Domů Blog Stránka 14

Boží globální oteplování fungovalo skvěle

Důkazy ze světa před potopou naznačují, že se nemusíme strachovat globálního oteplování z oxidu uhličitého


hledisko podle Russ Humphreys

Foto stock.xchng Postava 1. Sklo ve střeše skleníku propouští světlo dovnitř, ale zabraňuje teplu, aby unikalo. “Skleníkové plyny” v atmosféře země mají podobný efekt.
Foto stock.xchng
Postava 1. Sklo ve střeše skleníku propouští světlo dovnitř, ale zabraňuje teplu, aby unikalo. “Skleníkové plyny” v atmosféře země mají podobný efekt.
Publikováno 11. srpna 2009

Vlády se dnes snaží redukovat emise oxidu uhličitého (CO2) do ovzduší, protože se strachují, že skleníkový efekt (který zachycuje teplo, které se snaží ze Země unikat) z CO2odstartuje globální klimatickou katastrofu. Poukazují na computerové simulace, které takový výsledek naznačují. Ale důkazy naznačují, že asi před 6000 roky Bůh stvořil svět s velkým obsahem oxidu uhličitého v atmosféře. Toto trvalo 1656 roků od stvoření až po potopu (v Genesis). Skály a fosílie touto potopou uložené naznačují, že tento výsledek byl velice prospěšný a bez žádné klimatické katastrofy-jak uvidíme.

Potřebujeme bořitele mýtů !

Než zboříme hlavní mýtus o změně klimatu, že CO2 údajně způsobuje katastrofu, potřebujeme napřed demaskovat několik druhotných mýtů z obou stran debaty:

Mýtus číslo 1: CO2 je škodlivina [pollutant]. Špatně. Jiné věci vycházející z komínů a z výfuků aut jsou opravdovými škodlivinami; věci i škodlivé i nežádoucí. Příklady jsou:

  1. Oxid siřičitý [sulfur dioxide], který se nám vrací jako kyselina sírová [sulfuric acid] v dešti, a
  2. Saze, částečky uhlíku, které začerňují krajinu a dostávají se do našich plic.

Takové škodliviny [pollutants] mohou být velice zredukované a měly by být. Ale oxid uhličitý, bezbarvý plyn bez zápachu, je Bohem designovaná součást cyklu života. My jej vydechujeme (a musíme) s každým dechem. Rostliny jej “vdechují” (a musí), aby vyráběly veškerou jejich pevnou tkáň: listy, dřevo, kůru, kořeny, ovoce, semeno, atd. Je úžasné, jak zeleň, kterou okolo nás vidíme, je tvořena z drobounkého množství [tiny amount] oxidu uhličitého, který je dnes v ovzduší: 387 částic v milionu, jen 0.0387% ze všech molekul v ovzduší (jak bylo měřeno v březnu roku 2009). Obsah CO2 v ovzduší by se musel zvýšit alespoň stokrát, řekněme 30 000 částic v milionu (3%), než by se to stalo problémem pro naše dýchání.

Vyšší stupně CO2 vlastně zlepšují růst rostlin a jejich produktivitu. Byl výrazný nárůst v produktivitě celosvětové úrody plodin a lesů skrze narůstající koncentraci oxidu uhličitého, což přispělo k produkci potravin a tkanin pro naplnění potřeb rostoucí lidské populace.1

Mýtus číslo 2:CO2 nenarůstá. Špatně. Vědecké záznamy ukazují jasný nárůst o 30% od roku 1880 a 22% od roku 1958 do roku 2007-období přímého měření. Měření nejsou obtížná dělat nebo vykládat. Navíc očekávali bychom přibližně takový objem nárůstu z celkového obsahu CO2vypouštěného do ovzduší. Ti, co odhalují podvod s antropogenním (člověkem zaviněným) globálním oteplováním (anthropogenic global warming-AGW), by se měli zaměřit na jiné body.

