Domů Blog Stránka 3

Fóbie z absolutna

Ken Ham
je smrtonosná a na vzestupu

Středoškolský student napsal po přečtení knihy „Lež: Evoluce“ rozhořčený dopis, kde mě obvinil, že dávám vinu evoluci za všechno zlo ve společnosti. Psal, že jeho profesor byl spravedlivý člověk, který studenty vyučoval morálce, byl proti potratům a přesto věřil v evoluci. Student dále pokračoval tvrzením, že neexistuje spojitost mezi evolucí a otázkou potratů. Takových a podobných komentářů dostávám po léta celou řadu. Upřímně řečeno, lidé si neuvědomují (nebo si ani uvědomit nechtějí!), že „evoluce“ znamená mnohem více než jen Darwinem zpopularizovaná myšlenka „od molekuly k člověku“. Evoluce je ve skutečnosti celý systém myšlení, postojů – je to životní filozofie, která vyznává, že člověk je nezávislý na Bohu a Jeho zjevení, tudíž sám určuje pravdu. Jinými slovy: lidské názory jsou základem pro určování pravdy, protože ve skutečnosti neexistuje žádná nadřízená a absolutní autorita.

Podívejme se například na otázku potratů. Souvislost mezi „evolucí“ a potraty je následující: Pokud je základem životních postojů přesvědčení a víra, že neexistuje Stvořitel a člověk si určuje morálku sám, potom každý může rozhodovat sám za sebe, co je správné nebo špatné. Následně, pokud si lidé myslí, že dítě v matčině lůně má stejnou kvalitu jako zárodečná tkáň neurčitého života, parazitující v matčině těle, můžeme ji jednoduše odstranit jako krční mandle nebo slepé střevo, pokud společnost takové rozhodnutí toleruje. Jestliže o životě dítěte rozhoduje matka a lékař, není divu, že se naše společnost zbavuje nenarozených dětí jako přebytečných koťat. Není v tom rozdíl. Tento příklad samozřejmě neznamená, že každý, kdo věří v evoluci, potraty schvaluje, ale znamená to, že ti, kdo považují potrat za věc osobního rozhodnutí, jsou v souladu s tím, jakou hodnotu sami přikládají lidskému životu.

Jedno z poselství, které z osvětové práce kreacionistů vyplývá, je poznání, že čím více opouštíme základ absolutní autority Božího slova, tím více lidé opouštějí absolutní hodnoty. Filozofie relativismu postupně prostupuje celou společnost. A to je to, co dnes vidíme všude kolem sebe.

V červencovém čísle vydání U.S. News & World Report z roku 1997 se objevila znepokojující zpráva opírající se o dva články z publikace Kronika vyššího vzdělání (27. červen 1997). Pedagogové, kteří tyto články napsali, vyjadřovali zděšení z mravního relativismu svých studentů.

Robert L. Simon (profesor filozofie na Hamiltonské univerzitě) uvádí reakce studentů na holocaust. Prohlásil, že „ačkoliv skupiny popírající holocaust vyvolaly ve společnosti kontroverzi, pozoruje v poslední době rostoucí počet studentů, kteří ve svém postoji zaujímají téměř stejně znepokojivý postoj. Přijímají skutečnost holocaustu, ale jsou přesvědčeni, že nemohou nikoho morálně odsoudit ani vyslovit jakýkoliv mravní soud. Studenti obvykle vysvětlují, že sami litují holocaustu a podobných událostí, ale nemohou takové činy posuzovat ani odsuzovat“. Profesor Simon pokračuje a říká, že „v multikulturní společnosti není překvapením, že si mnoho studentů myslí, že kritika historických událostí, chování ostatních kultur a etnických zvláštností, je buď nemoudrá, nebo přímo nevhodná. Považují odsouzení, kritiku a netoleranci takových činů za vnucování kulturně-civilizačních norem méně mocným společenstvím.“ Autor tento běžný postoj nazývá fóbie z absolutna.

V DALŠÍM ČLÁNKU Key Haugaardová (učitelka kreativního psaní na Passadenské universitě) vyjadřuje znepokojení nad myšlením studentů, kteří četli příběh o lidské oběti (v níž jsou lidé rituálně ukamenováni, aby byla zajištěna bohatá úroda). Haugaardová nemohla pochopit reakce svých studentů, když se jich ptala na jejich pohled na lidskou oběť. Uvádí, že ani jeden ze třídy dvaceti prokazatelně inteligentních jedinců by neriskoval vystoupit proti obětování lidí.

Autor článku v U.S. News and World Report komentuje to, co říkají mnozí další učitelé. Postmoderní myšlení v akademickém prostředí popírá existenci jakékoliv objektivní pravdy. Autor uzavírá zamyšlení následujícím prohlášením: „Hodnoty se promítají v osobních názorech a prioritách … Proto je obtížné hledat společné normy, mající své kořeny ve slušnosti a ohledu na druhé, které by bylo možno vyučovat … Tato skutečnost by měla posloužit jako podnět k zamyšlení o potřebách změn vyučování v současné morálně zmatené kultuře, kde ani univerzitní studenti nejsou ochotni zaujmout negativní postoj k hromadnému vyvražďování či jinému násilí.“

EVOLUCE A MRAVNOST

Je smutné, že profesoři a novináři nevyjádřili podstatu problému, jímž je skutečnost, že nelze znát, co je v absolutním smyslu správné a špatné, pokud neexistuje absolutní autorita, před níž jsme všichni odpovědni za motivy svých činů. Pokud má člověk společné předky se zvířaty, jinými slovy je jenom vyvinuté zvíře (což je zdůrazňováno během celého vzdělávacího procesu dětí a mládeže jako skutečnost), proč by nemohli mít studenti názor, jaký chtějí – pokud s ním v životě uspějí?

Sama vzdělávací soustava zasela semínko destrukce morálky, protože opustila základ Božího slova. Nahradila ho evolučním postojem k hodnotám lidského života, tj. stojí na základech názorů vycházejících z člověka. Stále více generací evolucí odchovaných studentů opouští školu a stává se součástí vedoucích pozic v ekonomice, politice, v soudnictví, vzdělávacím systému atd., a tak podporují šíření mravního relativismu, který se stává společenskou normou. Přestože tito lidé tvrdí, že nemohou činit mravní soudy o něčí víře, jsou stále více netolerantní ke křesťanství – tj. k učení, které na Božích absolutních hodnotách stojí. Ti, kdo jsou přesvědčeni, že lidé jsou posuzováni podle pravidel Stvořitele, jsou označováni za netolerantní a nebezpečnou skupinu. Tento kulturní posun na kdysi „křesťanském“ západě je přesně to, před čím jsme v knize „Lež: Evoluce“ varovali. Otázka kreace versus evoluce je mnohem více než boj o zkameněliny, opice, vývoj od molekul k člověku, stáří Země atd. Jedná se o bitvu mezi dvěma světonázory: křesťanský pohled proti humanistickému.

PROMĚNA SRDCÍ

Ačkoliv autor zamyšlení volá po konsenzu majícím své kořeny v obyčejné slušnosti a ohleduplnosti, nepřipouští, že to, co chce vyučovat studenty, vychází z křesťanské morálky. Ale vyučovat křesťanskou morálku bez křesťanství není možné. Křesťanství bez Bible ztrácí svůj smysl i definici. Základem křesťanské nauky je kniha Genesis a vše, co z Božího slova vyplývá.

Co může zvrátit tento znepokojivý trend, kterého se dnešní pedagogové obávají? Pouze proměna srdce, změna postoje k Bohu všeho stvoření, poznání autority Božího slova, podrobení se svému Stvořiteli a poznání Jeho jako Pána. To je to, o čem Odpovědi v Genesis celé jsou.

Ken Ham, Answers in Genesis, leden 1999

UČITEL SE SOUDÍ

Učitel se soudí poté, co byl přeložen, za to, že upozornil na nesrovnalosti v evoluční teorii.

Faribault, Minnesota (Day Watch) – Snem Roda LeVaka bylo vyučovat biologii na střední škole. Před dvěma roky se stal učitelem na faribaultské střední škole, ale nyní byl odvolán. Rod LeVake byl přeřazen na vyučování obecné vědy. Není to proto, že by nebyl kvalifikovaný. Se svým akademickým titulem učitele biologie patří mezi odborně kvalifikované učitele. Místo neztratil proto, že by odmítal učit evoluci. Jasně naznačil, že evoluci bude učit. Také to nebylo proto, že by trval na vyučování kreacionismu. Problém spočíval podle školního okrsku v tom, že navíc k vyučování evoluce podle školních osnov poukázal na některé rozpory a nesrovnalosti. Školní inspektor Keith Dixon prohlásil: „Takový přístup nemohu označit za naplňující osnovy stanovené školní radou.“ Rod LeVake s inspektorem nesouhlasí a s legální pomocí Amerického centra spravedlnosti a zákonnosti se soudně domáhá navrácení svého původního postavení. „V každé jiné oblasti je hlavní myšlenkou vzdělávání zkoumat věci z různých stran a naučit děti kriticky přemýšlet o tom, co bylo řečeno,“ vysvětluje LeVake. „Vůbec se mi nelíbí ideologie vzdělávání. Nemohu vyučovat evoluci jako jednou provždy nediskutovatelnou skutečnost. Děti potřebují slyšet, o čem evoluční teorie je, ale také si myslím, že potřebují slyšet o nesrovnalostech a o vědeckých důkazech svědčících proti ní.“ Žalobce žádá rozsudek, který prohlásí vylučování učitelů biologie, jejichž náboženská víra je v rozporu s ideologií evoluční domněnky, za protiústavní. LaVake dále žádá 50 tisíc dolarů jako odškodné a na pokrytí soudních výloh.

KREACIONISTÉ A EVOLUCE

Kreacionisté vyhráli soudní spor v Kansasu

(RT) – Státní rada pro vzdělávání v Kansasu hlasovala 11. srpna 1999 v poměru 6:4 ve prospěch rozhodnutí, aby byla ze školních učebnic odstraněna evoluční tvrzení, která souvisí s Darwinovou teorií o tom, že se člověk vyvinul z nižších forem života.

Otázky týkající se evoluce budou odstraněny ze státních testů, které jsou základem pro ověřování vědomostí studentů. Tato skutečnost může způsobit, že učitelé již nebudou klást takový důraz na vyučování evoluce jako dříve. Státní směrnice také požadují, aby byly z učebnic odstraněny jakékoliv zmínky o teorii „velkého třesku“, podle níž vesmír vznikl bez příčiny explozí, což je v přímém protikladu k biblickému pohledu na stvoření světa.

Kreacionisté se původně snažili, aby kreační nauka byla součástí školních osnov a vyučovala se současně s evoluční teorií. Když Nejvyšší soud rozhodl, že výuka kreace by porušila pravidla separace církve a státu, soustředili se na současné vědecké poznatky a důkazy, které evoluční učení zpochybňují. „Není dále udržitelné, aby se evoluce vyučovala ve školách jako dokázaný fakt,“ řekl Steve Abrams, člen Státní rady pro vzdělávání, která určuje osnovy a standard kansaského vzdělání.

