Domů Blog Stránka 16

Rodhocetus a další povídačky o evoluci velryb



podle 
přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

©iStockPhoto.com/miblue5

Jsou-li evolucionisté vyzváni, aby dali dobré příklady přechodných zkamenělin ukazujících na evoluci, mnozí z nich dají za příklad velryby. Muzea a učebnice zobrazují tvory, na kterých je údajně vidět evoluce od suchozemských zvířat k velrybám.

Klíčovou zkamenělinou tohoto příběhu je tvor s názvem Rodhocetus, který je znázorňován jako první tvor s nohami, které se mění na ploutve, a ocasem, ze kterého vzniká ocas velryby. Bez Rodhoceta by žádnou historku neměli, jenže ta poslední odhalení i tuto povídačku pohřbívají.Spekuloval jsem, že tam ploutev mohla být … nyní ale pochybuji, že Rodhocetus měl ploutvovitý ocas. (Dr. Gingerich)

„Spekuloval jsem, že tam ploutev mohla být … nyní ale pochybuji, že Rodhocetus měl ploutvovitý ocas.

Rodhocetus v Přírodopisném muzeu na Univerzitě v Michiganu USA. Na svém DVD Evolution the Grand Experiment Vol. 1 (Grandiózní experiment evoluce, sv. 1) ukazuje dr. Carl Werner neexistující části v muzejním znázornění. Červenými křížky jsou na kresbě tyto vyfantazírovné části zdůrazněny.
 

A další problémy!

S evolucí velryb je spojeno mnoho dalších problémů.

  • Werner, C., Evolution: the Grand Experiment, Vol. 1, New Leaf Press, pp. 139–143. Návrat k textu.
  • Evolution: the Grand Experiment Vol. 1, DVD; interview by Dr Werner on August 28, 2001. Návrat k textu.
  • Viz Refuting Evolutionch. 5, 2007. Návrat k textu.
  • Share Mýtus 1 %



    Lidská a šimpanzí DNA jsou velmi rozdílné

    Don Batten
    Přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

    Proč stále přetrvává mýtus, že lidská a šimpanzí DNA se liší jen o 1%, když skutečný je rozdíl je 30%?
    Credit: Monkey man © iStockphoto.com/mattjeacock

    Pořád dokola vidíme výroky, že lidská a šimpanzí DNA jsou ´téměř identické´, snad jen s 1 % rozdílem, tak se to pořád tvrdí. Například v roce 2012 vyšla zpráva o sekvenování (tj. čtení) dalšího šimpanzího druhu, bonobo:

    „Od té doby, kdy vědci sekvenovali šimpanzí genom v roce 2005, vědí, že lidé sdílí okolo 99 % své DNA se šimpanzi, což z nich dělá naše nejbližší živé příbuzné.“I kdyby to bylo jen 1 % rozdílu, bylo by to ´téměř identické´?

    Lidský genom má kolem 3 000 miliónů ´písmen´. I kdyby bylo číslo 1 % správné, byl by to rozdíl ve 30 miliónech písmen, což by v tiskárně bylo asi 10 knih o rozsahu Bible. Je to 50x tolik DNA, kolik má nejjednodušší bakterie.Science otiskl článek o podobnosti lidské a šimpanzí DNA s titulkem „Relativní rozdíly: mýtus 1 %“.Abychom ukázali, jak špatné toto je, zmiňme rok 2012, ve kterém dr. Jeffrey Tomkins a dr. Jerry Bergman revidovali publikované studie porovnávající lidskou a šimpanzí DNA.

    Tento velký rozdíl /v genomech/ nesouhlasí s evolucionistickými očekáváními, ale je naprosto shodný s tím, že jsme byli stvořeni odděleně od zvířat.

    Je docela obtížné porovnávat tyto dva složité genomy. Musí se dělat předběžné úvahy o důležitosti různých částí DNA a významu různých typů rozdílů. Tak například, jak se postavíte k těm genům, které má člověk, ale nemá je šimpanz a naopak? Existuje sklon toto ignorovat a porovnávat jen podobné geny.

    Mnohá porovnávání zahrnovala jen ty geny, které kódují proteiny (což je pouhých 1,2 % DNA a mnoho společných genů, které kódují proteiny, je skutečně hodně podobnýchMýtus tvrdošíjně přetrvává

    Přestože srovnávání celých genomů ukázala mnohem větší rozdíl než 1 %, mýtus 1 % tvrdošíjně přetrvává. Proč? Proč Science tvrdošíjně zopakovala tento mýtus ještě v roce 2012? V roce 2007 Cohen citoval genetika Svante Pääbo, člena asociace pro sekvenování šimpanzího genomu v německém Institutu Maxe Plancka pro Evoluční antropologii, který řekl: „Konec konců jde o politickou a sociální a kulturní věc, jak nahlížíme na naše rozdíly.“velmi rozdílní od šimpanzů? Mýtus podobnosti je využíván k podpoře tvrzení, že lidé nemají žádné zvláštní místo na tomto světě, a dokonce, že by se šimpanzům měla přidělit lidská práva.Genesis 2:7) a první ženu z jeho žebra (Genesis 2:22), a ne z nějakého opici podobného stvoření. A lidé, na rozdíl od ostatního stvoření, byli učiněni k Božímu obrazu (Genesis 1:26,27), jako naprosto zvláštní stvoření. Tento obraz nebyl ztracen, ale pokažen Pádem,Podobné články (v angličtině)

    Odkazy a poznámky

    1. Gibbons, A., Bonobové jsou spolu se šimpanzy nejbližšími lidskými příbuznými, Science Now, 13 June 2012; news.sciencemag.org. Návrat k textu.
    2. Cohen, J., Relative differences: the myth of 1%, Science 316(5833):1836, 2007; doi: 10.1126/science.316.5833.1836. Návrat k textu.
    3. The parasite Mycoplasma genitalium contains 521 genes (including 482 protein encoding genes) comprising 582,970 ‘letters’; Fraser, C.M. et al., The minimal gene complement of Mycoplasma genitaliumScience 270(5235):397–403, 1995; doi:10.1126/science.270.5235.397. Návrat k textu.
    4. Batten, D., Haldane’s dilemma has not been solvedJ. Creation 19(1):20–21, 2005; creation.com/haldane. Návrat k textu.
    5. Tomkins, J. and Bergman, J., Genomic monkey business—estimates of nearly identical human-chimp DNA similarity re-evaluated using omitted dataJ. Creation 26(1):94–100, April 2012; creation.com/chimp. Návrat k textu.
    6. Tomkins, J., Obsáhlé analýzy šimpanzích a lidských chromozómů dávají průměrnou podobnost v DNA 70 %, Answers Research Journal6(1):63–69, Feb. 2013; answersingenesis.org. Návrat k textu.
    7. Catchpoole, D., Y chromosome shockCreation 33(2):56, 2011; creation.com/chimp-y. Návrat k textu.
    8. Mnoho proteinů je velmi podobných u široké škály druhů, a tím pádem srovnáváním jen a pouze té DNA, která kóduje proteiny, má tendenci zdůraznit podobnost. Histony, které se nacházejí ve struktuře chromozómů, a osteokalcin, což je protein kostí, jsou téměř identickými napříč mnoha tvorů. Rozdíly mezi druhy se jeví spíše u té DNA, která nekóduje proteiny, ale která řídí kdy a kolik proteinu má být vyprodukováno. Viz Carter, R., Splicing and dicing the human genome, 1 July 2010; creation.com/splicing. Návrat k textu.
    9. Batten, D., Dazzling DNACreation 35(1):38, January 2013. Návrat k textu.
    10. Cosner, L., Going ape about human rights: Are monkeys people, too? creation.com/goingape, 9 July 2008. Návrat k textu.
    11. Cosner, L., Broken imagesCreation 34(4):46–48, 2012. Návrat k textu.

