Domů Blog Stránka 2

Česká televize (žel) šíří dezinformace – část 5.

Reakce redakce GENESISERA.CZ na nepravdivý článek zveřejněný na webu České televize – ČT 24 v rubrice SVĚT dne 25. listopadu 2019.

upozornění: Chtěli bychom na začátek naše čtenáře upozornit na jednu velmi důležitou skutečnost! A sice že na vyvrácení lži (obecně zkreslené zprávy) musí být řečeno násobně více, než co řekl ten, kdo lhal (mystifikoval či zkresloval) – tzn. na vysvětlení něčeho, co někdo zamlžil a zatemnil, musí být použito více slov (někdy dokonce mnohem více) a větší množství souvislostí a faktů. Tento článek je proto výrazně delší, než většina ostatních článků na našem webu. Rozhodli jsme tedy uveřejnit naši reakci po částech. 

Školy a náboženství

V další části článku autor opět tvrdí něco, co není pravda. Scopesův soudní proces podle něj vyhrotil bitvu mezi evolucionisty a zastánci teorie stvoření života Bohem, takzvanými kreacionisty. V tomto souvětí je mnoho nepravd, polopravd a mystifikací. Zaprvé Scopesův soudní proces spor mezi evolucí a stvořením nevyhrotil, nýbrž pouze dal světu ve známost, že tento spor zde skutečně reálně existuje a že křesťané ve státě Tennessee si nepřejí, aby jejich dětem někdo ve školách vykládal smyšlené evoluční příběhy. Nic víc, nic míň. Zadruhé kreacionisté nejsou ti, kdo jen zastávají teorii stvoření života Bohem. Opět se zde míchají okurky s banány. Kreacionisté zastávají nejen stvoření biologického života Bohem, ale také počáteční rychlé, úmyslné a inteligentní stvoření všech základních druhových kategorií, které se od té doby na Zemi rozmnožují každý podle svého druhu. V rámci svých druhů se tak rodí v každé další generaci jedinci s unikátními variacemi znaků příslušejících k dané druhové kategorii. Kreacionisté rozhodně netvrdí, že Bůh stvořil přírodu takovou, jaká je dnes. Stěží si lze představit člověka, který by si něco takového mohl vůbec myslet, když jen letmý pohled na přírodu ukazuje, jak se mění stále k horšímu a nejen to, ale že každý jedinec každého druhu je naprosto jedinečný. Neměnnost přírody je tedy zjevně nemožným jevem a osobně neznám žádného kreacionistu – a to jich znám mnoho desítek po celém světě – který by něco takového tvrdil. A tak tvrzení, že něco takového kreacionisté učí, je bez nadsázky na úrovni hloupé pomluvy šířené lidmi, kteří kreacionismus neviděli ani z rychlíku anebo mu chtějí škodit. Kreacionisté tedy neřeší pouze stvoření života, ale také jeho historii, smysl a cíl, ale hlavně mají většinu svých tvrzení vědecky podložených. Evolucionisté vedle toho tvrdí, že řeší pouze historii života – tj. vývoj druhů – ale nikoliv původ života. To je ale ovšem také lež. Ve skutečnosti evolucionisté mají také svou představu o původu života – samozřejmě čistě materialistickou. Podobně jako je materialistická jejich představa o původu všech druhů organismů, tak je materialistická i jejich představa o původu života jako takového. Této evoluční představě o původu života se říká “chemická evoluce” a dodnes pro ni neexistuje žádné uspokojivé materialistické vysvětlení či jediný experimentální důkaz, který by prokazoval, že je něco takového reálně možné!

John T. Scopes v červenci 1925

Autor článku si hned v další větě začíná stěžovat na to, že počet států, kde bylo zakázáno učit evoluční teorii (ve skutečnosti to není vědecká teorie v pravém slova smyslu ale anti-křesťanská, anti-biblická filozofie, doktrína a náhradní novodobé náboženství – založené na uctívání a oslavování hmoty, času, přírodních zákonů, přírody a člověka) se po roce 1925 začal rozšiřovat – tzn. hned po zmíněném Scopesově soudním procesu. Hned na to však autor s určitým zklamáním “uklidňuje” čtenáře větou, že až po roce 1968 rozhodl Nejvyšší soud USA, že podobná omezení porušují ústavu Spojených států, která říká, že státní školy nesmí podporovat žádné náboženství. Zní to jako správné rozhodnutí, ale ve skutečnosti Nejvyšší soud USA tehdy svým rozhodnutím upřednostnil jedno náboženství oproti jinému. Nic víc, nic míň. V 50. letech 20. století totiž Rusové předběhli Američany v kosmickém výzkumu vypuštěním Sputniku do kosmického prostoru. Představitelé americké vlády na to tehdy reagovali tak, že jako hlavního viníka označili nedostatečnou výuku evoluce ve školách. President Eisenhower dokonce požádal kongres v roce 1959 o 1 miliardu dolarů na propagaci a výuku nové vědy o evoluci ve státních školách. Počátkem 60. let se tak ve státním školství v USA začala hromadně vyučovat evoluční doktrína. Výsledkem toho však nebylo ani v nejmenším zvýšení vědecké a technické gramotnosti americké mládeže, nýbrž pravý opak včetně hlubokého propadu etických a vztahových hodnot v mnoha přicházejících generacích. Tento sestupný trend vyústil v 60. letech v tzv. sexuální revoluci, vznik tzv. květinové mládeže – hnutí Hippies a pokračoval několikasetprocentním nárůstem v rození nemanželských dětí, zneužíváním mladistvých, konzumací drog, domácímu násilí atd. To vše šlo ruku v ruce s rostoucí výukou evolucionismu, materialismu a relativistického, dobově podmíněného pojetí etiky a pravdy. Evoluční doktrína je totiž ve svém filozofickém jádru náboženstvím, které mění hodnoty a vztahy v lidské společnosti. Toto bychom si měli především uvědomit. Čili to, že Nejvyšší soud USA rozhodl až v roce 1968, aby se ve státních školách nevyučovalo v otázce našeho původu a historie nic jiného než evolucionismus, nebyla ve skutečnosti žádná náhoda, ale perfektně načasované politické rozhodnutí, které přišlo právě v době, kdy bylo státní školství v USA již značně poznamenáno a rozleptáno výukou evolučního paradigmatu a celé generace lidí v tom spatřovaly v bláhovém nadšení novou cestu ke zvýšení životní úrovně a politicko-vojenské síly Spojených států. Souvislost mezi evoluční teorií, materialismem, kapitalismem a konzumní společností je totiž mimořádně hluboká a do značné míry platí, že materialistická společnost nasměrovaná bláhovou představou sebe-zdokonalování a nikdy nekončícího pokroku založeného na vlastní síle a šikovnosti, může v krátké době dosáhnout značného materiálního a technického pokroku. Materialista může vymýšlet a konstruovat auta, letadla, počítače apod. a jeho víra v evoluci a sebe-zdokonalování může být samozřejmě velice silným hnacím motorem jeho snah o dosažení ještě vyššího materiálního standardu a pocitu svobody a úspěchu. Je to ale jen jedna strana mince. Materiální standard totiž ani zdaleka není tím nejdůležitějším a nejhodnotnějším v lidském životě. Ve skutečnosti člověk potřebuje v materiální rovině jen velmi málo v porovnání s tím, co potřebuje v rovině mentální, vztahové, estetické, citové a duchovní (morální)! A právě v těchto rovinách se materialistická, bláhovou představou evoluce, hnaná společnost brzy ocitá ve slepé uličce. Všude budou vymydlení, navoňaní, načesaní lidé s drahými mobilními telefony v ruce, s plnými nákupními košíky a drahými auty na parkovištích supermarketů, ale pravda pro ně bude úchylka extrémistů a fanatiků, láska jen pocit touhy a náhlé vzplanutí emocí při západu slunce nebo sledování oblíbeného filmu, věrnost a vděčnost jen nálada podmíněná plným břichem a skvělou zábavou … a spravedlnost nebo moudrost pak pojmy zcela neznámé, o nichž slyšeli naposledy jejich dědečkové a babičky.

Lidé by se chtěli sami vyvinout na vyšší úroveň, aby si obhájili svou nezávislost na Stvořiteli, samozřejmě. A ne jen na Stvořiteli, ale i na svých lidských rodičích a vlastně i všech ostatních lidech. Nezávislost, lhostejnost, samoobslužnost, sebestřednost. Je to světonázor, systém víry a životní filozofie lidí, kteří svůj život vnímají jako příležitost k maximální seberealizaci a sebepotvrzení. Jenže uvědomme si, že i samotný technologický pokrok v materiální oblasti je založen na cílevědomé inteligenci, dobrém plánování, znalostech a důvtipu, a to je přesný opak materialistické slepé evoluce a miliónů let, která žádné plánování, žádné znalosti ani důvtip nikdy neměla a nemá. Víra v evoluční teorii tedy ve skutečnosti není příčinou materiálního pokroku západní konzumní společnosti, jak se mnozí domnívají, spíše právě naopak. Spíše je to paralelně se odehrávající kolektivní iluze, která je evoluční filozofií přiživována. Lidé si totiž ve svém „rozletu“ často neuvědomují, že mnohé hodnoty a kvality nelze lidskými snahami, továrnami a obchodními centry v principu nikdy dosáhnout a že tyto lidsky nedosažitelné hodnoty a kvality jsou pro lidský život nezbytné! Materiální pokrok je skutečně vždy produktem mysli a cílevědomé inteligence. A nutno dodat, že technologie obsažené v jakémkoliv lidském těle, dokonce i v kytičce za oknem, jsou o mnoho řádů sofistikovanější, než největší současné lidské technologie. Pokrok je tedy jen zdánlivý. V nejlepším případě jsme jako lidstvo schopni se jen přiblížit složitosti, genialitě a efektivitě Božích výtvorů, jako je např. lidské tělo.

Víra v evoluci jako nástroje společenského a technologického pokroku tak ve skutečnosti stojí na úmyslném posunu ve významech klíčových slov! Tím došlo postupem času k tomu, že evoluční teorie začala být vnímána i přes zjevnou absenci vědeckých důkazů jako věda, tj. jako tvrdý fakt, kterému bychom měli podřídit veškeré aspekty svých životů a vztahů. Evoluční teorie však nikdy nebyla a ani nemůže být vědou, a to z principu, poněvadž se vyjadřuje k mnohým otázkám, které nelze na požádání experimentálně verifikovat a které jsou svojí podstatou filozofické a náboženské. Proto požadavek ústavy USA je v tomto ohledu naprosto nesmyslný. Pokud by školy měly přestat podporovat veškeré náboženství, potom by musely přestat děti vychovávat, říkat jim, co je správné a co nikoliv, co je zlo, proč existuje smrt, k čemu je manželství a rodina, co má trvalou hodnotu a smysl a co nikoliv nebo co je pravda a co lež atd. Jenže v co by se pak “škola” zcvrkla? V instituci sdělující holá popisná fakta bez ducha, bez vztahu a bez vyššího principu mravního! K tomu ale v konečném důsledku nepotřebujeme školy, na to stačí šikovně udělaná internetová databáze, vyhledávací software a počítač.