Odstranění zmínek o evoluci v kansaském systému vyučování přírodních věd je považováno za důležité vítězství kreacionistů. Ti dosáhli některých změn v osnovách i v dalších státech – Alabama, New Mexiko a Nebraska. Texas, Ohio, Washington, New Hampshire a Tennessee tyto návrhy zvážily, ale zatím neprošly.

Věda a život

Mohu-li jako vědec a učitel říci něco s naprostou jistotou, pak je to zjištění, že čím víc vím o vesmíru, o přírodě a o tom, jak „věci“ fungují, tím více a tím rychleji se vzdaluji jakýmkoliv představám o jejich náhodném vzniku (původu) a vývoji.

Náhody a katastrofy, dodnes mnohými považované za hlavní tvůrčí mechanismy života, se mně osobně nikdy nepodařilo aplikovat ani propojit s poselstvím zodpovědného života, protože zodpovědnost a dobrý úspěch považuji za vzácné ovoce lásky, moudrosti, pečlivého plánování, píle a trpělivosti, kvalit, které jsou opakem náhody a nejlepší cestou, jak se vyhnout katastrofě. Když náhodu střídá katastrofa, říkáme obvykle, že život nestojí za nic … proto studujeme, plánujeme, pracujeme … milujeme. Vědu a její metody vnímám jako mocný nástroj k nabytí jistého druhu poznání … poznání toho, jak „věci“ fungují, tady a teď. Na otázku proč existují a proč jsou takové, jaké jsou, [experimentální] věda nedokáže odpovědět, stejně jako nedokáže odpovědět na otázku jak, kdy a kým byly zkonstruovány. Jakékoliv jedinečné události, jsou-li navíc v minulosti, nejsou pro svoji neopakovatelnost přístupné vědeckému zkoumání … a počátek života na Zemi je jednou z nich. Věda může v současnosti zkoumat, za jakých podmínek a jakým způsobem spolu reagují různé chemické sloučeniny nebo co se děje v živé buňce, v rostlině nebo v člověku, už se však nedokáže přenést do minulosti a sledovat počátek života na Zemi ani není schopna tuto informaci zpětně dohledat, protože se nejedná o přírodní zákon ani o děj, který by v současnosti někde probíhal. Co pozorujeme, je předávání života z generace na generaci, vidíme jeho projevy a některé rozmanité formy, nikoliv však jeho vznik.
To, že život skutečně nikde nevzniká, nýbrž pouze předává, dosvědčuje také neustálý koloběh hmoty a energie v přírodě. Život je dar a jako každý dar i tento má svého dárce … i správce. Je na každém z nás, jestli a jak jej přijmeme, jestli jako samozřejmost a prostor pro neomezenou seberealizaci nebo jako dar od Stvořitele a laskavou službu druhým s důsledky na celou věčnost. Život je víc než pokrm, který je stavebním materiálem těla, proto není ani nemůže být zajištěn tím, co člověk má nebo čeho v životě dosáhl. Život zůstane navždy darem od Stvořitele, k jehož přijetí je potřeba víra, naděje a láska.

Kdybychom sledovali putování nějakého konkrétního atomu v přírodě, zjistili bychom například, že na jaře je součástí půdy v naší zahrádce, která je pokrmem pro všechny rostliny, v létě se atom stane součástí například jabloně a na podzim vstoupí do zrajícího jablka, které se pak po štědrovečerní hostině stane součástí našeho těla … může skončit ve svalech, v srdci, mozku nebo v jakékoliv jiné části našeho těla. Život je skutečně víc než pokrm, ze kterého se staví a opravuje naše tělo.

Život je také víc než zákon, přírodní i duchovní, protože obsahuje prvek svobody, milosrdenství a spolupráce, a je mnohem víc než statistický jev, protože se odehrává ve vztazích a významech, a je tvořivý. Jedinečnost, rozmanitost, vyváženost a věrnou spolupráci nalézáme v každém živém organismu, od jednotlivých buněk, přes rostliny a zvířata až po člověka. Pokud je některá z těchto vlastností narušena nebo zcela chybí, dostaví se nemoc (narušení života), v horším případě smrt (ztráta života). Asi nejznámějším a zároveň nejobávanějším příkladem je rakovina, nemoc spočívající v postupné ztrátě buněčné jedinečnosti a rozmanitosti, kdy buňky přestávají plnit svoji [původní] funkci a odmítají spolupracovat, zakládají nádorové tkáně, které kromě enormní spotřeby živin a energie na úkor životně důležitých orgánů, neplní v těle žádnou další funkci. Naopak, svou aktivitou způsobují rozvrat a nakonec zánik celého organismu. Sobectví a jakékoliv monokultury jsou ve všech svých podobách neslučitelné s životem, to platí jak pro jednotlivé buňky, tak pro orgány, orgánové soustavy, organismy i celé ekosystémy.

Léčba rakoviny a jakékoliv jiné nemoci je stejně náročná jako léčba sobectví. Vědci se pokoušejí už mnoho desítek let přimět rakovinné buňky ke spolupráci mnoha různými způsoby, snaží se jim připomenout, kým původně byly, většinou bohužel bez úspěchu. Rakovina a v podstatě jakákoliv nemoc je důkazem toho, že život nespočívá jen v příjmu potravy, vlastní existenci a množení, ale že vychází z jedinečnosti, rozmanitosti, vyváženosti a věrné spolupráce. Přirovnáme-li život jednotlivce a společnosti k fungování těla, snadno zjistíme, že přimět pyšného a sobeckého člověka ke spolupráci a k rozpoznání vlastní hodnoty a svého životního poslání není o nic jednodušší, než vyléčit buněčnou vzpouru proti tělu jménem rakovina. Kontrast mezi životem a smrtí, mezi spravedlností a svévolí, mezi láskou a sobectvím, podle mého názoru naprosto dokonale vystihl Ježíš Kristus, a to jak svým slovem, tak celým svým životem a nepřekonatelným poselstvím Kříže … nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu, a proto každý kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí, kdo však na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu.

Život je mnohem víc, než je nebo kdy bude věda schopna popsat nebo pochopit, protože bez víry, naděje a lásky není možné žít plným životem, navíc poznání, které věda shromažďuje, vede člověka bez lásky jen k pýše a domýšlivosti, které ho okrádají o život. Věda, zvláště ta experimentální, je pouze omezeným poznáním přítomnosti, a sice té její části, kterou je možné libovolněkrát zopakovat. Dívá-li se vědec do minulosti nebo do budoucnosti, dívá se v podstatě vždy očima víry, jako každý jiný člověk, proto víra není ani nemůže být projevem slabosti a/nebo intelektuální popř. morální lenosti. Naopak, ušlechtilá víra je důkazem určitého jasného směru života, jeho vyváženosti, vnitřní celistvosti a poslání a je také jediným mostem mezi přítomností a budoucností, po kterém lze bezpečně přejít. Pokusíme-li se vysvětlit původ, a tím i hodnotu a smysl života výhradně na úrovni hmoty a energie, brzy zjistíme, že to není možné. Hmota a její vlastnosti pouze umožňují život v čase a v prostoru, ale nejsou ani nemohou být jeho příčinou, podobně jako papír a inkoust nejsou [ani nemohou být] příčinou poselství, které právě čtete … v opačném případě by bylo bezcenné. Informace je svědectvím komunikace, podobně jako zákon je svědectvím a testem charakteru. V této jednotě k nám promlouvají počáteční verše Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě, a tma je nepohltila.“ Nepřekonatelné Kristovo poselství, o jehož pravdivosti se dnes a denně přesvědčuje i věda 21. Století.

Text: Mgr. Libor Votoček, koordinátor projektu Maranatha Lifestyle a Science

Neinteligentní design?

Mike G Matthews
Přeložil Miloš Tomasco (kreacionismus.cz)

Uveřejněno: 8. března 2018 (GMT+10)

Existuje mnoho lidí, kteří se staví proti myšlence ‘inteligentního designu’ (ID). Uvědomují si totiž, že to musí znamenat, že v pozadí designu je inteligence, a to inteligence existující vně designu samotného a nad ním; a samozřejmě se tyto skutečnosti týkají i designu živých organizmů. Z termínu inteligentní design si dělají ve školách legraci (žáky, kteří ho přijímají, učitelé ponižují), média ho ignorují a v akademických kruzích se považuje skoro za zločin o něm mluvit.

ID není vlastně ve skutečnosti příliš inteligentním termínem, protože zde jde o tautologii: design musí být už z podstaty věci inteligentní. Možná to nejlépe ozřejmíme tak, že se podíváme na druhou stranu mince. Mohlo by existovat něco jako ‘neinteligentní design’?1

Seznámíme-li se jen trochu blíže s tím, jak se v běžných populárněvědeckých pojednáních hovoří o přírodě, najdeme brzy mnoho formulací užívajících pojmu ‘design’. O mnoha jevech se tam hovoří jako o ‘úžasném designu’, nebo se uvádí, že jsou ‘tak navrženy, aby’ aby plnily nějakou specifickou funkci, třeba udržovat určitou tělesnou teplotu, přilákat partnera, umožnit let a tak dále. Například David Attenborough je zapřisáhlým nepřítelem jakékoli myšlenky inteligence sídlící vně našeho světa a často užívá v televizních pořadech zmíněné formulace. Úžasný způsob, kterým spolupracují v dokonalé souhře různé části těla, přímo volá ‘design’! Dokonce i Richard Dawkins uznal ve své knize Slepý hodinář, že v přírodě existuje mnoho věcí, které vypadají, jako by byly pečlivě promyšleny.2 Ale kdo či co je odpovědný za takový design?

‘Design’ v sobě nese myšlenku účelu— ve skutečnosti je účel základní složkou designu, což ovšem znamená teleologický čin [télos – cíl, účel, smysl]. Pokud to není účelné, už nejde o design, ale o náhodu.

Není-li ID přijatelným konceptem, ale fakt designu se nepopírá, pak je jedinou alternativou ‘neinteligentní design’. Tento termín však neoznačuje ‘špatný’ design (dobrý design i špatný design jsou oba v každém případě designem), nýbrž nepřítomnost jakékoli inteligence v pozadí tohoto designu.1 Zamysleme se nyní trochu nad tím, co to znamená.

‘Design’ v sobě nese myšlenku účelu— tato skutečnost je vlastně podstatná pro koncept designu jako takový, což ovšem znamená teleologický čin [télos – cíl, účel, smysl]. Pokud to není účelné, už nejde o design, ale o náhodu. Některá moderní ‘umění’ jsou prostě výsledkem neřízených náhod— o takových výtvorech pak v žádném případě nelze říci, že jsou výsledkem ‘designu’. Uznáme-li, že něco je naplánované, přijímáme zároveň s tím fakt, že to bylo navrženo s určitým záměrem, účelně. Onen účel může být třeba praktický, estetický či zločinný. Ale náhoda či náhodná událost nemůže z povahy věci obsahovat takový účel. Mluvit tedy o ‘inteligentním’ designu je opravdu tautologie, protože jde prostě o vyjádření toho, co slovo design znamená, jiným slovem. Je-li něco plánovitě navrženo, musí jít o produkt inteligence, ať už nízké či geniální.

Má tedy myšlenka evoluce vůbec nějaký smysl?