    Pohled do mysli vraha



    Tragedie na finské střední škole znovu ukazuje, že myšlenky mají svoje důsledky

    David Catchopoole
    Přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz
    Publikováno: 9. listopadu 2007, další vydání 16. září 2009.

    Image by Mysid wikipedia.com

    Stačilo jen několik hodin, ve kterých proběhlo tento týden (- stalo se 7. listopadu 2007 – pozn. PK) střílení na finské střední škole (během kterého zemřelo osm lidí plus vrah),Je krutým kontrastem, že vyšetřovatelé finské tragedie věděli už během hodin, co vězelo v mysli vraha a sebevraha Pekka-Eric Auvinena, a co vedlo k jeho vražednému běsnění, díky klipům, které si doma natočil a uveřejnil na veřejné videostránky YouTube.

    Auvinenovy výroky na jeho příspěvku na YouTube přesvědčivě ukazují jeho víru (tedy to, co věřil před svojí smrtí), že neexistuje žádný Bůh Stvořitel a není tedy žádný konečný smysl naší existence. Všimněte si, že Auvinenovy názory jsou postaveny na přesvědčení, že evoluce je pravdou:

    Všechny výše uvedené Auvinenovy výroky jsou odvozeny z myšlenky, že vše začalo existovat samo od sebe – všechno se prostě vyvinulo. Ukázalo se, že myšlení zabijáků z Columbine Univerzity bylo podobně opřeno o tento názor. Je to myšlení, které je běžně známo jako ´evoluční teorie´- dogma učené na našich školách a univerzitách ve světě.

    A jak nám střelba ve Finsku a Columbine ukazuje, svět sklízí důsledky.

    Na tom, čemu člověk věří, záleží

    Já jsem se vyvinul o stupeň výš – Pekka
    -Eric Auvinena-

    Tato nejposlednější tragedie (- tento článek je z roku 2007 a my dnes, v roce 2015, bohužel už víme, že tato tragedie ani zdaleka nebyla tou poslední – pozn. PK) je jen dalším ´popudem k procitnutí´ pro ty, kteří říkají, že ´spor´ kreace/evoluce má význam jen pro intelektuály. Jak ukazují střelby na středních školách ve Finsku a Columbine, víra některého člověka, jak svět vznikl, může vyústit v devastující destrukci – a nejen pro vlastní život takto věřících lidí, ale také lidí kolem nich.

    Od dětství bylo Harrisovi, Kleboldovi a Auvinenovi vštěpováno, že člověk je jen zvíře a že smrt a násilí jsou jen přirozenou součástí života. Vlastně z evolučního pohledu může být tvrzeno, že smrt je dobrou věcí, protože smrt působí selekčním tlakem a odstraňuje slabé, a bez toho by se člověk nevyvinul. V očích těch, kteří jsou ochotni logicky aplikovat darwinistické principy na reálný svět, se smrt a násilí stávají přirozenými evolučními mechanizmy, které působily v kombinaci s nahodilými procesy milióny let, aby tak vytvořily současné životní formy – včetně člověka.

    Vyučováním evoluční teorie na školách a univerzitách tak společnost dává studentovi všechny potřebné ´programové´ základy, které potřebuje, aby si ve své mysli ospravedlnil, že bude ´pomáhat evoluci v chodu´-což znamená odstranit určité jedince z genofondu. Někdy tito ´určití jedinci´ mohou zahrnovat i toho studenta samotného. Jeden mladý Australan řekl národním fóru, kde se řešil problém deprese ve společnosti, že:
    ´ … Já si myslím, že někteří lidé mohou mít neschopnost čelit problémům, a i když to může znít trochu extrémně, tak v tom spočívá Darwinova teorie, Darwinova teorie o přežití nejzdatnějších. Třeba někteří z nás nejsou určeni k přežití, někteří z nás tu mohou být proto, aby si vzali život … ´
    a:
    ´ Na světě je, jak vidno, lidí až přespříliš. Může jít tedy o přežití nejzdatnějších, někteří z nás jsou možná určeni k tomu, aby to vzdali a to by snad i mohlo pomoct celému druhu.´Jak jsme ukázali po masakru v Columbine, jediný způsob, jak deaktivovat roznětky v ´chodících tikajících bombách´v naší společnosti, je vyučovat pravdivý pohled na původ světa, který máme v Bibli. To umožní mladým (a starým) lidem pochopit, že smrt není  ´přirozený evoluční mechanismus´, ale důsledek hříchu. A také mohou pochopit, že Bůh tak miloval svět, že mu poskytl ´záchranný balíček´, v osobě svého Syna, Ježíše Krista, který zemřel za naše hříchy (viz Dobrá zpráva!). Bible učí zcela jasně, že jsme nevznikli přeskupením nějakého dávného slizu, ale jsme potomci prvního muže a první ženy, učiněni k Božímu obrazu, a skrze Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele můžeme pochopit, že naše životy mají smysl – a účel.

    Dějiny ukazují, že lidé, kteří takto smýšlejí (tj. kteří milují Pána celou svojí myslí, jak to čteme v Mat 22:37), nemají myšlení nastaveno k vraždění. (Viz též What good is Christianity? – K čemu je dobré křesťanství?)

    Články s podobnou tématikou (v angličtině)

    Pro další čtení (v angličtině)

    Odkazy

    1. MTV.COM, Nine killed, more than 10 injured after Finnish school shooting, , acc. 8 November 2007.Návrat na text
    2. ABC News, YouTube gunman kills eight at school, , acc. 8 November 2007. Návrat na text
    3. CNN.com/europe, Teen dead who opened fire on Finnish classmates, police say, , acc. 8 November 2007. Návrat na text
    4. Godfrey, A., Profile of Pekka-Erik [sic] Auvinen, the YouTube killer, , acc. 8 November 2007. Návrat na text
    5. Posting on YouTube apparently copied from Auvinen’s original posting, , acc. 8 November 2007. Návrat na text
    6. Australian Broadcasting Commission, ‘Black Dog Days: The Experience and Treatment of Depression’, Canberra, 2 May 2000. Broadcast on 4 May 2000 on the ABC Radio National program Life Matters;http://www.abc.net.au/rn/talks/lm/stories/s120881.htm.  Návrat na text

    (Článek je též dostupný v ruštině).

    Článek, který jste si právě přečetli, je zdarma, ale čas lidí, kteří na něm pracovali…byl proplacen. Zvažte byť i malý dar, který by umožnil, aby tyto webové stránky mohly fungovat dál. Podpořte tuto stránku.

    Chlapec, který je pyšný na to, že je vrah



    Will Cornick zavraždil učitelku před zraky svých spolužáků v Leedsu v Anglii

    Warren Nunn
    Přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)
    Publikováno: 22.ledna 2015 (GMT + 10))

    Příšerná vražda ubodáním1 učitelky v Anglii na střední škole a komentáře, které pak pachatel pronesl, jsou velmi přesvědčivou připomínkou toho, jaký účinek na vnímavou osobnost může mít evoluční způsob myšlení.

