Naddimenzovaný projekt lidského těla a studie mimiky

od Stuart Burgess
Přeložil M. T., revidoval Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

Je dobře známo, že neredukovatelná složitost je klíčovým testem na evoluci, protože evoluce je omezena na změny krok za krokem. Setkáme-li se v přírodě s neredukovatelnou složitostí, poskytuje nám to velmi pádný důkaz toho, že život byl speciálně stvořen a že se nevyvinul. Avšak neredukovatelná složitost není jediným projektovým testem na evoluci. Dalším klíčovým testem na evoluci je test na „naddimenzovaný projekt“. Tento článek vysvětluje koncept naddimenzovaného projektu u lidských bytostí.

Pak se tento článek zaměřuje na to, jak je lidská mimika důležitým příkladem naddimenzovaného projektu, ve kterém jsou rysy a schopnosti, které daleko přesahují to, co je nutné pro přežití. Článek končí shrnutím dalších klíčových oblastí naddimenzovaného projektu u lidských bytostí.

Definice ‘naddimenzovaného projektu’

Naddimenzovaný projekt a evoluce

Systém či předmět vykazuje naddimenzování, má-li znaky designu, které převyšují a přesahují to, co je nutné pro fungování. Naddimenzovaný projekt nemůže vyprodukovat evoluce, protože v případě evoluce musely všechny aspekty projektu vzniknout kvůli nějaké specifické výhodě pro přežití. V protikladu k tomu může inteligence vyprodukovat naddimenzovaný projekt snadno, protože není omezena na to, aby vyžadovala pro každý projektový rys zdůvodnění nutnosti pro přežití. Proto představuje naddimenzovaný projekt jasný důkaz pro speciální stvoření a popření evoluce.

Naddimenzovaný projekt v technice

Konstruktéři se běžně uchylují k naddimenzovanému projektu u výrobků jako jsou auta, aby dosáhli takové úrovně luxusu a pohodlí, která daleko přesahuje to, co je skutečně nutné, aby mohl výrobek splňovat svou každodenní funkci.¹ Jedním z příkladů naddimenzovaného projektu u mnoha luxusních aut je velmi měkké odpružení, které je mnohem měkčí, než je vlastně pro dopravu nutné. Dalším příkladem jsou luxusní materiály a vybavení navržené s cílem poskytnout řidiči (a cestujícím) velmi vysoký stupeň komfortu daleko přesahující to, co je skutečně nutné pro dopravu. Naddimenzování vyžaduje velkou dávku designérského úsilí i velké finanční náklady. Je-li auto určeno jen k běžné dopravě, bude stát řádově 10 000 amerických dolarů. Naproti tomu je-li auto vybaveno luxusně a má-li sloužit zvláštnímu potěšení, bude stát řádově 100 000 dolarů. Naddimenzování luxusního auta znamená, že důkazy pro inteligentní plán jsou ještě větší, než kdyby o naddimenzování nešlo. Ve stejném smyslu, vidíme-li naddimenzování u stvoření, může to značně posílit důkazy pro inteligentní projekt.

Naddimenzovaný projekt u lidských bytostí

Podle evoluce se u lidí vyvinuly schopnosti, které jsou třeba pro přežití, jako je schopnost lovit, farmařit, postavit si obydlí, bránit své teritorium, uniknout predátorům, najít si partnera a rozmnožit se. Evolucionista musí například tvrdit, že lidské ruce se vyvinuly proto, aby zvládaly úkoly jako je házení oštěpem a výroba nástrojů.^2,3 Avšak lidé jsou očividně naplánováni k daleko větším výkonům než jsou úkony zabezpečující přežití. Lidé prokazují velkou šikovnost v mnoha oblastech jako třeba tesařství, technika, lékařství, vaření, šití, věda, umění a řemesla. Za tyto schopnosti vděčí lidé faktu, že veškeré součásti jejich těla jsou naddimenzované.