Odpovědí je podle odpůrců ID prostě konstatování, že design je výsledkem evoluce. Nalézáme četné příklady podobného vyznání víry (neboť o to se zde jedná, a musí tomu tak vždy být, protože tento postulát nelze nikdy vědecky dokázat), ale jeden příklad postačí. Roku 2013 zkoumala jedna studie na Stanfordově univerzitě reakce mužů a žen na očkování proti chřipce. V hodnocení zprávy o zmíněné studii v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences se konstatovalo, že “ vědci říkali, že je zaráželo, proč asi evoluce vymyslela hormon, který umocňuje klasické mužské sexuální vlastnosti …”.3 Z toho vyplývá, že alternativou k designu vytvořenému inteligentním činitelem je design vytvořený evolucí — který, jak lze dovodit, musí být ‘neinteligentním designem’.

Ale co když je evoluce čímsi více než jen procesem? I když je nehmotnou entitou, má možná tajemnou schopnost řídit a vybírat. Je-li tomu tak, pak jsou tytéž schopnosti, které teisté připisují Bohu Stvořiteli, prostě připisovány evoluci.

Již jsme však zjistili, že z logiky věci nemůže design existovat bez inteligence, ať už na jakékoli úrovni. Jak máme tento paradox vyřešit? Podle většiny slovníkových definic je evoluce slepým náhodným procesem, prostě popisem toho, co se údajně v minulosti stalo, bez jakéhokoli podílu inteligence. Proces nemůže nic naplánovat, takže evoluce nemůže být zdrojem designu! Kdyby tomu totiž tak mohlo být, bylo by to totéž jako říci “Cesta do práce vymyslela design mého auta”— absurdní a nesmyslné konstatování. A stejně tak postulát ‘design vytvořený evolucí’ je stejným nesmyslem.

Ale co když je evoluce čímsi více než jen procesem? I když je nehmotnou entitou, má možná tajemnou schopnost řídit a vybírat. Je-li tomu tak, pak jsou tytéž schopnosti, které teisté připisují Bohu Stvořiteli, prostě připisovány evoluci. To nám kupodivu odkrývá cosi důležitého. Pro své zastánce je víra v evoluci svatým přesvědčením, vyznáním, stejně samozřejmě jako jakákoli jiná víra. Dokonce bychom mohli říci, že se evoluce stala ‘bohem’ pokud jde o to, jaký vztah k ní mají její zastánci, bohem schopným učinit vše, co se mu připisuje.

Pokud je myšlenka evoluce nepřijatelná, zůstává jediné možné řešení. Chceme-li vyloučit inteligentního designéra (který existuje vně hmotného světa, který plánuje a řídí), pak musíme věřit tomu, že existujeme a myslíme v důsledku zcela náhodného souboru naprosto izolovaných, chaotických událostí. Fred Hoyle popsal čirou nepravděpodobnost takové věci velmi dobře, když ji přirovnal k “pravděpodobnosti, že by snad tornádo, ženoucí se vrakovištěm, složilo dohromady Boeing 747.” V takovéto ‘představě’ nejsme nic jiného než harampádím unášeným proudem uprostřed věčné kosmické náhody.

Lze tedy na závěr konstatovat, že odmítneme-li přijmout koncept Inteligentního designu v přírodě, musíme dojít k přesvědčení, že naše existence je pouze výsledkem bezpočtu náhodných událostí a je zcela nesmyslná. Komentátoři uvádějící populárněvědecké programy musí tedy věřit, že: nic není pro své fungování naplánováno, a fakt, že něco funguje, je pouhou snůškou miliard náhod. Je zde však jeden filozofický problém. Jsme tvorové, kteří stále něco vymýšlejí. Odkud se potom vzala naše schopnost vymýšlet design, když nic takového předtím neexistovalo?

Nikdo není tak slepý jako ten, kdo vidět nechce.

Odkazy a poznámky

  1. This concept may more accurately be expressed as ‘non-intelligent design’, as we use the word ‘intelligence’ in several different ways; but for our purposes, by ‘unintelligent’ we mean the absolute ‘lacking any conscious or rational ability’, and not the comparative ‘not very bright’. Návrat k textu.
  2. Dawkins, R., The Blind Watchmaker, W.W. Norton & Company, New York, USA, p. 1, 1986. See also the articles under creation.com/dawkNávrat k textu.
  3. Anon, Men suffer more from flu symptoms than women, study suggests, nationalpost.com, 24 December 2013. Návrat k textu.

Čas, ten velký čaromistr

Ptejte se na oprávněnost víry v dlouhé věky a postavte tak darwinistickou evoluci na hlavu

Robert W. Carter
Přeložil Pavel Kábrt (kreacionismus.cz)
Uveřejněno: 15. února 2018 (GMT+10)

Exlibris Erasma Darwina se třemi lasturami v diagonále. V roce 1771 tam ještě dodal latinská slova ‘E conchis omnia’ (všechno pochází ze škeblí), aby tak demonstroval svoji víru v evoluci.

Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale Charles Darwin neobjevil svoji evoluční teorii ve vakuu. Evoluční myšlenky velmi široce cirkulovaly v jeho dnech. Darwinův vlastní dědeček, Erasmus Darwin, věřil na evoluci tak moc silně, že latinskou větu E CONCHIS OMNIA (‘všechno pochází ze škeblí’) zvěčnil na rodinném erbu. Erasmus také napsal o evoluci knihu s názvem Zoonomia. I když byla tato kniha napsána víc než deset let před Darwinovým narozením, mladý Charles později připustil, že ji četl tak často, že uměl některé celé pasáže zpaměti. Opravdu, je jasné, že Darwin evoluční teorii neobjevil. Ani neobjevil (chybnou) myšlenku, že přírodní výběr je hnací silou evoluce.

Jenže evoluční teorie by byla naprosté nic bez dlouhých časových věků. Myšlenka, že země je stará milióny let, byla ve skutečnosti pevně zavedena mezi vědeckými vůdci už dávno před narozením Darwina. Byli to geologové jako HuttonLyell, kteří dali Darwinovi potřebný čas pro jeho ‘pomalé a postupné’ uvažování. Toto je ta pravá esence, základ evoluční teorie. Oni věří, že když je dostatek času, mohou tak vysvětlit velmi pomalé změny potřebné pro původ z údajného společného předka všech druhů. O tom, jak se druhy mění, o síle přírodního výběru (nebo jeho absenci) a o vztazích mezi druhy na zemi, o tom všem jsme velmi mnohokrát diskutovali na těchto webových stránkách a v publikacích CMI, také ve veřejných rozhovorech a na videích. Také jsme mnohokrát doložili jak biblické, tak i vědecké důkazy pro nízký věk země i vesmíru. Nízký věk země je důležité hledisko. Ježíš potvrdil mladou zemi, stejně tak i apoštolové a pisatelé Bible, jako byli Petr, Pavel, Lukáš a Jan.

Ukazuje se, že čas pro debatu stvoření nebo evoluce představuje klíčové myšlenkové vlákno.

Je tu zjevná dualita. Evoluce vyžaduje dlouhé věky, Bible dlouhé věky popírá. Ukazuje se, že čas (jeho délka) je pro debatu stvoření nebo evoluce klíčovým myšlenkovým vláknem. Bez dlouhých věků není evoluce možná, a oni to vědí. Udělejme si čas, abychom darwinistického inženýra, stvořitele, popřeli tím, že budeme klást na dlouhý čas otázky.

Původ dlouhých věků

Logiku používají evolucionisté selektivně. V určitém smyslu se tak chovají bez jakéholiv smyslu vůči historii. Věří v zákony přírody, ale ignorují skutečnost, že právě tato myšlenka byla odvozena z křesťanské teologie. Odvolávají se na racionalitu v laboratoři, ale ignorují tu část dějin, ze kterých je jasné, že to byli křesťanští průkopníci, kdo tento přístup ve vědě zahájili. Jenže až poté, co byla moderní vědecká metoda objevena, začala se do ní cpát myšlenka naturalismu. Tato myšlenka hlásá, že všechny věci ve vesmíru mohou být vysvětleny přírodními příčinami. Je důležité si uvědomit, že toto tvrzení nezahrnuje jen věci, které nějak fungují (původně nazývané operační či experimentální věda), ale také to, jak tyto věci vznikly (to je známé jako historická věda). Naturalismus je podmanivý, protože kdyby byl pravdivý, pak by v žádném okamžiku vesmíru nebyl Bůh v minulosti na nic potřeba.

Pokud neexistoval dlouhý čas, evoluce je vyloučena. Je to opravdu takhle jednoduché.

Tento hlavní filozofický posun nabral svoji sílu v takzvaném osvícenství, uprostřed 18. století. Je kuriózní, že tento posun směrem k sekularismu, humanismu a naturalismu byl živen filozofy jako byli Kant, Hegel, Hume atd., a ne vědci, kteří byli převážně křesťanské filozofie a vyznání. Protože však naturalismus vede ‘přirozeně’ k víře ve starou zemi, vědci postupně přešli do tábora vyznávajícího dlouhé věky.

Podle naturalistických předpokladů platí, že když všechno v laboratoři může být vysvětleno přirozenými příčinami, pak i v přírodě je tomu také tak. Jenže mnohé věci v přírodě se musejí vysvětlovat pomocí miliónů a spíše miliard let, aby se nemuselo použít nic jiného než jen naturalistické procesy – alespoň oni si to tak myslí. A pro tyto úseky dějin byla aplikace křesťanského světového naturalistického pohledu (ve kterém křesťané věří, že Bůh jedná v souladu se svými zákony, že tedy není náladový) násilně vtisknuta do metodologického naturalismu, který podepírá moderní evoluční vědu.

Argumenty popírající naturalistická vysvětlování

Několik stovek let po osvícenství už víme, že naturalismus selhal. Existuje mnoho věcí, které naturalismem vysvětlit nelze, ani s pomocí miliard let. Jednoduše existují věci, které nelze vysvětlit tím, co dnes v laboratoři pozorujeme. Velmi dlouho se zdálo, že naturalismus může vysvětlit všechno. Jenže během několika uplynulých desetiletí se situace dramaticky změnila.

V knize a filmu Achillovy paty evoluce vědci ze CMI prokázali naprostý krach naturalismu vysvětlit mnohé aspekty přirozeného světa. Jedná se o oblasti přirozeného výběru, genetiky, původu života, zkamenělého záznamu, geologického záznamu, radiometrického datování, kosmologie velkého třesku i oblast etiky. Všechna z výše zmíněných rozsáhlých oblastí studia mají svoje konkrétní místa, kde naturalistické vysvětlování zcela selhává.

Jestliže tedy naturalistická “věda” nemůže vysvětlit takové množství vědeckých poznatků, pak je zcela jasné, že nelze dát rovnítko mezi “vědu” a naturalismus. Pokud však odstraníte naturalismus, pak tím do vědy otevřete dveře teismu, který je ale pro světský svět naprosté tabu. Tím nás nemusí překvapovat, proč se oni tak tvrdě bijí za udržení naturalistických vysvětlování, i když v tom selhávají.