    Zde jsou některé hnusné komentáře, které student–teenager pronesl po své vraždě:

    „Nebyl jsem v šoku, ale šťasten. Cítil jsem se hrdě. A stále se tak cítím.

    „Vím, že je to nekulturní, ale vím, že je to neuvěřitelně pudové a lidské. Pro minulé generace bylo zabíjení životní cestou k přežití.

    „Zabij, nebo budeš zabit, tak to je. Neměl jsem na výběr. Bylo to ´buď ji zabij, nebo si vem život´.

    „Vím, že rodina té oběti bude naštvaná, ale to je mi fuk. Z mého pohledu všechno, co jsem udělal, je vynikající a parádní.“1

    Už předtím naFacebooku o této učitelce prohlásil, že „si zaslouží víc než jen zemřít, víc než jen trpět a víc než cokoliv, co vůbec můžeme pochopit“.1

    Jednotlivé detaily této vraždy jsou hrozným čtením. Vše se stalo v Anglii, na Katolické střední škole v Leedsu (28. dubna 2014-pozn. PK), když teenager popošel za záda 61leté učitelky, zamrkal na studenty a poté ji smrtelně pobodal.

    Vím, že je to nekulturní, ale vím, že je to neuvěřitelně pudové a lidské. Pro minulé generace bylo zabíjení životní cestou k přežití
    -Will Cornick-

    Nato byl chlapec Will Cornick uvězněn a u soudu vyšly najevo detaily jeho připravovaného útoku a bezohledného, necitelného postoje. Na jedné straně je nemožné vědět, jaké vlivy působily na zabijáka a vyvrcholily v tyto psychopatické postoje, na druhé straně jeho výroky, že „je to neuvěřitelně pudové a lidské“ a že „zabíjení je životní cestou k přežití“ mají jasně evoluční podtext.

    Nakrásně, v srdci Darwinovy filozofie, která převládá ve výukovém systému i v širších vrstvách společnosti, existuje víra, že nejsme nic jiného než biochemie – že všechny naše myšlenky, city a skutky jsou jen prostým výsledkem našich genů a prostředí.Stejně tak jsou Cornickovy výroky do určité míry podobné výrokům notoricky známého sériového vraha, Američana Jeffreye Dahmera, který jednou řekl: „Konec konců, pokud si nějaký člověk nemyslí, že existuje jakýsi Bůh, kterému je odpovědný, potom – potom, proč se nesnažit přizpůsobit své jednání tomu, v čem si bude udržovat přijímané mantinely? Ať je to jakkoli, takto jsem uvažoval. Vždy jsem věřil, že teorie evoluce je pravdivá, že jsme všichni vznikli z nějakého slizu. A poté, poté co umřeme, jak víte, je to všechno pryč, nic už pak není…“3

    Po masakru v Americe v roce 1999, ve kterém teenageři Eric Harris a Dylan Klebold postříleli 12 studentů a učitele, a poté obrátili zbraně proti sobě, se lidé ptali, ´Jak to jen mohli udělat?´To, že se Cornickův útok odehrál na katolické střední škole jen hovoří o způsobu, jakým většina církví vstřebala evoluční teorii a dala jí přednost před záznamem o stvoření v Genesis.

    Pouze morální a právní kodex, založený na křesťanské mravnosti, bude působit jako určitý druh mantinelu vůči podobným sklonům. Jakmile tu však bude ospravedlnění typu ´je přirozené´zabít, bude se toto dít víc a víc. Můžeme zde učinit určitou analogii mezi depresí a sebevraždou; i když bude v nějaké kulturní oblasti zůstávat deprese na stále stejné úrovni, i tak procento těch, kteří to vzdají a podlehnou svému nutkání se zahubit, bude vyšší, pokud si lidé budou myslet, že život nemá žádný smysl a po smrti už nic není.

    To, že se Cornickův útok odehrál na katolické střední škole jen hovoří o způsobu, jakým většina církví vstřebala evoluční teorii a dala jí přednost před záznamem o stvoření v Genesis.

    Některé církve tvrdí, že věda ukázala, že záznam o stvoření v Genesis je nesprávný a je tedy vhodné se na vše dívat odlišně.V hnutí CMI tvrdíme, že věda a Písmo nejsou v žádném konfliktu, a že tedy není nutné dělat nějaké kopromisy – to je pohled, jehož rozumnost ukazuje bezpočet článků na tomto webu.

  • Od reportéra Gordona Raynera: Šestnáctiletý chlapec zamrkal na spolužáky, a pak smrtelně pobodal učitelku Ann Maguire, která se snažila utéct-telegraph.co.uk, 3. listopadu 2014. Návrat na text.
  • Statham, D., The slippery slope, 20 October 2011; creation.com/slippery-slope. Návrat na text.
  • Interview with Stone Phillips, Dateline NBC, 29 November 1994. Návrat na text.
  • Catchpoole, D., Pohled do mysli vraha, 9 November 2007; creation.com/killer. Návrat na text.
  • Catchpoole, D., How to build a bomb in the public school systemCreation22(1):17, December 1999; creation.com/bomb. Návrat na text.
  • Neohrožený!



    by 
    Přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

    Slovo ´dreadnought´- neohrožený evokuje myšlenku zdánlivě neporazitelné titánské válečné mašiny, která doslova říká ´ničeho se nebojím´ (ze slova ´dread´- hrůza a ´nought´-nula, nic). [Název první lodi tohoto typu byl převzat z rodového hesla lorda Fishera – Fear God and dread nought – Boj se Boha a ničeho jiného – pozn. PK] V nedávné historii to bylo jméno, které bylo dáno jedné válečné lodi s názvem HMSDreadnought, která byla spuštěna na vodu v roce 1906. Se svými parními turbínami a veškerou ohromnou dělovou výzbrojí, byla o tolik rychlejší a silnější než předešlá generace válečných lodí, že tyto starší typy nechala za sebou jako zastaralé – ´dřívější-dreadnoughts´. Tato loď dala své jméno celé nové třídě válečných lodí.

    A tak se jméno (v Jižní Patagonii, Argentině) nově nalezeného dinosaura Dreadnoughtus schrani jeví jako zcela případné – jistě působil hrůzu v každém tvoru nablízku. (Dreadnoughtus je rodové jméno; schrani je druhové jméno, které bylo dáno po zakladateli/CEO softwarové společnosti Ascentive Adamu Schrani, který finančně tento výzkum podporoval.)

