Důvěryhodná přesvědčení o velkém třesku jsou v koncích

John Hartnett
Přeložili Václav Dostál a Pavel Kábrt (kreacionismus.cz)

Všeobecně přijímaný model velkého třesku prý dokonale zobrazuje historii vesmíru (viz Obrázek 1). Aby to však skutečně tak bylo, nemohl by být tento model naplněn neprokazatelnými překroucenými faktory. Může to znít jako přehnané tvrzení, nicméně se právě toto jeví jak současný stav kosmologie.

K této situaci došlo proto, že byly přijaty neověřitelné a zcela chybné počáteční předpoklady! Někteří stateční fyzikové měli tu smělost čelit vládnoucímu paradigmatu—standardní kosmologii ΛCDM velkého třesku a inflaci.¹ Jedním takovým je Prof. Richard Lieu, předseda oddělení astrofyziky na univerzitě v Alabamě. Ten napsal:
“Kosmologie není ani astrofyzikou: všechny základní předpoklady na tomto poli nejsou ověřeny (nebo jsou neověřitelné) laboratorně … .”² [zvýraznění dodáno]
Dále říká, že je to “proto, že vesmír nenabízí možnost kontrolních experimentů, …” Míní tím, že tatáž pozorování mohou být interpretována několika odlišnými způsoby. Protože neexistují jiné vesmíry pro porovnání s naším, nemůžeme absolutně určit, která odpověď je správná. To znamená, že nevíme, jak by měl vypadat typický vesmír. Výsledkem je, že současní kosmologové vymýšlejí všechny možné druhy látek s těmi správnými vlastnostmi, aby jim jejich teorie fungovaly, jenže jde o látky v laboratoři nikdy nepozorované. Tito vědci “se uspokojují vymýšlením neznámých, aby vysvětlili neznámo”, říká Lieu.

Temná hmota a temná energie

Kosmologové nám říkají, že žijeme ve vesmíru vyplněném neviditelnou, nepozorovanou látkou—okolo 74 % temnou energií a 22 % temnou hmotou (viz Obrázek 2). Co je to ale za látku, kterou nemůžeme detekovat a přesto by měla být všude kolem nás? Jen o 4 % hmoty/energie z obsahu vesmíru se předpokládá, že jde o běžné, nám známé atomy.

V červnu 2013, poté, co byly uveřejněny první výsledky ze satelitu Planck, byly podíly temné energie a temné hmoty významně pozměněny na hodnoty 68 % temná energie a 27 % temná hmota, pro běžnou atomární hmotu zůstalo 5 %.³

Kosmologie není ani astrofyzikou: všechny základní předpoklady na tomto poli nejsou ověřeny (nebo jsou neověřitelné) laboratorně.… .— Richard Lieu, předseda oddělení astrofyziky na univerzitě v Alabamě.

Přesto se nám říká, že se nacházíme v období přesné kosmologie.⁴ Ale vidíme totální neshodu mezi určením těchto podílů z měření vysokých rudých posuvů supernov a z měření CMB Planckem. Ani uváděné chyby ke shodě hodnot nepomáhají.⁵

Po 40 let se v laboratoři hledá nějaká forma temné hmoty například axion (pojmenovaná podle populárního amerického saponátu, protože vědci doufali, že její objev vyřeší některé problémy částicové fyziky). Nedávno se tvrdila údajná detekce temné hmoty v laboratorním pokusu, ale toto tvrzení vyžaduje ještě důkladné ověření.⁶

Teď máme také temnou energii—, jakýsi druh antigravitace, která údajně vesmír rozpíná dokonce ještě rychleji než tomu bylo v minulosti. Bylo uvedeno, že

“Je ironií přírody, že právě ta nejhojnější forma energie ve vesmíru je také tou nejzáhadnější. Od přelomového odhalení, že expanze vesmíru se zrychluje, vyvstal ucelený obraz, ukazující, že dvě třetiny vesmíru je tvořeno ‘temnou energií’—je to určitý druh gravitačně odpuzujícího materiálu.”⁷ [emphasis added]
Údajně je temná energie potvrzeným faktem. Opravdu ale důkazy potvrzují, že expanze vesmíru se zrychluje? Pravdu mají v té ironii; přestože je tato energie údajně tak hojná, místně v laboratoři ji nelze pozorovat. V roce 2011 byla udělena Nobelova cena ve fyzice za objev zrychlování expanze vesmíru, což znamená, že temná energie musí být reálnou látkou (vypadá to tak, že ‘strážci’ vědy už to teď nemohou popřít). Nedává však vůbec žádný smysl fakt, že v současné laboratoři není nic, co by s tím souviselo.