Argumenty popírající dlouhé věky

Existuje mnoho dalších argumentů popírajících naturalismus a jeho levobočka, dlouhé věky. Velmi intenzivně jsme toto doložili během uplynulých čtyřiceti let. Jednou takovou věcí je uhlík-14. Ve skutečnosti je radiouhlíkové datování jednou z nejskvělejších věcí pro hnutí kreacionistů. A to proto, že jak se zvýšila citlivost přístrojů pro měření, nenacházíme na zemi vůbec žádný zdroj uhlíku, který by měl nulovou hodnotu uhlíku-14. A to se týká jak uhlí, ropy, přírodního plynu, jantaru, diamantů i dinosauřích kostí…vše, co obsahuje ve fosilním záznamu uhlík, obsahuje i radioaktivní uhlík C-14. Poločas rozpadu C-14 je takový, že prostě v žádném případě nemůže existovat milióny let, přesto ho nacházíme v dobře měřitelných úrovních v celém fosilním záznamu. A tak nám operační věda prokazuje, že země je mladá.

Můžeme snést další argumenty pro mladou zemi třeba z oblasti genetiky. Mutace se hromadí příliš rychle živočišné populaci. A přírodní výběr je všechny nedokáže odstranit. Z toho důvodu nemohou být druhy milióny let staré, protože už by byly vyhynuly. Toto je příklad, kdy k popření evolučního dlouhého času zkombinujeme evoluční teorii a laboratorní měření.

Existence “živých zkamenělin” je další takovou oblastí argumentů v náš prospěch. Jedinou možností, jak může druh zůstat stále týž v měnícím se prostředí, je, že je mladý. Druhy, které se nemění po milióny a dokonce miliardy let, jsou pro evoluční model nepřijatelné.

Fotografie od Iana Juby
Polystrátové kmeny stromů.Zuhelnatělé dřevo v horizontální pozici

Polystrátové zkameněliny se v geologickém sloupci prořezávají několika vrstvami a tak popírají evoluční dlouhý čas. Mnohé polystrátové stromy byly nalezeny po celém světě, ale stromy nejsou schopné trčet po svém zániku ze země po tisíciletí a čekat na pomalé pohřbívání. Mrtvé stromy shnijí, shoří, padnou za potravu nebo se skácí a podobně. Existence polystrátových zkamenělin říká jasné “ne” dlouhým evolučním věkům.

Rychlosti eroze jsou také problémem pro dlouhé věky. Při současných rychlostech by byl celý Severoamerický kontinent redukován na úroveň moře jen během několika miliónů let. Jak potom může být jakákoliv část pevniny starší než toto? A jak mohly ohromné geologické útvary, jako je Grand Canyon, nebo osamocené kupy v krajině či stolové hory typu Monument Valley, zůstat strmými útesy, když všechny známé erozivní síly působí k jejich zarovnání?

Existuje ještě mnoho dalších argumentů z různých oblastí operační vědy, které popírají dlouhé časové úseky. Prosíme, udělejte si čas k prostudování buď v angličtině webové stránky creation.com, nebo v češtině stránek creation.com/czech či kreacionismus.cz. Je zde mnoho materiálu k poučení!

Odejměte nohy darwinistické evoluci

Pokud neexistují dlouhé časové úseky, pak je evoluce nemožná. Takhle jednoduché to je. Když se podíváme na dobu, ve které Darwin žil, pak vidíme, že jejich tehdejší argumenty podporující víru v dlouhé časové úseky byly založeny na celkovém nedostatku pochopení operační vědy. Za jeden a půl století poté se všechno změnilo, protože mnoho neznámých (jako jsou třeba rychlosti mutací nebo rychlosti eroze) bylo odhaleno a stalo se známými. Už se nadále nemůžeme vymlouvat na “neznámé”, (jako to dělal Darwin, třeba když připustil, že je nedostatek přechodných forem ve fosilním záznamu), aby tak mohlo být vysvětleno to, co pozorujeme [evolučně].

Jelikož víra v dlouhé časové úseky je prokazatelně falešná, neexistují žádné důvody odmítat biblická tvrzení o stáří země. A jak zmizí dlouhé věky, tak zmizí i evoluce. Nepotřebujeme se uchylovat k naturalismu, abychom vysvětlili vesmír, sluneční soustavu či život, a musíme povzbuzovat lidi, aby hledali hlouběji a smysluplněji odpovědi na otázky kolem evoluce, naturalismu a dlouhých časových věků. Webové stránky creation.com, creation.com/czech a kreacionismus.cz jsou tím velmi vhodným místem, kde začít!

Bělonohé myši z Nebrasky—nejnovější ‘ikona’ evoluce?

V písečných dunách Nebrasky probíhají v populacích bělonohých myší mutace a přírodní výběr, ale nikde ani stopa po evoluci

David Catchpoole
Přeložila Martina Roháčková a Pavel Kábrt (kreacionismus.cz)

Jedním z nejhojněji rozšířených savců severní Ameriky je myš bělonohá (Peromyscus maniculatus). Obvykle mají myši tmavou srst—což je velmi užitečné ke splynutí s tmavou půdou a vyhýbání se tak zraku predátorů jako jsou sovy a jestřábi.

Avšak v Nebrasce, v oblasti písečných dun1 které jsou složené převážně ze světle zbarvených křemičitých zrn, jsou myši bělonohé převážně světlé, žlutooranžové a světlehnědé barvy.

A tak vědci přemýšleli nad otázkou: Je pískově zbarvená srst adaptací, která pomáhá myším bělonohým přežít v písečných dunách, které jsou jim domovem?

Použitím světle zbarvených a tmavě zbarvených plastelínových modelů myší na několika místech písečných dun Nebrasky badatelé zjistili, jak se očekávalo, že nápadné tmavé modely byly napadeny dravými ptáky mnohem častěji než světle zbarvené modely myší.2 To bylo v souladu s dřívějšími experimenty, při kterých se používaly živé myši bělonohé a dravé sovy.3 Vědci tedy mohli oprávněně tvrdit, že světle zbarvené myši bělonohé skutečně mají “silnou selektivní výhodu” oproti tmavě zbarveným myším bělonohým v takovýchto lokalitách, neboť jsou lépe maskované před predátory lovícími pomocí zraku.2

Produkce pigmentů—světlé versus tmavé

Světlí mutanti měli větší pravděpodobnost k přežití a rozmnožení než tmavé myši

Buňky produkující u myší pigment produkují hnědý pigment nazývaný eumelanin a světle zbarvený pigment nazývaný feomelanin (který je také zodpovědný za ‘zrzavou’ srst4). Pokud je produkce eumelaninu potlačena, je produkováno více feomelaninu, což vede ke světle zbarvené myši. Jediný gen, známý jako Agouti, produkuje protein, který reguluje produkci eumelaninu a tedy i množství produkovaného feomelaninu. Světle zbarvené myši mají gen Agouti zmutovaný— aminokyselina byla odstraněna z produkce tohoto genu— což vede k nadměrnému potlačení produkce eumelaninu.2,5 V důsledku toho je produkováno mnohem více feomelaninu. Takže mutace genu Agouti generuje širší světlé pásy hřbetních (zádových) chlupů, díky čemuž má celé zvíře zlatavě písčitou barvu spíše než tmavě hnědou.6

Další genetická analýza populace světlých myší bělonohých z Nebrasky identifikovala mnohočetnémutace stejného genu, které vedly k “vícenásobným pigmentačním rysům, které společně vyvolají celkový maskovaný vzhled myší ze Sand Hills.”2

Výzkumníci dospěli celkem oprávněně k závěru, že “tato studie živě ilustruje sílu přírodního výběru.”7Zároveň dospěli k závěru, vcelku rozumně, že mutace pro světlou srst vznikly poté, co myši bělonohé začaly kolonizovat písečné duny v Nebrasce.

Přírodní výběr, určitě

“Světlý gen neexistoval, proto myši musely ‘čekat’ dokud se neobjevila určitá mutace a potom výběr musel pracovat s touto novou mutací,” řekl člen týmu Hopi Hoekstra z Harvard University.“ Je to proces, který se skládá ze dvou částí. Nejprve se musí objevit mutace, a poté výběr musí zvýšit její četnost.”8 Jelikož světlí mutanti měli větší šanci na přežití a rozmnožení oproti tmavým myším a předávali tak zmutovaný gen další generaci, adaptace na světlou srst se rychle rozšířila v populaci myší v dunách.

Vědci se obzvláště snažili zdůraznit vznik de novozmutovaného genu

Až sem by bylo vše v pořádku,— kdyby prostě skončili svá tvrzení zde. Jak informovaní kreacionisté mnohokrát poukazovali, nemáme žádný problém s pojmy přírodní výběrmutace adaptace, pokud jsou správně užívány.9Vlastně jsme nikdy neměli problémy s principem přírodního výběru u podobného příběhu tmavé nebo světlé formy drsnokřídleců březových (Biston betularia) v Anglii, dokonce ještě před objevem jejich inscenovaných fotografií.10 Výzkumníci a vědecké publikace však vylíčily nálezy jako důkaz evoluce,2,7,11 náležitě a nenuceně předávaný sekulárními masovými médii.8,12 A, možná vědomi si, že kreacionisté opakovaně a úspěšně zpochybňují evolucionistická tvrzení (o evoluci od mikrobů k člověku) tím, že správně poukazují na to, že v mnoha případech šlo jen o výběr z předem už existující genetické variace, vědci byli obzvláště dychtiví zdůraznit objevení se mutovaného genu “de novo5: “Naše práce ukazuje, že rychlé adaptační změny, jako je evoluce světlého zbarvení mezi myšmi ze Sand Hills, se nemusí vždy spoléhat na již existující genetickou variaci.”7 A: “Je to trochu legrace najít mutace, protože to je základní látka změny.”12

Jémine; dogma myší bělonohých

Mutace degradují biologické procesy, které byly kdysi dokonalé, což je v souladu se zprávou Bible

Tato prohlášení jdou do jádra evolucionistických článků víry, do jejich evolučního dogmatu. Považují mutace za evoluční ‘motor’—jediný zdroj jakési nové genetické informace, která mohla přeměnit živé, k smrti zmutované mikrobi, na bělonohé myši během procesu evoluce. V žádném případě však výskyt světlých zmutovaných myší nereprezentuje takový tvůrčí proces. Všimněte si poruchy již existujícího regulátoru pigmentu, která v tomto případě zahrnuje odstranění aminokyseliny.13,14 Evolucionisté potřebují najít mutace, které vytváří nové enzymy a nové metabolické dráhy, aby prokázali uskutečnitelnost svého mýtu, ale oni nacházejí pouze mutace, které upravují již existující funkce, jako v tomto případě. Takže tvrzení vysílané BBC, nadšeně vykreslující světlé pískové myši bělonohé z Nebrasky jako ‘ikonu evoluce’8, je pohybem v kruhu. Není zde nic, co by podporovalo velký obraz evoluce.

Skutečný ‘velký obraz’

Mutace celkově degradují již dokonalé biologické procesy (Genesis 1:31), což je v souladu s Biblickým prokletím celého stvoření, které je nyní v “poutech zkázy” (Římanům 8:20–21). Jak se mutace akumulují, pravidelně vidíme že, zmutované geny, i když ztratily svoji původní stvořenou funkci, mohou někdy v tomto padlém světě masožravosti a predátorství přinést výhodu k přežití15. Jak úžasné to bude, až nebude smrt a krveprolití—není divu, že celé stvoření je v dychtivém očekávání (Římanům 8:19, 222 Petrova 3:13Zjevení 21:4).

