Na počátku stvořil Bůh-nebo to byly kvantové fluktuace?

Podle Dr Jonathan D. Sarfati
Přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)
Publikováno: 21. listopadu 2013 (GMT+10)

V určitém smyslu je Genesis 1:1 tím nejdůležitějším veršem Bible: “Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.” Můžeme-li věřit tomuto verši, pak žádný jiný verš v Bibli by neměl být problém. Když například Bůh stvořil celý vesmír, pak to, že lidé vstanou z mrtvých nebo panna počne bude snadnější nad všechna slova.

V tomto jednom verši jsou také všechna ostatní falešná náboženství mimo hru:¹

Opačně, pokud bychom tomuto verši nemohli věřit, pak nic jiného v Bibli nedává smysl. Protože je tento verš tak základní, nepřekvapuje, že ateisté proti tomuto konceptu tak zuřivě útočili. Některé tyto útoky jsou dětinské, jiné mají pozlátko filozofie či pokročilé vědy.

Může-li Bůh stvořit celý vesmír, pak to, že lidé vstanou z mrtvých nebo panna počne bude snadnější nad všechna slova.

Kdo stvořil Boha?

Bible se nesnaží dokazovat Boží existenci—mluví o této pravdě jako o samozřejmosti. Ale k běžným otázkám od malých dětí (a ne už tak malých ateistů) patří: “Pokud Bůh stvořil vesmír, kdo potom stvořil Boha?” Nebo, “Pokud má všechno svoji příčinu, kdo zapříčinil Boha?” Ale žádný serióznější apologet takto nikdy neargumentoval. Jak jsme ukázali v několika článcích i knihách, jeden z hlavních skutečných argumentů je:

1. Vše, co má začátek, má i příčinu.⁵
2. Vesmír měl začátek.
3. Tudíž měl vesmír i příčinu.^6,7

Zesílená slova jsou důležitá— ne všechno má příčinu, jen to, co začne existovat. Vesmír potřebuje příčinu, protože měl počátek. To lze ukázat na zákonech termodynamiky. První zákon termodynamiky říká, že přírodní procesy nemohou ani vytvořit ani zničit hmotnost-energii (změna hmotnosti-energie se může odehrát podle rovnice E = mc², ale celkové množství zůstává nezměněno). Ale druhý zákon říká, že množství energie využitelné k práci se snižuje, neboli že vzrůstá entropie k maximu. Jestliže je celkové množství energie omezené a množství použitelné energie se snižuje, pak vesmír nemohl existovat odvždy. Jinak by už použitelnou energii vyčerpal—‘tepelná smrt’ vesmíru. Například by se už rozpadly všechny radioaktivní atomy, všechny části vesmíru by měly stejnou teplotu a žádnou další práci by nešlo konat. Z toho jasně plyne, že vesmír začal před omezenou dobou s množstvím použitelné energie, která se od té doby vyčerpává.

K tomu přistupuje fakt, že Einsteinova obecná teorie relativity, která má velkou experimentální podporu, ukazuje, že čas je spojen s hmotou a prostorem. Tím by čas začal společně se hmotou a prostorem, což je poznání, se kterým přišel poprvé Augustin ve čtvrtém století. Protože z definice je Bůh stvořitelem celého vesmíru, je stvořitelem i času. Takže není omezen nějakým časovým rozměrem, který sám stvořil, takže nemá v čase žádný začátek —Bůh je “vznešený a vyvýšený, přebývá ve věčnosti, jeho jméno je svatý” (Izaiáš 57:15). Nemá tedy žádnou příčinu.

Příčina a účinek

Je to metafyzický princip, že věci, které začínají, mají příčinu, což je také samo sebou zřejmé—nikdo to ve svém srdci opravdově nepopírá.

Celá věda i historie by se zhroutily, kdyby byl tento zákon příčiny a účinku popřen. Stejně tak by se zhroutilo i vymáhání zákonů, kdyby si policie myslela, že nepotřebuje zjistit příčinu, proč tělo bylo pobodáno či dům vyloupen. Ani vesmír by nemohl zapříčinit sebe sama—nic nevytvoří sebe sama, protože by to znamenalo, že to existovalo před svou vlastní existencí, což je logicky absurdní.

