Další pseudovědecká tvrzení o předcích člověka

Marc Ambler
Přeložil M. T., revidoval Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

Publikováno: 22. září 2015 (GMT+10)
http://www.timeslive.co.za

Mezinárodní i místní zpravodajská média v uplynulých několika dnech burácela poté, co bylo 10. září veřejně oznámeno, že byly západně od Johannesburgu, Jihoafrická republika, nalezeny pozůstatky, které byly pojmenovány Homo naledi. Někteří křesťané reagují s obavou a nejistotou, jak odpovědět na oznámení tohoto druhu.Profesor Lee Berger z univerzity Witwatersrand, paleoantropolog a vedoucí týmu, který zkoumal nález v takzvané ‘kolébce lidstva’ je vědeckou ‘celebritou’, která ví dobře, jak přitáhnout maximální publicitu, což je něco, co oceňují i média sympatizující s evolucí. National Geographic napsal, že “Berger je vytrvalý lovec grantů a mistr v honbě za přízní veřejnosti.”2

National Geographic napsal, že ´Berger je vytrvalý lovec grantů a mistr v honbě za přízní veřejnosti.‘

Oficiální slavnosti v Maropengu na počest nového nálezu se zúčastnili novináři z celého světa, byznysmeni, celebrity i politici. Snad ve snaze zaštítit se proti reakcím podobným té, kdy ‘s ním zametli’ konkurenční paleoantropologové roku 2010, po oznámení nálezu tvora Australopithecus sediba2

Dotyčná jeskyně, kde byly ostatky nalezeny, byla objevena jeskyňáři Stevem Tuckerem a Rickem Hunterem roku 2013.2 Ti řekli o nálezu Bergerovi, který vzhledem k úzkému vchodu do jeskyně dal na Facebook inzerát hledající hubené vědce, kteří by se vydali nález prozkoumat. Tak shromáždil tým šesti vědkyň, které během expedic v letech 2013 a 2014 ostatky vyzvedly.

Zatím bylo vyzvednuto asi 1 500 kostí patřících nejméně 15 různým tvorům. Má se za to, že v této pozoruhodné komoře zvané Dinaledi (v místním jazyce sesotho to znamená ‘hvězdy’) leží ještě mnoho dalších ostatků. Tento prostor zřejmě ještě nikdy předtím nebyl objeven, i když jiné jeskyně v oblasti zažily v minulosti návštěvu mnoha průzkumníků a našly se tam i fosilie jako třeba Paní Ples, Taungské dítě, a v poslední době Australopithecus sediba, všechny řazené do téhož rodu Australopithecus.

Takže co máme dělat s tímto nejnovějším oznámením?

První zásadou, na kterou je třeba myslet, je povaha vědy stojící za takovými interpretacemi fosilního záznamu. Jde o historickou vědu čili vědu o počátcích; jedná se o interpretace nepozorovatelné, netestovatelné historie nálezů, v tomto případě kostí. Subjektivní povahu této interpretace připouštějí i tak známí evoluční paleoantropologové, jako je Darren Curnoe, který řekl, “Nikdo se nedívá na fosilii se zcela otevřenou myslí. Předpokládám, že do jisté míry také vidíme to, co si myslíme. Takže, přijdete k fosilii a máte představu o tom, jak podle vašeho názoru fungovala evoluce člověka, a první věcí, kterou uděláte, je, že se pokusíte zasadit onu fosilii do svého světonázoru.”2Aby opět přivábil pozornost veřejnosti, potřeboval Berger nějakého Homo. Zdá se, že H. naledi je dostatečně anatomicky blízký, aby byl prozatím alespoň provizorně zařazen do onoho rodu.

Tohle je veřejná výzva pro ty, kdo se svými výroky podílejí na publicitě kolem H. naledi. Naše organizace CMI zaplatí analýzu 14C, pokud nám budou vzorky předány způsobem přijatelným pro obě strany a bude zajištěno, že nedojde k jejich kontaminaci.

