Mike G Matthews
Přeložil Miloš Tomasco (kreacionismus.cz)

Uveřejněno: 8. března 2018 (GMT+10)

Existuje mnoho lidí, kteří se staví proti myšlence ‘inteligentního designu’ (ID). Uvědomují si totiž, že to musí znamenat, že v pozadí designu je inteligence, a to inteligence existující vně designu samotného a nad ním; a samozřejmě se tyto skutečnosti týkají i designu živých organizmů. Z termínu inteligentní design si dělají ve školách legraci (žáky, kteří ho přijímají, učitelé ponižují), média ho ignorují a v akademických kruzích se považuje skoro za zločin o něm mluvit.

ID není vlastně ve skutečnosti příliš inteligentním termínem, protože zde jde o tautologii: design musí být už z podstaty věci inteligentní. Možná to nejlépe ozřejmíme tak, že se podíváme na druhou stranu mince. Mohlo by existovat něco jako ‘neinteligentní design’?1

Seznámíme-li se jen trochu blíže s tím, jak se v běžných populárněvědeckých pojednáních hovoří o přírodě, najdeme brzy mnoho formulací užívajících pojmu ‘design’. O mnoha jevech se tam hovoří jako o ‘úžasném designu’, nebo se uvádí, že jsou ‘tak navrženy, aby’ aby plnily nějakou specifickou funkci, třeba udržovat určitou tělesnou teplotu, přilákat partnera, umožnit let a tak dále. Například David Attenborough je zapřisáhlým nepřítelem jakékoli myšlenky inteligence sídlící vně našeho světa a často užívá v televizních pořadech zmíněné formulace. Úžasný způsob, kterým spolupracují v dokonalé souhře různé části těla, přímo volá ‘design’! Dokonce i Richard Dawkins uznal ve své knize Slepý hodinář, že v přírodě existuje mnoho věcí, které vypadají, jako by byly pečlivě promyšleny.2 Ale kdo či co je odpovědný za takový design?

‘Design’ v sobě nese myšlenku účelu— ve skutečnosti je účel základní složkou designu, což ovšem znamená teleologický čin [télos – cíl, účel, smysl]. Pokud to není účelné, už nejde o design, ale o náhodu.

Není-li ID přijatelným konceptem, ale fakt designu se nepopírá, pak je jedinou alternativou ‘neinteligentní design’. Tento termín však neoznačuje ‘špatný’ design (dobrý design i špatný design jsou oba v každém případě designem), nýbrž nepřítomnost jakékoli inteligence v pozadí tohoto designu.1 Zamysleme se nyní trochu nad tím, co to znamená.

‘Design’ v sobě nese myšlenku účelu— tato skutečnost je vlastně podstatná pro koncept designu jako takový, což ovšem znamená teleologický čin [télos – cíl, účel, smysl]. Pokud to není účelné, už nejde o design, ale o náhodu. Některá moderní ‘umění’ jsou prostě výsledkem neřízených náhod— o takových výtvorech pak v žádném případě nelze říci, že jsou výsledkem ‘designu’. Uznáme-li, že něco je naplánované, přijímáme zároveň s tím fakt, že to bylo navrženo s určitým záměrem, účelně. Onen účel může být třeba praktický, estetický či zločinný. Ale náhoda či náhodná událost nemůže z povahy věci obsahovat takový účel. Mluvit tedy o ‘inteligentním’ designu je opravdu tautologie, protože jde prostě o vyjádření toho, co slovo design znamená, jiným slovem. Je-li něco plánovitě navrženo, musí jít o produkt inteligence, ať už nízké či geniální.

Má tedy myšlenka evoluce vůbec nějaký smysl?