Naddimenzovaný projekt lidských bytostí v Bibli

S představou naddimenzovaného projektu se setkáváme v Bibli v Žalmu 8:6, kde čteme “ Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností ”. [Jiné překlady mají „učinil jsi člověka maličko menšího než anděly“ – PK] Tento verš ukazuje, že člověk je mnohem víc než zvíře, které je uzpůsobeno pouze k přežívání a rozmnožování. [Zde bych si dovolil s autorem nesouhlasit, mnoho zvířat rovněž vykazuje naddimenzovaný projekt v jejich tělech – PK] Spojení ‘ jen o málo méně než Bůh ’ znamená, že člověk byl úmyslně stvořen s vyšším designem jako inteligentní bytost schopná domoci se svou šikovností vlády nad zemí. Představa naddimenzovanosti vysvítá i z Genesis 1:27, kde se říká, že člověk byl stvořen “ k obrazu Božímu ”. Z tohoto verše vyplývá, že člověk byl naplánován jako citová, tvořivá a duchovní bytost, a nikoli pouze jako tvor, který umí přežít a rozmnožit se. Dalším důsledkem faktu, že je lidská bytost stvořena k obrazu Božímu, je to, že musela být vyprojektována tak, aby byla hodna převzít Boží formu. Z Žalmu 139:14 rovněž vyplývá předimenzovanost, když se tam říká, že lidé byli podivuhodně utvořeni a jejich stvoření bylo činem, který budí bázeň.

Případy lidské mimiky

Schopnost vyjadřovat se mimikou je velmi důležitá v lidské komunikaci i v mezilidských vztazích. Lidé neustále pozorují výrazy ostatních kolem sebe a reagují na ně, i když si snad nejsou vědomi, že tak činí. Když někdo vidí, že má druhý člověk starosti, obvykle se zeptá, co ho trápí, a vidí-li někoho se usmívat, často se v odpověď usměje také. Schopnost vyjadřovat se mimikou nám propůjčují četné důmyslně uzpůsobené svaly, které jsou typické pouze pro člověka.

Jedinečné obličejové svaly

Na lidské tváři je zhruba 50 zvláštních svalů.⁴ Obličejové svaly nacházíme ve všech částech tváře včetně očních víček, rtů, nosu a uší, a také na lících a lebce, jak je patrné z obrázku 1.⁵ Asi polovina obličejových svalů se využívá pro úkony jako je jídlo, mluvení a zavírání očí. Avšak ostatní obličejové svaly jsou určeny pro tvorbu mimiky.

Evoluce nedokáže například vysvětlit, proč byla schopnost usmívat se potřebná pro přežití.

Aby se mohl nějak zatvářit, musí se člověk naučit specifické kombinace svalových pohybů. Schopnost pohybovat svaly v té správné kombinaci si většinou člověk osvojuje během raného dětství, kdy se celá svalová a nervová soustava vyvíjí. K některým výrazům jako je úsměv je třeba aktivovat pouze asi čtyři až šest svalů. Jiné výrazy, jako svraštění čela (zamračení se), mohou vyžadovat užití až 20 svalů. Na rozdíl od lidí mají lidoopi mnohem menší počet obličejových svalů. Při studiích s gorilou bylo zjištěno méně než 30 obličejových svalů.⁶

Obličejové svaly lidoopů vidíme na obrázku 2. Je z něj jasně patrné, že svalů ve tváři gorily je mnohem méně a jsou mnohem hrubší než svaly tváře lidské. Obzvlášť ostrý kontrast panuje mezi lícními svaly lidí a lidoopů. Na lidské tváři nalezneme několik jemných lícních svalů. Na rozdíl od toho má lidoop jen jeden mohutný lícní sval umožňující silný pohyb tlamy při žraní. Jemné lícní svaly lidí jsou velmi důležité, protože se používají pro vytváření různých typů úsměvů. Na rozdíl od toho nejsou lícní svaly lidoopů schopny vytvořit úsměv.

V tabulce 1 je seznam 24 obličejových svalů, které se vyskytují u lidí, ale nikoli u goril.⁶ Z tabulky jsou rovněž patrné funkce všech těchto obličejových svalů. Tyto jedinečné obličejové svaly ukazují vratkost tvrzení, že jsou ‘lidé podobní opicím’. I když mají lidoopi opravdu podobné kosti jako lidé, existuje velký rozdíl mezi svaly lidí a opic.

Podle evoluce se obličejové svaly znázorněné v tabulce 1 objevovaly postupně, protože existence více a více obličejových svalů pro tvorbu mimiky přinášela výhody v přežití. Avšak evolucionisté nemají důvěryhodné vysvětlení toho, proč takové svaly napomáhají přežít. Evoluce nedokáže například vysvětlit, proč byla schopnost usmívat se potřebná pro přežití. Nebo jinak řečeno, evoluce nedokáže vysvětlit, proč měli předpokládaní opolidé, u kterých se nevyvinula schopnost usmívat se, menší šance k přežití, a proto vymřeli. Kdyby byla evoluce pravdivá, bylo by kolem nás určitě mnoho lidí, kteří by měli omezenou schopnost mimiky.

