Jeden z nejčastějších a nejrozšířenějších omylů je, že evoluční pohled na svět je vědecký, kdežto stvořitelský je ryze náboženský (filozofický). Věda však není schopna pozorovat ani opakovat jedinečné minulé události, jejichž pozůstatky objevené v současnosti lze interpretovat v zásadě dvěma vzájemně neslučitelnými způsoby – evolučně nebo stvořitelsky (biblicky). Evoluční přístup je ve skutečnosti založen na předpokladu naturalismu (materialismu) a nikoliv na vědeckých faktech (opakovatelných a ověřitelných vědeckých objevech). Světonázor vždy předchází interpretaci vědeckého objevu (ať už se jedná o studium následků minulosti nebo studium současných procesů), nikdy obráceně. Poněkud paradoxní je, že evoluční přístup je společným předpokladem (ateismus=bůh neexistuje nebo panteismus=jsoucno tvoří celek božské povahy) mnohem většího počtu náboženských systémů světa než stvořitelský – viz následující tabulka.

Stvořitelský Evoluční
Biblické křesťanství Nebiblické křesťanství (liberalismus, esoterické kulty)
Ortodoxní Judaismus (Židovství) Neortodoxní Judaismus (Reformační Judaismus, Nacionalistický Sionismus)
Ortodoxní Islám Neortodoxní Islám
Starověká pohanská náboženství
(Babylon, Řecko, Řím, Egypt, atd.)
New-Age Mysticismus (Čarodějnictví, Satanismus, Gaia)
Hinduismus
(Sikismus, Janismus, atd.)
Konfucianismus, Buddhismus, Taoismus, Šintoismus, Animismus, Humanismus, Ateismus

Z výše jmenovaných tří stvořitelských náboženských systémů pouze biblické křesťanství věří, že Stvořitel musí být zároveň i Vykupitelem a Spasitelem světa. Islám i Židovství se ve své podstatě staly humanistickými, neboť spoléhají v otázce spásy na lidské skutky navíc k víře ve Stvořitele. Všechna ostatní náboženství (pravý sloupec) jsou ve své podstatě evoluční, neboť předpokládají věčný časoprostorový vesmír, jehož vnitřními procesy (často zosobněnými bohy nebo bohyněmi) se vesmír vyvinul do své současné podoby.

Text připravil: Mgr. Libor Votoček.
Zdroj: The New Defender’s Study Bible, World Publishing, Inc. 2006