Odkazy a poznámky

  1. Písečné duny v Nebrasce jsou nejrozsáhlejší pískové duny v Severní Americe, zabírající více jak 50 000 čtverečních kilometrů, více jak čtvrtinu celého státu. Návrat k textu.
  2. Linnen, C.R., Poh, Y.-P., Peterson, B., Barrett, R., Larson, J., Jensen, J., Hoekstra, H., Adaptive evolution of multiple traits through multiple mutations at a single gene, Science 339(6125):1312–1316, 2013 | doi:10.1126/science.1233213. Návrat k textu.
  3. Dice, L., Effectiveness of selection by owls of deer mice (Peromyzscus maniculatus) which contrast with their background, Contributions from the Laboratory of Vertebrate Biology University of Michigan 34:1–20, 1947. Návrat k textu.
  4. Batten, D., The genetics of skin colour in people—something fishy? J. Creation 20(1):9–10, 2006; creation.com/genetics-fishyNávrat k textu.
  5. Linnen, C., Kingsley, E., Jensen, J., and Hoekstra, H., On the origin and spread of an adaptive allele in deer mice, Science 325(5944):1095–1098, 2009 | doi:10.1126/science.1175826. Návrat k textu.
  6. Cf. Lightner, J.K., Colourful creature coatsCreation 28(4):33–34, 2006; creation.com/coats. Návrat k textu.
  7. Bradt, S., Mice living in Sandhills quickly evolved lighter coloration, news.harvard.edu, 27 August 2009. Návrat k textu.
  8. Walker, M., Mouse set to be ‘evolution icon’, bbc.co.uk, 27 August 2009. Návrat k textu.
  9. E.g. see Catchpoole, D., The 3 Rs of evolution: Rearrange, Remove, Ruin—in other words, no evolution! Creation 35(2):47–49, 2013; creation.com/3rs. Návrat k textu.
  10. Wieland, C., The Moth Files: An update on the Peppered Moth fiascoCreation 25(1):14–15, 2002; creation.com/moths. Návrat k textu.
  11. Pennisi, E., Evolutionary biology—how beach life favors blond mice, Science 325(5946):1330–1333, 2009. Návrat k textu.
  12. Rosner, H., A colorful way to watch evolution in Nebraska’s sand dunes, nytimes.com, 8 August 2011. Návrat k textu.
  13. Mutace velmi účinně ničí genetickou informaci, je to směrem dolů směřující proces. Pokud by měli evolucionisté prokázat pravdivost procesu evoluce, pak by museli uvést tisíce příkladů toho, jak je informace získávána mutacemi, tedy procesem směřujícím vzhůru; toho ale nejsou schopni. Všimněte si, že často ti nejzatvrzelejší antikreacionisté se dohadují nad definicí termínu ‘informace’. Pokud je informace ve svém základu argumentem z oblasti pravděpodobnosti, budeme očekávat, že její vzrůst bude zahrnovat jen několik málo triviálních případů (viz CMI DVD Pochopení zákona rozpadu, and creation.com/edge-evolution). Jenže evoluce vyžaduje encyklopedická množství nové informace. See Carter, R., Mohou mutace vytvořit novou informaci? J. Creation 25(2):92–98, 2011; creation.com/new-info. Návrat k textu.
  14. Williams, A., Evolution’s engine becomes evolution’s end! J. Creation 22(2):60–66, 2008; creation.com/evolutions-end. Návrat k textu.
  15. Zatímco světlé mutace prospívají bělonohé myši, u jiných druhů a v jiném kontextu může mít mutace Agouti neutrální hodnotu—populace takové mutace může tolerovat, protože ovlivňují pouze barevnost srsti, která v mnoha případech neovlivňuje přežití. U domácích zvířat šlechtitelé libovolně vybírají některé z těchto mutací, protože lidé některé barvy mají rádi. See: Lightner, J., Ref. 6. Na druhé straně u lidí vedou mutace spojené se ztrátou funkce genu Agouti k rezatým vlasům, bledé kůži, špatné reakci na opalování a zvýšenému riziku kožní rakoviny; Rees, J., The genetics of sun sensitivity in humans, American Journal of Human Genetics 75(5):739–751, 2004; Batten, D., Ref.4. Návrat k textu.

Povrchová záležitost

Jerry P. Moore
Přeložil Jakub Haver a Pavel Kábrt (kreacionismus.cz)

Peter Klashorst, wikimedia commons
Žena s tmavou pletí.

Mnozí lidé si stále myslí, že ‘světlá’ kůže se nějak mimořádně liší od ‘tmavé pleti’, přestože vědecké důkazy ukazují převládající biologickou podobnost mezi všemi lidmi na světě.

Nicméně v posledních několika desetiletích sofistikované studie pigmentace lidské kůže pomocí speciálního zbarvení a elektronového mikroskopu ukázaly, že rozdíly ve zbarvení kůže mezi tzv. rasami lidí jsou jen velmi malé.

Světoznámá autorita v klinické dermatologii, Dr. Anthony du Vivier z londýnské nemocnice Kings College, podrobně shromažďuje na toto téma současné vědecké poznatky: “V kůži jak černochů tak i bělochů byl nalezen stejný počet melanocytů [buněk vytvářejících pigment].”1

V tom se shodují i další experti; rozdíly ve zbarvení závisí na tom, jakým způsobem je seskupen melanin (tmavý pigment, který se vyskytuje v kůži všech lidí). Melanosomy (malé pigmentové jednotky) jsou o něco větší a četnější v buňce u tmavé pleti než u lidí se světlou pletí. Také se nerozkládají tak snadno a ve vyšší míře jsou rozptýleny do přilehlých kožních buněk.2,3

[Aktualizace 2017: mluvčí CMI a biolog Rob Carter ukazuje, jak nejnovější výzkum potvrzuje to, co o barvě pleti kreacionisté říkali už dávno… Je to doslova jen povrchová záležitost.]

To znamená, že dané rozdíly jsou na subcelulární úrovni; což jsou menší změny uvnitř velmi drobných tělísek, tzv. organel, umístěných v pigmentových buňkách. Tyto změny jsou pod kontrolou běžných genetických zákonů. Genetická informace u lidí byla Stvořitelem zkonstruována tak, aby měla tuto pozoruhodnou schopnost měnit zbarvení pokožky a vlasů.

A skutečně, barva kůže a vlasů je výsledkem relativních úrovní dvou typů pigmentového melaninu: tmavě-hnědého pigmentu zmíněného výše, a načervenalé verze pigmentu. Červený pigment produkují všichni lidé, ale rudovlasí lidé postrádají schopnost vytvářet normální hladinu tmavého pigmentu. Toto je nyní považováno za důsledek mutace v jednom z genů, podílejících se na tvorbě pigmentu v kožních buňkách.4

Rudovlasým nejen že chybí schopnost produkovat dostatek ochranného tmavého pigmentu, ale jejich červený pigment reaguje přímo na sluneční záření tak, že produkuje chemické látky, poškozující jejich DNA, což vede k rakovině kůže. Proto musí být zrzaví lidé při pobytu na slunci dvakrát tak opatrní. Rudé vlasy mohou být krásné, ale tento stav je téměř jistě důsledkem mutace, která způsobila ztrátu schopnosti produkovat tmavý pigment. Eva nebyla rudovlasá!

Geny pro barvy pleti

Dusdin, wikimedia commons
Rudovláska.

Rodina, která přežila Potopu, musela mít dostatečnou genetickou variabilitu, aby zahrnovala celou škálu běžných barev pokožky v jejich potomcích – takže mohla mít pravděpodobně středně hnědou pleť. Takoví lidé měli směsici genů, které kódují světlou i tmavou pleť – dávající jim hnědou pokožku. Když se geny pro světlou kůži v jejich dětech smíchají, budou mít světlejší barvu než jejich rodiče; když se smíchají geny pro tmavou pleť, děti budou tmavší než jejich rodiče. Rudovlasost téměř jistě vznikla o nějaký čas později.

Byla tu událost, jako je zmatení jazyků v Bábel a následné rozptýlení lidstva do menších oddělených skupin. Vzhledem k tomu, že každá skupina byla mnohem menší než celá populace, měla každá také menší schopnost změny než původní populace, a proto také měla více konzistentní barvu pleti.

Selektivita vůči různým typům kůže se také mohla vyvinout díky společenskému upřednostňování při uzavírání manželství, což vedlo k ještě více konzistentnímu vývoji barvy pleti. Lidé žijící v tropických oblastech by si měli uvědomit, že světlá kůže je újmou na zdraví (a schopnosti pracovat na slunci), a tak mohli být lidé se světlou kůží viděni jako nežádoucí kandidáti pro manželství. Naopak, u lidí žijících ve vysokých zeměpisných šířkách se mohla rozvinout selektivita vůči tmavé pleti díky jejímu spojování s křivicí ve špatných světelných podmínkách.

Evoluční rasismus

Po dlouhou dobu evolucionisté drželi víru, že viditelné rozdíly mezi skupinami lidí vznikaly v průběhu dlouhých časových období, ve kterých byli od sebe vzájemně izolováni. Toto učení dalo vzniknout mnoha rasistickým myšlenkám, protože to mohlo znamenat, že jedna skupina se mohla vyvíjet mnohem pomaleji než druhá, a ta byla tedy nějak méně lidská. Kdyby to tak bylo, také by to naznačovalo, že rozdíly byly biologicky významné.

Na druhé straně, z biblického popisu o původu lidstva by člověk předpokládal, že byť i ty zdánlivě nápadné rozdíly mezi různými skupinami jsou biologicky bezvýznamné, což je přesně to, co ve všech ohledech nacházíme.

Doprovodná série fotografií pokožky, pořízená běžným světelným mikroskopem, by měla vyvrátit názor, že existují nějaké zásadní rozdíly mezi ‘černou’ a ‘bílou’ kůží.

Obr. 1 je mírně zvětšené zobrazení kůže 32letého tzv. Kavkazana neboli kůže ‘bělocha’. Je tu vidět trochu pigmentu na rozhraní mezi dermis (D) a epidermis (E).

Selektivita vůči různým typům kůže se také mohla vyvinout díky společenskému upřednostňování při uzavírání manželství, což vedlo k ještě více konzistentnímu vývoji barvy pleti.

Obr. 2 je více zvětšený pohled na stejný druh kůže. Trochu pigmentu je vidět v epidermis, i když některé buňky (viz šipky) ve světlé oblasti (cytoplasma) okolo tmavšího centrálního jádra mají vzhled melanocytů (buňky, které vytváří pigment).

Obr. 3 je mírně zvětšené zobrazení kůže mladého Afričana. Je tam množství pigmentace v rámci četných buněk v epidermis, zejména při její hranici s dermis (šipky).

Obr. 4 ukazuje stejný druh tmavě pigmentované kůže při větším zvětšení. Šipka ukazuje buňku, která má vzhled melanocytu. Je tam bezpočet granulí pigmentu samotného, které poté, co byly vytvořeny v některém z melanocytů, se rozšířily do dalších buněk (keratinocytů), zejména těch při rozhraní.