Jedinečná oční bělima

Dalším důvodem, proč jsou lidé schopní mimiky, je fakt, že oční bělima (skléra) je jasně vidět, jsou-li oči otevřené. Na rozdíl od toho bělima lidoopů běžně vidět není. Skléra může být někdy využívána ke zdůraznění některých emocí. Když jsou například oči široce rozevřené překvapením, objeví se rozsáhlé bílé plochy. Naopak, jsou-li oči během soustředění trochu přivřené, není skléra viditelná. Skléra rovněž umožňuje rozeznat vykulování či zvedání očí. Zvedneme-li oči, může to být výrazem zlosti či neúcty.

Přítomnost viditelné skléry nám umožňuje také vidět, kam se druhý člověk dívá. V případě lidí je pak možné vidět, zda se někdo dívá vaším směrem, i když je od vás dál. Na rozdíl od toho může být velmi obtížné poznat, zda se zvíře dívá vaším směrem, i když je docela blízko. V komunikaci je často důležité vytvořit oční kontakt a vědět, že oční kontakt s druhou osobou byl vytvořen.

Podobně jako v otázce původu obličejových svalů, neexistuje důvěryhodné evoluční vysvětlení ani pro původ skléry. Podle evoluce došlo kdysi ke genetické chybě, která náhle způsobila, že se bělima opočlověka stala viditelnou, a tato změna údajně dala onomu opočlověku a jeho potomstvu výhodu v přežití. Avšak není jasné, proč by skléra měla pro někoho znamenat výhodu v přežití. Vlastně by se dalo tvrdit, že skléra znamená nevýhodu pro přežívání, protože umožňuje predátorům i kořisti vidět si do tváře. Naproti tomu je skléra přesně tím druhem zvláštního znaku, který bychom očekávali od Stvořitele, který chtěl, aby lidé byli schopni efektivně komunikovat.

Jedinečný počet výrazů tváře

Na obrázku 3 vidíme několik příkladů různých výrazů tváře pětiletého dítěte. I v tak mladém věku je dítě schopno dát své tváři mnoho složitých výrazů. Je těžké odhadnout celkový počet možných výrazů tváře u lidí, protože je to zčásti věc subjektivního názoru. Avšak badatelé vypozorovali, že lidská bytost umí dát své tváři až 10 000 rozeznatelných výrazů.⁷ Existuje mnoho různých typů výrazů, které můžeme nasadit, jako třeba úsměv, zírání, probodávání druhého očima a zamračený výraz, které zprostředkují celou škálu emocí, jako třeba radost, štěstí, nesouhlas, zmatek, zármutek, hněv, bolest, překvapení a nudu. Pro všechny typy výrazu pak existuje mnoho variací a stupňů intenzity. Kupříkladu existuje mnoho různých typů úsměvu a pro každý typ existuje mnoho možných úrovní intenzity.

Jedinečná schopnost rozpoznat mimiku

Schopnost dát své tváři mnoho výrazů je užitečná pouze tehdy, může-li druhý člověk ony různé výrazy rozpoznat. Lidský mozek má pozoruhodnou schopnost rychle rozeznat jemné odchylky výrazu. Většina lidí už zažila situaci, kdy bylo pro ně těžké skrýt nějakou emoci a snažit se zachovat ‘kamennou tvář’.

Důvodem, proč je pro lidi těžké zachovat kamennou tvář, je to, že si uvědomují, že ti ostatní odhalí velmi bystře i ten nejjemnější výraz obličeje.

Jedinečná schopnost vyjadřovat emoce

Muži, ženy i děti mají vrozenou potřebu sdělovat své pocity druhým lidem. Výrazy tváře jako je úsměv hrají v lidské komunikaci mimořádně důležitou roli. Mimika umožňuje lidským bytostem vyjevovat rychle a efektivně city a pocity. Někdy může být trapné či těžké vyjádřit nějaký pocit slovy. Jsou některé situace, kdy je namístě, abychom sdělili nějaký pocit ve zlomku sekundy, a nikoli v několika sekundách. Objeví-li se nenadálé nebezpečí, může být čas jen vyjeknout a vrhnout zděšený pohled. V takových případech je verbální komunikace příliš pomalá a jen výraz tváře může sdělit zprávu včas.

Jemné obličejové svaly mají také tu funkci, že dávají tomu kterému člověku jedinečný vzhled.

