Věda a filozofie
Astronomie
Stáří Země
Bible, Bůh
Biologie, příroda
Paleontologie
Člověk, rodina
Historie
Etika, morálka
Je dobře známo, že neredukovatelná složitost je klíčovým testem na evoluci, protože evoluce je omezena na změny krok za krokem. Setkáme-li se v přírodě s neredukovatelnou složitostí, poskytuje nám to velmi pádný důkaz toho, že život byl speciálně stvořen a že se nevyvinul. Avšak neredukovatelná složitost není jediným projektovým testem na evoluci. Dalším klíčovým testem na evoluci je test na „naddimenzovaný projekt“. Tento článek vysvětluje koncept naddimenzovaného projektu u lidských bytostí.
Pak se tento článek zaměřuje na to, jak je lidská mimika důležitým příkladem naddimenzovaného projektu, ve kterém jsou rysy a schopnosti, které daleko přesahují to, co je nutné pro přežití. Článek končí shrnutím dalších klíčových oblastí naddimenzovaného projektu u lidských bytostí.
Definice ‘naddimenzovaného projektu’
Naddimenzovaný projekt a evoluce
Systém či předmět vykazuje naddimenzování, má-li znaky designu, které převyšují a přesahují to, co je nutné pro fungování. Naddimenzovaný projekt nemůže vyprodukovat evoluce, protože v případě evoluce musely všechny aspekty projektu vzniknout kvůli nějaké specifické výhodě pro přežití. V protikladu k tomu může inteligence vyprodukovat naddimenzovaný projekt snadno, protože není omezena na to, aby vyžadovala pro každý projektový rys zdůvodnění nutnosti pro přežití. Proto představuje naddimenzovaný projekt jasný důkaz pro speciální stvoření a popření evoluce.
Naddimenzovaný projekt v technice
Konstruktéři se běžně uchylují k naddimenzovanému projektu u výrobků jako jsou auta, aby dosáhli takové úrovně luxusu a pohodlí, která daleko přesahuje to, co je skutečně nutné, aby mohl výrobek splňovat svou každodenní funkci.Naddimenzovaný projekt u lidských bytostí
Podle evoluce se u lidí vyvinuly schopnosti, které jsou třeba pro přežití, jako je schopnost lovit, farmařit, postavit si obydlí, bránit své teritorium, uniknout predátorům, najít si partnera a rozmnožit se. Evolucionista musí například tvrdit, že lidské ruce se vyvinuly proto, aby zvládaly úkoly jako je házení oštěpem a výroba nástrojů.Žalmu 8:6, kde čteme “ Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností ”. [Jiné překlady mají „učinil jsi člověka maličko menšího než anděly“ – PK] Tento verš ukazuje, že člověk je mnohem víc než zvíře, které je uzpůsobeno pouze k přežívání a rozmnožování. [Zde bych si dovolil s autorem nesouhlasit, mnoho zvířat rovněž vykazuje naddimenzovaný projekt v jejich tělech – PK] Spojení ‘ jen o málo méně než Bůh ’ znamená, že člověk byl úmyslně stvořen s vyšším designem jako inteligentní bytost schopná domoci se svou šikovností vlády nad zemí. Představa naddimenzovanosti vysvítá i z Genesis 1:27, kde se říká, že člověk byl stvořen “ k obrazu Božímu ”. Z tohoto verše vyplývá, že člověk byl naplánován jako citová, tvořivá a duchovní bytost, a nikoli pouze jako tvor, který umí přežít a rozmnožit se. Dalším důsledkem faktu, že je lidská bytost stvořena k obrazu Božímu, je to, že musela být vyprojektována tak, aby byla hodna převzít Boží formu. Z Žalmu 139:14 rovněž vyplývá předimenzovanost, když se tam říká, že lidé byli podivuhodně utvořeni a jejich stvoření bylo činem, který budí bázeň. Schopnost vyjadřovat se mimikou je velmi důležitá v lidské komunikaci