Potíž je v tom, že lidem propagujícím evoluci a bránícím stvoření nejde ani tak o to, aby se ze škol vyloučilo náboženství, ale naopak aby se jejich evoluční náboženství do škol dostalo a zaujalo výsadní postavení, a to v moderním vědeckém převleku. Nejde však ve skutečnosti o nic jiného, než o zbožšťování přírody, přírodních živlů, přírodních zákonů a času, a v jistém smyslu také člověka. Dokonce i samotní architekti neo-darwinistické evoluční syntézy – Julian Huxley, Ernst Mayr, Stephen J. Gould, Richard Lewontin, Richard Dawkins a další – čas od času přiznali nebo dosud přiznávají, že evoluční teorie vykazuje prvky náboženství a že již brzy bude plnit funkci jakéhosi novodobého náboženství či novodobé existenciální a hodnotově orientované životní filozofie moderního člověka. To se již děje před našimi zraky, přátelé, a Česká televize tomu, zdá se, maximálně napomáhá! Naše společnost se tak díky státem a dnes dokonce i většinovou církví nařízené výuce evolucionismu, naturalismu, ateismu a v jistém smyslu i morálního relativizmu, dostala do bodu, kdy připomíná jedno velké frontové bojiště, ve kterém probíhá značně nemilosrdný “boj o přežití, o peníze, o moc, o majetky, o společenské postavení … o zážitky atd.”. V jistém smyslu jsme si přijetím evoluční doktríny zavedli do lidské společnosti a lidského myšlení velmi podobné typy vztahů, jaké panují dnes v divoké přírodě – a o kterých se Darwin mylně domníval, že přírodu vlastně vytvořily a dále vylepšují – jsou to nemilosrdný boj o potravu, o samice, o území, o postavení … predátorství, parazitizmus, mrchožroutství, agresivita, lhostejnost, násilí apod. Domnívám se však, že tento příklad jsme si jako lidstvo z přírody vzít neměli!

V roce 1968 tak v USA nastala paradoxní situace, kdy se státní školství začalo pod rouškou sekularizace a osvobozování se od náboženských doktrín a údajné pověry o stvoření, dostávat do pevného sevření jiného náboženství a pověry, které ovšem v té době za náboženství a pověru paradoxně považováno nebylo – ano, řeč je o materialistické evoluční filozofii. Od té doby se americké státní školství začalo měnit na stále více pro-evoluční, pro-materialistické a pro-konzumní, v té ale bláhové představě, že je maximálně nestranné, svobodné a objektivní. Zdůrazněme ještě jednou, že nebyla pravda, že by tím školy přestaly podporovat veškeré náboženství. Ve skutečnosti přestaly názorově podporovat pouze biblické křesťanství a ortodoxní židovství, které stojí a padá na historické skutečnosti inteligentního a záměrného stvoření veškeré reality Božským Tvůrcem, přesně jak se píše v Mojžíšových knihách, v tzv. Pentateuchu.

redakce genesisera.cz

pokračování v další části …

Česká televize (žel) šíří dezinformace – část 4.

Reakce redakce GENESISERA.CZ na nepravdivý článek zveřejněný na webu České televize – ČT 24 v rubrice SVĚT dne 25. listopadu 2019.

upozornění: Chtěli bychom na začátek naše čtenáře upozornit na jednu velmi důležitou skutečnost! A sice že na vyvrácení lži (obecně zkreslené zprávy) musí být řečeno násobně více, než co řekl ten, kdo lhal (mystifikoval či zkresloval) – tzn. na vysvětlení něčeho, co někdo zamlžil a zatemnil, musí být použito více slov (někdy dokonce mnohem více) a větší množství souvislostí a faktů. Tento článek je proto výrazně delší, než většina ostatních článků na našem webu. Rozhodli jsme tedy uveřejnit naši reakci po částech. 

Část 4.

První pravdivou, resp. téměř pravdivou větou článku je až kratičké sousloví “od té doby prošly (evoluční myšlenky) mnohými obměnami a dnes mají hned několik podob”. Ano, evoluční teorie doznala od dob Darwina určitých změn, ale myšlenkové jádro (filozofie materialismu, humanismu a ateismu) zůstalo prakticky bezezměny. Stvořitelská teorie doznala od dob Darwina také určitých změn, ale myšlenkové jádro v podobě idealismu, centroKristovství a teismu zůstalo prakticky bezezměny. Co je v nesmiřitelném konfliktu, jsou právě myšlenková jádra těchto dvou neslučitelných světonázorů. Je to špatně? Nikoliv! Ve skutečnosti to ani jinak být nemůže. Je to jako kdybychom chtěli spojit světlo a tmu dohromady. Co by bylo výsledkem? Neustálé šero, nikdy den, nikdy noc, jen všudypřítomné a neustálé šero, deprese a plíživá smrt. Právě existence jasných (přirozeně nepřekročitelných) hranic, řádů, funkčních řádů, jedinečnosti, komplexity, komplementarity, univerzálních konstant a zákonitostí … to vše svědčí proti slepé evoluci a miliónům let … a zároveň pro rychlé a nedávné stvoření všech „věcí“ ve stavu funkční a vztahové dokonalosti.

Jakmile se tedy pokusíme stírat rozdíly mezi stvořením a evolucí, resp. bagatelizovat nebo dokonce odmítat jejich nesmiřitelné odlišnosti, vytváříme iluzorní představu, že mají všichni pravdu a že vlastně jen nahlížejí na svět z jiného úhlu pohledu. Takto však pravda nefunguje. Není to beztvará nelokalizovatelná šedá hmota, do které se vejde všechno, když se to šikovně zformuluje. Není to jakýsi univerzální názor, se kterým musí souhlasit každý. Nikoliv. Pak by Pravda a vztah k ní nebyli postaveni na svobodě, pokoře bez područí, vděčnosti, lásce a nesobeckosti. Pak by Pravda a vztah k ní byli univerzálním vlastnictvím všech bez ohledu na to, kým jsou a jak žijí. Pravda je skrytá a zároveň poznatelná, a tudíž lokalizovaná, konkrétní, pochopitelná a univerzálně přijatelná POUZE pro někoho, kdo ji chce opravdu znát, bez ohledu na to, jaká doopravdy je a podřídit celou svou bytost jejímu charakteru a úmyslům. Bezpochyby máme stále volbu a také různou motivaci zvolit si jeden nebo druhý pohled na svět i jeho Tvůrce, ale nemáme právo tvrdit, že neexistují rozdíly tam, kde jsou ve skutečnosti ty největší rozdíly a odlišnosti, které si lze vůbec představit. Podobě zlé a neetické je snažit se tyto rozdíly zlehčovat nebo dokonce zamlčovat. Jinými slovy, zrušením volby stvoření vs. evoluce za současného nastolení diktatury evolučního paradigmatu však nastalo bezprecedentní zpochybnění a likvidace identity člověka jakožto stvořené bytosti k Obrazu Božímu. Je to správné?! Domníváme se, že nikoliv! Dokonce si myslíme, že je to to nejhorší, co našim dětem a vnoučatům můžeme dělat. Mladý člověk je z definice nezkušený a naivní. Je přesvědčen o tom, že se určitě nestane obětí žádného podvodu … jako všechny generace před ním … a právě proto, že je přesvědčen o své nepodveditelnosti a zároveň mu byl odňat přístup k informacím, které jako jediné by mu mohly otevřít netušené obzory a souvislosti (tj. stvořitelská teorie), nebude schopen mnohé podvody vůbec odhalit.

Na druhou stranu není žádným překvapením, že v určitých detailech existují různé odlišné pohledy na tu samou věc, nikoliv v zásadních otázkách, ale jen v detailech. Stejně jako někteří evolucionisté zastávají čistě naturalistický a ateistický pohled na původ života a druhů a jiní evolucionisté zastávají třeba tezi panspermie, tak někteří kreacionisté zastávají pohled počátečního rychlého stvoření a dlouhých věků, kdežto jiní kreacionisté naopak tezi mladé Země a mladého vesmíru. Jádro sporu však zůstává od věků neměnné. Buď existuje neměnný, nevyvinutelný, absolutní a věčný Tvůrce všeho a všech anebo existuje jen proměnlivý, vyvíjející se, relativní a dočasný vesmír, který žádného absolutního Tvůrce, smysl, plán ani cíl nemá. Jinými slovy, buď vesmír někdo vytvořil anebo se vesmír vytvořil sám, totéž platí i pro přírodu nebo pro člověka. Tento svár tedy nemá důvod vychládat, jak si autor článku tak trošku stěžuje. Existoval již dávno před Darwinem a bude existovat až do konce světa, protože je to spor o to úplně nejdůležitější – o existenci a autoritu Božského absolutna a naši pravou identitu v Něm!

Autor článku dále hovoří o tom, že tento konflikt doutná především v USA, kde v minulosti vedl již k několika soudním procesům. Ve skutečnosti tento konflikt doutná především v srdci každého člověka a nikoliv jen v soudních síních. Každý člověk totiž dříve či později řeší tuto zásadní životní otázku a chce na ni znát tu nejrozumnější odpověď. Žel, lidé, jako je autor článku, chtějí široké veřejnosti zabránit v tom, aby se k určitému typu odpovědi mohla vůbec dostat. Je to správné? Domníváme se, že nikoliv! Je to podobné, jako kdybychom katolíkovi před smrtí nedovolili setkat se s knězem a vyzpovídat se. Je to podobné, jako kdybychom protestantovi začali v hodině smrti tvrdit, že žádný Ježíš ve skutečnosti nebyl vzkříšen tělesně z mrtvých, že je to pouhá metafora. Je to podobné, jako kdybychom ateistovi začali v hodině smrti tvrdit, ať se ničeho nebojí, protože mouchy a tráva budou mít aspoň z čeho růst. Odpovědi jsou to nejdůležitější, co můžeme v životě dostávat, samozřejmě správné a ve správnou chvíli. Jestliže někdo chce dopředu zabránit určitým typům odpovědí, aby se mohly dostat k lidem, pak si takový člověk bez nadsázky hraje na Boha a bude se za to dříve nebo později zodpovídat, protože na něco takového nemá nejmenší právo. Můžeme lidem říkat, jaký je náš názor na tu či onu věc, ale nesmíme jim dopředu brát svobodu volby, na to právo nemáme! Článek na stránkách ČT24 však jde zcela opačným směrem, ten svobodu volby očividně pošlapává!

Jak jsme si již na mnoha příkladech ukázali, jde o dialog a diskusi se vším, co k tomu patří a ne o předem-nalinkování toho, co si mají druzí myslet, obzvlášť v tak důležité věci, jako je otázka našeho původu. Autor článku, žel, takto nepostupuje, to je naprosto evidentní a je to v každém případě veliká škoda. Pokud totiž někomu neřeknu pravdu nebo mu zamlčím určitá fakta nebo mu některá fakta vyložím zkresleným způsobem nebo ho naopak jen vystraším a emocionálně naruším, potom nejednám fér. Je smutné, že Česká televize je ochotna vypustit takovýto nepravdivý a silně manipulativní článek, který co věta, to lež, polopravda nebo účelová manipulace, navíc v tak důležitých otázkách, jako je otázka našeho původu. Je až neuvěřitelné, že po několika výše popsaných nepravdivých tvrzeních, dospívá autor v této fázi článku k závěru, že konflikt mezi evolučním a stvořitelským pohledem skončil v USA v minulosti několikrát u soudu. U soudu ale přeci neskončil spor mezi stvořením a evolucí, protože to není něco, co by mohla nebo měla lidská právní instituce vůbec právo soudit. To je výsostné právo každého člověka rozhodnout se, komu uvěří – jestli Stvořiteli nebo ateistickým filozofům a jejich evolučním příběhům.