CMI zkoumá všechna tvrzení a v budoucnu zveřejní podrobné technické zhodnocení. Do té doby se nemůžeme vyjádřit k tomu, zda ostatky patří lidem či lidoopům. Čím však nejsou, to je nějaký druh chybějícího spojovacího článku mezi opicím podobnými předky a člověkem, což je to, co se Berger a jeho tým očividně snaží tvrdit. Již samotná interpretace nálezů jako ostatků nového druhu Homo je podrobována kritice od evolucionistické komunity.5 Literatura popisuje různé znaky oněch tvorů slovy, že měli “nohy prakticky nerozeznatelné” od moderních lidí,6 byli “schopni používat nástroje”,2 prováděli “rituální… pohřby těl svých mrtvých”7, a též se v ní konstatuje, že “Homo naledi zřejmě užíval oheň, aby si svítil na cestu”.5

A právě H. naledi byl popsán jako tvor mající rysy “podobné raným druhům rodu Homo včetně Homo erectusHomo habilis a Homo rudolfensis10 Vědci jako Wolpoff tvrdili už roku 2001, že všechny zmíněné druhy by měly být ve skutečnosti zahrnuty pod H. sapiens, lidské bytosti.2 Byly nalezeny tři neúplné lebky. Pomineme-li subjektivní povahu všech rekonstrukcí lebek, zapadá zjištěný objem mozkovny, tedy zhruba 560 krychlových centimetrů,2 kterým se ospravedlňuje ‘primitivní’ interpretace ostatků, do rámce objemů i dnes běžných pro děti, eventuálně patologické dospělé.

Křiklavým nedostatkem je rezignace na jakýkoli pokus kosti datovat. Existují náznaky toho, že zúčastnění vědci by uvítali, kdyby byly staré zhruba 2 miliony let, což by pak pomohlo tomu, aby je bylo možno vydávat za výborné “spojovací články” mezi Australopithecus a Homo v souladu s evolučními předpoklady. Bergerova omluva pro uvedený nedostatek je, že “nepovažoval za etické zničit materiál z homininů, pokud ještě není popsán; proces datování vzorků by totiž znamenal jejich zničení.”12 Jelikož však bylo vyzvednuto a prozkoumáno více než 1 500 úlomků a podle zjištění samotných vědců jich v jeskyni ještě zbývají tisíce, nemohli snad badatelé obětovat pouhou jednu kost pro radiometrické datování?

Článek Bergera et al popisující geologický kontext nálezů se opakovaně zmiňuje o ostatcích jako o “kostech” a jen “zčásti zkamenělých”.2 Když se nad tím zamyslíme, tohle by docela dobře mohl být popis vyzvedávání kostí z bojiště první světové války. Všechno naznačuje, že kosti mohou být docela dobře mladé, v kterémžto případě by se nabízela jako samozřejmá datovací metoda uhlík-14.

Samozřejmě, důvodem, proč nebylo provedeno datování kostí metodou 14C, je fakt, že předpoklady stojící za tímto datováním, známé jak evolučním tak kreačním vědcům, mluví o maximálním teoretickém ‘stáří’ 50 000 až 100 000 let pro jakékoli vzorky se zjištěným obsahem radioaktivního uhlíku.. Naše organizace CMI zaplatí analýzu 14C, pokud nám budou vzorky předány způsobem přijatelným pro obě strany a bude zajištěno, že nedojde k jejich kontaminaci.

Ironií zůstává, že tato pseudovědecká tvrzení (která budou zřejmě rostoucí měrou zpochybňována konkurenčními paleontology v nadcházejících měsících a letech),15 přejali politici dychtiví slunit se v reflektorech tohoto ‘vědeckého’ objevu. Darwinovská evoluce a její souputníci, rasová teorie, sociální darwinismus a eugenika, byly ideologickými základnami pro velkou část rasismu a dominance bílé rasy ve 20. století. Vedlo to k tomu, že bylo s černochy v Africe běžně zacházeno (a byli tak běžně nazýváni) jako s opicemi, paviány a lidoopy.Efezským 4:14–16)

 

Podobné články v angličtině