i v mezilidských vztazích. Lidé neustále pozorují výrazy ostatních kolem sebe a reagují na ně, i když si snad nejsou vědomi, že tak činí. Když někdo vidí, že má druhý člověk starosti, obvykle se zeptá, co ho trápí, a vidí-li někoho se usmívat, často se v odpověď usměje také. Schopnost vyjadřovat se mimikou nám propůjčují četné důmyslně uzpůsobené svaly, které jsou typické pouze pro člověka. Na lidské tváři je zhruba 50 zvláštních svalů.4 Obličejové svaly nacházíme ve všech částech tváře včetně očních víček, rtů, nosu a uší, a také na lících a lebce, jak je patrné z obrázku 1. Evoluce nedokáže například vysvětlit, proč byla schopnost usmívat se potřebná pro přežití. Aby se mohl nějak zatvářit, musí se člověk naučit specifické kombinace svalových pohybů. Schopnost pohybovat svaly v té správné kombinaci si většinou člověk osvojuje během raného dětství, kdy se celá svalová a nervová soustava vyvíjí. K některým výrazům jako je úsměv je třeba aktivovat pouze asi čtyři až šest svalů. Jiné výrazy, jako svraštění čela (zamračení se), mohou vyžadovat užití až 20 svalů. Na rozdíl od lidí mají lidoopi mnohem menší počet obličejových svalů. Při studiích s gorilou bylo zjištěno méně než 30 obličejových svalů.6 Obličejové svaly lidoopů vidíme na obrázku 2. Je z něj jasně patrné, že svalů ve tváři gorily je mnohem méně a jsou mnohem hrubší než svaly tváře lidské. Obzvlášť ostrý kontrast panuje mezi lícními svaly lidí a lidoopů. Na lidské tváři nalezneme několik jemných lícních svalů. Na rozdíl od toho má lidoop jen jeden mohutný lícní sval umožňující silný pohyb tlamy při žraní. Jemné lícní svaly lidí jsou velmi důležité, protože se používají pro vytváření různých typů úsměvů. Na rozdíl od toho nejsou lícní svaly lidoopů schopny vytvořit úsměv. V tabulce 1 je seznam 24 obličejových svalů, které se vyskytují u lidí, ale nikoli u goril.6 Z tabulky jsou rovněž patrné funkce všech těchto obličejových svalů. Tyto jedinečné obličejové svaly ukazují vratkost tvrzení, že jsou ‘lidé podobní opicím’. I když mají lidoopi opravdu podobné kosti jako lidé, existuje velký rozdíl mezi svaly lidí a opic. Podle evoluce se obličejové svaly znázorněné v tabulce 1 objevovaly postupně, protože existence více a více obličejových svalů pro tvorbu mimiky přinášela výhody v přežití. Avšak evolucionisté nemají důvěryhodné vysvětlení toho, proč takové svaly napomáhají přežít. Evoluce nedokáže například vysvětlit, proč byla schopnost usmívat se potřebná pro přežití. Nebo jinak řečeno, evoluce nedokáže vysvětlit, proč měli předpokládaní opolidé, u kterých se nevyvinula schopnost usmívat se, menší šance k přežití, a proto vymřeli. Kdyby byla evoluce pravdivá, bylo by kolem nás určitě mnoho lidí, kteří by měli omezenou schopnost mimiky. Dalším důvodem, proč jsou lidé schopní mimiky, je fakt, že oční bělima (skléra) je jasně vidět, jsou-li oči otevřené. Na rozdíl od toho bělima lidoopů běžně vidět není. Skléra může být někdy využívána ke zdůraznění některých emocí. Když jsou například oči široce rozevřené překvapením, objeví se rozsáhlé bílé plochy. Naopak, jsou-li oči během soustředění trochu přivřené, není skléra viditelná. Skléra rovněž umožňuje rozeznat vykulování či zvedání očí. Zvedneme-li oči, může to být výrazem zlosti či neúcty. Přítomnost viditelné skléry nám umožňuje také vidět, kam se druhý člověk dívá. V případě lidí je pak možné