Předpokládejme, že se náhle objeví na vašem talíři banán. Nepomyslíte si, že ‘Hume měl tedy nakonec pravdu—tenhle banán začal existovat bez příčiny.’ Ne, začnete přemýšlet, ‘Jak se sem ten banán dostal?’ a poohlédnete se po pravděpodobné příčině.

Navzdory tomu, oblíbený filozof moderních ateistů Skot David Hume (1711–1776), nesouhlasí. Učil, že se lze domnívat, že něco vznikne bez příčiny.

Britská analytická filozofka (a konzervativní římská katolička) G.E.M. (Elizabeth) Anscombe (1919–2001) tvrdila neúprosně, že nikdo si žádnou takovou věc nemůže představit.⁸ Máme-li parafrázovat jedno z jejích tvrzení, předpokládejme, že se náhle objeví na vašem talíři banán. Nepomyslíte si, že ‘Hume měl tedy nakonec pravdu— tenhle banán začal existovat bez příčiny.’ Ne, začnete přemýšlet, ‘Jak se sem ten banán dostal?’ a poohlédnete se po pravděpodobné příčině. Možná je ve stropě nějaká díra nebo někde pod talířem. Pokud tyto možnosti vyloučíte, začnete uvažovat, jestli jste nebyl chvíli nepozorný vůči svému okolí a v té době někdo umístil banán na talíř, aniž jste si toho všiml. Pokud ani to není možné, tak se snad jedná o nějaký kouzelnický trik nebo dokonce jde o zázrak, jako příčina. Bez ohledu na cokoli, dokonce i neznámá příčina bude stále pravděpodobnější než žádná příčina.

Dále Anscombe podotýká, že budeme mnohem méně nakloněni myslet si, že ten banán právě tam vznikl, než spíše, že už existoval a nějakým způsobem se dostal na toto místo. Čili že příčina byla v transportu a ne vzniku z ničeho.^9, 10

Takže i když Hume tvrdil, že člověk může snadno pochopit, že něco vznikne bez příčiny, tak v realitě on sám zřejmě nic takového nezažil. Vlastně se jeví nemožné něco takového si i jen představit. Ve skutečnosti ve svých světlejších chvilkách Hume připustil až to, že:

Dovolte mi však říct, že jsem nikdy neprosazoval tak absurdní Tvrzení, jakoby mohlo něco vzniknout bez příčiny: Já jen hájil názor, že naše Jistota, že takové Tvrzení je Falešné, nevychází ani z Intuice ani z Pozorování; ale z jiného Zdroje.¹¹

Vesmír z ničeho?

Navzdory tomu, co bylo řečeno, velký počet ateistů tvrdí, že vesmír skutečně vznikl z ‘ničeho’. Například článek o Alanu Guthovi (1947– ), průkopníku inflačního vesmíru (viz kap. 6), uvedl:

Vesmír vybuchl do něčeho naprosto z ničeho—nuly, nicoty. A jak se zvětšoval, naplňoval se víc a víc hmotou, která přišla absolutně odnikud. Jak je to možné? Zeptejte se Alana Gutha. Jeho teorie inflace pomáhá vysvětlit všechno.¹²

Nedávno fyzik a ateistický propagandista Lawrence Krauss (1954– ) tento názor propaguje a napsal o tom i knihu Vesmír z ničeho,¹³; tato kniha má nadšenou předmluvu od prominentního ateisty Richarda Dawkinse.¹⁴ Nicméně Luke Barnes, který není kreacionistou a je astrofyzikem a postrgraduálním výzkumníkem na Institutu astronomie na Univerzitě v Sydney v Austrálii, je ostrým kritikem Krausse a lidí, kteří argumentují podobně jako on:

To první a nejdůležitější je, že už mám opravdu plné zuby kosmologů mluvících o vesmíru, který vznikl z ničeho. Krauss opakovaně mluví o vesmírech vytvořených z ničeho, částic vzniklých z ničeho, o různých typech nicoty a nicotě, která je nestabilní. Tohle je nesmysl. Slovo nic je často používáno volně—nemám nic v ruce, v lednici nic není atd. Ale správná definice slova nic je “ne cokoliv”. Nic není nějaký typ čehosi, není to nějaký druh určité věci. Je to neexistence čehokoliv.