Barva pleti se může změnit dokonce i v rámci stejného jedince. ‚Bílá‘ kůže může projít zvýšenou pigmentací. Také je samozřejmě normální opalovací reakce na sluneční záření, což zvyšuje tvorbu melaninu. V určitých klinických podmínkách se také může ‚bílá‘ kůže stát prakticky nerozeznatelnou od černé kůže. Rovněž tak černá kůže může ztratit pigmentaci a bude vypadat stejně jako ‚bílá‘ kůže.

Obr. 5 představuje chronicky zanícenou kůži z nohy Afričana. Na pravé straně (vodorovná šipka) je téměř úplná depigmentace. Ke středu a vlevo na obrázku přetrvává skvrnitá, nepravidelná pigmentace (šipky). Barva pleti se u stejné osoby mění od černé přes hnědou až skoro k bílé.

Obr. 6 ukazuje kůži ‘bílého’ člověka z části postižené onemocněním, zvaným lentigo simplex (sytě hnědé pigmentové skvrny na kůži – pozn. překl.). Téměř všechny buňky podél rozhraní (viz šipky) jsou intenzivně pigmentované, stejně jako u normální kůže Afričana, jak bylo vidět na obr. 3. Také existuje stav nedostatku funkce nadledvin, díky čemuž se mohla stát celá kůže Kavkazana hluboce pigmentovaná. To by mělo pod mikroskopem stejný vzhled.


Melanin—stvořený účelně

V mnoha vědeckých kruzích je obvyklé zdržet se připisování ‚účelu‘ jakékoli biologické vlastnosti. V případě melaninu (viz hlavní článek), je obtížné vyhnout se ocenění jeho pozitivní funkce. Du Vivier dobře říká:
“Kromě zbarvení kůže a vlasů je barvivo melanin nesmírně důležité pro ochranu proti škodlivým účinkům ultrafialového záření.”1
Pravděpodobné středně-hnědé zabarvení Noemovy rodiny (a před nimi Adama a Evy) mohlo poskytnout dobrou ochranu ke zmírnění slunečního záření. Naproti tomu kůže bělochů ochuzená o pigment je tak bezbranná vůči poškození sluncem, jak řekl Lever:
“Žádný běloch po 40. roce věku nemá na kůži obličeje normální elastickou tkáň.”3
Zvýšené ‘stárnutí’, pokožky a náchylnost vůči různým druhům rakoviny kůže patří u bělochů mezi nevýhody, vzhledem k nižšímu množství melaninu. Tento pigment je jen jedním z úžasných ochranných mechanismů, které vševědoucí Stvořitel zabudoval do informace, jež tvoří člověka.


Vzhledem k tomu, že takové prosté výkyvy pigmentových zrn mohou změnit černou kůži na ‘bílou’ a naopak, znovu to jen podtrhuje bezvýznamnost podstaty těchto rozdílů.

Stručně řečeno, bližší pohled na naší kůži je zcela v souladu s Pavlovým slavným projevem na Mars Hill (římské označení pro řecký Areopagus v Athénách – pozn. překl.), v němž připomněl svým posluchačům pravdu v Genesis, že Bůh ‘učinil z jedné krve [tj. z jednoho člověka] všecko lidské pokolení’.5 Jak rozdílný by mohl být průběh dějin, a to i v předdarwinovských dobách, kdyby lidé vzali Stvořitelovu zprávu o našem původu dostatečně vážně a uvědomili si, že jsme všichni velmi úzce příbuzní.

Odkazy a poznámky

  1. du Vivier, A., Atlas of Clinical Dermatology, Gower Medical Publishing Ltd, London, p. 23.2, 1986. Zpět na text.
  2. Ackerman, A.B., Histopathologic Diagnosis of Skin Diseases, Lea and Febiger, Philadelphia, p. 44, 1978. Zpět na text.
  3. Lever, W.F., and Schaumberg-Lever, G., Histopathology of the Skin, 7th edition, J.B. Lippincott Co., Philadelphia, pp. 18-20, 1990. Zpět na text.
  4. Cohen, P., ‚Redheads come out of the shade‘, New Scientist 1997:18, September 1995. Zpět na text.
  5. The Holy BibleActs 17:26Zpět na text.

Uniformitariánská záhada zarovnání horských povrchů

Michael J. Oard
Přeložil Jakub Haver a Pavel Kábrt (kreacionismus.cz)

Náhorní plošiny jsou společným znakem napříč po celé zemi.1,2 Ale pro světské badatele jsou tyto zarovnané povrchy často nepochopitelné, protože není vůbec neobvyklé najít je na vrcholcích nerovných hor (obrázek 1):
“Rozsáhlé plochy s nízkým topografickým sklonem na strmých horských pásmech, ať již tvořící rozsáhlé zarovnané plošiny nebo terasovité plochy na úbočích (pedimenty), jsou v horských pásmech široce rozšířené po celém světě.”3
Průzkumy Calveta a jeho týmu prokázaly četnost těchto plochých horských vrcholků po celém světě.”3 Calvet také poukázal na to, že byly nalezeny dokonce na vrcholech několika z nejaktivnějších a rychle erodujících hor planety.

Obrázek 1. Vápencová hora, severozápadní horské pásmo Wind River, Wyoming, USA. Sklon vrstev k západu je asi 40°, ale byly zarovnány na plocho.

Uniformitariánští vědci neznají odpověď

Co dělá tyto zarovnané povrchy tak záhadné pro uniformitariánské vědce je to, že v současné době se netvoří a jejich poslední zformování se jeví jako nezávislé na proměnných, jako je litologie hornin a sklon sedimentárních vrstev.3 Autoři přiznávají, že tyto rovné plochy na vrcholu pohoří nemohou vysvětlit:
“Tak nízké spády jsou záhadné proto, že očekávaných ˃50 % celkové denudace (zarovnávání terénu) a 40 % chemické denudace se vyskytuje na nejstrmějších ~10 % kontinentálního povrchu Země, tj. zejména v horách …. To by mělo svědčit o tom, že šance na přetrvání zarovnaného terénu v horském prostředí jsou mizivé.”3

Co dělá tyto zarovnané povrchy tak záhadné pro uniformitariánské vědce je to, že v současné době se netvoří a jejich poslední zformování se jeví jako nezávislé na proměnných.

Některé názory byly svévolně zamítnuty

Je zajímavé, že i když sekulární vědci nedokážou vysvětlit rovinatost nebo erozi těchto ploch, nejsou otevření možnosti, že by to mohl být důsledek globální Potopy. Mé vysvětlení odmítají jednoduše proto, že jsem kreacionista: “(pozn.; zde budeme ignorovat kreacionistické pohledy na náhorní plošiny, např. michael.oards.net/)”.3 Stejně tak odmítli vysvětlení poskytnuté Ollierem a Painem, zjevně proto, že Ollier a Pain plně neakceptují tektonické pohyby desek.4 Ollier a Pain věří, že vrstvy byly nejprve zvrásněny, a pak zarovnány v miocénu, rané části pozdních třetihor, a pak byly globálně vyzdviženy během pliocénu a pleistocénu, velmi pozdních třetihor.5 Z tohoto důvodu byla většina zarovnání dokončena před zformováním pohoří.

Zarovnané plošiny a pedimenty byly vyřezány při ústupu Potopy

Vysvětlení Olliera a Paina týkající se časové posloupnosti, jak se formovaly horské plošiny, je obecně správné, ale již nedokážou udržet rovné povrchy před erozí po miliony let, takže je pravděpodobné, že jejich chápání celkového časového rámce je špatné. Argument Calveta a jeho týmu je slabší než Ollierův a Painův, protože v tomto rámci žádným jasným způsobem nespojili rovinné plochy s jedinou událostí, dokonce ani se samostatným souborem příčin, a tak jsou při vysvětlování pozorovaných jevů nuceni uchýlit se k neznámým ‘okolnostem případ od případu’.3 Ve skutečnosti nemají žádnou představu o tom, jak vysokohorské rovinaté plochy vysvětlit.

Základním problémem jak pro Olliera a Paina, tak i pro Calveta a jeho tým, je dlouhý čas. Dlouhé věky zeslabují spojení mezi příčinami a důsledky natolik, že je prakticky nemožné stanovit příčinné souvislosti mezi pozorovanými účinky. Ovšem Potopa je konkrétní událost dostatečně krátká na to, aby umožnila výzkumnému pracovníkovi představit si hodnověrné příčinné souvislosti v pozorovaných geologických jevech a jejich vazbách, a také adekvátní příčiny pro jevy, které vidíme. Jinými slovy, pravděpodobnost popisu příčina-důsledek má větší šanci při zasazení do kontextu Noemovy Potopy.6

Je zajímavé, že i když sekulární vědci nedokážou vysvětlit rovinatost nebo erozi těchto ploch, nejsou otevření možnosti, že by to mohl být důsledek globální Potopy.

Pokud tedy jde o vysokohorské rovinaté plochy, lze je nejlépe vysvětlit jako důsledek Ústupové fáze Potopy. Během ústupu vod Potopy kontinenty a hory vzrostly spolu s množstvím eroze.1,2,7 Dá se očekávat, že v průběhu elevace horstev budou prudké proudy vody zarovnávat a erodovat vrcholky horstev. Pokračující zdvihání hor a vyrývání koryt rozdělí velké zarovnané plochy do izolovaných zbytků v blízkosti vrcholků hor. V nižších polohách tato eroze rozdělí zarovnané plochy do velkých oblastí, jako jsou roviny a náhorní plošiny, v závislosti na velikosti elevace. Hlavní události tohoto charakteru nastaly během Slábnoucí fáze Potopy nebo ve fázi Tvorby velkých vodních ploch Potopy.8

Jak se hory a náhorní plošiny objevily nad vodami Potopy, voda si musela vyrývat kanály dolů do údolí. V horských údolích rychle proudící voda do klesajících oceánských pánví zarovnávala nerovné povrchy podél okrajů hor, zvané pedimenty (kamenité plošiny s nízkým sklonem, často na úbočích hor).1,2,9 Zarovnané plochy a pedimenty stále existují, protože k jejich zničení erozí nebyl dostatek času, a to zejména v suchých až polosuchých oblastech. Nedostatek eroze je jen dalším důkazem, že hluboké věky jsou špatnou konstrukcí a že náhorní plošiny jsou velmi mladé.

Ollier a Pain by datovali náhorní plošiny do středního kenozoiku (třetihory). Calvet s kolegy by je také většinou datovali do kenozoiku: „Přítomnost erodovaných ploch v mnoha pohořích kenozoického věku vzbuzuje problémy [zvýraznění přidáno]”.3 Vůči této koncepci stojí biblický rámec, ve kterém k velkému zvedání pohoří a zarovnávání povrchu docházelo v druhé polovině Potopy v průběhu odtoku jejích vod 10 nebo v Ústupové fázi.7 To by znamenalo velmi pozdní hranici mezi Potopou v třetihorách a fází po Potopě v oblastech se zarovnaným terénem a pedimenty, přistoupíme-li kvůli možnosti diskuze na evolucionistický časový geologický rámec.