Mýtus číslo 3:Země se neotepluje. Rozbory teplot z mnoha oblastí, vyjma těch ovlivněných městským nárůstem [urban growth],2 ukazují mírný průměr (viz mýtus 4) globálního nárůstu během minulého století o asi 0.5 stupňů Celsia. Ať už je tento nárůst poplatný normálním klimatickým cyklům během staletí, změnám ve sluneční aktivitě,3 přírodním emisím CO2 nebo člověkem způsobeným emisím, CO2 je tématem vášnivé debaty. Avšak Země se začala oteplovat po ukončení “malé doby ledové” (asi v roce 1850), hodně dříve než začal nárůst úrovně CO2 díky spalování fosilních paliv.4 V podstatě globální teploty během posledních osmi roků spadly bez ohledu na nárůst emisí.

Zjednodušující přístup [simplistic approach] by naznačoval, že nárůst hladiny oxidu uhličitého by měl navyšovat globální teplotu, ale existence desetinásobku současné hladiny v době před potopou bez hyper oteplení [runaway warming] nasvědčuje, že současné a pravděpodobné budoucí nárůsty nebudou mít nějaký významný dopad

Zjednodušující přístup [simplistic approach] by naznačoval, že nárůst hladiny oxidu uhličitého by měl navyšovat globální teplotu, ale existence desetinásobku současné hladiny v době před potopou bez hyper oteplení [runaway warming] nasvědčuje, že současné a pravděpodobné budoucí nárůsty nebudou mít nějaký významný dopad.5

Mýtus číslo 4:Globální oteplování musí znamenat větší horka v tropech. Ne nezbytně. Většina Země je celoročně chladná-jako póly a vysoká pásma. Většina oceánu pod hloubkou několika set stop je sotva nad bodem mrazu. Můžeme navýšit teploty jen těchto chladných míst, aniž bychom zvýšili teplotu v tropech, a zvýšit průměrnou globální teplotu opravdu hodně. Vlastně většina klimatických měření ukazuje větší trend oteplování ve vyšších pásmech spíše než v tropech. Ve svém filmu “An Inconvenient Truth” [Nepohodlná pravda], Al Gore6tento rozdíl neukazuje. Možná zjistil, že právě tato pravda je nepohodlná!

Mýtus číslo 5:Tající vrcholky ledovců utopí kontinenty. Špatně. V posledních 100 rocích se hladina moří zvedla o 180 mm (7 palců). V nepravděpodobné události, ve které by všechen led roztál a teplota by se zvýšila, jako jsou předpovědi nejvyšší teploty klimatického modelu (oteplování také způsobuje termální expanzi vod oceánu), hladina oceánů by stoupla o několik tuctů metrů. Toto by snížilo územní oblast kontinentů o několik procent. Samozřejmě by to ovlivnilo lidi žijící v nízkých pobřežních oblastech, ale bylo by hodně dalšího území nad úrovní moře.

Mýtus číslo 6:Globální oteplování dělá počasí agresívnější. Záznamy o frekvenci a intenzitě bouří neukazují žádný nárůst v agresivitě počasí-jako jsou hurikány, cyklony a tornáda. Počet velkých tornád v USA se například snížil o 43% v období roků 1950 až 2006.7

Bohem stvořené klima před potopou?

Foto Eurico Zimbres, Wikipedia.org Postava 2. Goethite, minerál oxidu železitého, obsahuje oxid uhličitý, když se formuje. Goethity ve vrstvě Ordovik (pohřbené velmi brzy během potopy) ukazují svět, který měl patnáctkrát více CO2 ve své atmosféře, než dnes. Další studie ukazují, že toto bylo běžné ve vrstvě Paleocén [Paleozoic] (první měsíce potopy).8
Foto Eurico Zimbres, Wikipedia.org
Postava 2. Goethite, minerál oxidu železitého, obsahuje oxid uhličitý, když se formuje. Goethity ve vrstvě Ordovik (pohřbené velmi brzy během potopy) ukazují svět, který měl patnáctkrát více CO2 ve své atmosféře, než dnes. Další studie ukazují, že toto bylo běžné ve vrstvě Paleocén [Paleozoic] (první měsíce potopy).8
Minerály z hlubokých geologických vrstev ukazují, že byla v minulosti doba, kdy měla zemská atmosféra mnohem vice oxidu uhličitého než má dnes (viz obrázek č. 2 a odkaz č.8). Fosilní rostliny (obrázek č.3) ze stejné vrstvy ukazují, že svět byl opravdu teplejší — u pólů, ne u rovníku. Fosílie odhalují velmi zelený vlhký svět hemžící se zvířaty a rostlinami. Pravděpodobně byla k dispozici hojnost územních oblastí s nedostatkem ledovců a polárních ledovcových vrchů a příslušně vyšší hladina moří. Vlastně se zdá, že bylo mnohem méně pouští a mnohem více území porostlých vegetací ve vyšších pásmech [higher latitudes], než máme my dnes.