Jak Lieu poukazuje,
“… astronomická pozorování nemohou nikdy sama od sebe být použita jako důkaz fyzikální teorie ‘mimo veškerou pochybnost’ . Je to proto, že žijeme pouze v jednom vesmíru—nezbytný ‘kontrolní experiment’ není k mání.”⁸
Neexistuje způsob, jak působit na vesmír a získat od něj odezvu tak, aby byly otestovány sporné otázky, jak mohou dělat experimentátoři při laboratorních pokusech. To, co nejvíce kosmolog zmůže, je shromáždit co možná nejvíce údajů a použít statistický argument k podpoře pravděpodobnosti svého závěru. Lieu říká (zdůraznění dodáno):
“Z tohoto důvodu doufání, že vesmír bude použit jako laboratoř, ve které budou stanovovány nové neporušitelné fyzikální zákony bez pomoci laboratorních experimentů, je zcela pošetilé …”.⁸

Neznámými vysvětlit neznámo

Lieu podává seznam pěti důkazů, kde kosmologové používají ‘neznámé’ k vysvětlení ‘neznáma’, a proto říká, že ve skutečnosti žádnou astrofyziku nedělají. Přesto je o těchto věcech tvrzeno, že je to všechno vysvětleno (a v případě kosmického mikrovlnného záření /CMB/⁹ dokonce předpovězeno¹⁰) inflačním modelem velkého třesku ΛCDM. Žádný z těchto důkazů není založen na laboratorních pokusech a pravděpodobně nebudou nikdy tímto způsobem vysvětleny. The ‘neznámé’ v laboratoři (myslí se neznámé pro současnou fyziku) jsou níže uvedeny kurzívou. Jsou to:

1. Rudý posuv světla z galaxií vysvětlený rozpínáním prostoru,¹¹
2. Mikrovlnné záření kosmického pozadí (CMB), vysvětlené jako dosvit velkého třesku.
3. Pozorovaný pohyb hvězd a plynů v discích spirálních galaxií¹² je vysvětlován pomocí temné hmoty,
4. Vzdálené supernovy ¹³ jsou temnější než by měly být, odtud akcelerace vesmíru vysvětlovaná temnou energií,
5. Plochost (prostor má eukleidovskou geometrii) a izotropie (ve všech směrech je uniformní), což se vysvětluje inflací rychlejší než světlo (viz oddíl v rámečku níže)

Jako experimentátor vím, že by standardy používané v tzv. ‘kosmologických pokusech’ nikdy neobstály v mojí laboratoři. Přesto se nám tvrdí, že žijeme v době ‘přesné kosmologie’.¹⁴

Kosmolog Max Tegmark řekl,
“… před 30 lety byla kosmologie převážně chápána jako někde mimo vědu, mezi filozofií a metafyzikou. Mohli jste tehdy spekulovat nad sklenicemi s pivem, co a jak se děje, a potom jít domů, protože nebylo celkem vůbec nic co dělat dál.” [Ale nyní se dochází k závěru, že máme zcela] “uzavřený obraz toho, jak se vesmír vyvinul od nejranějšího okamžiku až do přítomnosti.”⁴
Jak by tohle mohla být pravda, když žádný z pěti pozorování Lieua, jak byly výše uvedeny, nemůže být vysvětlen něčím ‘známým’? Mohou být vysvětlena jen tím, že se uchýlíme k ‘neznámým’ a jen za pomoci kejklí může autor prohlásit ‘Dospěli jsme nakonec k pravdě.’

K čemu to vede?

Připomínám nositele Nobelovy ceny Stevena Chu, který řekl, že teď už rozumíme téměř všemu, co ve vesmíru existuje k pochopení, jen kromě několika malých detailů; jako jsou třeba temná energie a temná hmota, které [údajně] tvoří 96 % veškeré látky vesmíru.

Připomínám nositele Nobelovy ceny Stevena Chu, když mluvil na velkém shromáždění školní mládeže; tam mluvil u příležitosti Národního kongresu Australského fyzikálního ústavu na Australské národní univerzitě v Canberra v r. 2005. Řekl, že teď už rozumíme téměř všemu, co ve vesmíru existuje k pochopení, jen kromě několika malých detailů; jako jsou třeba temná energie a temná hmota, které [údajně] tvoří 96 % veškeré látky vesmíru.