    Nejúplnější zkamenělá sauropodní dinosauří kostra dosud nalezená, patří ohromnému tvoru, odhadem kolem 25 metrů dlouhému, o váze 60 tun a vysokému v ramenech jako dvouposchoďová budova. A patrně tento tvor ještě ani nebyl plně dospělý v okamžiku svojí smrti, což se dá určit z neúplného spojení ramenních kostí a rostoucích, mladě vypadajících kostních buněk.„…všechno na tomto dinosaurovi je gigantické, femur [nejdelší a nejtlustší stehenní kost] je dlouhá 2 metry…ocasní kosti jsou kolosální s velkými jizvami na svalech, což svědčí o obranném ocasu dlouhém 10 metrů…tohle neuvěřitelné velké a svaly opatřené individuum se ničeho na zemi nemohlo obávat…toto je neuvěřitelně masivní, mocně svalnatý ocas, což všechno svědčí o jeho síle…dinosaurus této hmotnosti, o 65 tunách, opravdu posouvá hranici toho, co je ještě fyziologicky vůbec možné…“livescience.com.“>2

    Článek na stránkách nature.com o novém nálezu říká, že „…rodové jméno odráží rozměry toho gigantického těla v taxonu (který zahrnuje patrně zdravé dospělé jedince, zcela odolné vůči každému útoku)…“Fascinující uchování

    Jednou z hlavních položek, které zprávy zdůrazňují, je kvantita i kvalita pozůstatků Dreadnoughtuse. Bylo nalezeno více jak 45 % jeho kostí, a 70 % druhů kosti, zatímco pro srovnání z druhého sauropodního kandidáta pro zachování, Titanosaura (Futalognkosaurus) bylo objeveno jen asi 15 % (a kolem 27 % druhů kosti).Tyrannosaurus rex (čili ´Sue´), byl 6,5-9,5 tun těžký mrňous.

    A jeden článek naráží na možnost nálezu měkkých tkání u této zkameněliny, které by přibyly na stále rostoucím seznamu objevů, když říká, že

    Jiná práce Mary Schweitzer na Univerzitě v Severní Karolině se soustřeďuje na restauraci starých buněk a měkkých tkání z tohoto tvora, aby šlo porozumět jeho biologickému uspořádání.Dinosaurus zemřel poté, co se půda, na které stál, proměnila na tekoucí písek v začínající záplavě, což se zakládá na vrstvách sedimentu nalezených na tomto místě, jak uvažují vědci. „Náhlé a hluboké pohřbení tohoto exemplářeDreadnoughtuse vysvětluje jeho výjimečnou celistvost.“knize Jób.

    Ve skutečnosti neexistujepozorování, na kterém by evolucionisté a kreacionisté spolu nesouhlasili.

    Pohleď jen na behemóta, i jeho jsem učinil jako tebe; on jako dobytče žere trávu. Pohleď, jakou má sílu v bedrech, jak mocné jsou svaly jeho břicha. Napřímí ocas jako cedr, šlachy jeho stehen jsou propletené, Jeho kosti jsou bronzové válce, jeho hnáty jako železný sochor. On byl napočátku Božích cest; jen jeho Učinitel může na něj s mečem. Jób 40:15–19.

    Srovnejte popis v knize Job s popisem evolučního paleontologa Kena Lacovary, který byl uveden z kraje tohoto článku, a znovu uvidíte, že pozorovatelná ´fakta´ jsou hodně daleko od popření Bible, ale naopak ji potvrzují. Ve skutečnosti neexistuje pozorování, na kterém by evolucionisté a kreacionisté spolu nesouhlasili (pozorujeme všichni tu samou skutečnost). To, v čem nesouhlasíme, jsou výklady, interpretace pozorovaných faktů.

    A tak daleko od toho, že by Dreadnoughtus byl nějakým důkazem evoluce, je ve skutečnosti nádhernou podporou pravdivosti Božího slova.

    Odkazy a poznámky

    1. Lacovara, K.J. et al., A gigantic, exceptionally complete titanosaurian sauropod dinosaur from southern Patagonia, Argentina, Nature Scientific Reports 4(6196), September 2014; doi:10.1038/srep06196. návrat na text.
    2. Geggel, L., Dreadnoughtus dinosaur weighed whopping 65 tons, feared nothing, 4 September 2014, livescience.comnávrat na text.
    3. Sample, I., Battleship beast: colossal dinosaur skeleton found in southern Patagonia, 4 September 2014, theguardian.comnávrat na text.
    4. Owen, J., Dreadnoughtus schrani: the newly discovered biggest dinosaur ever, 10 September 2014, www.independent.co.uknávrat na text.
    5. Amos, J., ‘Dreadnought’ dinosaur yields big bone haul, 4 September 2014, bbc.comnávrat na text.

    Starověký Egypt potvrzuje: Genesis je historií



    by Carl Wieland
    Přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

    iStockphoto.com/cinoby

    Manetho byl egyptský historik a kněz žijící přibližně 270 let před Kristem.4 (מצרים). Manetho napsal, že k rozptýlení kmenů došlo pět let poté, co se narodil Noemův potomek Peleg.creation.com/store. “>5 To je v souladu se záznamem v knize Genesis 10:25, kde je řečeno o Pelegovi, že „za jeho dnů byla zeměGenesis 11 v několika verších je řečeno, že „země“, která byla rozdělena, je „tou zemí, [která] měla původně jeden jazyk a jednu řeč“. Musí to tedy znamenat rozdělení národů, které následovalo po Bábelu. Pro další informace viz creation.com/peleg2. “>6 rozdělena.“

    A dále, egyptolog Patrick Clarke říká, že od nejranějších časů staří Egypťané „sami sebe a svoji zem nazývali km.t (obojí se vyslovuje chraptivým hrdelním Kham – tedy Cham nebo Ham).“7,

  • ‘Manetho’s History of Egypt’ in Manetho, with an English Translation by W.G. Waddell, Harvard University Press, Cambridge, Massachusetts, 1964, p. xi, cited in ref. 3. Zpět.
  • V nedávné době začala CMI publikovat ve svém časopise Journal of Creation dosud ještě nedokončenou sérii článků s novou, revidovanou egyptskou chronologií. Zpět.
  • Ashton, J, Evolution Impossible, Master Books, Green Forest AZ, 2012, p. 115, citing ref. 1, p. 7. Zpět.
  • Slavný komentář Johna Gilla z 18. století uvádí, „Toto slovo je duální což slouží k vyjádření, že Egypt byl rozdělen na dvě části, dolní a horní.“ Egypt je též znám v současné egyptské arabštině jako Miṣr (مصر), což je zřejmě až důsledek pozdějšího vývoje.‘ Zpět.
  • Book of Sothis App. IV’, in ref. 1, p. 239, also Ussher, J,The Annals of the World, 1658, sections 1657–1762 am, available creation.com/storeZpět.
  • Hebrejské eretz (ארץ) může znamenat fyzicky svět, nebo jeho národ(y). Srovnej s anglickým ´land´ (země) = fyzicky znamená půda nebonárod, stejně tak i eretz Israel = národ (zem, půda) Izrael. V jasném kontextu knihy Genesis 11 v několika verších je řečeno, že „země“, která byla rozdělena, je „tou zemí, [která] měla původně jeden jazyk a jednu řeč“. Musí to tedy znamenat rozdělení národů, které následovalo po Bábelu. Pro další informace viz creation.com/peleg2Zpět.
  • Clarke, P., osobní komunikace, 4. listopadu 2012. Zpět.
  • Ono na konci zkratky km.t označovalo ženský rod a nevyslovovalo se. Zpět.
  • Evoluce velryb je podvod



    Další ikona evoluce leží v prachu

    Don Batten
    Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

    Muzea a učebnice tvrdí, že fosilie velryb poskytují dnes nejjasnější důkaz evoluce (na evoluci koně většinou pohořeli, protože tento příběh už neobstojí před přesvědčivými protiargumenty). Klíčovými fosiliemi jsouPakicetus, AmbulocetusaRodhocetus, které podle evolucionistů spojují jisté původní suchozemské zvíře s velrybami známými jako Basilosauridi. Bez těch tří se celý příběh hroutí.