Úsměv je jedním z nejdůležitějších výrazů tváře. Někdy může jediný úsměv sdělit důležité poselství, když jím někoho uklidníme a ujistíme o své podpoře.

Když se lidé sejdou, je úsměv často součástí uvítacího rituálu. Úsměvy mají velmi důležitou roli mezi rodiči a dětmi, zejména batolaty. Když je dítě velmi malé, není schopno rozumět verbálnímu projevu. Avšak dokáže se rychle naučit rozeznávat výrazy tváře. Schopnost rozeznat úsměv je tak důležitou schopností, že je někdy užívána jako zdravotní test pro nemluvňata stará pár měsíců. I když je dítěti teprve pár týdnů, může být s to rozeznat úsměv na tváři a rovněž být s to usmát se v odpověď. Když Bůh stvořil Adama, Adam musel prožívat silné vzrušení, když poprvé otevřel oči a viděl ráj, který Bůh stvořil. A své pocity byl zřejmě schopen vyjádřit mimikou. Když se Adam a Eva poprvé spatřili, byli zřejmě schopni vyjádřit mimikou svou radost.

Je dobré si připomenout, že si můžeme vybrat, jak se budeme tvářit. Proto mohl Jób říci, “ Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji ” (Job 9:27) [Anglická verze překladu /ESV/ říká „odložím svůj smutný obličej“ – PK].

Jedinečná pestrost tváří

Jemné obličejové svaly mají také tu funkci, že dávají tomu kterému člověku jedinečný vzhled. V případě lidoopů a jiných zvířat je to jinak: vzhledem k nedostatku obličejových svalů je škála rysů jejich tváří omezená. Ale pokud jde o lidi, rysy jejich tváří vykazují velkou pestrost vzhledem k množství obličejových svalů. V případě psů a koček je často nutné pátrat po barevných znacích na srsti, abychom zvíře identifikovali. V případě lidí stačí pro identifikaci pouze rysy tváří.

Další příklady naddimenzovaného projektu lidského těla

Osm klíčových oblastí, kde vidíme u člověka naddimenzovanost, je: vzpřímená chůze, zručné ruce, jemná pleť, mimika, propracovaná řeč, dlouhé dětství, krása a vysoká inteligence.^8,9,10 Tyto oblasti naddimenzovaného projektu jsou shrnuty v tabulce 2. Ve všech těchto případech není evoluce schopna poskytnout důvěryhodné vysvětlení, jak by tyto zvláštní projekční rysy a schopnosti měly přispívat k přežití.

Všechny součásti lidské kostry mají dokonalý design pro vzpřímenou chůzi včetně kloubů nohou, kolenního kloubu, kyčelního kloubu, zad i velkého týlního otvoru (foramen magnum). Kdyby byl vzpřímený postoj člověka důsledkem evoluce, pak je těžké vysvětlit, proč neexistuje ani jediný kloub, který by nebyl co nejlépe uzpůsoben pro vzpřímený postoj. Příkladem vyššího designu ve vzpřímeném postoji je fakt, že se lidská kolena ve vzpřímené poloze zamykají.¹¹ To znamená, že je třeba jen málo svalové práce nohou k tomu, aby člověk vydržel stát po dlouhou dobu. Takový projektový rys je to, co bychom očekávali od inteligentního plánu, protože to činí lidský život pohodlným, ale není to třeba pro přežití.

Lidé mají jemné ruce, kterými mohou přesně uchopovat předměty a vykonávat pohyby, které daleko přesahují to, co je nutné pro přežití. Evoluce nemá například žádné vysvětlení toho, proč jsou lidé schopni držet pero a další nástroje v dokonalém sevření třemi prsty – palcem, ukazováčkem a prostředníkem.

Evoluce nedokáže přiměřeně vysvětlit, proč by měl být lidský mozek s těmito schopnostmi výhodou v přežití.

Evoluce neumí vysvětlit ani to, proč mají lidé schopnost hrát dokonale na hudební nástroje. Evolucionista samozřejmě namítne, že se ruce musely vyvíjet, aby dokázaly házet oštěpem a používat nástroje.^2,3 Avšak je velký rozdíl mezi obratností potřebnou k držení zbraní a dovednostmi potřebnými ke hře na hudební nástroje. .