U soudu skončilo ve skutečnosti něco úplně jiného – a sice otázka, zda dovolíme učitelům a školám informovat naše děti o obou přístupech k otázce našeho původu anebo jestli dopředu jeden z nich vyškrtneme, a pak zamlčíme, že jsme jej vyškrtli. To ale autor článku nikde nezmíní ani slůvkem. Ano, John Scopes, učitel z Tennessee byl odsouzen za to, že své žáky učil evoluční teorii. Soud však neodsoudil primárně evoluční teorii, ale její vyučování ve státních školách v tehdejší ještě silně křesťanské Americe a to je něco docela jiného. Tento závěr soudního přelíčení byl vlastně jen zákonitým důsledkem všeobecného souhlasu v tehdy ještě křesťanském státě Tennessee. Evoluční teorie tehdy právoplatně nebyla považována za žádnou solidní vědeckou teorii o našem původu a historii, ale naopak za snůšku hypotéz, spekulací a vyložených nepravd vydávaných za vědu, protože přesně tím evoluční teorie tehdy byla. Zarážející je, že dodnes nebyla evoluční lobby schopna své evoluční teze podložit o nic vědečtějšími argumenty, než které předkládala světu v době Charlese Darwina. Přesto je evoluce dnes všude prezentována jako vědecký fakt a nejrozumnější pohled na náš původ a historii. Jenže to není nic jiného než kardinální duchovní konflikt, politika a boj o moc a vliv na myšlení lidí. Křesťané ve státě Tennessee v době, kdy si darwinismus razil svou cestu světem, zkrátka nechtěli, aby jejich dětem někdo vykládal pavědecké názory o tom, že člověk se vyvinul slepou evolucí ze zvířat, obojživelníci z ryb, ptáci z plazů nebo že svět je starý milióny let, o čemž tehdy neexistoval a dodnes neexistuje jediný skutečně exaktně doložitelný vědecký důkaz. Nutno dodat, že stále přibývají vědecké poznatky svědčící o pravém opaku – tedy o historické stabilitě základních druhových kategorií napříč celou historií a o velmi nízkém věku lidstva, přírody i Země v řádu tisíců let.

redakce genesisera.cz

pokračování v další části …

Česká televize (žel) šíří dezinformace – část 3.

Reakce redakce GENESISERA.CZ na nepravdivý článek zveřejněný na webu České televize – ČT 24 v rubrice SVĚT dne 25. listopadu 2019.

upozornění: Chtěli bychom na začátek naše čtenáře upozornit na jednu velmi důležitou skutečnost! A sice že na vyvrácení lži (obecně zkreslené zprávy) musí být řečeno násobně více, než co řekl ten, kdo lhal (mystifikoval či zkresloval) – tzn. na vysvětlení něčeho, co někdo zamlžil a zatemnil, musí být použito více slov (někdy dokonce mnohem více) a větší množství souvislostí a faktů. Tento článek je proto výrazně delší, než většina ostatních článků na našem webu. Rozhodli jsme tedy uveřejnit naši reakci po částech. 

Část 3. 

V předchozích 2 částech jsme se dozvěděli několik nepravdivých (žel) informací o samotném Darwinovi, jeho vlivu na společnost a světonázorové rozdělení a také o vztahu evoluční teorie ke katolické církvi a obecně křesťanské spiritualitě. Pojďme se nyní podívat na další informace obsažené v inkriminovaném článku a zamysleme se znovu nad tím, jaká je pravda.

Autor článku tvrdí, že dnes se frontové linie – ve smyslu konfliktu mezi stvořitelským a evolučním pohledem – přesunuly do USA.
 Ani to však není pravda. USA je sice díky své bohaté protestantské křesťanské tradici stále ještě blíže k věčným pravdám Písma, než dnešní neo-liberalismem a neo-marxismem zasažená Evropa a v mnoha ohledech i katolická či evangelická církev, nicméně z toho rozhodně nevyplývá, že by se spor mezi stvořením a evolucí odehrával jenom nebo hlavně na americkém kontinentě. Nikoliv. Odehrává se doslova všude, kde jsou lidé ochotni o těchto otázkách uvažovat. I přes rapidně mizející biblickou křesťanskou tradici je v USA stále ještě možné veřejně zastávat nebo i vyučovat na akreditovaných státních školách fakta jak o evoluční teorii, tak o teorii stvoření a nabídnout tak mladé generaci oba tyto pohledy a jejich srovnání. A to je vždy velmi cenné!

V Evropě, která se ohání svobodou a demokracií ve všech osobách a pádech, to žel dnes již možné není, až na drobné výjimky a vinu nesou všichni, kteří brání dialogu a svobodnému přístupu k informacím právě v otázce našeho původu. Svoboda je v EU, zvláště pak v této otázce, žel pouhou iluzí. A bude hůř. Ideologická diktatura evolučního paradigmatu má na evropském kontinentě a zvláště ve Velké Británii svůj domov a hlavní ideové sídlo, není tedy divu, že se v těchto našich končinách evoluční paradigma tak masivně rozšířilo a ukotvilo. To je holý fakt, který si může každý snadno ověřit a je to více než paradoxní situace, protože nemožnost veřejně diskutovat v tak důležitých existenciálních otázkách bez rizika persekuce, výsměchu a karierní či společenské likvidace nemá s tolik proklamovanou demokracií a pokrokem absolutně nic společného. Jinými slovy, opět se před našimi zraky odehrává ztráta svobody ve jménu svobody, demokracie a pokroku.

Stvoření Adama. Obraz Michelangela. Detail.

Hned v dalším odstavci autor článku znovu mystifikuje českou veřejnost. Tvrdí, že Darwin dokázal přesvědčivě objasnit a doložit mechanismus vzniku rostlinných a živočišných druhů postupným vývojem. Nic však není dále od pravdy. Darwin svůj mechanismus postupného vývoje od bakterií k savcům a nakonec k člověku prostřednictvím přirozeného výběru ani neobjasnil ani nedoložil. Rozhodně ne tak, jak reálná věda požaduje! Míchají se zde totiž 2 naprosto odlišné věci – a) přirozený výběr a b) evoluce od bakterií k člověku. Přirozený výběr nemůže být důkazem evoluce od bakterií k člověku, protože se jedná o naprosto odlišné jevy. Zaprvé, Darwinova teze přirozeného výběru nemá nic společného se vznikem základních druhových kategorií rostlin nebo zvířat. Přirozený výběr je v evoluční teorii ve skutečnosti pouhou metaforou, byť k určitému výběru v populacích zjevně dochází. Ale výběrem z již existujících vlastností nelze generovat žádnou náhlou ani postupnou změnu jednoho základního druhu organismu v jiný. Tato Darwinova představa byla zcela mylná! Smysl přirozeného výběru totiž tkví v tom, že někteří jedinci daného druhu lépe přežívají (a množí se) v daném prostředí než jiní jedinci téhož druhu. To je empiricky dokázaný fakt. Problém je však v tom, že tento jev (proces) v žádném případě nevysvětluje, odkud pochází ten či onen základní druh rostliny či zvířete ani jeho schopnost vytvářet jedinečné varianty V RÁMCI DRUHU. Přirozený výběr tedy skutečně nic nového nevytváří, může pouze odstranit to, co již existuje anebo může pouze přežít to, co již existuje. Ze psa nikdy nevzniklo, kam až paměť lidstva sahá, nic jiného než pes, proto věřit, že pes kdysi dávno vznikl z něčeho jiného než ze psa, a evolucionisté přesně toto tvrdí, není ničím jiným než postojem slepé víry, který nemá s reálnou vědou nic společného.

Všechny Darwinovy příklady, které dle autora článku mají být oním přesvědčivým doložením pravdivosti jeho teorie, ve skutečnosti dokazují, že v přírodě žádné skutečné novinky – tedy nové základní druhy (přibližně na úrovni čeledí) či nové vitální orgány, anebo nové vitální funkce prostě nikde nevznikají. Příroda zkrátka NIC NOVÉHO NEVYTVÁŘÍ, pouze v ní dochází k předávání života v rámci druhů z generace na generaci a zároveň k neustálé degeneraci a rozpadu původního dobrého řádu, vztahů a informací. Přirozený výběr tedy pouze zhoršuje kvalitu genetické informace a zároveň přibržďuje nezadržitelný rozpad a zánik celého stvoření. O tomto nezadržitelném rozpadu a zániku stvoření vinou člověka hovoří Bible jasně na mnoha místech, počínaje knihou Genesis a konče knihou Zjevení, která je na samotném konci Bible. Reálná věda toto stanovisko Bible potvrzuje dnes a denně, o tom ale autor článku mlčí. Od veřejnoprávního média – jmenovitě České televize – bychom však čekali, že si dá tu práci a tyto důležité a hlavně relativně snadno dostupné informace si nejprve dohledá, a poté adekvátním způsobem přetlumočí české veřejnosti. To se ale v případě tohoto článku nestalo ani zčásti.

Autor článku hned v další větě opět mystifikuje českou veřejnost. Tvrdí, že Darwinovo vysvětlení (ve skutečnosti se nejedná o vysvětlení ve vědeckém slova smyslu) před 160 lety zažehlo dodnes trvající spor o původu života na Zemi. Připomeňme si opět to, co jsme si řekli v úvodu tohoto článku. Darwinova evoluční teorie neřeší původ života a tvrdí to především samotní zastánci této teorie, nikoliv kreacionisté. Darwinova verze evoluční teorie tedy v principu nemohla zažehnout spor o původu života na Zemi, protože původ života na Zemi jednoduše neřeší. 

Ve 2. odstavci se nám autor snaží dále namluvit, že zde spolu soupeří evoluční teorie a takzvaný kreacionismus. Ve skutečnosti je to však velmi nekorektní a manipulativní způsob vyjadřování. Již v samotné otázce je totiž podprahově vnucen nepravdivý pohled na celou problematiku – a sice že stvořitelská teorie je -ismus, a to má v našich končinách obecně negativní konotaci. Je zarážející, že autor článku systematicky pro stvořitelskou teorii používá pavědecky působící slůvko kreacion-ismus, kdežto pro evolucion-ismus používá naopak vědecky vyznívající sousloví “evoluční teorie”. To je úmyslné zkreslování a manipulace par excellence! To je jako kdybychom řekli, že se na Letné pláni potkali zastánci liberální teorie se zastánci zeman-ismu. Takovým tvrzením však evidentně hned čtenáři podsouváme, co si má myslet nebo jak se má cítit v tom či onom případě. Stačí přidat koncovku -ismus a většina čtenářů bude mít zaručeně pupínky na čele, protože -ismus je z definice vlastně vždycky zlý a hloupý. Právě použitím slůvka “kreacionismus” navozuje autor článku dojem neserióznosti stvořitelské teorie, aniž by o ní ale cokoliv pravdivého řekl. Vedle toho v případě evoluce naopak nepoužije výraz evolucion-ismus, který by vzbudil negativní pocity vůči evolučnímu světonázoru, ale sahá po “vědečtějším a hladivějším sousloví” evoluční teorie. Tím se samozřejmě snaží ve čtenářích vzbudit pocit serióznosti a nejspíš i pravdivosti. Ve finále to v člověku navozuje pocit, že zde spolu soupeří seriózní vědecká teorie – vyjádřená souslovím “evoluční teorie” – a pavěda náboženských fanatiků vyjádřená slůvkem “kreacionismem”. To je však jen pocit a nutno říci, že zcela nepravdivý.

readakce genesisera.cz

pokračování v další části …

Česká televize (žel) šíří dezinformace – část 2.

Reakce redakce GENESISERA.CZ na nepravdivý článek zveřejněný na webu České televize ČT 24 v rubrice SVĚT dne 25. listopadu 2019.

upozornění: Chtěli bychom na začátek naše čtenáře upozornit na jednu velmi důležitou skutečnost! A sice že na vyvrácení lži (obecně zkreslené zprávy) musí být řečeno násobně více, než co řekl ten, kdo lhal (mystifikoval či zkresloval) – tzn. na vysvětlení něčeho, co někdo zamlžil a zatemnil, musí být použito více slov (někdy dokonce mnohem více) a větší množství souvislostí a faktů. Tento článek je proto výrazně delší, než většina ostatních článků na našem webu. Rozhodli jsme tedy uveřejnit naši reakci po částech. 

