Geoff Chapman
Přeložil Pavel Kábrt (kreacionismus.cz)

Captmondo, wikimedia commons.
Zkamenělina ichtyosaura. Klikněte pro zvětšení.

Evoluční teorie říká, že se ryby vyvinuly v obojživelníky a obojživelníci v plazy, i když o těchto přechodech naprosto chybí důkazy ve zkamenělinách. Zvláště původ mořských plazů je akutním problémem pro evoluční teorii, protože evolucionisti tvrdí, že tito plazi se ve skutečnosti navrátili ze země zpět do vody.

Dobře známe některé mořské plazy, jako jsou třeba želvy nebo krokodýli, ale dříve existovali jiní zajímaví mořští plazi, jako byli mosasauři, ichtyosauři a plesiosauři. Existují určité důkazy, že plesiosauři by mohli být stále ještě naživu, ale ti ostatní zřejmě již vyhynuli.

Dokonale vyprojektováni

Ichtyosauři (‘ryboještěři’) byli kolem šesti metrů dlouzí a podobali se rybám. Opravdu se vyvinuli z pozemských plazů? Opřeme-li se o důkazy ze zkamenělin, pak odpověď musí znít ohlušující ‘Ne’! Slavný paleontolog profesor Alfred Romer napsal o ichtyosaurech toto: “Tito tvorové byli mimořádně dobře přizpůsobeni pro moře a jejich končetiny byly zcela nepoužitelné na souši.”1 Romer vyzdvihl, že ichtyosauři byli ‘velmi dobře adaptovaní pro existenci ve vodě’—což je způsob vyjdřování, kterým evolucionisté popisují skutečnost, že ichtyosauři byli dokonale vyprojektováni pro život ve vodě.

Jejich oči a uši byly rozdílné od pozemských plazů, ideálně se hodily pro vidění a slyšení pod vodou. Romer předpokládal, že se vyvinuli z nějakých předchozích, méně adaptovaných předků, musel však připustit, že důkazy pro to chybí: “Charakteristické rysy ichtyosauří struktury vyžadovaly zcela evidentně dlouhý čas ke svému vývoji, a tudíž tato skupina musela začít existovat již velmi časně, avšak neznáme žádné jejich permské plazí předchůdce2 (zdůraznění dodáno). Dokonce i ty nejstarší známé nálezy ichtyosaurů jsou “již velmi specializované mořské typy”.3

Zkameněliny ichtyosaurů jsou četné. V polovině devatenáctého století bylo v břidlicovém dolu v německém Holzmadenu nalézáno zhruba 200 kusů ichtyosaurů za rok.

Zkameněliny ichtyosaurů jsou četné. V polovině devatenáctého století bylo v břidlicovém dolu v německém Holzmadenu nalézáno zhruba 200 kusů ichtyosaurů za rok. Kostry byly napěchovány v horninách, mnohé z nich byly v neuvěřitelně skvělém stavu zachování a vykazovaly jasné pohřbení nějakou katastrofou.

Důkazy, že ichtyosauři rodili živá mláďata (stejně jako delfíni, velryby a někteří žraloci) přišly ze zkamenělin mladých plazů uchovaných uvnitř kostry dospělce. V některých případech byla samička ichtyosaura fosilizována právě v okamžiku porodu!

Když byly objeveny první zkameněliny těchto mořských plazů, myslelo se, že jedna z kostí na ocasu byla posunuta, a tak byly fosilie rekonstruovány s ocasem přímým do špice. Později se našly zkameněliny společně s nádherně zachovalým otiskem kůže a vědci si uvědomili, že ichtyosauři měli jak hřbetní, delfínům podobnou ploutev, tak i žralokům podobný ocas, a že zakončení hřbetu bylo přirozeně zahnuto tak, aby poskytovalo podporu spodní části ocasu!

Salto víry

Protože jsou své teorii evolucionisti hluboce oddáni, musí čelit situacím, ve kterých nejsou schopni podat vysvětlení — a tak skutečnost, že se ichtyosauři podobají rybám, se musí odstranit pomocí ‘konvergence’. To ovšem vyžaduje, aby evolucionista udělal ohromující skok víry. Profesor Stephen Jay Gould napsal o ichtyosaurovi toto: “Tento mořský plaz se suchozemskými předky se tak mocně proměnil na ryby, že na přesně správném místě skutečně vyvinul hřbetní ploutev a ocas i s tím zcela správným hydrologickým designem. Evoluce těchto forem byla o to pozoruhodnější, protože proběhla z ničeho—onen dávný suchozemský plaz neměl na zádech žádný výstupek nebo plošku na ocasu, aby to fungovalo jako předstupeň.”4 (zdůraznění dodáno).

Ať mluví fakta!

Tvrzení, že ichtyosaurové vznikli ze suchozemských plazů, jednoduše neobstojí vědeckému prověřování. Neexistuje žádné pořadí zkamenělin, které by je spojovalo s jakýmkoliv tvorem, který procházel procesem ‘návratu do vody’. I podle evolucionistického datování byl i ten nejstarší ichtyosaurus jasně ichtyosaurem. Uspořádání ichtyosauřích těl vykazuje nádherný důkaz stvořitelské konstrukce a designu.

Jestliže necháme jednoduše mluvit fakta sama za sebe, než abychom dovolili předpojatým představám zabarvovat naše závěry, ukazuje se být jasné, že se ichtyosauři nevyvinuli z ničeho, ale že byli stvořeni k tomu, co vždy plnili — žít život vedle dalších tvorů v moři!

Odkazy a poznámky

  1. A.S. Romer, Vertebrate Paleontology, University of Chicago Press, p. 119, 1966. Návrat k textu.
  2. Ref. 1, p. 120. Návrat k textu.
  3. Ref 1. Návrat k textu.
  4. Gould, S.J., ‚A Darwinian Paradox‘, Natural History, p. 40, 1979. Návrat k textu.