Kosmologové mohou mít svoje záměry—svoji víru podepřít modelem založeným na falešných a neověřitelných domněnkách—to je ale děravé vědro, které nemůže udržet fakta, která budou nakonec zveřejněna proti tomu.

Takovým faktem je, že historie vesmíru nemůže být určena pomocí modelu, který nelze nezávisle testovat. Aby šlo popsat současná pozorování, je třeba mnoho zfušovaných faktorů na podporu nynějšího modelu. Kosmologie velkého třesku je potvrzena v myslích těch, kteří už lpí na této víře—že vesmír stvořil sám sebe ex nihilo (z ničeho) před 14 miliardami let. Pro mne je velký obraz z Bible mnohem důvěryhodnější—zbývá nám jen doplnit určité detaily.

Proč velký třesk potřebuje inflaci rychlejší než světlo?

Inflace je mimořádně prudké exponenciální rozpínání raného vesmíru objemovým činitelem aspoň 10⁷⁸, poháněné tlakem hustoty záporné vakuové energie. Inflační epocha zahrnuje první část elektroslabé epochy a následuje po epoše velkého sjednocení. Předpokládá se, že trvala od 10⁻³⁶ sekund po velkém třesku po asi něco mezi 10⁻³³ a 10⁻³² sekund. Po epoše inflace pokračoval vesmír v rozpínání, ale pomaleji.

Neexistuje žádný přijatelný mechanizmus, který by mohl způsobit rozpínání rychlejší než světlo, nebo je zastavit poté, co začalo. Nicméně zmatení křesťané, kteří věří na velký třesk, musí zoufale tuto inflaci obhajovat.

Vědci se dovolávají inflace proto, že by velký třesk nebyl sám o sobě schopen vysvětlit pozorování. Existují dva¹ hlavní problémy u velkého třesku, který by byl bez inflace:

1. ‘Plochost’: je to skutečnost, že všechno, co jsme kdy ve vesmíru naměřili, je euklidovského charakteru, čili že prostor není zakřiven. To je závislé na hustotě látky vyjádřené Ω (velké omega). Ω > 1 znamená, že vesmír má dostatek látky pro případné zhroucení se, a měl by eliptickou geometrii neboli kladné zakřivení prostoru. Ω < 1 znamená rozpínaní se navždy, což zahrnuje negativní zakřivení nebo hyperbolickou geometrii. Jenže pozorování ukazují na plochost, což znamená Ω = 1— hustota je tedy nepatrně pod prahem pro kolaps. Toto je problém kosmologického jemného vyladění, kdy síla rozpínání odpovídá síle gravitace v poměru jedna ku 10⁶⁰. Navíc, protože se vesmír během kosmického času od nutné kritické hustoty vzdálil, musel být ještě blíže dokonalé plochosti brzo po velkém třesku.
2. Problém horizontu: světlo nemělo od velkého třesku dostatek času pro dolet mezi kauzálně souvisejícími oblastmi viditelného vesmíru, což znamená, že nejsou kauzálně spojeny (čili za ‘horizontem’). Například světlo z naprosto opačných stran vesmíru. Jak je to možné, že je zpravidla izotropní ve všech směrech našeho pozorování? Toto je obzvlášť pravdivé pro záření CMB, kde vidíme totéž—vesmír je izotropní, stejný ve všech směrech v rozmezí 1 částice na 100 000. To se nazývá problém hladkosti a je ještě neuvěřitelnější, protože při rozpínání vesmíru se izotropie snižovala, počínaje úrovní 1 částice na 10⁴⁰.

Ovšem neexistuje žádný dobrý mechanismus pro způsobení rozpínání rychlejší než světlo nebo pro jeho zastavení, když už jednou začalo. A neslavný ‘Higgsův boson’ neboli ‘Božská částice’, je neslučitelný s tou verzí inflace, kterou připouštějí nedávná pozorování.^2,3 Je však možné, že tato verze inflace získá odklad, protože se zjistilo, že uváděná detekce se ukázala jako formálně nesprávná.⁴ Žel, podvedení křesťané, kteří věří na velký třesk, musí inflaci zoufale obhajovat.⁵