Část 2. 

Autor článku dále pokračuje tvrzením, že Darwin údajně rozdělil svět do dvou táborů, které se dodnes nepodařilo usmířit. Ani toto tvrzení však není pravdivé, protože oba názory na původ světa – stvořitelský i evoluční – existovaly již dávno před Darwinem. Darwin tedy nerozdělil svět do dvou nesmiřitelných táborů, protože svět již v tomto stavu byl. On ve své době pouze posílil ukvapené a nutno říci, že i dosti naivní přesvědčení členů evolučního materialistického tábora o své vědecké autoritě. Vědci i laici věřící v inteligentní a úmyslný původ vesmíru, života a člověka však existovali již dávno před Darwinem a měli již za Darwina k dispozici zdrcující vědecké argumenty proti materialistickým dogmatům, na kterých je evoluční teorie vybudována. Žel, těmto vědeckým argumentům nebyla tehdejší doba a společnost příliš nakloněna, jako jim není nakloněna ani dnes. Pachuť slepého náboženství a fanatického církevničení, která byla za Darwina – v mnoha případech žel oprávněně – s teorií stvoření spojována, dootevřela značnou část akademické obce a politického establishmentu materialistickým náladám a dogmatům, jejichž přijetím ztrácí člověk schopnost správně chápat a doceňovat biblické poselství. Jedná se totiž o naprostý protiklad.

Ačkoliv Darwin nebyl ani v nejmenším někým, kdo by inicioval rozdělení názorového spektra, byly jeho evoluční názory na původ přírody, člověka a společnosti s nadšením přijímány lidmi, kteří sympatizovali s myšlenkou vytvoření nového – dokonalého – člověka a společnosti – jakéhosi Nového Světového Řádu, a to přirozenými lidskými prostředky. Něco takového je ovšem přesným opakem Kristova evangelia, které stojí a padá na zprávě o stvoření. Je to pozoruhodné, že člověk, který odmítá Kristovo evangelium, odmítá automaticky poselství o stvoření a každý, kdo odmítá poselství o stvoření, přijímá automaticky evoluční obraz minulosti. V těchto otázkách skutečně neexistuje žádné „území nikoho“, jakási pomyslná neutrální zóna, ve které bychom mohli odmítat stvoření i evoluci. Některé lidi obecně fascinuje představa světa, ve kterém by neexistovali žádní nemocní, postižení, nábožensky uvažující či obecně liní lidé … ani určité národnostní skupiny, které byly na základě Darwinova učení prohlášeny za evolučně méně vyvinuté a tudíž podřadné – například Židé, Romové, Skoti, Srbové či obecně slovanské národy. Pro takové lidi je svět běz těchto lidí prvním krokem k nastolení onoho pomyslného ráje – přirozenými lidskými prostředky. Jak takové pokusy dopadají, jsme měli možnost se z historie mnohokrát, žel velmi bolestně, poučit. Zdá se ale, že nové generace toto poučení opět odmítají a chovají se, jako by o této možnosti opět začínali vážně uvažovat. Pro pečlivé pozorovatele jsou tyto nebezpečné trendy v naší společnosti již řadu let dobře patrné a stupňují se, pochopitelně. Je to však slepá ulička, cesta do pekel.

Vraťme se však k Darwinovi. Řekli jsme si, že Darwin nebyl tím, kdo by způsobil rozdělení společnosti do dvou nesmiřitelných táborů – stvořitelského a evolučního. Nikoliv. On pouze přiléval, obrazně řečeno, benzín do ohně, který ale hořel už dávno a čekalo se na vhodnou příležitost, která nastala z velké části vinou morálního úpadku v církevnických kruzích, náboženským pokrytectvím a bezohledným prosazovaním nebiblických církevnických dogmat, která byla ve zjevném rozporu s narůstajícími vědeckými poznatky. Darwina zklamalo nábožentví a filozofie, začal se proto věnovat historii a vědě, tu však v konečném důsledku zneužil a neoprávněné extrapoloval a zobecnil až do té míry, že se z jeho tezí stalo nové, náhradní, materialistické náboženství, které ve světě dominuje od pádu Adama a Evy. Lidé si vždy vztah ke Stvořiteli veškerenstva degradovali na uctívání stvoření, padlého stvoření – hvězd, stromů, zvířat, vzduchu, vody, země, člověka, ženy, dítěte … což jsou všechno jen různé projevy materialisticky orientované životní filozofie. 

Autor článku dále tvrdí, že po publikaci Darwinových tezí patřila k hlavním odpůrcům katolická církev. Ale ani to není zcela pravdivé tvrzení. Katolická církev se spíše k Darwinovi za jeho života moc nevyjadřovala, až na malé výjimky. Ve skutečnosti, odpůrců darwinismu bylo jako šafránu i v protestantských církvích, natož v katolické církvi. Po vydání Darwinova díla byla přibližně v horizontu 6-7 let zúžena veškerá církevní opozice na několik málo jedinců z řad evropských protestantských kazatelů, kteří se odvážili proti darwinismu veřejně vystupovat. Mezi nimi dominoval anglikánský biskup Samuel Wilberforce, který se v červnu 1860 veřejně postavil v prostorách Oxfordského univerzitního muzea několika prominentním britským vědcům a filozofům zastávajícím Darwinovu teorii, včetně obávaného Darwinova “buldoga” Thomas Henryho Huxleye. Tvrdit, že katolická církev patřila k hlavním odpůrcům Darwinových tezí, je tedy silně zkreslené tvrzení. Ve skutečnosti katolická církev iniciovala v následujících letech řadu intenzivních snah o postupné zapracování evolučních tezí do katolické teologie v rámci tzv. teistické evoluce. Jedním z průkopníků těchto snah byl francouzský katolický kněz a jezuita Teilhard de Chardin. De Chardinovy snahy spojit evoluci s křesťanskou teologií představovaly významný počátek evolucionalizace katolické spirituality, která vyústila v definitivní přijetí mnohých aspektů evolučního paradigmatu do katolické teologie v 2. polovině 20. století.

pokračování příště …

redakce genesisera.cz


Česká televize (žel) šíří dezinformace – část 1.

Reakce redakce GENESISERA.CZ na nepravdivý článek zveřejněný na webu České televize – ČT 24 v rubrice SVĚT dne 25. listopadu 2019.

upozornění: Chtěli bychom na začátek naše čtenáře upozornit na jednu velmi důležitou skutečnost! A sice že na vyvrácení lži (obecně zkreslené zprávy) musí být řečeno násobně více, než co řekl ten, kdo lhal (mystifikoval či zkresloval) – tzn. na vysvětlení něčeho, co někdo zamlžil a zatemnil, musí být použito více slov (někdy dokonce mnohem více) a větší množství souvislostí a faktů. Tento článek je proto výrazně delší, než většina ostatních článků na našem webu. Rozhodli jsme tedy uveřejnit naši reakci po částech. 

První 4 odstavce plné nepravd, polopravd a mystifikací

Určitě není nic zlého nebo nepatřičného na tom, pokud jako občan České republiky požaduji po veřejnoprávním sdělovacím prostředku – v tomto případě po České televizi – sdělování pravdivých nebo alespoň fakticky přesných informací. Samozřejmě detaily neřešíme, ale pouze závažné dezinformace, které velmi poškozují schopnost a ochotu (již tak ne moc ochotné) široké veřejnosti se hlouběji zamýšlet a hledat pravdu v důležitých existenciálních a morálních otázkách spojených s tématem našeho vzniku. S velikou lítostí musíme konstatovat, že článek na webu ČT je medvědí službou české veřejnosti a vrhá hodně ošklivý stín na všechny, kteří slušně a korektně usilují o otevření seriózního dialogu na toto téma. Genesisera.cz je jedním z nich!

Pojďme se na to podívat podrobněji. 25. listopadu 2019 byl na stránkách ČT24 zveřejněn článek věnovaný otázce evoluce vs. stvoření. Již to samo o sobě je ojedinělým jevem, jelikož média obecně nejsou k těmto významným kontroverzním otázkám vůbec nakloněna. Čekali jsme seriózní informace, alespoň co se faktů týče. K našemu velkému překvapení však článek obsahuje množství nepravdivých, polopravdivých a fakticky nepřesných tvrzení, která bychom od profesionálních žurnalistů zkrátka nečekali.

Charles Darwin

Hned v 1. větě článku se autor dopustil silně matoucího a ve své podstatě nepravdivého tvrzení, cituji: „britský přírodovědec Charles Darwin svou knihou “O původu druhů” naboural po dlouhá staletí panující názor, že svět a život byly stvořeny Bohem.“ Především sami zastánci evoluční teorie vždy všem velmi zdůrazňují, že evoluční teorie naprosto neřeší vznik, přesněji původ života, Země či vesmíru. Proto tvrzení, že Darwin naboural nějaký názor ohledně vzniku světa, není legitimní. Pokud chtějí zastánci evoluce tvrdit něco jiného, pak by si měli v této otázce udělat jednou provždy jasno a netvrdit jednou to a podruhé něco jiného, jak se jim to hodí. I kdyby to však byla pravda, že Darwin naboural biblický pohled na původ světa a život, stejně by se jednalo o matoucí tvrzení, protože evoluce v principu nedokáže vysvětlit žádnou singularitu – tzn. náhlou, skokovou, neopakovatelnou událost, o které stvořitelská teorie hovoří. Není to zkrátka rovnocenný partner v tomto konkrétním případě. Nutno dodat, že evoluční způsob uvažování není doménou pouze tzv. biologických věd, ale již prakticky všech vědních oborů – lékařství, fyziky, chemie, ekonomie, sociologie, sexuologie atd. 

Darwin “svou” představou evoluce založenou na variacích znaků (dnes se hovoří spíše o mutacích) filtrovaných tzv. přirozeným výběrem skutečně vůbec neřešil samotný vznik (resp. původ) světa a života, ale pouze jeho historický vývoj. Proto ani nemohl nabourat jakoukoliv představu o původu světa a života – ať už materialistickou nebo idealistickou (teistickou – biblickou). Navíc teorie přirozeného výběru nebyl Darwinův vlastní nápad. Před Darwinem publikovala podobné myšlenky řada autorů – např. jeho děd Erasmus Darwin, dále také Benjamin Franklin, Thomas Malthus nebo Alfred Russel Wallace, ale i jiní. Darwin tedy ve skutečnosti nic zásadního nenaboural, ačkoliv to o něm jeho přívrženci rádi všem říkají. Darwin spíše jen zmátl mnohé nestálé, kariéry chtivé a různě dezorientované lidi své doby, kteří v jeho teorii začali spatřovat určité východisko a životní či kariérní příležitost a bylo mezi nimi žel i mnoho nepoctivých teoretických křesťanů, kteří Darwinovo učení zakomponovali do některých aspektů křesťanské teologie, žel. Při změnách paradigmatu – např. při přechodu od raného kapitalismu ke komunismu – nebo od evolučního humanismu k biblickému teistickému světonázoru – reagují mnozí křesťané právě tímto způsobem. Místo aby protikřesťanskou filozofii správně pojmenovali, odhalili a veřejně odmítli a pomohli i jiným pochopit správně, o co se jedná, tak se snaží se vším spojovat a nalézat údajné spojovací články mezi danou filozofii a křesťanstvím. Výsledkem je pak to, že křesťanství se rozpadá, rozmělňuje, ředí a rozleptává, hledajícím to nepomůže, ba naopak a těm, kteří by potřebovali pomoci vysvobodit z bludů, to falešně jakoby potvrzuje jejich kompromis. Takoví lidé využívají přechodného období k získání co nejvýhodnější pozice v blížícím se novém uspořádání podle nových pravd, přesněji polopravd, čtvrtpravd a vyložených lží.