Jemná pleť lidí je dalším příkladem naddimenzovaného projektu, který zvyšuje obratnost rukou a propůjčuje člověku schopnost vychutnávat hmatové podněty. Propracovaný jazyk a schopnost mluvit je dalším důležitým příkladem vyššího designu u lidí. Jazyky jako angličtina mají potenciál pro více než milion slov, což umožňuje lidem sdělovat si navzájem složité myšlenky. I když nějaký jazyk snad mohl přinášet výhody v přežití, skutečná schopnost lidské řeči vysoce převyšuje to, co je nutné pro přežití. Schopnost zpívat není tím, co bychom očekávali od evoluce, nýbrž přesně tím, co bychom očekávali, byl-li člověk speciálně stvořen, aby chválil svého Stvořitele.

Dalším klíčovým příkladem vyššího designu u lidí je dlouhé dětství trvající až 18 let. Dětství je u lidí velmi zvláštní období, které je zaměřeno na vytváření rodinných vazeb a rozvoj mnoha fyzických i duševních dovedností. Lidský mozek musí být určitě tou nejpředimenzovanější složkou Božího fyzického stvoření. Lidé mají pozoruhodné duševní schopnosti jako je paměť, jazyk, tvořivost, matematika a umění. A zase, evoluce nedokáže přiměřeně vysvětlit, proč by měl být lidský mozek s těmito schopnostmi výhodou v přežití.

Naddimenzován proto, aby se stal duchovní bytostí

Nejdůležitějším aspektem vyššího designu lidských bytostí je to, že jsou duchovními bytostmi stvořenými k obrazu Božímu (Genesis 1:27). Duchovní dimenze lidí představuje nejmocnější příklad naddimenzovaného projektu, protože spiritualita nemá co dělat s bojem o přežití. Lidé jsou citlivé a tvořivé bytosti, které neustále volí, protože mají smysl pro správné a nesprávné.

Je pozoruhodné, jak Bůh dal člověku fyzický design, který se doplňuje s jeho designem duchovním. Naše schopnost mimiky se doplňuje s naší touhou vyjadřovat city. Naše schopnost pracovat dovedně rukama se doplňuje s naší tvořivou duševní schopností. Naše schopnost myslet a mluvit se doplňuje s naší touhou mluvit s Bohem. Dokonalá souhra fyzických, duševních i duchovních schopností, kterou nalézáme u lidí, je v protikladu k evoluční teorii.

Charles Darwin a naddimenzovaný projekt

Než začal psát Původ druhů, řekli Darwinovi, že mimika představuje pádný důkaz speciálního stvoření. Ve své autobiografii Darwin napsal:

“ Moje první dítě se narodilo 27. prosince 1839 a hned jsem si začal dělat poznámky o prvním rozbřesku různých výrazů, kterými se můj syn projevoval, neboť jsem cítil přesvědčení, že i ty nejsložitější a nejjemnější odstíny výrazu musí mít všechny už v tomto raném období pozvolný a přirozený původ. Během léta následujícího roku 1840 jsem četl obdivuhodnou práci Sira C. Bella o výrazových způsobech a této problematice, i když jsem naprosto nemohl souhlasit s jeho vírou, že různé svaly byly zvlášť stvořeny za účelem vytváření výrazů.”¹²

Tento citát je zajímavý, protože ukazuje, že Darwin byl zřejmě přesvědčen o původu všeho pozvolným a přirozeným vývojem dříve, než důkladně promyslel veškeré důkazy.

Darwin také uznal, že vzdělaný a respektovaný učenec jeho doby věří ve speciální stvoření. Moderní objevy ukazují, že měl Sir C. Bell pravdu, lidé byli opravdu speciálně stvořeni.

Závěry

Obrovský rozdíl ve funkcionalitě mezi lidmi a lidoopy poskytuje důkazy o tom, že neexistuje žádný společný předek. Je důležité si uvědomit, že z analýzy lidské bytosti shora dolů (tj. založené na srovnání funkcí) vyplývá obrovský rozdíl v designu ve srovnání s opicemi. Bylo by možno tvrdit, že rozdíly ve funkčnosti jako je tomu u mimiky, jazyka, manuální dovednosti a mozku jsou skoro 100 %. Tento obrovský rozdíl kontrastuje s analýzou zdola nahoru (tj. srovnáváním obsahu DNA), ze které, jak někteří říkají, vyplývá jen 5 % rozdíl mezi lidmi a lidoopy. Proto je v debatě stvoření-evoluce důležité zdůrazňovat obrovské rozdíly ve funkčnostech mezi lidmi a opicemi.

Od hlavy k patě jsou lidské bytosti předimenzovány, aby byly schopny vykonávat náročnou práci a hrát si.