    Dr Carl Werner, autor knihy Evolution: the Grand Experiment (Evoluce: ohromný experiment),prověřil tvrzení, spojovaná s těmito fosiliemi, přímo rozhovory s těmi vědci, kteří na toto téma publikovali, a zjistil, že žádná z těchto fosilií neobstojí jako přechodná forma ve vývoji velryb. Řečeno zkrátka, Dr Werner odhalil vzorec podvodu či přinejmenším pokrouceného uvažování, kdy zbožná přání spřádají příběhy, které se neopírají o fosilní důkazy.

    Pakicetus

    Už jsme se zabývali mimořádně neobjektivní fabulací spojenou s druhem Pakicetus,které se dopustil Dr Philip Gingerich. Představoval si, že fosilie neúplné lebky patřila tvorovi podobnému velrybě; imaginární rekonstruovaná podoba tvora se pak objevila na obálce prestižního časopisuScienceroku 1983. O několik let později byl nalezen zbytek Pakiceta; nálezy byly vyhodnoceny v článku zveřejněném roku 2001 a ukázalo se, že vůbec nejde o velrybu. Na rozdíl od toho, co si Dr Gingerich představoval, neměla lebka dýchací otvor, fosilie neměla veslovité končetiny (jen kopyta) ani velrybí krk (jen krk typický pro suchozemské savce). Přesto podle slov Dr Wernera Americké přírodovědné muzeum v New Yorku i Přírodovědné muzeum v Londýně nadále vystavují chybně rekonstruovanou lebku vykazující dýchací otvor.

    Dr Werner poukazuje na to, že v dokumentárním filmuNational Geographicz roku 2009 Dr Gingerich stále tvrdil, že by Pakicetus měl být řazen mezi velryby, na základě jeho ušní kosti. Avšak tato kost se nepodobá kosti velrybí, která má prstovitý výběžek (esovitý výrůstek), nýbrž je deskovitá jako u fosilií suchozemských živočichů známých jako sudokopytníci.

    Figure 1. A painting of Ambulocetus at the Smithsonian, showing fake blowhole and tiny ears. There is no fossil evidence for either claimed whale-like feature. Photo from 3rd Edition, Evolution: The Grand Experiment, ©Dr. Carl Werner, 2014.

    Ambulocetus

    Srovnání lícních kostí kytovce (delfína, který je příbuzný velrybám), Ambulocetaa koně. Dr Thewissen tvrdil, že lícní kostAmbulocetaje tenká a podobná té velrybí, ale tak tomu vůbec není. Tato výmluvná ilustrace je z Dodatku F knihy Evoluce – velkolepý experiment(třetí vydání, 2014) (Klikněte pro zvětšení)

    Ambulocetusje líčen jako přechodná forma mezi Pakicetem a Rodhocetem. Dr Hans Thewissen, bývalý Gingerichův student, tvrdil, že existuje osm znaků svědčících o tom, že Ambulocetus je předkem velryb. O Ambulocetovi jsme už také psali, ale Dr Werner zaznamenal na video výrok Dr Thewissena, že klíčový „důkaz“ pro Ambuloceta jako předka velryb, esovitý výrůstek v ústrojí ušní kosti, (opět) vlastně vůbec neodpovídá ušní kosti velryb. Rovněž lícní kost, o které Thewissen tvrdil, že je tenká jako lícní kost velryby, není vlastně vůbec tenká; například kůň má mnohem tenčí lícní kost než Ambulocetus (viz obrázek). Navíc laboratoř Dr Thewissena dodávala do různých muzeí modely Ambuloceta, které měly na temeni lebky dýchací otvor, ale na fosiliích žádný dýchací otvor patrný není. Dr Werner prohlašuje, „Všech osm rysů, které označoval za velrybí znaky, nejsou k velkému překvapení, vůbec velrybími znaky.“

    Rodhocetus

    O Rodhocetovise tvrdí, že byl vodním zvířetem, u kterého se vyvíjely přední veslovité končetiny a ocas s ocasním stvolem a vodorovnou ocasní ploutví – tj. který byl údajně na nejlepší cestě stát se velrybou. Avšak když Dr Werner upozornil paleontologa, který Rodhoceta objevil, Dr Gingericha, že neexistují fosilní kosterní důkazy o ocasu či veslovitých končetinách, připustil Dr Gingerich, že tomu tak je. Připustiltaké,že si dnes už myslí, že zmíněný tvor nemělžádnéz těchto základních znaků velryb. Některé z těchto informací jsme přinesli v článku v našem časopisu Creation v roce 2012. Avšak obrázky onoho ocasu a veslovitých končetin se stále objevují v mnoha článcích, a očekávám, že tomu tak bude, podobně jako u Haeckelových embryí, ještě po mnoho dalších let.

    Dr Werner podává ještě další důkazy ve svém vyjádření pro tisk a uvádí ještě mnoho dalších podrobností v rozsáhlém novém dodatku ve třetím vydání své poučné a krásně ilustrované knihyEvoluce: velkolepý experiment.

    Rovněž můžete být svědky mnoha z těchto senzačních odhalení samotných paleontologů, jak jsou zaznamenána na dokumentárním DVD Evoluce: velkolepý experiment.

    Další evoluční ikona leží v prachu!

     

    Dr. Philip Gingerich, objevitel Rodhoceta, uznává, že ocasní stvol a ploutve, které muzea ve svých rekonstrukcích Rodhoceta ukazují, nejsou správné rekonstrukce a že další objevené zkameněliny ukázaly, že tento tvor tyto znaky neměl.

     

    ´Velrybovitost´Ambuloceta je většinou založena na tvrzení, že ušní bubínková kost je stejná jako u velryb. Dr. Hans Thewissen připouští, že je to sporné.

     

    Dr. Hans Thewissen uznává, že zkameněliny Ambuloceta neobsahují část lebky s velrybími nozdrami, ačkoliv muzea Ambuloceta s nozdrami ukazují. Což je jen představivost.

    Dr Werner provides many more details in a major new appendix to the third edition of the informative and beautifully-illustrated book Evolution: the Grand Experiment. The companion DVD presents many of these explosive admissions by the paleontologists themselves.
    Dr Werner provides many more details in a major new appendix to the third edition of the informative and beautifully-illustrated book Evolution: the Grand Experiment. The companion DVD presents many of these explosive admissions by the paleontologists themselves.

    Boží globální oteplování fungovalo skvěle



    Důkazy ze světa před potopou naznačují, že se nemusíme strachovat globálního oteplování z oxidu uhličitého


    hledisko podle Russ Humphreys

    Foto stock.xchng Postava 1. Sklo ve střeše skleníku propouští světlo dovnitř, ale zabraňuje teplu, aby unikalo. “Skleníkové plyny” v atmosféře země mají podobný efekt.
    Foto stock.xchng
    Postava 1. Sklo ve střeše skleníku propouští světlo dovnitř, ale zabraňuje teplu, aby unikalo. “Skleníkové plyny” v atmosféře země mají podobný efekt.
    Publikováno 11. srpna 2009

    Vlády se dnes snaží redukovat emise oxidu uhličitého (CO2) do ovzduší, protože se strachují, že skleníkový efekt (který zachycuje teplo, které se snaží ze Země unikat) z CO2odstartuje globální klimatickou katastrofu. Poukazují na computerové simulace, které takový výsledek naznačují. Ale důkazy naznačují, že asi před 6000 roky Bůh stvořil svět s velkým obsahem oxidu uhličitého v atmosféře. Toto trvalo 1656 roků od stvoření až po potopu (v Genesis). Skály a fosílie touto potopou uložené naznačují, že tento výsledek byl velice prospěšný a bez žádné klimatické katastrofy-jak uvidíme.