Odpovědí je podle odpůrců ID prostě konstatování, že design je výsledkem evoluce. Nalézáme četné příklady podobného vyznání víry (neboť o to se zde jedná, a musí tomu tak vždy být, protože tento postulát nelze nikdy vědecky dokázat), ale jeden příklad postačí. Roku 2013 zkoumala jedna studie na Stanfordově univerzitě reakce mužů a žen na očkování proti chřipce. V hodnocení zprávy o zmíněné studii v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences se konstatovalo, že “ vědci říkali, že je zaráželo, proč asi evoluce vymyslela hormon, který umocňuje klasické mužské sexuální vlastnosti …”.3 Z toho vyplývá, že alternativou k designu vytvořenému inteligentním činitelem je design vytvořený evolucí — který, jak lze dovodit, musí být ‘neinteligentním designem’.

Ale co když je evoluce čímsi více než jen procesem? I když je nehmotnou entitou, má možná tajemnou schopnost řídit a vybírat. Je-li tomu tak, pak jsou tytéž schopnosti, které teisté připisují Bohu Stvořiteli, prostě připisovány evoluci.

Již jsme však zjistili, že z logiky věci nemůže design existovat bez inteligence, ať už na jakékoli úrovni. Jak máme tento paradox vyřešit? Podle většiny slovníkových definic je evoluce slepým náhodným procesem, prostě popisem toho, co se údajně v minulosti stalo, bez jakéhokoli podílu inteligence. Proces nemůže nic naplánovat, takže evoluce nemůže být zdrojem designu! Kdyby tomu totiž tak mohlo být, bylo by to totéž jako říci “Cesta do práce vymyslela design mého auta”— absurdní a nesmyslné konstatování. A stejně tak postulát ‘design vytvořený evolucí’ je stejným nesmyslem.

Ale co když je evoluce čímsi více než jen procesem? I když je nehmotnou entitou, má možná tajemnou schopnost řídit a vybírat. Je-li tomu tak, pak jsou tytéž schopnosti, které teisté připisují Bohu Stvořiteli, prostě připisovány evoluci. To nám kupodivu odkrývá cosi důležitého. Pro své zastánce je víra v evoluci svatým přesvědčením, vyznáním, stejně samozřejmě jako jakákoli jiná víra. Dokonce bychom mohli říci, že se evoluce stala ‘bohem’ pokud jde o to, jaký vztah k ní mají její zastánci, bohem schopným učinit vše, co se mu připisuje.

Pokud je myšlenka evoluce nepřijatelná, zůstává jediné možné řešení. Chceme-li vyloučit inteligentního designéra (který existuje vně hmotného světa, který plánuje a řídí), pak musíme věřit tomu, že existujeme a myslíme v důsledku zcela náhodného souboru naprosto izolovaných, chaotických událostí. Fred Hoyle popsal čirou nepravděpodobnost takové věci velmi dobře, když ji přirovnal k “pravděpodobnosti, že by snad tornádo, ženoucí se vrakovištěm, složilo dohromady Boeing 747.” V takovéto ‘představě’ nejsme nic jiného než harampádím unášeným proudem uprostřed věčné kosmické náhody.

Lze tedy na závěr konstatovat, že odmítneme-li přijmout koncept Inteligentního designu v přírodě, musíme dojít k přesvědčení, že naše existence je pouze výsledkem bezpočtu náhodných událostí a je zcela nesmyslná. Komentátoři uvádějící populárněvědecké programy musí tedy věřit, že: nic není pro své fungování naplánováno, a fakt, že něco funguje, je pouhou snůškou miliard náhod. Je zde však jeden filozofický problém. Jsme tvorové, kteří stále něco vymýšlejí. Odkud se potom vzala naše schopnost vymýšlet design, když nic takového předtím neexistovalo?

Nikdo není tak slepý jako ten, kdo vidět nechce.

Odkazy a poznámky

  1. This concept may more accurately be expressed as ‘non-intelligent design’, as we use the word ‘intelligence’ in several different ways; but for our purposes, by ‘unintelligent’ we mean the absolute ‘lacking any conscious or rational ability’, and not the comparative ‘not very bright’. Návrat k textu.
  2. Dawkins, R., The Blind Watchmaker, W.W. Norton & Company, New York, USA, p. 1, 1986. See also the articles under creation.com/dawkNávrat k textu.
  3. Anon, Men suffer more from flu symptoms than women, study suggests, nationalpost.com, 24 December 2013. Návrat k textu.