigg, R., Could monkeys type the 23rd Psalm? Creation 13(1):30–34, 1990; updated in Apologia 3(2):59–64, 1994. Zpět
  9. Ref. 6, Book 2, section 94. Zpět
  10. Paley, W., Natural Theology, first published 1802, republished by Bill Cooper as Paley’s Watchmaker, New Wine Press, Chichester, England, pp. 29–31, 1995. Zpět
  11. Sober, E., Philosophy of Biology, Westview Press, Boulder, CO, USA, p. 34, 1993, cited in Behe, Ref. 20. Zpět
  12. C. Darwin to John Lubbock, Nov. 15, 1859, Life and Letters of Charles Darwin, D. Appleton & Co., 2:15, 1911. Zpět
  13. Wieland, C., Darwin’s real message: have you missed it? Creation 14(4):16–19, 1992. Zpět
  14. Gitt, W., Weasel Words, Creation 20(4):20–21, September 1998. Zpět
  15. Bohlin, R.G., Up the River Without a Paddle—Review of River Out of Eden: A Darwinian View of Life, Journal of Creation 10(3):322–327, 1996. Zpět
  16. Sarfati, J.D., Review of Climbing Mount Improbable, Journal of Creation 12(1):29–34, 1998. Zpět
  17. Truman, R., The problem of information for the Theory of Evolution: Has Dawkins really solved it? 14 July 1999; trueorigin.org/dawkinfo Zpět
  18. Sarfati, J., Origin of life: the polymerization problem, Journal of Creation 12(3):281–284, 1998. Zpět
  19. Sarfati, J., Origin of life: Instability of building blocks, Journal of Creation 13(3):124–127, 1998. Zpět
  20. Behe, M.J., Darwin’s Black Box, The Free Press, NY, USA, p. 217, 1996. He calls this property: ‘irreducible complexity’. Zpět
  21. Spetner, L.M., Not By Chance, The Judaica Press, Brooklyn, NY, USA, 1997; see A review of Not by chance!. Zpět
  22. Matthew 28:18–20; Mark 16:15; Luke 24:47; Romans 10:13–15. Zpět
  23. For further reading: Morris, H.M., Design is not enough! Back to Genesis No. 127:a–c, July 1999; icr.org/article/859/321. Zpět

Související článkyVíce od autora