Darwinismus samozřejmě nebyl jedinou ideologickou návnadou, která mnohým posloužila jako skvělá záminka pro odmítnutí Boha, kterého se do té doby nedokázali tak účinně a „elegantně“ zbavit, přesněji určitých nenahraditelných a nezměnitelných aspektů Jeho charakteru a vůle, které se intenzivně dotýkají lidského svědomí, postojů a hodnot, což se mnohým lidem (i mnohým křesťanům) hodně nelíbí. Jinak lidé si samozřejmě po svém odvrácení se od biblického křesťanství – údajně na vědeckém základě představovaném údajně evoluční teorií – okamžitě vymysleli svého „náhradního“ boha, který by na ně kladl mnohem menší nároky (pokud vůbec nějaké) a který by zároveň plnil jednotící, autoritativní  a posvátnou funkci. Všimněte si, že evoluční teorie vykazuje velmi silné znaky tohoto jednotícího, autoritativního a posvátného prvku. Jakmile se někde začne mluvit o evoluci, začne být silně cítit jakousi magickou „posvátnost“ a „nedotknutelnost“ této filozofie a zároveň je navozen silný prožitek jednoty, přesněji názorové jednoty a zvláštního – poněkud esoterického – pocitu převahy nad člověkem.

Je prostou historickou skutečností, že nejčastější záminkou pro odmítnutí křesťanské etiky i celého poselství bible počínaje stvořením, a to jakoby na vědeckém základě, byla víra v humanismus, evoluci a milióny let. Také zdůrazněme, že otázka prvotnosti – oné prvotní singularity, kdy začal existovat vesmír nebo život na této planetě, nebyla materialistickou vědou dodnes v žádném ohledu uspokojivě zodpovězena, což není nic překvapivého, jelikož jednorázové historické události nelze v principu zkoumat metodami materialistické vědy, protože jsou v principu neopakovatelné, a nelze tedy na požádání v laboratoři či jinde nastavit tytéž okolnosti a počáteční podmínky. Už jen z tohoto důvodu nemohl Darwin se svou v zásadě materialistickou filozofií nabourat před 160 lety teorii stvoření, která materialismus v principu popírá, protože pro to zkrátka neměl naprosto žádné vědecké argumenty, jen materialistickou filozofii a spikleneckou náladu.

Darwinův popis přirozeného výběru a jeho teze o neomezené postupné variabilitě druhů v dlouhých časových obdobích samozřejmě není vědeckým argumentem proti teorii stvoření, protože teorie stvoření o přirozeném výběru hovoří také, akorát v jiných souvislostech a s jinými důsledky. Darwinismus ve své podstatě postupně vytlačil z myslí lidí a zejména školského systému, často za použití nečestných taktik, podvodů a manipulací, mnohé nezpochybnitelné vědecké důkazy hovořící pro stvoření a PROTI evoluci a miliónům let a nejen to, vytlačil spolu s tím i biblické pojetí historie, křesťanské hodnoty a vztahy a v neposlední řadě i stěžejní poselství o věčném životě, Božím soudu, pokání a odvrácení se od sobectví, samoobslužnosti, svévole a lhostejnosti. To vše s příchodem evoluční filozofie lehlo popelem, protože to je na křesťanství právě to nejvíce pobuřující, to nejtěžší k přijetí a to, co nejvíce usvědčuje naše (často již značně zdeformované a posunuté) svědomí. A to lidé obecně nemají rádi. Vedle toho evoluční filozofie na lidi nenakládá žádné morální požadavky, nevzbuzuje prakticky žádné výčitky svědomí, nemoralizuje, nevyzývá k pokání (odvrácení se od sobectví, lhostejnosti a samoobslužnosti) … je tedy logické, že je tolika lidmi vnímána spíše pozitivně, žel.

Pokračování v dalším díle …

redakce genesisera.cz

Může nás evoluce v budoucnu ochránit před chorobami?

Snad každý se dnes obává o své zdraví i o zdraví svých blízkých. Přirozeně, žijeme ve světě, kde nám hrozí mnohem více nebezpečí než bezpečí, chorob než zdraví, chudoby než bohatství, osamělosti než blízkosti. Díky evoluci prý dnes už život není tak těžký jako kdysi, kdy se údajný předchůdce člověka potácel na půl cesty mezi zvířetem a člověkem. Alespoň tak se to učí naše děti ve školách. Nabízí se otázka: “Zasáhne evoluce znovu v náš prospěch nebo naopak způsobí náš definitivní zánik? Můžeme tomu jako lidstvo nějak pomoci?”

Strach ze smrti a čekání na evoluci, která by zasáhla v prospěch lidstva v době koronavirové, to samozřejmě ani zdaleka není problém způsobený samotným virem. Problém smrti, potažmo víry v evoluci, je daleko starší a hlubší, než si dovedeme vůbec představit. Víra v moc přírodních živlů a milióny let je totiž v lidech zakořeněná mnohem více, než cokoliv jiného. Jeden slavný evolucionista a propagátor evolučního ateismu sir David Attenborough, známý průvodce proevolučních dokumentárních filmů BBC, nedávno prohlásil, že člověk je morem této planety. Podobně manžel anglické královny Alžběty II, princ Filip, když působil v eko-organizaci World Wildlife Fund, prohlásil: „Kdybych se znovu narodil, chtěl bych přijít na tento svět jako zabijácký virus. Abych tak pomohl řešit přelidnění.“ A to jsou jen 2 drobné příklady z mnoha. Je pozoruhodné, kolik lidí, často i velmi vzdělaných a vlivných, přijalo tyto evoluční myšlenky jako jedinou pravdu o historii a vzniku světa a také jako nejlepší řešení světových problémů.

Je za těmito názory skutečně poctivá věda a zodpovědná snaha hledat nejlepší řešení? Je člověk skutečně největším problémem Země? A může být řešením jakéhokoliv problému lidstvo vyzabíjet?

Jenže co to vlastně je ta evoluce? Je to nějaká měřitelná, tvořivá síla, která se jako neviditelná niť táhne dějinami vesmíru, přírody a lidstva a která nakonec vždycky najde to nejlepší řešení? Opravdu si stačí jen sednout a čekat, protože sám čas dělá zázraky, jak prohlásil evoluční biolog a nositel Nobelovy ceny George Wald v časopise Scientific American v roce 1954: „Ať už považujeme původ života či jakýkoliv ze souvisejících jevů za jakkoliv nepravděpodobný, pokud by na to byl dostatečný čas, téměř určitě by se to stalo. Alespoň jednou. Čas je hrdinou celého příběhu. Při dostatečně dlouhém čase se nemožné stává možným, možné se stane pravděpodobným a pravděpodobné téměř jistým. Stačí jen počkat, sám čas dělá zázraky. “ 

Je ale čas skutečně jedinou nebo přinejmenším hlavní překážkou na naší  cestě do Nebe na Zemi?

Zdá se, že v dnešní době koronavirové lidé zrovna neoplývají nějakou zvláštní ochotou čekat, než opět zasáhne neviditelná ruka evoluce a přijde s nějakým „přirozeným“ řešením. Spíše naopak, jsou ze strachu o svůj život ochotni přijmout okamžitě prakticky jakékoliv opatření, jakékoliv omezení či jakoukoliv nesvobodu, ať už jakkoliv podivnou či nesmyslnou, aby se mohli znovu cítit minimálně tak bezpečně, jako dřív.

Existuje i jiné, lepší řešení??

Hledání pravdy pokračuje!

Zůstaňte s námi.

Vaše genesisera.cz

 

Viry a koronaviry v teorii stvoření

National Pathogen Library

Potvrzuje nedávné objevení se koronaviru evoluci a milióny let?

Robert Carter, Ph.D., publikováno 6. 2. 2020 na webu creation.com
překlad Mgr. Libor Votoček

V těchto dnech zachvátil svět nový virus. Většina lidí mu začala říkat ‘koronavirus’. Poprvé byl jeho výskyt zaznamenán ve městě Wu-chan, hlavním městě provincie Chu-pej, ve střední Číně a dnes se již objevil v mnoha jiných zemích světa. Mnozí lidé již této nákaze podlehli. Co si o tom celém má člověk myslet? Proč se něco takového vůbec děje? Potvrzuje existence virů evoluci a milióny let? Můžeme jejich existenci vysvětlit v rámci stvořitelského modelu? Pokud ano, jak? Může něco takového být součástí “velmi dobrého” stvoření? Tak totiž Bůh označil na samotném začátku celé své stvořitelské dílo, jak se dočítáme v 1. knize Mojžíšově. Jenže co je na virech “velmi dobrého”? Dámy a pánové, držte si klobouky, protože co vám teď řeknu o virech, možná úplně změní váš pohled na svět, evoluci a stvoření!

National Pathogen Library. Snímek 2019- nCoV koronaviru z elektronového mikroskopu.

Většina virů je prospěšných

Pro většinu lidí je to šokující informace, když jim řeknete, že většina virů je pro člověka prospěšných. Slyšeli jste už někdy o tom, že uvnitř a na povrchu vašeho těla je více bakterií než kolik je buněk ve vašem těle? Ano, skutečně! Stejně tak je pravdou i to, že ve svém trávicím traktu máte více virů než bakterií! Ve skutečnosti populace virů hraje velmi důležitou roli v regulaci počtu jednotlivých typů bakterií ve vašem těle. Bez nich – tedy bez virů – bychom mohli být hladovými bakteriemi žijícími uvnitř našich střev doslova sežráni zaživa.

Byli jste si někdy zaplavat v oceánu? Pokud ano, vězte že jste si byli zaplavat ve vysoce koncentrované bakteriální polévce. V mořské vodě totiž žije obrovská spousta bakterií mnoha rozličných druhů, avšak podobně, jako ve vaší trávicí soustavě, existuje v mořské vodě více virů než bakterií. Jejich úkolem je pravděpodobně udržovat rovnováhu v populaci různých typů bakterií nacházejících se v mořské vodě. Nabízí se otázka. Mohli bychom mít bez virů třeba ryby? Odpověď na tuto zajímavou otázku by mohl brzy nalézt nějaký nadšený mladý vědec. 🙂

Byli jste si někdy zaplavat v jezeře? Pokud ano, vězte že jste si byli zaplavat v polévce z bakterií a virů. Viděli jste na jezeře plavat kachny, labutě a husy? Potom jste byli doslova obklopeni chřipkovými viry všech možných druhů. Ve skutečnosti totiž vodní ptactvo je nositelem všech možných typů chřipkových virů včetně těch, které neinfikují člověka. Tyto viry se do vody dostávají spolu s ptačími výkaly. Pozoruhodné je, že přítomnost těchto virů obvykle nezpůsobuje onemocnění u těchto ptáků ani u lidí, kteří se dostanou do kontaktu s vodou skrze oči, uši nebo ústa. Evolucionista by mohl říci, že důvodem proč ptáci (obvykle) neonemocní je to, že s viry již po milióny let válčí a že již dospěli do stavu jakéhosi příměří, kdy viry už nezabíjejí své hostitele a těla hostitelů zase představují domov, ve kterém viry mohou bezpečně žít. Ze stvořitelského pohledu, chřipkové viry hrají pravděpodobně velmi užitečnou roli v životě ptáků. Je však velice pravděpodobné, že se tím dosud nikdo seriózně nezabýval.

pixabay.com/ – I když jsou divoké kachny i jiní vodní ptáci krásní, přenášejí všechny známé typy chřipkových virů.