Zamyslíme-li se nad lidskou mimikou, důkazy jasně ukazují, že lidé mají naddimenzovaný design. Lidé mají zhruba 24 jedinečných a důmyslně navržených obličejových svalů, které jsou konstruovány tak, aby vyjádřily širokou škálu emocí. Evoluce nedokáže navrhnout žádné rozumné důvody, proč se u lidí musela vyvinout schopnost tak složité mimiky. Avšak podobné obličejové svaly jsou přesně tím, co bychom očekávali od Stvořitele, který chtěl, aby byli lidé bytostmi majícími city.

Existuje přinejmenším osm oblastí, kde jsou lidé projekčně naddimenzováni, včetně vzpřímeného postoje, obratných rukou, jemné pleti, mimiky, dlouhého dětství, krásy a vysoké inteligence. Od hlavy k patě jsou lidské bytosti předimenzovány, aby byly schopny vykonávat náročnou práci a hrát si. Důkazy svědčí o tom, že Žalm 8:6 má pravdu, když říká, že lidé jsou zvláštní bytosti učiněné tak, že jsou jen o málo nižší než Bůh /jiné překlady říkají „o málo nižší než andělé“/. Důkazy o naddimenzovanosti lidí také dokazují pravdu Žalmu 139:14 o tom, že lidé byli podivuhodně utvořeni a jejich stvoření bylo činem, který budí bázeň.

Naddimenzovanost člověka ukazuje, že lidé jsou určeni pro mnohem víc než jen přežití. Jsou určeni k tomu, aby vládli na zemi, sloužili svému Stvořiteli, pěli chválu na svého Stvořitele a radovali se ze života. Je smutné, že moderní společnost učí, že lidé nenesou žádné naddimenzování, nýbrž že se vyvinuli z tvora podobného lidoopům. Takové učení vede k podceňování důležitosti lidského života a povzbuzuje praktiky jako potraty a eutanázie. Vede rovněž k podceňování lidského potenciálu a k úpadku standardů kultury v oblastech jako je umění a hudba.

Je důležité nebrat naši naddimenzovanost jako cosi samozřejmého. Měli bychom být vděčni Bohu za dary, které nám dal, a využívat své schopnosti pro Jeho slávu.

Podobné články v angličtině

• Expert engineer eschews “evolutionary design”
• The design of tears: an example of irreducible complexity
• The human body—God’s masterpiece
• Is the human pharynx poorly designed?
• Creative design in the human embryo

Pro další četbu v angličtině

• Electrical design in the human body
• Back problems: how Darwinism misled researchers

Odkazy a poznámky

1. Burgess, S.C. and King, A.M., The application of animal forms in automotive styling, The Design J. 7(3):41–52, 2005. Zpět.
2. Lynch, J. and Barrett, L., Walking with Cavemen, Headline, London, p. 106, 2002. Zpět.
3. Roberts, A., Evolution: The human story, Dorling Kindersley, London, p. 118, 2011. Zpět.
4. LUMEN Master Muscle List, meddean.luc.edu. Zpět.
5. Gray, H., Anatomy of the Human Body, 20th edn, Lea & Febiger, Philadelphia, PA, 1918. Zpět.
6. Gregory, W.K. (Ed.), The Anatomy of the Gorilla; the studies of Henry Cushier Raven, and contributions by William B. Atkinson [and others]. A collaborative work of the American Museum of Natural History and Columbia University, Columbia University Press, New York, p. 17, 1950. Zpět.
7. Ekman, P. and Friesen, W.V., Facial Action Coding System (Human Interaction Laboratory, Dept. of Psychiatry, University of California Medical Centre, San Francisco, Consulting Psychologists Press Inc. 577 College Avenue, Palo Alto, CA, 1978). Zpět.
8. Burgess, S.C., The Design and Origin of Man, 2^nd edn, Day One Publications, Leominster, UK, 2013. Zpět.
9. Burgess, S.C., In God’s Image, 2^nd edn, Day One Publications, Leominster, UK, 2013. Zpět.
10. Burgess, S.C., Irreducible design and overdesign: case study of man’s upright stature and mobility, Origins 57:10–13, 2013. Zpět.
11. Etoundi, A.C., Burgess, S.C. and Vaidyanathan, R., A Bio-Inspired Condylar Hinge for Robotic Limbs, ASME J. Mechanisms Robotics 5(3), 2013 | doi: 10.1115/1.4024471. Zpět.
12. Darwin’s Autobiography (Originally 1929, The Thinker’s library No. 7 London), Quoted from Icon Books Ltd, Cambridge, UK, p. 68, 2003. Zpět.