Nejlepšími příklady falešné představy dvojsmyslnosti jsou snahy pracovat se slovem nic, jakoby to byl určitý typ něčeho:

To první a nejdůležitější je, že už mám opravdu plné zuby kosmologů mluvících o vesmíru, který vznikl z ničeho. … To, o čem skutečně Krauss mluví, je kvantové vakuum. Kvantové vakuum je něco, typ něčeho. Má svoje vlastnosti. Má energii, svoji fluktuaci, může způsobit zrychlování rozpínání vesmíru, je podřízeno (velmi netriviálním) rovnicím popisujícím teorii kvantového pole.—Cosmologist Luke Barnes

• Margarín je lepší než nic.
• Nic je lepší než máslo.
• Z toho plyne, že margarín je lepší než máslo.

Odhalit falešný výrok můžeme prostě tak, že přeformulujeme premisy a vyhneme se slovu nic:

• Je lepší mít margarín než nemít nic.
• Neexistuje nic, co je lepší než máslo.

Z těchto premis pak už nevyplývá onen závěr (že margarín je lepší než máslo).¹⁵

Řeší kvantové fluktuace problém?

Někteří fyzikové tvrdí, že kvantové fluktuace porušují tento princip příčiny/účinku a mohou z ničeho vyprodukovat něco. Například Paul Davies píše:

… časoprostor by se mohl objevit z nicoty jako výsledek kvantových přeměn. … Částice se mohou objevit odnikud bez nějaké zvláštní zapříčiněnosti … svět kvantové mechaniky docela rutinně produkuje něco z ničeho.¹⁶

Tohle je však obrovské zneužití kvantové mechaniky. Kvantová mechanika nikdy neprodukuje něco z ničeho. Davies sám připustil na předchozí straně, že jeho scénář ‘by neměl být brán příliš vážně.’ Rovněž tak teorie, že vesmír je kvantová fluktuace musí předem postulovat, že tu bylo něco, co fluktuovalo, a—jejich ‘kvantové vakuum’ představuje velké množství potenciálu hmoty-antihmoty—a ne, že ‘nic’. To je jen zas jiná dvojsmyslnost.

Jenže Krauss se pořád uchyluje k těmto klamům, jak uvádí Luke Barnes, který ve více detailech vysvětluje, jak je termín ‘nic’ zneužíván:

Podívejme se nyní na Kraussovo tvrzení znovu. Dává nějaký smysl výrok, že existují různé typy nicoty? Tedy, že neexistence něčeho je nestabilní? To je hovadina. To, o čem skutečně Krauss mluví, je kvantové vakuum. Kvantové vakuum je typ něčeho. Má svoje vlastnosti. Má energii, svoji fluktuaci, může způsobit zrychlování rozpínání vesmíru, je podřízeno (velmi netriviálním) rovnicím popisujícím teorii kvantového pole. Můžeme ho popisovat. Můžeme ho počítat, činit předpovědi a falzifikovat jeho vlastnosti. Kvantové vakuum není nicotou.

Toto navrhuje velmi jednoduchý test pro ty, kteří si přejí mluvit o nicotě: pokud to, o čem mluvíte, má nějaké vlastnosti, pak to není nic, nicota. Je to čistá dvojsmyslnost odkazovat na kvantové vakuum jako na nicotu, když si zmíněná filozofka klade otázku “proč vůbec něco existuje spíše než nic?”. Ona se neptá “proč existují částice místo jen kvantového vakua?”. Ona se ptá “proč vůbec něco existuje?”. Tak, jako se jednou zeptal Stephen Hawking, proč vůbec začal vesmír obtěžovat svojí existencí?