Odkazy a poznámky

  1. Oard, M.J., Flood by Design: Receding Water Shapes the Earth’s Surface, Master Books, Green Forest, AR, 2008. zpět na text.
  2. Oard, M.J., ebook, Earth’s Surface Shaped by Genesis Flood Runoff, 2013, michael.oards.net/GenesisFloodRunoff.htm. zpět na text.
  3. Calvet, M., Gunnell, Y. and Fariness, B., Flattopped mountain ranges: their global distribution and value for understanding the evolution of mountain topography, Geomorphology 241:255, 2015. zpět na text.
  4. Ollier, C. and Pain, C., The Origin of Mountains, Routledge, London, 2000. zpět na text.
  5. Oard, M.J., The Mountains Rose: Review of Cliff Ollier and Colin Pain, The Origin of MountainsJ. Creation 16(3):40–43, 2002. zpět na text.
  6. A good example of this is documented by Reed, J.K., Changing paradigms in stratigraphy—a quite different way of analyzing the record, J. Creation 30(1):83–88, 2016. zpět na text.
  7. Oard, M.J., Surficial continental erosion places the Flood/post-Flood boundary in the late CenozoicJ. Creation 27(2):62–70, 2013. zpět na text.
  8. Walker, T., A Biblical geological model; in: Walsh, R.E. (Ed.), Proceedings of the Third International Conference on Creationism, technical symposium sessions, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, pp. 581–592, 1994. zpět na text.
  9. Oard, M.J., Pediments formed by the Flood: evidence for the Flood/post-Flood boundary in the late CenozoicJ. Creation 18(2):15–27, 2004. zpět na text.
  10. Oard, M.J., The Flood/Post-Flood Boundary Is in the Late Cenozoic with Little Post-Flood Catastrophism, 2014, michael.oards.net/PostFloodBoundary.htm. zpět na text.

Rada Evropy vyzývá k potírání kreacionismu na školách

Parlamentní rozprava 4. října 2007 (35. zasedání), viz Dokument 11375, zpráva Výboru pro kulturu, vědu a školství, referent: paní Brasseurová. Text přijat Shromážděním 4. října 2007 (35. zasedání).

Účelem této zprávy není zpochybňování či boj proti víře; právo na svobodu vyznání to nedovoluje. Jejím účelem je varovat před jistými tendencemi vydávat víru za vědu. Je třeba oddělovat víru od vědy. Nejde o záležitost dvou protikladů. Věda a víra musí být s to žít vedle sebe. Nejde o stavění víry proti vědě, ale je právě třeba zabránit víře, aby se stavěla proti vědě.

1. Některým lidem dává Stvoření (coby záležitost náboženské víry) smysl života. Nicméně, Parlamentní shromáždění je znepokojeno možnými negativními dopady šíření kreacionistických myšlenek v našem školství a důsledky pro naše demokracie. Nebudeme-li ve střehu, kreacionismus by se mohl stát hrozbou pro lidská práva, jež jsou klíčovou starostí Rady Evropy.

2. Kreacionismus vycházející z popření evoluce druhů přírodním výběrem byl dlouho téměř výhradně americkým fenoménem. Dnes se zdá, že myšlenky kreacionismu si nacházejí cestu do Evropy a jejich šíření zasahuje pěkných pár členských zemí Rady Evropy.

3. Nejdůležitějším cílem dnešních kreacionistů, z nichž většina jsou křesťané či muslimové, je vzdělávání. Kreacionisté usilují o zajištění toho, aby jejich myšlenky byly zahrnuty v osnovách školních vědeckých oborů. Kreacionismus si však nemůže činit nárok na to být vědeckým oborem.

4. Kreacionisté zpochybňují vědeckou povahu jistých složek vědění a tvrdí, že evoluční teorie je pouze jednou interpretací mezi mnoha. Obviňují vědce z toho, že neposkytují dostatek důkazů, jež by prokazovaly, že evoluční teorie je vědecky platná. Na druhé straně vydávají své vlastní názory za vědecké. Nic z toho neobstojí při objektivním rozboru.

5. Zažíváme vzestup myšlenkových směrů, které zpochybňují zavedené vědomosti o přírodě, evoluci, našich počátcích i našem místě ve vesmíru.

6. Existuje reálné riziko vážného zmatku, který vznikne v hlavách našich dětí mezi tím, co přísluší přesvědčením, vírám, ideálům všech druhů a tím, co přísluší vědě. Postoj, že „všechny věci jsou si rovny“, se může zdát přitažlivý a tolerantní, ale ve skutečnosti je nebezpečný.

7. Kreacionismus má mnoho rozporných stránek. Myšlenka „inteligentního plánu“, která je nejnovější, rafinovanější verzí kreacionizmu, nepopírá jistý stupeň evoluce. Avšak inteligentní plán prezentovaný obratnějším způsobem se snaží vykreslit svůj přístup jako vědecký, a v tom spočívá jeho nebezpečnost.

8. Shromáždění opakovaně konstatovalo, že věda má zásadní význam. Věda umožnila podstatná zlepšení života a pracovních podmínek a je důležitým faktorem v ekonomickém, technologickém i sociálním rozvoji. Evoluční teorie nemá co dělat s božským zjevením, nýbrž je stavěna na faktech.

9. Kreacionizmus tvrdí, že je založen na vědecké preciznosti. Ve skutečnosti metody uplatňované kreacionisty jsou trojího druhu: čistě dogmatická tvrzení; pokroucené užití vědeckých citací, někdy ilustrované velkolepými fotografiemi; a sázka na více či méně slavné vědce, z nichž většina nejsou specialisté v těchto otázkách. Těmito prostředky se kreacionisté snaží apelovat na laiky a zasévat pochybnosti a zmatek do jejich hlav.

10. Evoluce není prostě jen záležitostí evoluce člověka a našich populací. Její popření by mohlo mít vážné důsledky pro vývoj našich společností. Pokroky v lékařském výzkumu s cílem efektivně potírat infekční nemoci jako třeba AIDS jsou nemožné, jsou-li popírány veškeré principy evoluce. Člověk si nemůže plně uvědomit rizika spojená s významným zmenšováním biodiverzity a změnou klimatu, pokud nepochopí mechanizmy evoluce.

11. Náš moderní svět je založen na dlouhé historii, jejíž důležitou součástí je vývoj vědy a technologie.Vědecký přístup není však stále ještě dobře chápán a to je důvod, proč se vyvíjejí všechny ty formy fundamentalizmu a extrémizmu. Úplné odmítnutí vědy je určitě jednou z nejvážnějších hrozeb pro lidská práva i práva občanská.

12. Válka proti evoluční teorii a jejím zastáncům má nejčastěji kořeny v různých formách náboženského extrémizmu, jež jsou těsně spjaty s politickými hnutími na extrémní pravici. Kreacionistická hnutí mají reálnou politickou moc. Skutečností je (a projevilo se to v řadě případů), že někteří zastánci striktního kreacionizmu jsou připraveni nahradit demokracii teokracií.

13. Všichni čelní představitelé hlavních monoteistických náboženství zaujali mnohem umírněnější postoj. Například papež Benedikt XVI (stejně jako jeho předchůdce papež Jan Pavel II) dnes chválí roli věd v rozvoji lidstva a uznává, že evoluční teorie je „více než pouhou hypotézou“.

14. Vyučování týkající se všech fenoménů evoluce jako základní vědecké teorie je proto životně důležité pro budoucnost našich společností a našich demokracií. Z tohoto důvodu musí zaujímat ústřední místo v osnovách, a zejména v osnovách přírodovědných předmětů, tak dlouho, pokud (jako každá jiná teorie) je teorie evoluční schopna obstát v důkladném vědeckém ověřování. Evoluce je přítomna všude, od nadměrného předepisování antibiotik v lékařství (jež vede k výskytu bakterií odolných vůči antibiotikům) až k nadměrnému užívání pesticidů v zemědělství, které vyvolává mutace u hmyzu, na který potom pesticidy už neúčinkují.

15. Rada Evropy vyzdvihla důležitost vyučování kultury a náboženství. Ve jménu svobody slova a individuální víry by mohly být myšlenky kreacionizmu (jako kterýkoli jiný teologický postoj) možná prezentovány jako doplněk kulturní a náboženské výuky, ale nemohou si činit nárok na to být vědeckou disciplínou.

16. Věda poskytuje nenahraditelné školení v přesnosti uvažování. Nesnaží se vysvětlit „proč věci jsou“, ale pochopit, jak fungují.

17. Zamyšlení nad rostoucím vlivem kreacionistů ukazuje, že spory mezi kreacionizmem a evolucí daleko přesahují rámec debaty vzdělanců. Pokud nebudeme ostražití, budou hodnoty, které jsou samotným základem Rady Evropy, pod přímou hrozbou od kreacionistických fundamentalistů. Patří k úloze poslanců Rady reagovat dříve, než bude příliš pozdě.

18. Parlamentní shromáždění proto vyzývá členské státy, a zejména jejich ministerstva školství, aby:

  • obhajovali a propagovali vědecké poznání;
  • posílili výuku základů vědy, její historie, teorie poznání a jejích metod ruku v ruce s výukou objektivního vědeckého poznání;
  • učinili vědu srozumitelnější, přitažlivější a bližší realitám současného světa;
  • tvrdě potírali výuku kreacionizmu jako vědeckého oboru ve stejném postavení s evoluční teorií a obecně bránili přednášení kreacionistických myšlenek v jiném oboru než v náboženství;
  • propagovali výuku evoluce jako základní vědecké teorie ve školních osnovách.

19. Shromáždění vítá skutečnost, že 27 akademií věd členských států Rady Evropy podepsalo, v červnu 2006, deklaraci o výuce evoluce, a vyzývá ty akademie věd, které tak ještě neučinily, aby deklaraci podepsaly.

Odkaz na originální zprávu.

Vrstvy Grand Canyonu ukazují, že geologický čas je vymyšlený

Tas Walker
Přeložil Jakub Haver a Pavel Kábrt (kreacionismus.cz)

Návštěvníci Grand Canyonu slýchávají obvyklý geologický výklad zahrnující milióny let. Říká se nám, že horizontální spodní útvar, Tapeats Sandstone, byl uložen před 550 miliony lety a vápenec Kaibab, který tvoří vrchní okraj, je 250 milionů let starý (viz diagram). Je obtížné si představit tak obrovský čas, se kterým tento výklad počítá.

Zajímavé je, že vrstvy Grand Canyonu ve východní části Arizony se rozkládají na ploše větší než 400 km.1 A tam jsou uloženy v celkové výšce nejméně 1 600 m. K vyzdvižení oblasti Grand Canyonu údajně došlo asi před 70 milióny let— tedy stovky miliónů let potom, co byly tyto sedimenty uloženy. Dalo by se předpokládat, že doba stovek miliónů let je dostatečně dlouhá k tomu, aby se usazeniny stmelily na tvrdý kámen.