Některé viry mohly uniknout z genomu

Věděli jste, že vaše buňky produkují většinu látek, z nichž jsou viry složeny? Naše těla produkují kupříkladu membránové proteiny (povrchové proteinové slupky, např. glykoproteiny apod.), kopírujeme molekuly DNA a vytváříme podle nich RNA, disponujeme mechanismy schopnými přenášet úseky DNA na různá místa v genomu, apod. Čili je dost dobře možné, že některé viry mají svůj původ v normálních buněčných procesech. Všechny konstrukční součástky jsou totiž v našich buňkách k dispozici. Dokonce někdy jsou tyto součástky sestavovány do celků, které vypadají téměř jako hotové viry. Vše, co je potřeba, aby takový virus mohl v buňce vzniknout, je jen o několika náhodných změnách v základních konstrukčních procesech a následném vymknutí se kontrole při jejich sestavování do vyšších celků připomínajících hotové viry. “Zavirování” normální zdravé buňky tedy není v tomto smyslu vůbec nemožným jevem, a to ani ve velice krátkém čase.

Některé viry mohly opustit hranice dané jejich původním dizajnem

Avšak ne všechy viry mají svůj původ v buněčném genomu. Mnohé viry způsobující choroby vypadají, že byly úmyslně navrženy, aby dělaly to, co dělají. Odkud ale se vzaly? Nuže, existuje-li virus, který je navržen k tomu, aby infikoval bakteriální buňky nebo třeba myš, nebo člověka, potom součástí celého tohoto systému jsou nepochybně rozpoznávací a balanční mechanismy, kterých viry a buňky využívají k udržování vzájemné rovnováhy. Jestliže některý z těchto rozpoznávacích mechanismů selže, virus se může prostřednictvím buňky množit daleko rychleji, než jak bylo původně navrženo. Výsledkem toho je pak nemoc. Je zřejmé, že “prospěšný” virus může být schopen změnit se ve virus nebezpečný. Stačilo by k tomu několik drobných mutací, například by stačila změna v mechanismech buněčného rozpoznávání, která by způsobila ztrátu schopnosti hostitelské buňky rozpoznat přítomnost viru a tím i ztrátu schopnosti regulovat jeho tvorbu.

Viry které přecházejí z jednoho druhu zvířete na druhý jsou zvláště nebezpečné

Pojďme se nyní podívat na tzv. koronavirus – virus, který není původně lidský. Viry které přeskakují z jedno druhu na jiný nazýváme zoonotické (všimněte si předpony “zoo” v tomto slově). Máme spoustu důkazů pro existenci zoonotických virů, včetně chřipkových a včetně rodiny koronavirů (současný nový typ, SARSMERS) a také virů HIV (způsobujících onemocnění AIDS). Všechny tyto viry způsobují u lidí závažná onemocnění. Některé z nich přetrvávají v lidské populaci po velmi dlouhou dobu. Díky Bohu, mnohé nové viry samy velice brzy vymírají. Také je známo, že viry se v průběhu času oslabují či “unavují”. Totiž, jak se viry množí, vznikají v nich přitom různé mutace a někdy tyto mutace oslabí určité mechanismy natolik, že se již tyto viry nejsou schopny přenést na nového hositele. Není tomu tak ale vždy. Některé viry, jako HIV nebo lidské rinoviry (způsobující rýmu) se mohou nerušeně dál šířit a množit na nových hostitelích bez ohledu na vznikající mutace. Závisí to totiž na mnoha dalších faktorech a žádné dva viry nejsou stejné!

Nově se objevující viry představují reálnou hrozbu

Lidstvo bylo zasaženo mnoha devastujícími epidemiemi v průběhu celé historie. Některé z nich, jako například černá smrt, byly velmi dobře popsány (v případě černé smrti se jednalo o bakterii přenášenou blechami). Jiné naopak zůstávají dodnes záhadou. Víme jen, že starověká království a dávné civilizace a města utrpěla některé strašlivé epizody nemocí a smrti. V některých případech nám literární záznamy umožňují učinit rozumný odhad, co způsobilo tu či onu chorobu, ale není to úplně běžné.

V celém stvoření původně – tj. na počátku – nebyly žádné choroby. Ty začaly vznikat až v průběhu posledních přibližně 6 tisíc let historie světa a lidstva. Je zřejmé, že pokud choroby vznikaly v minulosti, není důvod si myslet, že v budoucnu již žádné nové nevzniknou – například ty virového a bakteriálního původu. Na druhou stranu to není důvod žít v neustálém strachu. Spíš by nám to mělo pomoci střízlivě vyhodnotit naši závislou pozici ve všehomíru – že totiž nejsme svrchovanými pány své existence – že nepatříme sami sobě, nýbrž Bohu a Kristu, který se za nás obětoval.

Jako lidstvo jsme zavedli celou řadu bezpečnostních opatření, jejichž cílem je zabránit šíření infekčních chorob. Je úžasné sledovat, jak svět začíná reagovat stále hbitěji na nově se objevující choroby. Karantény, umývání rukou, vakcinace, to vše jsou různé složky celkové strategie boje s chorobami. Závažnost, infekčnost a možná vakcinace jsou kritéria na základě kterých se zavádějí ta či ona opatření. Uvažme například nedávný výskyt Eboly v Africe. Zabránění v šíření do celého světa a pomoc trpícím stál mnoho miliónů dolarů. Opět jsme díky včasné intervenci zabránili celosvětové katastrofě. Současný výskyt koronaviru v Číně je dalším příkladem. Z Boží milosti byly zredukovány počty mrtvých na přibližně 2%, z původních odhadovaných 11%. Ale i tato pouhá 2% by v celosvětovém měřítku, pokud by se nákaza koronavirem stala tak běžnou, jako je třeba rýma, představovala mnoho miliónů mrtvých. Vědecká komunita však zareagovala velice rychle. V krátkém čase bylo sestaveno několik genových sekvencí viru a ty pak byly vystaveny ve veřejných databázích. Máme rovněž snímky z elektronového mikroskopu. Rychlost vědecké komunity byla v tomto případě bezprecedentní.

Budoucnost koronaviru

Nákaza koronavirem může propuknout, jako se to stalo v minulosti u jiných virových onemocnění. Například lidský chřipkový virus H1N1, který zachvátil svět v roce 1917 a zabil milióny lidí. Nákaza trvala celých 40 let než nakonec vymizela. Znovu však udeřila vinou úniku z laboratorního vzorku v roce 1976 a trvalo dalších 33 let než vymizela znovu v průběhu pandemie prasečí chřipky H1N1 v letech 2009-2010. V tomto případě se však nejednalo o nějak zvlášť vražedný virus narozdíl od původní verze z roku 1917. Skutečnost, že lidský chřipkový virus H1N1 nepřetrval v lidské populaci, je dobrým důkazem toho, že prošel něčím, čemu říkáme genetická entropie. Ve skutečnosti, virus prodělal v době své aktivity přes 14 mutací ročně a před svým vymizením měl zmutovaných více než 10% své DNA. To souhlasilo s dříve provedenými a publikovanými počítačovými simulacemi. Koronavirus však není chřípka. Rovněž nemáme jistotu, kde a jak virus vznikl, i když je zřejmé, že pochází nejspíš od netopýrů. Ať už to bylo jakkoliv, budeme muset tuto nákazu léčit velice obezřetně a naše zdravotnické systémy musí na celou tuhle situaci pohlížet jako na okamžitou a vážnou hrozbu pro celé lidstvo. Nemůžeme čekat desítky let, než proces genetické entropie zasadí svůj rozhodující úder.

Jak reagovat?

V rámci modelu stvoření/pád/prokletí není žádný důvod očekávat, že by již žádné nové choroby nevznikly. Přesto však platí, že pokud se nějaká choroba objeví, měli bychom střízlivě zhodnotit možná rizika a zavést vhodná preventivní opatření. Rovněž bychom měli být vždy ochotni pomoci všem, kteří to budou potřebovat, s vědomím, že bychom se i my mohli snadno ocitnout v podobné situaci. Charita, především ve formě křesťanských podpůrných organizací, je vždy rozumnou možností, jak reagovat. Taktéž bychom neměli nechal proklouznout mezi prsty všechny příležitosti sdílet dobrou zprávu evangelia se všemi, kteří trpí. Velmi často totiž, když si člověk uvědomí, jak křehký jeho život ve skutečnosti je, bývá vnímavější a ochotnější přijmout naději nabízenou v osobě Ježíše Krista.

Závěry

Viry jsou součástí Boží stvořitelského řádu. Můžeme vidět, že mnohé z nich hrají velmi užitečnou roli. Nicméně, žijeme v hříchem a prokletím zasaženém světě s mnohým utrpením, nemocemi a smrtí. Některé viry se staly nebezpečnými a přinesly lidstvu nepředstavitelná utrpení napříč celou historií. Právě tyto nebezpečné viry nás přinutily vyvinout inovativní strategie, díky kterým se je daří držet více méně pod kontrolou. Bůh nám neslíbil ani dlouhý život ani bezproblémové zdraví, ale slíbil nám, že nás vykoupí z hříchem zasaženého světa a z našich chorobami soužených a pošramocených těl. Naše naděje se tedy neupíná k současnému životu na této zemi. Žijme s pohledem upřeným na Něj, odtud čerpejme naději, neboť naše vykoupení se přiblížilo.

Vychází skvělý vzdělávací projekt ACHILLOVY PATY EVOLUCE

Vážení přátelé a příznivci otázky našeho původu,

v těchto dnech přinášíme na český a slovenský trh dlouho očekávaný osvětový a vzdělávací projekt s prozaickým názvem Achillovy paty evoluce. Jak již samotný název napovídá, řeč bude o evoluci a především o tzv. vědeckých důkazech hovořících v její prospěch. Je evoluční teorie skutečně pravdou o našem původu a historii? Jedná se opravdu o vědecky nejpřesnější a nejlépe zdokumentovaný pohled na náš původ? Jak vznikl vesmír, Země, příroda i člověk? Jsme velkolepým dílem moudrého Stvořitele nebo je naším otcem evoluce – pouhá náhoda, přírodní zákony a nepředstavitelná množství času?

Projekt Achillovy paty evoluce byl vytvořen v roce 2014 mezinárodní vzdělávací křesťanskou společností Creation Ministries International (CMI) a spolupracovalo na ní více než 20 univerzitních profesorů a vědců z mnoha prestižních světových vědeckých pracovišť. Projekt sestává z celovečerního filmu na DVD – doprovodné studijní brožurky a více než 300 stránkové odborné publikace se stejnojmenným názvem. V současné době vychází DVD a doprovodná studijní brožurka. Odborná publikace bude k dispozici začátkem příštího roku.

Jen málokteré téma je opředeno tolika otázkami a nedorozuměními, jako otázka evoluce a miliónů let. Mnoho lidí je dodnes přesvědčeno o tom, že evoluční teorie je nezpochybnitelnou pravdou, která odolá všem argumentačním útokům jako bájný bojovník Achilles ve svém zlatém brnění. Pojďme se však nyní podívat na některá nezpochybnitelná vědecká fakta, která vedou k velmi odlišným závěrům, než ke kterým lidé obvykle docházejí. Film, brožurka i kniha jsou rozděleny do 8 kapitol, ve kterých probíhá intelektuální a duchovní zápas mezi evolučním a stvořitelským pohledem na náš původ, hodnotu a cíl. V každé z těchto 8 kapitol vás přední světoví vědci seznámí s některými málo známými fakty ohledně evoluce a miliónů let, jejichž důsledky pro náš život a vztahy jsou více než závažné. Většina lidí se dnes domnívá, že právě v těchto 8 oblastech evoluční teorie argumentačně zvítězila a zaujala tak právem vůdčí pozici ve vzdělávací i akademické sféře. Ve skutečnosti se však jedná o 8 největších argumentačních slabin celého evolučního paradigmatu, ve kterých evoluční teorie nedokázala obstát pod náporem vědeckých faktů. Zde je jejich výčet:

  1. Přirozený výběr
  2. Moderní genetika a DNA
  3. Původ života
  4. Fosilní záznam
  5. Geologický záznam
  6. Radioizotopové datování
  7. Kosmologie
  8. Etické důsledky

+ bonusový materiál v podobě osobních příběhů některých vědců spolupracujících na tomto projektu.