    Potřebujeme bořitele mýtů !

    Než zboříme hlavní mýtus o změně klimatu, že CO2 údajně způsobuje katastrofu, potřebujeme napřed demaskovat několik druhotných mýtů z obou stran debaty:

    Mýtus číslo 1: CO2 je škodlivina [pollutant]. Špatně. Jiné věci vycházející z komínů a z výfuků aut jsou opravdovými škodlivinami; věci i škodlivé i nežádoucí. Příklady jsou:

    1. Oxid siřičitý [sulfur dioxide], který se nám vrací jako kyselina sírová [sulfuric acid] v dešti, a
    2. Saze, částečky uhlíku, které začerňují krajinu a dostávají se do našich plic.

    Takové škodliviny [pollutants] mohou být velice zredukované a měly by být. Ale oxid uhličitý, bezbarvý plyn bez zápachu, je Bohem designovaná součást cyklu života. My jej vydechujeme (a musíme) s každým dechem. Rostliny jej “vdechují” (a musí), aby vyráběly veškerou jejich pevnou tkáň: listy, dřevo, kůru, kořeny, ovoce, semeno, atd. Je úžasné, jak zeleň, kterou okolo nás vidíme, je tvořena z drobounkého množství [tiny amount] oxidu uhličitého, který je dnes v ovzduší: 387 částic v milionu, jen 0.0387% ze všech molekul v ovzduší (jak bylo měřeno v březnu roku 2009). Obsah CO2 v ovzduší by se musel zvýšit alespoň stokrát, řekněme 30 000 částic v milionu (3%), než by se to stalo problémem pro naše dýchání.

    Vyšší stupně CO2 vlastně zlepšují růst rostlin a jejich produktivitu. Byl výrazný nárůst v produktivitě celosvětové úrody plodin a lesů skrze narůstající koncentraci oxidu uhličitého, což přispělo k produkci potravin a tkanin pro naplnění potřeb rostoucí lidské populace.Mýtus číslo 2:CO2 nenarůstá. Špatně. Vědecké záznamy ukazují jasný nárůst o 30% od roku 1880 a 22% od roku 1958 do roku 2007-období přímého měření. Měření nejsou obtížná dělat nebo vykládat. Navíc očekávali bychom přibližně takový objem nárůstu z celkového obsahu CO2vypouštěného do ovzduší. Ti, co odhalují podvod s antropogenním (člověkem zaviněným) globálním oteplováním (anthropogenic global warming-AGW), by se měli zaměřit na jiné body.

    Mýtus číslo 3:Země se neotepluje. Rozbory teplot z mnoha oblastí, vyjma těch ovlivněných městským nárůstem [urban growth],2 ukazují mírný průměr (viz mýtus 4) globálního nárůstu během minulého století o asi 0.5 stupňů Celsia. Ať už je tento nárůst poplatný normálním klimatickým cyklům během staletí, změnám ve sluneční aktivitě,4 V podstatě globální teploty během posledních osmi roků spadly bez ohledu na nárůst emisí.

    Zjednodušující přístup [simplistic approach] by naznačoval, že nárůst hladiny oxidu uhličitého by měl navyšovat globální teplotu, ale existence desetinásobku současné hladiny v době před potopou bez hyper oteplení [runaway warming] nasvědčuje, že současné a pravděpodobné budoucí nárůsty nebudou mít nějaký významný dopad

    Zjednodušující přístup [simplistic approach] by naznačoval, že nárůst hladiny oxidu uhličitého by měl navyšovat globální teplotu, ale existence desetinásobku současné hladiny v době před potopou bez hyper oteplení [runaway warming] nasvědčuje, že současné a pravděpodobné budoucí nárůsty nebudou mít nějaký významný dopad.Mýtus číslo 4:Globální oteplování musí znamenat větší horka v tropech. Ne nezbytně. Většina Země je celoročně chladná-jako póly a vysoká pásma. Většina oceánu pod hloubkou několika set stop je sotva nad bodem mrazu. Můžeme navýšit teploty jen těchto chladných míst, aniž bychom zvýšili teplotu v tropech, a zvýšit průměrnou globální teplotu opravdu hodně. Vlastně většina klimatických měření ukazuje větší trend oteplování ve vyšších pásmech spíše než v tropech. Ve svém filmu “An Inconvenient Truth” [Nepohodlná pravda], Al GoreMýtus číslo 5:Tající vrcholky ledovců utopí kontinenty. Špatně. V posledních 100 rocích se hladina moří zvedla o 180 mm (7 palců). V nepravděpodobné události, ve které by všechen led roztál a teplota by se zvýšila, jako jsou předpovědi nejvyšší teploty klimatického modelu (oteplování také způsobuje termální expanzi vod oceánu), hladina oceánů by stoupla o několik tuctů metrů. Toto by snížilo územní oblast kontinentů o několik procent. Samozřejmě by to ovlivnilo lidi žijící v nízkých pobřežních oblastech, ale bylo by hodně dalšího území nad úrovní moře.

    Mýtus číslo 6:Globální oteplování dělá počasí agresívnější. Záznamy o frekvenci a intenzitě bouří neukazují žádný nárůst v agresivitě počasí-jako jsou hurikány, cyklony a tornáda. Počet velkých tornád v USA se například snížil o 43% v období roků 1950 až 2006.7

    Bohem stvořené klima před potopou?

    Foto Eurico Zimbres, Wikipedia.org Postava 2. Goethite, minerál oxidu železitého, obsahuje oxid uhličitý, když se formuje. Goethity ve vrstvě Ordovik (pohřbené velmi brzy během potopy) ukazují svět, který měl patnáctkrát více CO2 ve své atmosféře, než dnes. Další studie ukazují, že toto bylo běžné ve vrstvě Paleocén [Paleozoic] (první měsíce potopy).8
    Foto Eurico Zimbres, Wikipedia.org
    Postava 2. Goethite, minerál oxidu železitého, obsahuje oxid uhličitý, když se formuje. Goethity ve vrstvě Ordovik (pohřbené velmi brzy během potopy) ukazují svět, který měl patnáctkrát více CO2 ve své atmosféře, než dnes. Další studie ukazují, že toto bylo běžné ve vrstvě Paleocén [Paleozoic] (první měsíce potopy).8
    Minerály z hlubokých geologických vrstev ukazují, že byla v minulosti doba, kdy měla zemská atmosféra mnohem vice oxidu uhličitého než má dnes (viz obrázek č. 2 a odkaz č.8). Fosilní rostliny (obrázek č.3) ze stejné vrstvy ukazují, že svět byl opravdu teplejší — u pólů, ne u rovníku. Fosílie odhalují velmi zelený vlhký svět hemžící se zvířaty a rostlinami. Pravděpodobně byla k dispozici hojnost územních oblastí s nedostatkem ledovců a polárních ledovcových vrchů a příslušně vyšší hladina moří. Vlastně se zdá, že bylo mnohem méně pouští a mnohem více území porostlých vegetací ve vyšších pásmech [higher latitudes], než máme my dnes.