Důkazy však svědčí o tom, že když docházelo k ohybu sedimentů, byly měkké a nezpevněné. Namísto rozdrcení, ke kterému došlo v základech, byla celá vrstva při ohybu ztenčena. Písečná zrna neposkytují žádné důkazy o tom, že materiál byl křehký a tvrdý jako kámen, protože žádná zrna nejsou protáhlá.1 Ani mineralizovaná zrna nebyla zlomena a překrystalizována. Naopak, důkazy ukazují, že celková vrstva o tloušťce 1 200 m byla stále ještě ‘plastická’ když byla vyzdvižena. Jinými slovy, miliony let geologického času jsou vymyšlené. Tato ‘plastická’ deformace vrstev Grand Canyonu výmluvně svědčí o realitě katastrofické globální Potopy za Noemových dnů.

Odkazy

  1. Morris, J.D.The Young Earth, Master Books, Arizona, pp. 106–109, 1994. Návrat k textu.

‘Bože, zachraň mě’, křičí voják ateista mezi vybuchujícími granáty

Tento článek vznikl z výměny informací mezi Rogerem Griffithsem, který je v CMI pověřen komunikací s cizojazyčnými překladateli [mimo anglicky mluvící země] a Janem T. Tolbertem, evangelistou pracujícím s několika jazykovými skupinami v Asii, především s Vietnamci.

Roger Griffiths

Z článku creation.com přeložil Pavel Kábrt – 12/2017. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

 

JAN TOLBERT A BEVERLY TOLBERTOVÁ NA MISII.
JAN TOLBERT A BEVERLY TOLBERTOVÁ NA MISII.

Jan si vybavuje, jak se jako pětiletý díval k nebi a uvědomoval si, že musí existovat Bůh. V 17ti letech vstoupil do armády Spojených států, tehdy probíhala válka ve Vietnamu. Během základní služby mu starší kolega, který se dozvěděl, že Jan věří v Boha, dal knihu Marka Twaina Dopisy z planety Země, která zesměšňuje Bibli. Jan říká, “I když jsem Bibli nečetl, Twainově knize jsem uvěřil a stal se ateistou.”

V dubnu 1969 dorazil do Vietnamu a stal se pro Vietnamce překladatelem. Toto období jeho života mělo na něj ohromný vliv, protože zjistil, že když kolem něj létají granáty a dopadají poblíž a lidé jsou zabíjeni, “tak jsem utíkal k nejbližšímu bunkru a modlil se ‘Bože, zachraň mě’!”

Hledání smyslu života

V dubnu 1970 byl Jan s veškerou ctí propuštěn z armády a vrátil se do Spojených států; hned se přihlásil na univerzitu v Delaware. Byl neustále znechucen tím, že nezná smysl života, ba ani to, jestli život vůbec nějaký smysl má. Když si někdo k němu přisedl v baru, během pár minut hned zapředl hovor: “Co si vy myslíte o smyslu života?” Jenže nikdo žádnou pořádnou uspokojivou odpověď neměl.

„Evoluční teorie je ten největší podvod, který byl kdy na lidstvo spáchán. Byl jsem podveden.“

Jan byl vietnamskou válkou tak konsternován, že se rozhodl studovat politické vědy. V úvodním kurzu se zamiloval do způsobu uvažování a výřečnosti při určité situaci u Nejvyššího soudu. Jeho srdce bylo uchváceno touhou po ‘pravdě’, jenže si naivně myslel, že ho k ‘pravdě’ přivede studium práv. Takže hned po obdržení titulu B.A. v politických vědách, ve věku 24 let, se rozhodl jít na studium práv.

Jan říká: “Jako student práv jsem se rozhodl jít na Vánoční večírek. Odešel jsem z něj kolem druhé ráno, zajel jsem pak mimo město a zaparkoval u velkého pole. Vyšel jsem na pole a zahleděl se na oblohu s blikajícími hvězdami. Vypadalo to jako chladný, osamělý vesmír.” Pak se Jan zamyslel nad Bohem, začal plakat a volat “Bože, já vím, že tam jsi, proč tě nemohu poznat? Pošli mi nějakého kněze, aby mi o tobě řekl.”

Nestalo se nic, ani meteorit se nezablýskl skrz oblohu. Sklíčeně se vrátil do auta a jel domů. Ale Bůh tu modlitbu slyšel.

Janův ‘kněz’ přichází

Jan začal v Delaware svoji právnickou praxi. Jednoho dne mu byl přidělen nový klient, kazatel církve, a tak se setkal se svým ‘knězem’. Jan si všimnul, že si kazatel s sebou vždy bere Bibli a před každým rozhodnutím se modlí. To, co Jana překvapilo, byla jasně patrná kazatelova důvěra, že ho někdo na druhém konci slyší.

Jan si byl jasně vědom, že Bible učí šestidenní stvoření, což bylo v rozporu se vším, co ho kdy učili. “A tak jsem se ve své aroganci a víře, že jsem chytřejší než tento kazatel, rozhodl mu to nandat. Když jednoho dne přišel do mojí kanceláře, zvedl jsem jeho Bibli a řekl: ‘Jak můžete věřit Bibli, když se mýlí už hned v té první kapitole’?”

Kazatel se usmál a řekl: “Co máte na mysli, pane Tolberte? Evoluci?”

Jan odpověděl: “Ano, evoluci. Šestidenní stvoření. Noemovu loď.”

“Ale jděte!” řekl, “Vy jste právník, ne?”

Jan řekl: “Ano.”

A pak položil Janovi otázku, která změnila jeho život. Řekl: “Děláte svoje závěry vždy předtím, než jste si prostudoval fakta na obou stranách?”

Jan byl ohromen a řekl: “Chcete snad říct, že existují důkazy pro náhlé stvoření a proti evoluci?”

Kazatel odpověděl: “Docela dost. Jste člověk otevřené mysli?”

Jan odpověděl: “Ano, to jsem.”

Řekl: “ Dobře tedy, příští týden vám pošlu nějaké knihy psané doktory ve svých oborech, lidmi, kteří nevěří v evoluci. Ti věří na okamžité stvoření Bohem, přesně tak, jak to popisuje Genesis.”

„Chcete snad říct, že existují důkazy pro jednorázové stvoření a proti evoluci?“

A skutečně, ten další týden lidé z jeho církve přinesli kupu knih o stvoření a evoluci. Mezi těmi lidmi z církve byla též Beverly, se kterou se po třech letech oženil. Ale v té době měl zájem jen o jedno: najít ‘pravdu’.

Když si Jan četl ty knihy, říká, že si uvědomil tři věci:

  1. Když na evolucionisty trochu zatlačíte, připustí, že pro jejich závěry je celkem dost málo důkazů.
  2. Zpráva Genese o stvoření a pádu poskytuje vážné a pádné vysvětlení pro existenci vesmíru, a je tu také mnoho způsobů, jak pochopit ten občas dost hrozný svět, ve kterém žijeme.
  3. Genesis 3 poskytuje to nejlepší vysvětlení, jaké kdy poznal, jak je možné, že je zde ‘dobrý’ Bůh a ‘hrozný’ svět.

Ověřování zdrojů

Jednoho rána roku 1980 vzal Jan tyto knihy do veřejné knihovny a začal si vyhledávat odkazy k originálním zdrojům (NatureScienceSmithsonian, etc.). Jak to Jan říká, “nenašel žádné pokroucení, zkreslení či nepoctivou citaci. Jak jsem byl zavalen originálními materiály, musel jsem si odsedat od stolu a začal jsem si říkat ‘Evoluční teorie je ten největší podvod spáchaný na lidstvu. Byl jsem oklamán’.”

Jan začal studovat Bibli a asi za dva tři měsíce později si ve svém pokojíku klekl na kolena a řekl Ježíši: “To jsi ty, kterého jsem hledal 25 let. Patřím ti.”

“A tak jsem byl zachráněn,” řekl Jan. “Bylo mi jasné, že Písmo učí jednorázové stvoření během šesti 24hodinových dnů. Jako právník jsem nemohl dospět k žádnému jinému závěru. Byl jsem přesvědčen o naprosté spolehlivosti a neomylnosti Bible.”

“Také jsem byl přesvědčen, že ke stvoření došlo nedávno,” řekl Jan. “Ježíš řekl, že ‘od stvoření učinil Bůh muže a ženu’ (Marek 10:6), a mluvil o krvi, která byla prolita u proroků ‘od založení světa’ (Lukáš 11:50).”

Evangelizace a překlady

V roce 1999 jej církev v Maine povolala, aby se stal jejich pastorem a v roce 2002 započali Jan a Beverly osmiletou službu ve Vietnamu v organizaci Baptistické sdružení pro světovou evangelizaci (ABWE). V roce 2010 se odstěhovali na Taiwan, aby tam pracovali mezi Vietnamci.

„Většina Asiatů si myslí, že vesmír ‘tu byl vždycky’“

Vedle svojí evangelizační práce vede Jan skupinu 10ti domorodých, vietnamsky mluvících překladatelů, kteří pomáhají překládat webové stránky GotQuestions.org (Otázky související s Bohem – apologetické stránky, které rovněž obhajují šestidenní stvoření ve 24hodinových dnech) do vietnamštiny. Také pomáhal recenzovat řadu článků přeložených do vietnamštiny a uváděl program na webové stránce CMI creation.com.1

V roce 2010 napsal Jan 20ti stránkový traktát nazvaný Starověká stezka, který byl přeložen do vietnamštiny, barmštiny, čínštiny a nepálštiny v množství 1 600 000 rozšířených kopií. Nyní pracují na překladu tohoto traktátu do rodných jazyků některých asijských skupin, které ještě nemají svůj překlad Písma. Jsou v něm zodpověděny nejběžnější námitky vůči křesťanství v Asii—totiž to, že křesťanství je západní náboženství.

Jan vysvětluje, že, “Prakticky všichni Asiaté věří, že křesťanství je americké či západní náboženství. Myšlenka ‘hříchu’ naráží na myšlenku ‘karmy’, takže máme co do činění s buddhismem a hinduismem. Většina Asiatů si prostě myslí, že vesmír ‘tu byl vždycky’. Takže evangelizace začínající ‘počátky’ je základem (Lukáš 24:27).” Starověká stezka řeší tuto věc velmi efektivně spolu s obrázky.

Inspirace tímto článkem?

Jan, který čte po mnoho let články CMI, říká, že tyto články jsou “velmi rozumné a dobře podložené”. Říká, že “není žádný důvod opustit historické a tradiční hledisko Genesis 1. Existuje nekonečně mocný Bůh, který nás miluje, který stvořil celý vesmír v šesti dnech a svoje stvoření tím ukončil. Je to právě takto jednoduché!”

Jan a Beverly jsou lidé, kteří věří tomu, co Bůh říká, berou ho vážně a používají svoje hřivny, aby ostatní lidi k Bohu přiváděli. A to je výzva i pro nás: jak my používáme svoje obdarování, abychom žili podobně?

Pokud jste člověk, který umí dobře nějaký cizí jazyk vedle angličtiny, možná byste mohl rozšířit materiály CMI a stát se dobrovolným CMI překladatelem/překladatelkou. Kontaktujte, prosím translations@creation.com.

Odkazy a poznámky

  1. Viz creation.com/Vietnamese.

Související články

Další čtení

Související média

Effective Evangelism in an Evolutionized World — Creation Magazine LIVE! (2-21)

Pastor Joe Boot – Hold the Line on Biblical Authority

CMI’s role in the body of Christ (Creation Magazine LIVE! 3-04)