Nyní můžeme vidět, že tuto otázku nelze zodpovědět žádnou metodou, kterou běžně nazýváme vědeckou. Vědecké teorie jsou zcela nutně teorie o něčem, o nějaké fyzikální realitě. Rovnice popisují vlastnosti, a tím pádem popisují něco. Nemohou existovat rovnice, které popisují neexistenci něčeho. Napište si jakoukoliv rovnici chcete a — nepodaří se vám z této rovnice odvodit, že to, co tato rovnice popisuje, musí existovat v reálném světě. Existence totiž není predikát čili nutná vlastnost, jak to kdysi Kant slavně vysvětlil.¹⁷

Skutečnost, že částice mohou vzniknout či zaniknout, během nějaké doby, kdy se tato pole přeměňují, není ani o trošek tajuplnější než skutečnost, že se pěsti mohou objevit a zmizet podle toho, jak změním rozložení svých prstů. A nic z tohoto objevení se—pokud se díváte pořádně— není ani vzdáleně blízké vzniku něčeho z ničeho.—Physicist and philosopher David Albert

Barnesovy námitky na Kraussovy dvojsmyslnosti sdílí filosof David Albert, profesor filozofie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, který má také doktorát z teoretické fyziky. Ten v New York Times kriticky zhodnotil Kraussovu knihu, aniž by bylo známo, že je nějak přátelsky nakloněn k tradičnímu křesťanství:

Odkud se předpokládá, pokud se ptá začátečník, že pocházejí samy všechny ty zákony kvantové mechaniky? Krauss je zcela jasně ten, jak se ukáže, kdo o tom nemá více méně ani páru. Přiznává (i když jen v závorkách a na několika stránkách před koncem své knihy), že všechno, o čem hovořil, prostě jen vychází z kvantové mechaniky jako hotové věci. …

Krauss zřejmě myslí, že tyto stavy vakua se rovnají určitým alternativám relativistických teoretických kvantových polí, kdy se myslí, že tam není vůbec žádná fyzikální hmota. A má ten argument—nebo si spíše myslí, že má—, že zákonitosti relativistické teorie kvantových polí postulují nestabilitu stavů vakua. A že tím pádem, když to shrneme v kostce, toto vysvětluje, proč existuje vůbec něco místo aby neexistovalo nic.

To ale není vůbec správné. Relativistická teorie kvantového pole vakua neuvádí nic jiného—než to, že žirafy nebo ledničky nebo sluneční systémy—jsou specifickými uspořádáními elementární fyzikální látky. Skutečný ekvivalent k relativistické teorii kvantového pole, které by nebylo vůbec žádnou fyzikální látkou, není to či ono uspořádání částicových polí—ale je to (zcela zřejmě a nevyhnutelně a v naprostém protikladu) prostá absence polí! Skutečnost, že dojde k tomu, že některá uspořádání polí odpovídají existenci částic a některá neodpovídají není ani o trošek tajuplnější než skutečnost, že některé z možných uspořádání mých prstů odpovídá existenci pěsti a některé nikoli. A to, že se částice mohou objevit a začít existovat nebo zase zmizet, během toho jak se pole přeuspořádají, není o nic větší div než to, že se pěsti mohou objevit a zmizet v určitém čase podle toho, jak změním rozložení svých prstů. A nic z tohoto objevení se—pokud se díváte pořádně—není ani vzdáleně blízké vzniku něčeho z ničeho.¹⁸

Kraussova kniha je poslední v sérii filozoficky pochybných knih samozvaných ‘nových ateistů’. Je těžké nesouhlasit s tomistickým¹⁹ filozofem Edwardem Feserem, docentem filozofie na univerzitě v Pasadeně:

Záplava špatných knih z oblasti filozofie a náboženství od prominentních vědců … je pozoruhodná nejen z hlediska školáckých filozofických a teologických omylů, které obsahují, ale i pro jejich neustálé se opakování. Kraussův chybný názor, jak může něco povstat z ničeho, … je z velké části jen pořád to stejné omílání myšlenek prezentovaných Hawkingem, Mlodinowem a některými méně významnými popularizátory fyziky.—Filozof Edward Feser

