Share Mýtus 1 %

Lidská a šimpanzí DNA jsou velmi rozdílné

Don Batten
Přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

Pořád dokola vidíme výroky, že lidská a šimpanzí DNA jsou ´téměř identické´, snad jen s 1 % rozdílem, tak se to pořád tvrdí. Například v roce 2012 vyšla zpráva o sekvenování (tj. čtení) dalšího šimpanzího druhu, bonobo:

„Od té doby, kdy vědci sekvenovali šimpanzí genom v roce 2005, vědí, že lidé sdílí okolo 99 % své DNA se šimpanzi, což z nich dělá naše nejbližší živé příbuzné.“¹ [Česká Wikipedie uvádí 98,4 % – pozn. PK]

Tento údaj nepochází z nějakého obskurního zdroje, ale od vydavatelů Science, který je vydáván Americkou asociací pro pokrok vědy. Science je pokládán za jeden ze dvou špičkových vědeckých časopisů na světě (druhým je Nature vydávaný ve Spojeném království).

Nejsme identičtí z 99%; nic takového.

Původních 1 % se traduje zpět až k roku 1975.² To bylo dlouho předtím, než bylo možné srovnání jednotlivých ´písmen´ (párů bází) DNA člověka a šimpanze – první hrubý koncept lidské DNA nebyl publikován až do roku 2001 a šimpanzí DNA až do roku 2005. To číslo z roku 1975 vyšlo z hrubého srovnávání velmi omezených úseků lidské a šimpanzí DNA, které byly předem vybrány tak, aby se vzájemně podobaly. Poté byly tyto úseky řetězců šimpanzí a lidské DNA testovány, jak hodně se přilepí jeden ke druhému – to je metoda, které se říká hybridizace DNA.

I kdyby to bylo jen 1 % rozdílu, bylo by to ´téměř identické´?

Lidský genom má kolem 3 000 miliónů ´písmen´. I kdyby bylo číslo 1 % správné, byl by to rozdíl ve 30 miliónech písmen, což by v tiskárně bylo asi 10 knih o rozsahu Bible. Je to 50x tolik DNA, kolik má nejjednodušší bakterie.³ To je ovšem tak ohromný rozdíl, že to překonává i ty nejoptimističtější evoluční tvůrčí scénáře, a to i za pomoci údajných miliónů let.⁴

Jaký je však skutečný rozdíl?

Zveřejnění sekvencí lidské a šimpanzí DNA dalo možnost srovnávat. I zde je však problém, protože šimpanzí genom nebyl vytvořen z bodu nula. Nejprve byly sekvenovány malé úseky šimpanzí DNA; jinak řečeno, použitím chemických procedur v laboratořích bylo stanoveno pořadí chemických písmen. Poté byly tyto malé řetězce ´písmen´ přiřazeny k lidskému genomu na těch místech, kde si evolucionisté mysleli, že je to vhodné (za použití počítačů ke srovnávání a umisťování jednotlivých segmentů). Poté byl lidský genom odstraněn a zůstal jen pseudošimpanzí genom, který předjímal společného předka (evoluci), čímž vznikla nereálná hybridní sekvence typu kočkopes. Je to jen onen předpoklad evoluce při konstrukci šimpanzího genomu tímto způsobem, co způsobuje, že tento genom vypadá podobný lidskému genomu víc, než ve skutečnosti je. Ale i při této evolucionistické zaslepenosti je skutečný rozdíl mnohem větší než 1%.

V roce 2007 Science otiskl článek o podobnosti lidské a šimpanzí DNA s titulkem „Relativní rozdíly: mýtus 1 %“.² Autor Jon Cohen kladl otazník nad pokračujícím užíváním čísla 1 % a citoval porovnávání, která následovala po zveřejnění toho původního nárysu sekvence šimpanzí DNA, ve kterých je uváděn rozdíl 5 %. A přesto je 1 % omíláno ještě i v roce 2012 v tom samém časopisu.

Abychom ukázali, jak špatné toto je, zmiňme rok 2012, ve kterém dr. Jeffrey Tomkins a dr. Jerry Bergman revidovali publikované studie porovnávající lidskou a šimpanzí DNA.⁵ Jestliže je vzata v potaz celá DNA, a ne jen její předem vybrané části, zjistili, že

„Je naprosto bezpečné udělat závěr, že podobnost genomu člověka s genomem šimpanze není více identická než z ~87 %, a možná ne více jak z 81 %.“

Jinými slovy, rozdíly jsou obrovské, zřejmě větší než 19 %. Vždyť dr. Tomkins udělal svoje vlastní důkladné srovnání a zjistil, že rozdíl bude ~30 %.⁶ Už samy Y chromozómy, které mají jen samci, jsou zcela radikálně rozdílné v protikladu k evolučním očekáváním.⁷

Tento velký rozdíl /v genomech/ nesouhlasí s evolucionistickými očekáváními, ale je naprosto shodný s tím, že jsme byli stvořeni odděleně od zvířat.

Je docela obtížné porovnávat tyto dva složité genomy. Musí se dělat předběžné úvahy o důležitosti různých částí DNA a významu různých typů rozdílů. Tak například, jak se postavíte k těm genům, které má člověk, ale nemá je šimpanz a naopak? Existuje sklon toto ignorovat a porovnávat jen podobné geny.