Odkazy a poznámky

1. Mnoho kosmologů ukazuje na třetí velký problém: chybějící magnetické monopoly. To jsou hypotetické částice, které mají severní, ale ne jižní pól atd., a také mnoho modelů částicové fyziky předpovídá, že by měly být vytvořeny v počátečních enormních teplotách velkého třesku. Avšak chybění hypotetických částic není pro hypotetický model až tak přesvědčivé.
2. Fairbairn, M. and Hogan, R., Electroweak Vacuum Stability in Light of BICEP2, Physical Review Letters 112:201801, 20 May 2014 | doi:10.1103/PhysRevLett.112.201801. See also Should the Higgs boson have caused our Universe to collapse? Royal Astronomical Society, ras.org.uk, 24 June 2014.
3. Hartnett, J.G., Inflation—all in the ‘Dark’: The Higgs boson messes with cosmic inflation, creation.com/inflation-higgs, 31 July 2014.
4. Hartnett, J.G., New study confirms BICEP2 detection of cosmic inflation wrong, creation.com/inflation-wrong, 5 February 2015.
5. Hartnett, J.G., The big bang is not a Reason to Believe! creation.com/bang-not-a-reason, 20 May 2014.

Odkazy a poznámky

1. ΛCDM – kosmologie studené temné hmoty s nenulovou kosmologickou konstantou, která obsahuje stav inflace s rychlostí větší než světlo, aby byla vyhlazena kolísání shluků rané hustoty a vyřešené četné další problémy včetně nedostatku monopólů atd. Pro další podrobnosti viz box and Lisle, J., Light-travel time: a problem for the big bang, Creation 25(4):48–49, 2003; creation.com/lighttravel. Zpět.
2. Lieu, R., ΛCDM cosmology: how much suppression of credible evidence, and does the model really lead its competitors, using all evidence? 17 May 2007; arxiv.org/pdf/0705.2462v1.pdf. Zpět.
3. Od doby, co byl tento graf vytvořen, změnili kosmologové podíly obsahu hmoty/energie ve vesmíru. Od června 2013 uvádějí 68 % temné energie, 27 % temné hmoty a 5 % běžné atomární hmoty. See https://darkmatterdarkenergy.com/2013/06/18/more-dark-matter-first-planck-results/. Zpět.
4. Tegmark M., Precision Cosmology (lecture), MIT World, 7 June 2008. Zpět.
5. Hartnett, J.G., Claimed dark matter ‘find’ won’t help end ‘big bang’ crisis, creation.com/dark-matter-crisis, 25 January 2014. Zpět.
6.  See Table I and Fig. 1 in “A missing neutrino–dark radiation;” https://biblescienceforum.com/2014/09/25/a-missing-neutrino-dark-radiation. Zpět.
7. Caldwell, R.R., Dark energy, Physics World—the member magazine of the Institute of Physics, 29 May 2004; physicsworld.com. Zpět.
8. Lieu, Ref. 2. Zpět.
9. CMB=cosmic microwave background radiation. See also Hartnett, J., The Big Bang fails another test, creation.com/cmb, 15 September 2006. Zpět.
10. Ale kvůli logice a vědeckým bludům takového tvrzení viz Sarfati, J., Nobel Prize for alleged big bang proof, creation.com/bignobel, 8 October 2006. Zpět.
11. Metrikou expanze prostoru je vzrůst vzdálenosti v čase mezi dvěma vzdálenými částmi ve vesmíru. Toto je standardní expanze, zatímco samotný rozsah prostoru se mění. Tj., měřítko rozpínání je definováno růstem vzdálenosti mezi částmi vesmíru, dokonce bez těch částí, které “se pohybují” kamkoli. Zpět.
12. Rychlost plynů (a hvězd) ve vnějších oblastech disku ve spirálních galaxiích je odvozena z Dopplerova rudého nebo modrého posunu čar a neřídí se Keplerovými pohybovými zákony, jak to předpovídá Newtonův gravitační zákon. Protože jsou tyto ‘rychlosti’ zvláštní, používám slovo ‘postřehnuté’; v tomto případě to znamená, že jde o výklad pozorovaných hodnot, čímž netvrdím, že je to nerozumné, pouze neprokázané. Zpět.
13. Supernova = explodující hvězda. Určitá třída, Ia, se používá jako standardní světelný zdroj k měření vzdáleností ve vesmíru. Zpět.
14. For example, Ellis, R., New age of precision cosmology, physicsworld.com, 1 July 1999; Primack, J.R., Precision Cosmology, New Astron. Rev. 49:25–34, 2005. Zpět.