vidět, zda se někdo dívá vaším směrem, i když je od vás dál. Na rozdíl od toho může být velmi obtížné poznat, zda se zvíře dívá vaším směrem, i když je docela blízko. V komunikaci je často důležité vytvořit oční kontakt a vědět, že oční kontakt s druhou osobou byl vytvořen. Podobně jako v otázce původu obličejových svalů, neexistuje důvěryhodné evoluční vysvětlení ani pro původ skléry. Podle evoluce došlo kdysi ke genetické chybě, která náhle způsobila, že se bělima opočlověka stala viditelnou, a tato změna údajně dala onomu opočlověku a jeho potomstvu výhodu v přežití. Avšak není jasné, proč by skléra měla pro někoho znamenat výhodu v přežití. Vlastně by se dalo tvrdit, že skléra znamená nevýhodu pro přežívání, protože umožňuje predátorům i kořisti vidět si do tváře. Naproti tomu je skléra přesně tím druhem zvláštního znaku, který bychom očekávali od Stvořitele, který chtěl, aby lidé byli schopni efektivně komunikovat. Na obrázku 3 vidíme několik příkladů různých výrazů tváře pětiletého dítěte. I v tak mladém věku je dítě schopno dát své tváři mnoho složitých výrazů. Je těžké odhadnout celkový počet možných výrazů tváře u lidí, protože je to zčásti věc subjektivního názoru. Avšak badatelé vypozorovali, že lidská bytost umí dát své tváři až 10 000 rozeznatelných výrazů. Jemné obličejové svaly mají také tu funkci, že dávají tomu kterému člověku jedinečný vzhled. Úsměv je jedním z nejdůležitějších výrazů tváře. Někdy může jediný úsměv sdělit důležité poselství, když jím někoho uklidníme a ujistíme o své podpoře. Když se lidé sejdou, je úsměv často součástí uvítacího rituálu. Úsměvy mají velmi důležitou roli mezi rodiči a dětmi, zejména batolaty. Když je dítě velmi malé, není schopno rozumět verbálnímu projevu. Avšak dokáže se rychle naučit rozeznávat výrazy tváře. Schopnost rozeznat úsměv je tak důležitou schopností, že je někdy užívána jako zdravotní test pro nemluvňata stará pár měsíců. I když je dítěti teprve pár týdnů, může být s to rozeznat úsměv na tváři a rovněž být s to usmát se v odpověď. Když Bůh stvořil Adama, Adam musel prožívat silné vzrušení, když poprvé otevřel oči a viděl ráj, který Bůh stvořil. A své pocity byl zřejmě schopen vyjádřit mimikou. Když se Adam a Eva poprvé spatřili, byli zřejmě schopni vyjádřit mimikou svou radost. Je dobré si připomenout, že si můžeme vybrat, jak se budeme tvářit. Proto mohl Jób říci, “ Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji ” (Job 9:27) [Anglická verze překladu /ESV/ říká „odložím svůj smutný obličej“ – PK]. Jemné obličejové svaly mají také tu funkci, že dávají tomu kterému člověku jedinečný vzhled. V případě lidoopů a jiných zvířat je to jinak: vzhledem k nedostatku obličejových svalů je škála rysů jejich tváří omezená. Ale pokud jde o lidi, rysy jejich tváří vykazují velkou pestrost vzhledem k množství obličejových svalů. V případě psů a koček je často nutné pátrat po barevných znacích na srsti, abychom zvíře identifikovali. V případě lidí stačí pro identifikaci pouze rysy tváří. Osm klíčových oblastí, kde vidíme u člověka naddimenzovanost, je: vzpřímená chůze, zručné ruce, jemná pleť, mimika, propracovaná řeč, dlouhé dětství, krása a vysoká inteligence.Případy lidské mimiky
Jedinečné obličejové svaly
Jedinečná oční bělima
Jedinečný počet výrazů tváře
Jedinečná pestrost tváří
Další příklady naddimenzovaného projektu lidského těla