Mnohá porovnávání zahrnovala jen ty geny, které kódují proteiny (což je pouhých 1,2 % DNA a mnoho společných genů, které kódují proteiny, je skutečně hodně podobných⁸), protože se předpokládalo, že zbytek DNA ´není důležitý´ nebo je to dokonce jen ´odpad´ (junk). Jenže tohle hledisko je nyní neudržitelné; téměř veškerá DNA má zřejmě funkci, a opět znovu v rozporu s evolucionistickými očekáváními.⁹ Ale i kdyby ´odpadní´DNA neměla žádnou funkci, rozdíly jsou zde mnohem, mnohem větší než v oblastech genů, které kódují proteiny a je nutností je vzít v úvahu, když se stanovují rozdíly. Nejsme identičtí z 99 %; nic takového.

Co tedy dokazuje nějaká procentuální podobnost?

Ani evolucionisté ani kreacionisté nemohou dělat žádné předpovědi procentuální podobnosti dřív než se to dá spočítat. Jinými slovy, ať už je to 99 %, 95 %, 70 % nebo cokoliv, evolucionisti budou i nadále tvrdit, že máme společného předka a my kreacionisté v tom budeme vidět společný plán. Máme-li skutečně porozumět významu těchto údajů, pak je třeba vědět, že nejde o tvrdou vědu prokazovanou experimenty; každý si odvozuje smysl těchto dat na základě svého osobního světonázoru.

Nicméně čím je rozdíl mezi opicemi a lidmi větší, tím větší problém je ve snaze vysvětlit to v mezích evolučního časového rámce, proto mají evolucionisté velmi dobrý důvod, proč se snaží rozdíly zamést pod koberec.

Mýtus tvrdošíjně přetrvává

Přestože srovnávání celých genomů ukázala mnohem větší rozdíl než 1 %, mýtus 1 % tvrdošíjně přetrvává. Proč? Proč Science tvrdošíjně zopakovala tento mýtus ještě v roce 2012? V roce 2007 Cohen citoval genetika Svante Pääbo, člena asociace pro sekvenování šimpanzího genomu v německém Institutu Maxe Plancka pro Evoluční antropologii, který řekl: „Konec konců jde o politickou a sociální a kulturní věc, jak nahlížíme na naše rozdíly.“²

Je snad možné, že evolucionisté mýtus 1 % padnout nenechají, když jim to slouží k politickým, sociálním a kulturním účelům? Jaký jiný důvod by mohlo mít popírání jasných výsledků srovnávacích studií DNA, ze kterých plyne, že jsme velmi rozdílní od šimpanzů? Mýtus podobnosti je využíván k podpoře tvrzení, že lidé nemají žádné zvláštní místo na tomto světě, a dokonce, že by se šimpanzům měla přidělit lidská práva.¹⁰

Tento velký rozdíl /v genomech/ nesouhlasí s evolucionistickými očekáváními, ale je naprosto shodný s tím, že jsme byli stvořeni odděleně od zvířat. Bůh vytvořil prvního muže z prachu země (Genesis 2:7) a první ženu z jeho žebra (Genesis 2:22), a ne z nějakého opici podobného stvoření. A lidé, na rozdíl od ostatního stvoření, byli učiněni k Božímu obrazu (Genesis 1:26,27), jako naprosto zvláštní stvoření. Tento obraz nebyl ztracen, ale pokažen Pádem,¹¹ neboť Bůh do lidí vložil zvláštní účel pro tento život i pro věčnost.

Podobné články (v angličtině)

• Genomic monkey business—estimates of nearly identical human–chimp DNA similarity re-evaluated using omitted data
• Y chromosome shock

Odkazy a poznámky

1. Gibbons, A., Bonobové jsou spolu se šimpanzy nejbližšími lidskými příbuznými, Science Now, 13 June 2012; news.sciencemag.org. Návrat k textu.
2. Cohen, J., Relative differences: the myth of 1%, Science 316(5833):1836, 2007; doi: 10.1126/science.316.5833.1836. Návrat k textu.
3. The parasite Mycoplasma genitalium contains 521 genes (including 482 protein encoding genes) comprising 582,970 ‘letters’; Fraser, C.M. et al., The minimal gene complement of Mycoplasma genitalium, Science 270(5235):397–403, 1995; doi:10.1126/science.270.5235.397. Návrat k textu.
4. Batten, D., Haldane’s dilemma has not been solved, J. Creation 19(1):20–21, 2005; creation.com/haldane. Návrat k textu.
5. Tomkins, J. and Bergman, J., Genomic monkey business—estimates of nearly identical human-chimp DNA similarity re-evaluated using omitted data, J. Creation 26(1):94–100, April 2012; creation.com/chimp. Návrat k textu.
6. Tomkins, J., Obsáhlé analýzy šimpanzích a lidských chromozómů dávají průměrnou podobnost v DNA 70 %, Answers Research Journal6(1):63–69, Feb. 2013; answersingenesis.org. Návrat k textu.
7. Catchpoole, D., Y chromosome shock, Creation 33(2):56, 2011; creation.com/chimp-y. Návrat k textu.
8. Mnoho proteinů je velmi podobných u široké škály druhů, a tím pádem srovnáváním jen a pouze té DNA, která kóduje proteiny, má tendenci zdůraznit podobnost. Histony, které se nacházejí ve struktuře chromozómů, a osteokalcin, což je protein kostí, jsou téměř identickými napříč mnoha tvorů. Rozdíly mezi druhy se jeví spíše u té DNA, která nekóduje proteiny, ale která řídí kdy a kolik proteinu má být vyprodukováno. Viz Carter, R., Splicing and dicing the human genome, 1 July 2010; creation.com/splicing. Návrat k textu.
9. Batten, D., Dazzling DNA, Creation 35(1):38, January 2013. Návrat k textu.
10. Cosner, L., Going ape about human rights: Are monkeys people, too? creation.com/goingape, 9 July 2008. Návrat k textu.
11. Cosner, L., Broken images, Creation 34(4):46–48, 2012. Návrat k textu.