Záplava špatných knih z oblasti filozofie a náboženství od prominentních vědců —jmenujme mezi jinými třeba Dawkinsonovu knihu The God Delusion [Boží blud], Hawkingovu a Mlodinowičovu knihu The Grand Design [Velkolepý plán], a Atkinsovu knihu On Being [O bytí]— je pozoruhodná nejen z hlediska školáckých filozofických a teologických omylů, které tyto knihy obsahují, ale i pro jejich neustálé se opakování. Kraussův chybný názor, jak může něco povstat z ničeho, ač je prezentován jako velký průlom a veleben v doslovu Dawkinsem, je z velké části jen pořád to stejné omílání myšlenek prezentovaných Hawkingem, Mlodinowem a některými méně významnými popularizátory fyziky. Dawkins od osmdesátých let pořád vytrubuje svůj mem “Who created the creator?” [Kdo stvořil stvořitele?].

Kritici demaskovali jejich omyly a bludy znovu a znovu. Jenže tihle autoři z velké části kritiky ignorují a opakují svoje teze s naprostou vytrvalostí. O čem to svědčí? Parafrázujme slavnou poznámku Ludwiga Wittgensteina: tvrdím, že určitá představa drží tyto myslitele jako zajatce; je to představa o kvantitativních metodách moderní vědy, která učinila úchvatný prediktivní a technologický úspěch.²⁰

Závěr

Bible předpokládá, že vesmír byl započat Bohem. Skutečnost, že vesmír měl začátek, ukazuje silně na stvořitele, kterého můžeme ztotožnit s biblickým Bohem. Někteří ateisté následující Huma tvrdí, že něco může vzniknout bez příčiny, ale toto je nejen nerozumné, je to i zřetelně nemyslitelné. ‘Noví ateisté’ se uchylují ke kvantovému blafování a tvrdí, že něco opravdu může vzniknout z ničeho. Musí však používat slovo ‘nicota’ dvojsmyslně. Ale toto slovo opravdu znamená nic—žádné vlastnosti. Jenže jimi navrhované kvantové vakuum není ničím; musí být něčím s vlastnostmi— kvantové vakuum je například svázáné zákony kvantové fyziky, takže může ‘fluktuovat’.

“Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.” To je logické.