Vědci vystupující v tomto pořadu patří ke světové špičce ve svých oborech a tématu stvoření vs. evoluce se věnují dlouhodobě. Jsou to:

Dr. Don Batten – doktorát v oboru rostlinné a environmentální fyziologie a taxonomie

prof. Stuart Burgess – profesor inženýrského designu, špičkový evropský vědec, Cambridge University, Bristol University, Liberty University

Dr. Rob Carter – doktorát v mořské a oceánské biologii, režišér a producent filmu

Dr. David Catchpoole – doktorát z fyziologie rostlin

prof. John Hartnett – profesor fyziky, specialista na konstrukce atomových hodin, mezinárodní specialista na měření fyzikálních konstant a testování fyzikálních teorií

Dr. Mark Harwood – doktor inženýrského designu a specialista na konstrukce satelitů

prof. Matti Leisola – emeritní profesor biochemie, děkan na Aalto University, šéfredaktor časopisu Bio-Complexity, specialista na enzymy a vzácné cukry

Dr. Jim Mason – doktorát z experimentální jaderné fyziky

doc. Marcus Ross – docent geologie a zástupce ředitele Centra pro výzkum stvoření na Liberty University

doc. John Sanford – docent genetiky, doktorát ze šlechtitelství rostlin a rostlinné genetiky

Dr. Jonathan Sarfati – doktorát z fyzikální chemie a spektroskopie, mezinárodní šachový mistr F.I.D.E. 1988

Dr. Emil Silvestru – doktorát z geologie, specialista na jeskyně

prof. Horace Skipper – profesor mikrobiologie, doktorát z mikrobiologie půdy

Dr. Tas Walker – doktorát z mechanického inženýrství, specialista na geologii

Dr. Pieter Borger – doktorát z biochemie a molekulární genetiky

Pokud hledáte tip na skvělý vánoční dárek, učební pomůcku nebo toužíte už mnoho let otevřít důležitou diskusi ve vaší rodině, s přáteli, kolegy na pracovišti nebo v církevním společenství a nevíte jak, potom jsou Achillovy paty evoluce určeny právě vám!

2DVD vychází v české i slovenské verzi včetně anglického originálu. Doprovodná studijní brožurka vychází zatím pouze v českém jazyce.

Zakoupit si je můžete v našem e-shopu ZDE.

Za překladatelský a produkční tým

Mgr. Libor Votoček

Praha, listopad 2019

Genesisera.cz, Maranatha.cz

TRAILER K TOMUTO DOKUMENTU MŮŽETE SHLÉDNOUT NÍŽE

Jak starý je vesmír?

Dny stvoření

Jaký význam má slovo den v 1. kapitole knihy Genesis? Slova mohou mít více než jeden význam. Platí to i o slově den. Slovo den může znamenat kalendářní den (24hodinové období), světlou část kalendářního dne (tj. ve smyslu opak stínu a noci), a dokonce i časové období neurčité délky (za dnů krále Davida, v den soužení a podobně). Je to tak ve slovenštině i v jiných jazycích, a také v hebrejštině, ve které jsou napsány starozákonní spisy Bible.

Dny v Genesis 1

Pro den používá hebrejština slovo jom. Slovo jom [den] je v 1. kapitole Genesis použito následovně:

* Fráze „a byl večer a bylo ráno“ v souvislosti s dnem. Upřesnění událostí večera a rána jednoznačně definuje obyčejný den z perspektivy člověka přebývajícího na zemi, tedy tak, jak den známe i dnes. Tato specifikace je dostatečná k definování toho, že den stvoření je běžný 24hodinový den. Fráze „večer a ráno“ v této souvislosti vylučuje význam dne ve smyslu dlouhého časového období.

* Střídání dne (část dne, kdy je světlo) a noci (část dne, kdy je tma) během dne (Genesis 1,5), jednoznačně definuje obyčejný kalendářní den z perspektivy člověka žijícího na zemi. Tato specifikace je dostatečná na definování toho, že den stvoření je běžný 24hodinový den. Střídání části dne, kdy je světlo, s částí dne, kdy je tma, v této souvislosti vylučuje význam dne ve smyslu dlouhého časového období.

* Použití číslovky ve spojení s dnem: „den první“, „den druhý“ atd., definuje jednoznačně běžný kalendářní den a vylučuje význam dlouhého časového období.

Definice dní stvoření v Genesis 1 jako běžných kalendářních [24hodinových] dnů je umocněna tím, že všechny tři výše uvedené specifikace dne jsou použity společně, přičemž na upřesnění běžného dne by stačila i jediná z nich.

Boží definice týdne: Bůh sám definuje ve svém zákoně týden jako vzor fungování člověka na zemi (Exodus 20,8-10; 31,13-17). Boží zákon přikazuje člověku šest dnů pracovat a sedmý den odpočívat. Je pozoruhodné, že zatímco pro období jako rok a měsíc existuje astronomický úkaz, na jehož základě lze definovat délku jejich délku (rok dle oběhu Země kolem Slunce a měsíc podle oběhu Měsíce kolem Země), pro týden neexistuje žádný astronomický jev, který by jeho délku definoval.

Týden pro člověka definuje přímo sám Hospodin, a to jako soubor sedmi běžných 24hodinových dnů. Ještě pozoruhodnější je samotný důvod, pro který Bůh člověku přikazuje řídit si svůj životní (pracovní) rytmus podle týdne. Důvodem je samotný Boží akt stvoření a jeho délka trvání. Bůh stvořil nebesa a Zemi během jednoho týdne, přičemž šest dnů tvořil a sedmý den odpočíval (Exodus 20,11).

Šest pracovních dnů týdne jsou běžné dny, nejsou to dlouhé věky, jinak by pracovní týden stanovený pro člověka nedával smysl (Ex 20,8-10; 31,13-17). Z toho ale vyplývá, že i dny stvořitelského týdne jsou svojí délkou běžné kalendářní dny, jinak by nedávalo smysl Boží vysvětlení pro definování pracovního týdne v Božím zákoně.

V biblické hebrejštině existují slova jako olam či kedem, které se velmi dobře hodí na popis dlouhých časových úseků nebo neomezených časových období, ale v Gn 1 není použito ani jedno z těchto slov. Nemáme žádný biblický důvod uvažovat o stvořitelských dnech jako o dlouhých časových obdobích. Jediný důvod, proč dnes lidé takto uvažují, je tlak moderní vědy a společnosti k přijetí evolučního myšlení. Tedy jde o důvod mimobiblický, který nepochází z Božího zjevení. Pokud bychom připustili, že dny v Gn 1 jsou časová období, vyšlo by nám z toho mnoho absurdních důsledků:

* Pokud den stvořitelského týdne je dlouhé časové období, pak rostliny strávily během třetího dne polovinu tohoto věku ve světle a druhou polovinu tohoto věku v tmě. Vzniká i vážné dilema: Pokud stvořitelský den je dlouhé časové období, jak určíme, co je den. tedy světlá část dne, a co je noc? A co znamená večer a co znamená ráno?

* Pokud den stvořitelského týdne je dlouhé časové období, pak se Adam nedožil ani konce šestého stvořitelského dne. Z uvedeného vidíme, že i nestudovaný nebo lidově řečeno prostý, jednoduchý člověk může snadno porozumět, že stvořitelské dny jsou skutečně běžné dny, jak je známe i ze své lidské zkušenosti, ze života. Avšak ti, kteří si osvojili evoluční smýšlení, se nás snaží přesvědčit, že doslovný výklad Genesis 1 je nesprávný.

Říkají, že Genesis 1 je třeba chápat pouze obrazně a ne doslovně. Pozoruhodné ale je, že odborníci na hebrejský jazyk, dokonce i ti, kteří jsou nevěřící, tvrdí, že Genesis 1 nelze vykládat obrazně a z jazykových důvodů se musí vykládat doslovně.

Dr. James Barr (profesor hebrejštiny na Oxfordské univerzitě), který sám nevěří, že Genesis pravdivě zachycuje historii, přesto v případě jazyka použitého v Genesis přiznává:

Pokud vím, nikde na univerzitách světového jména nenajdete žádného profesora hebrejštiny či Staré smlouvy, který by pochyboval o tom, že autor (či autoři) prvních 11 kapitol knihy Genesis měl v úmyslu zprostředkovat čtenářům tyto myšlenky:

a) Stvoření proběhlo během šesti za sebou jdoucích dnech shodujících se s 24hodinovými dny, jaké známe ze zkušenosti i my dnes.

b) Čísla, která se vyskytují v rodopisech knihy Genesis, nám svým prostým sečtením poskytují chronologii od počátku světa až po pozdní etapy biblických příběhů.

c) Noemova potopa se měla chápat jako celosvětová a měla vyhubit veškerý lidský a živočišný život, kromě těch, kdo byli uvnitř v arše.

Nejčastější námitky a odpovědi na ně

Námitka č. 1: Podle 1. kapitoly Genesis bylo slunce stvořeno až čtvrtý den. Jak mohly existovat den a noc (běžné dny), když v prvních třech dnech ještě neexistovalo slunce?

Odpověď: Slunce, Měsíc a hvězdy byly stvořeny ve čtvrtém dni. Avšak popis stvořitelských dnů je stejný jako před existencí Slunce, tak i po stvoření Slunce. Na střídání dne a noci (večera a rána) není třeba Slunce, ale světlo a rotující Země. Světlo máme přítomné (stvořené) od prvního stvořitelského dne. Do stvoření Slunce a zbytku vesmíru 4. den nevychází světlo z nosičů světla. Až když jsou nosiče světla stvořené 4. den, je jim dána úloha nosičů světla. Fyzika nezná světlo bez zdroje světla, Boží slovo ano, protože sám Bůh je zdrojem světla (Zj 21,23).

Námitka č. 2: Verš v 2. Petrově 3,8 uvádí, že „jeden den je u Pána jako tisíc let“, proto mohly stvořitelské dny trvat dlouhou časovou periodu.

Odpověď: Tento verš zároveň uvádí, že „tisíc let je u Pána jako jeden den“. To přirovnání platí oběma směry. Nemůžeme si z toho vybrat jen to, co se nám hodí. Co tento verš vlastně učí? Učí, že u Boha čas neplyne tak jako u člověka a nehraje takovou roli jako u člověka. Když si všimneme kontextu tohoto verše, tak pochopíme, že se zde řeší otázka, proč druhý příchod Pána nepřichází a nepřichází, jako kdyby se Pán opozdil. Boží slovo dává odpověď a vede křesťany k trpělivému čekání v naději, navzdory protivenstvím a soužením. Ujišťuje je, že příchod Pána je jistý, a že Hospodin svůj příchod neodkládá.