    Lekce, kterou bychom se měli naučit je, že vyšší stupeň oxidu uhličitého v ovzduší a globální oteplování jsou věci dobré, ne špatné … pokud nežijete na nízko položeném pobřežním území!

    Někteří sekulární vědci zkoumající zemi [geoscientists] si jsou vědomí vyšších úrovní CO2 v minulosti, ale tito běžně nemluví veřejně proti setrvávajícím “politicky korektním” zásadám, které se snaží omezit emise oxidu uhličitého, aby se zamezilo globálnímu oteplování. Část důvodů pro jejich mlčení může být kvůli strachu z vědecké vrchnosti [establishment], ale může také pramenit z nedostatku porozumění, proč svět fosilií měl tak mnohem více oxidu uhličitého než svět dnešní. Sekulárnímu vědci je toto záhadou.

    Stvoření vysvětluje záhadu

    Foto Don Batten Postava 3. Fosílie tropických rostlin, jako je toto moderní kapradí, jsou často nalezeny v oblastech, které jsou blízko severního nebo jižního pólu. Na snímku je Dickensonia antarctica.
    Foto Don Batten
    Postava 3. Fosílie tropických rostlin, jako je toto moderní kapradí, jsou často nalezeny v oblastech, které jsou blízko severního nebo jižního pólu. Na snímku je Dickensonia antarctica.

    Vědci kreacionisté na druhou stranu mají v Bibli mnohem lepší základy pro porozumění těchto věcí. Víme, že potopa v Genesis pohřbila mnoho suchozemských rostlin a zvířat (mimo ta suchozemská zvířata na Noahově arše). Toto zahrnuje většinu fosílií a další formy uhlíku hluboko v zemi jako uhlí, ropu, přírodní plyn, vápenec, atd.Genesis 1:31).

    Protože bylo k dispozici mnohem více uhlíku než dnes, biosféra před potopou měla v oběhu více oxidu uhličitého pro a ze svých různých částí. Například, rostliny braly CO2 z ovzduší fotosyntézou. Potom po odumření vrátily rostliny CO2nazpět do ovzduší svým rozkladem (vydechováním mikroorganizmů). Takže atmosféra před potopou, která byla bohatá na uhlík, měla mnohem více CO2 stejně jako minerály, jako naznačuje goethit [goethite]. Skleníkový efekt s daleko větší hladinou oxidu uhličitého (15 krát vyšší než současná) pravděpodobně přispěl k teplejšímu, relativně uniformnímu klimatu po celé zemi právě tak, jak ukazují fosilie. Teplejší oceány poskytovaly mnohem více vlhkosti do ovzduší, které na oplátku poskytlo více deště. S větším množstvím CO2, vody a tepla k dispozici vegetace bujela. Více tropického počasí ve vyšších pásmech a méně pouští (jestli nějaké byly) znamenalo, že bylo mnohem více povrchu Země vhodného pro rostlinný a zvířecí život. Bůh designoval celý systém včetně půdy, aby byl bohatý na uhlík, a následně takto udržoval hojný rostlinný a zvířecí život.

    Proč se strachovat změny klimatu?

    Kreacionistický atmosférický vědec Dr. Larry Vardiman mi jednou vysvětlil, proč mají sekulární experti takový strach ze “změny klimatu”. Oni se strachují, že atmosféra je tak nestálá kvůli jejich teorii o době ledové (jedna doba ledová pro kreacionisty, mnoho dob ledových pro lidi nesprávně vykládající datování uhlíkem 14 [carbon-14 dating]). Jejich model-Milankovičova teorie-závisí na odchylkách [variations] oběžné dráhy Země a sezónní nachýlení její otočné osy [spin axis].

    Bůh stvořil svět s mnohem větší oxidu uhličitého ve vzduchu svěží zelené světě.

    Avšak kreacionisté získali dobré porozumění doby ledové po potopě od bývalého prognostika povětrnostní služby USA [Weather Service] a současného experta na dobu ledovou Michaela Oarda.Praktiky 3:21). Je ironické, že naše technologie pumpuje uhlík, který byl pohřbený potopou, nazpět do biosféry Země, možná v přípravě na dobu, kdy bude Země znovu jako Eden — alespoň pokud jde o klima.

    Odkazy

    1. Idso, S. B., et al., Effects of atmospheric CO2 enrichment on plant growth: the interactive role of air temperature, Agriculture, Ecosystems & Environment [Dopad obohaceného atmosférického CO2 na růst vegetace: interaktivní role teploty vzduchu, agrikultury, ekosystému a životního prostředí] 20(1):1–10, 1987; doi:10.1016/0167-8809(87)90023-5. “Důsledné recenze literatury o rostlinné vědě naznačují, že 300 part per million (ppm-částic v milionu) nárůst koncentrace atmosférického oxidu uhličitého (CO2) běžně zvyšuje růst vegetace o přibližně 30%.” Ironicky, vyšší hladiny CO2 také způsobují, že je nárůst vegetace optimální při vyšších teplotách a mnoho rostlin bude mít také benefit z vyšších teplot když jsou spojené s vyšší koncentrací CO2Zpět na text.
    2. Je zavedený efekt urbanizace, který způsobuje lokální oteplení [localized heating]—efekt ostrova tepla [a heat island effect]—takový, že meteorologické stanice, které jsou situované v takových oblastech, ukazují významné zvýšení teplot, které nemají nic společného s globálním oteplováním. Zahrnování takových meteorologických dat zveličuje odhady globálního oteplování. Viz Global Warming Petition Project: Summary of peer-reviewed research; www.petitionproject.org/gw_article/Review_Article_HTML.php, Figure 15. Zpět na text.
    3. Jsou důkazy, že se významné odchylky [major variations] v teplotách vztahují ke sluneční aktivitě. Viz odkaz 2, Figure 3. Toto je nepřímý efekt s aktivním Sluncem zabraňujícím ionizujícímu kosmickému záření dosahovat Zemi a takto zredukovat zakrytí oblaky [cloud cover]—toto není přímý zahřívající efekt [heating effect]. Viz Svensmark, H., et al., Experimental evidence for the role of ions in particle nucleation under atmospheric conditions. Proc. Royal Soc. A 463(2078):385–96, 2007. Autor zde tento efekt vysvětluje. Zpět na text.
    4. Odkaz 2, Figure 13. Zpět na text.
    5. Computerové simulace toho, jaký efekt bude mít stupeň CO2 na teplotu, jsou plné problémů, protože je tolik komplikovaných průvodních jevů [side-effects], mnohé z nich pracují proti jakémukoliv nárůstu globální teploty. Zpět na text.
    6. Grigg, Russell M., Al Gore’s inconvenient errors [Al Gorovy nepohodlné chyby], 31. říjen 2007. Zpět na text.
    7. Odkaz 2, Figure 8. Zpět na text.
    8. Yapp, C.J. and Poths, H., Ancient atmospheric CO2 pressures inferred from natural goethites [Starověké atmosférické tlaky CO2 usuzované z přírodních goethitů], Nature 355:342–344, 23. leden1992. Autoři také citují mnoho dalších studií podporujících jejich závěry ukazující, že prvohorní [Paleozoic] vzorky daly konzistentně důkazy toho, že byly v přítomnosti vysokých částečných tlaků CO2Zpět na text.
    9. Whitcomb, J.C. and Morris, H.M., The Genesis Flood [Potopa v Genesis], Baker Book House, Grand Rapids, Michigan, USA, 1961. Zpět na text.
    10. Brown, Robert, The interpretation of C-14 dates [Interpretace datování C-14], Origins 6:30–44, 1979. Zpět na text.
    11. Oard, Michael J., Astronomical troubles for the astronomical hypothesis of ice ages [Astronomické problémy pro astronomické hypotézy o dobách ledových], Journal of Creation 21(3):19–23, prosinec 2007. Zpět na text.
    12. Vallorani, Brandon, Movie review: The Day after Tomorrow, [Recence filmu: Den po zítřku] CMI website, 31. května 2004. Zpět na text.
    13. Wieland, Carl, Tackling the big freeze: Interview with weather scientist Michael Oard [Zvládání velkého mrazu: rozhovor s vědcem meteorologem Michaelem Oardem], Creation 19(1):42–43, prosinec 1996. Zpět na text.
    14. Genesis 7:11Zpět na text.
    15. Oard, Michael, The ice age and the Genesis flood [Doba ledová a potopa v Genesis], ICR Impact červen 1987. Zpět na text.