Odkazy a poznámky

1. Similar lists are in Morris, The Genesis Record, A scientific and devotional commentary on the Book of Beginnings, p. 38, Baker Book House, Grand Rapid, MI, 1976, p. 38; and Fruchtenbaum,A.G., The Book of Genesis, p. 35, Ariel’s Bible Commentary, Ariel Ministries, San Antonio, TX, 2009. Zpět.
2. Viz následující vyčerpávající analýzy a vyvrácení: Ammi, K., Atheism, creation.com/atheism, 11 June 2009; and Christianity for Skeptics, ch. 3. Zpět.
3. Toto je ‘tvrdá’ forma ‘agnosticismu’, tak jak ji razil ‘Darwinův buldog’, T.H. Huxley (viz také Grigg, R., Darwin’s bulldog—Thomas H. Huxley, Creation, 31(3):39–41, 2009; creation.com/huxley). A ‘soft agnostic’ merely claims himself not to know that there is a God. Zpět.
4. Teologové nejprve používali slovo ‘omnipotentní’ (všemocný), čímž mysleli, že Bůh nemá žádná omezení zvenčí, tedy mimo sebe sama. Viz Sarfati, J., If God can do anything, then can He make a being more powerful than Himself? What does God’s omnipotence really mean?creation.com/omnipotence, 12 January 2008. Zpět.
5. Ve skutečnosti slovo ‘příčina’ má ve filozofii několik různých významů. V tomto pojednání však máme na mysli účinná příčina, což je hlavní faktor, který vypůsobí, že se něco stane. Zpět.
6. Viz také Christianity for Skeptics, ch. 1. Toto se nazývá kosmologickým argumentem Kalam. Sahá až k církevnímu teologu Bonaventurovi (1221–1274), a obhajovali ho též středověcí arabští filozofové. Slovo kalam je arabské slovo pro ‘řeč’, ale jeho širší sémantický význam zahrnuje ‘filozofický teismus’ případně ‘přírodní teologie’. Nejvýznačnějším moderním obhájcem argumentu kalam je filozof a apologeta Dr. William Lane Craig (1949– ): Kosmologický argument Kalam, Barnes & Noble, New York, 1979. Žel dr. Craig dělá mnohé kompromisy ve výkladu knihy Genesis—viz William Lane Craig’s intellectually dishonest attack on biblical creationists. Zpět.
7. Jiní apologetové používají jiné argumenty. Například středověký teolog a apologeta Tomáš Akvinský (c. 1225–1274), i když věřil, že vesmír začal v určitém čase, protože to tak říká Bible, si nemyslel, že to jde prokázat filozoficky. Místo toho ve svém slavném ‘pět cest’ (Summa Theologiae, Question 2, Existence Boha) tvrdil, že i kdyby vesmír neměl žádný počátek, tak by stejně neexistoval či nemohl podléhat občasné změně, pokud by nebyla nutná bytost, ‘prvotní hybatel’, a ‘prvotní příčina’, ten, kdo drží vesmír v jeho nepřetržité existenci. “Všichni tito muži o tom mluvili jako o Bohu.” Tím je myšleno, že zatímco se argument Kalam týká Boží stvořitelské práce, argumenty Tomáše Akvinského se týkají Boží udržující práce od chvíle, kdy dokončil svoje stvoření 7. Dne. (Genesis 2:1–3). Poté věnuje Tomáš Akvinský stovky stran textu dokazování, že ‘Bůh’ s těmito vlastnostmi je perfektně dobrý, všemocný a vševědoucí. Zpět.
8. Anscombe, G.E.M., “Whatever has a beginning of existence must have a cause”: Hume’s argument exposed, Collected Philosophical Papers, Volume 1, Basil Blackwell, 1981. Zpět.
9. Anscombe, G.E.M., Times, beginnings and causes, in her Collected Philosophical Papers, Volume 2, Basil Blackwell, 1981. Zpět.
10. Feser, E., The Last Superstition: A Refutation of the New Atheism, Kindle Locations 5253-5254, St. Augustine’s Press. Kindle Edition, 2012. Zpět.
11. Hume, D., letter to John Stuart, 1754. Zpět.
12. Lemley, B., Guth’s grand guess, Discover 23(4):32–39, April 2002; discovermagazine.com. Zpět.
13. Krauss, M., A Universe from Nothing: Why There is Something Rather than Nothing, Free Press, 2012. See also review by Reynolds, D.W., J. Creation, 27(1):30–35, 2013. Zpět.
14. Poslechněte si také epizodu v rozhlase, Militant anti-Theism, hijacking science and Dawkins & Krauss on Redemption Radio, Redemption Radio, 22. února 2012, kde jsem měl dvouhodinové interview, ve kterém jsem kritizoval mizoteistické milování se mezi Kraussem a Dawkinsem na univerzitě v Arizoně: redemptionradio.podbean.com/2012/02/22/militant-anti-theism-hijacking-science-and-dawkins-krauss-on-redemption-radio. Zpět.
15. Barnes, L., Out of nothing, letterstonature.wordpress.com, 1 April 2011. Zpět.
16. Davies, P., God and the New Physics, p. 215, Simon & Schuster, 1983. Zpět.
17. Barnes, Out of nothing, Ref. 13. Zpět.
18. Albert, D., On the Origin of Everything: review of A Universe From Nothing, by Lawrence M. Krauss, New York Times, 23 March 2012; nytimes.com. Zpět.
19. That is, a follower of Thomas Aquinas and his Aristotelian approach to metaphysics and apologetics. Zpět.
20. Feser, E., Not Understanding Nothing, A review of A Universe from Nothing, First Things, June/July 2012; firstthings.com. Zpět.