Je třeba tomu rozumět tak, že očekávání naplnění zaslíbení, které bychom my očekávali, může být u Pána časově měřeno úplně jinak než u nás. Z tohoto verše nemůžeme aplikovat natažení stvořitelských dnů na tisíce či miliardy let. Taková možnost se tam nenachází. Nakonec, kdybychom to přece jen zkusili, jaký by byl výsledek? Jonáš by byl v břiše velké ryby tři tisíce let, Pán Ježíš v hrobě tři tisíce let? Musíme si uvědomit, že tento verš neříká, že „jeden den je u Pána tisíc let“ (rovná se tisíc let), ale říká, že „jeden den je u Pána jako tisíc let“. A v tom „jako“ je zásadní rozdíl.

Námitka č. 3: Gn 2,4 uvádí: „v den, kdy činil Hospodin Bůh zemi i nebesa“. Jelikož jde o narážku na šest stvořitelských dnů, ukazuje se, že slovo den zde neznamená běžný den.

Odpověď: Hebrejské slovo jom, tak, jak je zde použito, není blíže určeno číslovkou nebo spojením večer a ráno nebo střídáním světla a tmy. V tomto kontextu verš skutečně znamená: „v době, kdy Bůh činil“ (s odvoláním na stvořitelský týden) nebo „když Bůh činil“.

Nejčastěji kompromisy s dlouhými věky

Už jsme zmínili, že pro chápání dnů stvoření jako dlouhých časových období neexistují biblické důvody; ty vycházejí pouze z evolučního myšlení. Spojování evoluční teorie s biblickým zjevením jsou nebiblické kompromisy, které jsou nakonec v přímém rozporu se samotným evangeliem, protože zneplatní biblické zjevení v otázce původu smrti a v otázce původu prvního člověka. S dlouhými věky se vyskytují nejčastěji následující kompromisy:

Teorie mezery: Přesvědčení, že mezi prvními dvěma verši 1. kapitoly knihy Genesis existuje časová mezera (období) neurčité délky.

Teistická evoluce: Teorie, podle níž Bůh údajně řídil evoluční procesy v délce milionů let, nebo je jen jednoduše nastartoval a nechal běžet podle přírodních zákonů.

Progresivní stvoření: Teorie, podle níž Bůh údajně zasahoval do procesu smrti a utrpení, aby stvořil miliony druhů živočichů v různých obdobích v rozmezí milionů let.

Všechny tyto kompromisní scénáře, které vkládají obrovské časové období do stvoření nebo před něj, podkopávají evangelium, protože před pád a hřích kladou smrt, krveprolití, nemoci, ostny a utrpení. Ty se však objevily až po pádu člověka do hříchu.

Je zde však i jiný vážný problém. Není jedno, jak přistupujeme k výkladu biblických textů. Když neumožníme slovům, aby k nám promlouvala v textových souvislostech, ale místo toho se budeme snažit, aby se text přizpůsobil mimobiblickým (nebiblickým) představám, pak skutečně význam jakéhokoliv slova v kterékoli části Bible závisí na lidské interpretaci, která se múže měnit podle toho, které nebiblické představy nám právě vyhovují.

Jestliže dovolíme evoluci a materialismu, které jsou nesprávně ztotožňovány s vědou, aby určovaly naše chápání Písma, snadno můžeme sklouznout k nevíře i v ostatních otázkách biblického zjevení. Pokud například věda prohlásí, že člověk nemůže vstát z mrtvých, budeme pak chápat Kristovo vzkříšení jen jako obrazné?

Závěr

Bůh je vševědoucí a má veškerou moc. Pro Něj není nic nemožné; tvoří věci svým slovem z ničeho a svým slovem je uvádí v platnost (Lk 1,37). Pokud by byl chtěl, mohl vše stvořit za mnohem kratší dobu, ale i během dlouhého období. On nám však zjevil, jak všechno stvořil a jak dlouho Mu to trvalo. My to přijímáme vírou. Víra je přesvědčením o věcech, které jsou neviditelné. Vírou také rozumíme, že svět je stvořen slovem Božím, a že z neviditelných věcí povstalo to, co vidíme:

* Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. (Žd 11,1.3)

Snahy vykládat stvořitelský týden jako časová období pocházejí z evolučního smýšlení. Jakékoli kompromisy snažící se o zakomponování evolučního vývoje do Božího stvoření jsou v příkrém rozporu se samotným evangeliem, protože podkopávají biblické učení o původu člověka, smrti jako důsledku hříchu a o zahlazení (zničení) smrti, čili spasení a vzkříšení z mrtvých, a podkopávají identitu Spasitele jako druhého a posledního Adama (Ř 5; 1 K 15).

– Peter Vajda –

Solas, 2. mimoriadne číslo, máj, 2010; www.solas.sk

 

Věk Země – věda či konsenzus (dohoda)?

Jake Hebert, Ph.D.

Mnoho křesťanů vzdělaných v oboru přírodních věd naléhá na církev, aby přijala doktrínu vysokého stáří Země (v řádu miliard roků – pozn. překl.). Tvrdí, že argumentů pro 4.6 miliardy let starou Zemi je jednoduše příliš mnoho a že jsou prý natolik přesvědčivé, že jsou v podstatě nevyvratitelné. Tito křesťané by druhé rádi přesvědčili o tom, že věří ve vysoké stáří Země jednoduše proto, protože je o tom přesvědčila věda. Ale jak mohou něco takového tvrdit, když jen málo z nich skutečně podrobně (a v kontextu biblické zprávy o stvoření, pádu a obnově – pozn. překl.) prostudovalo argumenty pro starou Zemi?

Většina vědců je jednoduše příliš zaměstnána svou vlastní výzkumnou činností a nemají čas prozkoumávat do hloubky argumenty pro tzv. starou Zemi. A pokud někdo ještě nikdy pořádně neprostudoval argumenty pro tzv. starou Zemi, jak jim potom může doopravdy rozumět? Stejně tak není pravda, že něčí vysoce odborná vědecká specializace – např. v nějakém oboru přírodních věd, dokonce i na úrovni Ph.D. (doktorátu) – automaticky znamená, že dotyčná osoba rozumí všemu … a dokáže se fundovaně vyjadřovat k jakékoliv otázce v jakémkoliv oboru. A pokud si někdo myslí, že ano, potom je jeho myšlení stejně naivní a zcestné, jako představa, že třeba zubař je kvalifikován operovat lidský mozek!

Věda – ve smyslu pravého poznání a porozumění realitě – není skutečným důvodem, proč mnoho akademicky vzdělaných křesťanů přijímá doktrínu vysokého stáří Země. Spíše přijímají tuto doktrínu ze stejného důvodu, z jakého ji přijímají běžní laici (a nekřesťané – pozn. překl.): Prostě věří v této otázce závěrům sekulární (světské) vědecké komunity – tedy hlasu (v křesťanském slova smyslu nevěřící – pozn. překl.) většiny!

Onen křesťanský vzdělanec věřící ve starou Zemi se může nad těmito úvahami velice pohoršovat … a nejspíš bude tvrdit, že narozdíl od většiny laiků, je jeho víra ve starou Zemi založena na pravém poznání a hlubokém porozumění problematice datování. Je klidně možné, že je široce obeznámen s mnoha argumenty pro tzv. starou Zemi, ale obeznámenost není totéž co hluboké pochopení podstaty problému. Argumenty staré Země se mohou zdát na první pohled přesvědčivé, ale to jen proto, protože obsahují řadu přílišných (neoprávněných) zjednodušení a “nenápadně” zamlčují (zamlžují) vlastní předpoklady, které zůstávají nevysloveny, ačkoliv jsou základem těchto argumentů. (Neznalý či nedbalý posluchač argumentů “staré Země” si této “nečestnosti” obvykle vůbec nevšimne. – pozn. překl.) Tyto nevyslovené předpoklady často implicitně (nepřímo) zavrhují dokonce i možnost (reálnost) 7-i denního stvoření a celosvětové Potopy, (čímž zapírají naprostý základ křesťanské víry a důvod ke spasení. – pozn. překl.)

Sekulární vědci mohou být ve svých oborech (specializacích) vysoce vzdělaní a mnoho lidí si naivně myslí, že výroky (argumenty) týkající se vysokého stáří Země nejsou (a nemohou být) motivovány ničím jiným, než upřímnou touhou po pravdě. To je ale velice naivní pohled. Nesmíme zapomínat na skutečnost, že mysl člověka je přirozeně lhostejná vůči Božím věcem (vůči Pravdě). My lidé nemáme v sobě přirozeně touhu po pravdě … (Pravdou jsme byli navštíveni, zaskočeni a eventuálně přemoženi. – pozn. překl.) Jinými slovy bez víry v Krista (víry Kristovy) jsme nejpřesněji a nejúplněji charakterizováni jako “nepřátelé Boží” (Římanům 8:7) a popisováni jako ti, kteří “potlačují pravdu v nepravosti” (Římanům 1:18). Mnoho Křesťanů, kteří obhajují a propagují myšlenky o staré Zemi, by jistě bez váhání potvrdily tyto výroky z Písma (z listu Římanům) … ale zároveň také argumentují, že vysoký věk Země a vesmíru nemůže být nijak zpochybněn. Jenže starou Zemi a vesmír jednoduše nelze smířit (sloučit) se základním poselstvím Bible.

Ačkoliv je věk Země extrémně důležitá otázka, protože se přímo dotýká historické přesnosti (pravdivosti) Bible, je otázka Boží existence (a charakteru) ještě mnohem důležitější, neboť je zásadní pro naše spasení (Židům 11:6). Dosud mnoho vědců popírajících nedávné (mladé) stvoření světa (v 7-i dnech – pozn. překl.), popírá též existenci Boha Stvořitele – navzdory tomu, jak zdrcující svědectví o inteligentním návrhu (dizajnu) v přírodě nalézáme. Tímto přístupem sekulární vědci (nevěřící věřící – pozn. překl.) již dostatečně prokázali nedostatek objektivity v otázce původu.

Jestliže sekulární vědci “potlačují pravdu” v otázce Boží existence (a charakteru), která je závažnější než otázka historie a stáří Země, proč by měli křesťané bezmyšlenkovitě přijímat výroky těchto vědců ohledně stáří Země? (pokud nějaký vědec odmítá uznat existenci věčného Boha Stvořitele, bude mít jistě problém uznat nadpřirozené stvoření světa v 7-i dnech … a následně i nízký věk Země. – pozn. překl.)

Jak vědecká (experimentální) tak historická data (fakta, poznatky) mohou být interpretována více než jedním způsobem. U soudu předkládají žalobce a obhájce radikálně odlišné interpretace týchž faktů (nálezů) získaných metodami forenzních věd. A protože se může daná interpretace jevit snadno jako zdánlivě přijatelná, je-li vyslechnuta jako první, je dovoleno opoziční straně vstupovat do soudního přelíčení a podrobit argumentaci protivníka tzv. křížovému výslechu. Tzn. že opoziční strana vznáší “nepříjemné” otázky, které mohou odhalit problémy a nedostatky v dané interpretaci událostí, problémy, které by jinak zůstaly nepovšimnuty.

Navzdory všudypřítomnému evolučnímu humbuku a velice populární představě o vysokém stáří Země, hovoří nesmírná převaha vědeckých i historických důkazů jasně ve prospěch pravdivosti Biblické zprávy o nedávném stvoření světa – tj. o velmi mladé Zemi. Biblický pohled na svět je klíčem k pochopení pravého smyslu (významu) všech vědeckých (experimentálních) i historických objevů … a rovněž i smyslu a hodnoty života samotného.

Dr. Hebert je výzkumný pracovník na Institutu pro výzkum Stvoření a získal titul Ph.D. v oboru fyzika na Texaské Univerzitě v Dallasu.

překlad do ČJ: Mgr. Libor Votoček

zdroj: www.icr.org/article/7887

Jake Hebert, Ph.D. 2014. Earth’s Age: Science or Consensus?. Acts & Facts. 43 (2).