    Víte jaký je rozdíl mezi Evolucí a Přirozeným Výběrem?



    přeložil: Pavel Kutina (Úhelný Kámen)

    Zpackaní Brouci



    I chyba může být někdy výhodou

    autor: Carl Wieland
    přeložil: Pavel Kutina (Úhelný Kámen)

    Problematickou otázkou evoluční víry je: „Jakým mechanismem byly vlastně přidány všechny ty nové informace potřebné k postupné přeměně jednobuněčného tvora na pelikány, palmy a lidi?“ Přirozený výběr sám o sobě nestačí; výběr znamená likvidaci informací. Skupina tvorů se může lépe adaptovat například na chlad a to vyloučením jedinců, kteří nenesou dost genetické informace pro tvorbu husté srsti. Ale to nevysvětluje původ informace pro tvorbu husté srsti.

    Aby evolucionisté vysvětlili nové informace potřebné pro jejich teorii, mají jen jediné želízko v ohni — mutace. Tyto náhodné chyby vznikají, když se genetická informace (což je kódovaná sada instrukcí v DNA, která je „vzorem“ nebo „plánem“ specifikujícím stavbu a fungování jakéhokoliv tvora) kopíruje z jedné generace na druhou. Takovéto pomíchání informace má však přirozenou tendenci být škodlivé,1 nebo přinejlepším neutrální.2

    Nicméně, evolucionisté věří, že se příležitostně objeví „dobrá“ mutace, která je ve výběru upřednostněna a umožní tvorovi, aby postoupil na své evoluční cestě a stal se něčím úplně jiným.

    Špatná změna

    Existují „dobré“ mutace? Evolucionisté mohou ukázat na hrstku případů, kdy mutace pomohla tvorovi přežít lépe než těm, kteří ji neměli. I když je potřeba se na tyto mutace podívat zblízka. Takzvané „dobré“ chyby jsou pořád špatnými změnami na to, aby proměnily rybu ve filozofa — ony totiž vedou přesně opačným směrem. Místo aby informace přidávaly, tak informace ničí nebo narušují způsob jejich vyjádření (ale to není překvapivé, jelikož jsou to pořád náhodné chyby).

    Tak například brouci, kteří ztratili svá křídla. Určitý druh okřídleného brouka obývá velkou oblast kontinentu. Na malém větrném ostrůvku však stejný druh brouka křídla nemá.

    Snadno si představíme co se stalo. V populaci brouků se občas vyskytne defekt způsobený mutací, který zabrání zformování křídel. To znamená, že je nějakým způsobem ztracena nebo pomíchána informace pro „tvorbu křídel“.

    Poškozený gen (gen je jako dlouhá „věta“ nesoucí část instrukcí zaznamenaných v DNA) bude předán všem potomkům tohoto brouka a také následujícímu potomstvu, protože se kopíruje znovu a znovu. A tak budou všichni potomci tohoto brouka bez křídel.

    Pokud by žil brouk s defektem způsobujícím bezkřídlost např. na australské pevnině, měl by menší šanci uniknout hmyzožravcům a tak by byl pravděpodobněji vyřazen pomocí principu „přežití nejsilnějšího“ ještě před tím než by zanechal potomstvo. Takzvaný „přirozený výběr“ by pomohl odstranit (nebo alespoň omezit hromadění) podobné genetické chyby.

    Odfouknuti

    Ovšem na větrném ostrůvku mají létající brouci sklon být odváti na moře a proto je výhodou nemít křídla. Časem pak zajistí eliminace všech brouků s křídly to, že přežije jen nová „bezkřídlá“ varianta, která byla tímto „přirozeně vybrána“. „Vidíte!“, řekne evolucionista. „Prospěšná mutace — evoluce v akci!“ Nicméně s tím neuspěje, protože i když je tato mutace výhodná pro přežití, pořád je to chyba — a tedy ztráta nebo poškození informace. A to je přesný opak toho, co evolucionisté potřebují, aby předvedli skutečnou evoluci.

    Abychom mohli věřit údajnému procesu, který měl změnit molekuly v člověka, byla by potřeba takové mutace, která by přidávala informace. Ukazovat, že chyba způsobená ztrátou informace dává lepší šance na přežití, je bezvýznamné (alespoň co se týče důkazu skutečné evoluce).

    Souhrn:

    1. Evoluční teorie potřebuje, aby nějaká mutace šla „vzhůru“— a přidala informaci.
    2. Mutace, které pozorujeme jsou obecně neutrální (nemění informaci nebo její „význam“ v kódu) nebo míří informačně dolů — chyby, které ztrácí/poškozují informace.
    3. Vzácné „výhodné“ mutace, na kterých lpějí evolucionisté, vypadají, že jsou stejně jako ta s bezkřídlým broukem — změnami směrem „dolů“. A tím pádem také ztrátami informací, které i když poskytují výhodu pro přežití, míří pro potřeby evoluce přesně opačným směrem.

    Všechny naše zkušenosti z reálného světa, zejména ty z „informačního věku“, ukazují, že spoléhat na vytvoření informace pomocí náhodné chyby kopírování je toužebné přání „slepě věřících,“ ne věda.

    Poznámky

    1. Například tisíce lidských dědičných nemocí jsou způsobeny pouze zděděnými mutačními chybami.
    2. Změny, které nemají vliv na výsledek nebo smysl vyjádřený kódem. Jako (nepochybně omezenou) analogii použijeme češtinu, ve které hypotetická přenášená zpráva „Pozor, v lese je vrah!“, utrpí náhodnou záměnu jednoho písmene a je změněna na „Pozor, v lese je vrak!“. Výsledkem je potenciální katastrofa podobně jako u škodlivé mutace. Zatímco změna na „ Pozor, v lesu je vrah!“ bude neutrální; dojde ke změně, ale výsledek/význam zůstane zachován.