Lekce, kterou bychom se měli naučit je, že vyšší stupeň oxidu uhličitého v ovzduší a globální oteplování jsou věci dobré, ne špatné … pokud nežijete na nízko položeném pobřežním území!

Někteří sekulární vědci zkoumající zemi [geoscientists] si jsou vědomí vyšších úrovní CO2 v minulosti, ale tito běžně nemluví veřejně proti setrvávajícím “politicky korektním” zásadám, které se snaží omezit emise oxidu uhličitého, aby se zamezilo globálnímu oteplování. Část důvodů pro jejich mlčení může být kvůli strachu z vědecké vrchnosti [establishment], ale může také pramenit z nedostatku porozumění, proč svět fosilií měl tak mnohem více oxidu uhličitého než svět dnešní. Sekulárnímu vědci je toto záhadou.

Stvoření vysvětluje záhadu

Foto Don Batten Postava 3. Fosílie tropických rostlin, jako je toto moderní kapradí, jsou často nalezeny v oblastech, které jsou blízko severního nebo jižního pólu. Na snímku je Dickensonia antarctica.
Foto Don Batten
Postava 3. Fosílie tropických rostlin, jako je toto moderní kapradí, jsou často nalezeny v oblastech, které jsou blízko severního nebo jižního pólu. Na snímku je Dickensonia antarctica.

Vědci kreacionisté na druhou stranu mají v Bibli mnohem lepší základy pro porozumění těchto věcí. Víme, že potopa v Genesis pohřbila mnoho suchozemských rostlin a zvířat (mimo ta suchozemská zvířata na Noahově arše). Toto zahrnuje většinu fosílií a další formy uhlíku hluboko v zemi jako uhlí, ropu, přírodní plyn, vápenec, atd.9 Fosílie jsou momentkou života na zemi ze dne, kdy Noah vešel do archy. Dnes je alespoň 100x vice fosilního uhlíku v zemské kůře než v zemské biosféře (ovzduší, moře, jezera, řeky, půda, rostliny a zvířata).10 Toto znamená, že se zemská biosféra před potopou hemžila životem, plná vegetace a tvorů, kteří se na ní krmili. Mimo následků hříchu, toto byl svět, který Bůh označil jako “velmi dobrý” hned potom, co jej stvořil (Genesis 1:31).

Protože bylo k dispozici mnohem více uhlíku než dnes, biosféra před potopou měla v oběhu více oxidu uhličitého pro a ze svých různých částí. Například, rostliny braly CO2 z ovzduší fotosyntézou. Potom po odumření vrátily rostliny CO2nazpět do ovzduší svým rozkladem (vydechováním mikroorganizmů). Takže atmosféra před potopou, která byla bohatá na uhlík, měla mnohem více CO2 stejně jako minerály, jako naznačuje goethit [goethite]. Skleníkový efekt s daleko větší hladinou oxidu uhličitého (15 krát vyšší než současná) pravděpodobně přispěl k teplejšímu, relativně uniformnímu klimatu po celé zemi právě tak, jak ukazují fosilie. Teplejší oceány poskytovaly mnohem více vlhkosti do ovzduší, které na oplátku poskytlo více deště. S větším množstvím CO2, vody a tepla k dispozici vegetace bujela. Více tropického počasí ve vyšších pásmech a méně pouští (jestli nějaké byly) znamenalo, že bylo mnohem více povrchu Země vhodného pro rostlinný a zvířecí život. Bůh designoval celý systém včetně půdy, aby byl bohatý na uhlík, a následně takto udržoval hojný rostlinný a zvířecí život.

Proč se strachovat změny klimatu?

Kreacionistický atmosférický vědec Dr. Larry Vardiman mi jednou vysvětlil, proč mají sekulární experti takový strach ze “změny klimatu”. Oni se strachují, že atmosféra je tak nestálá kvůli jejich teorii o době ledové (jedna doba ledová pro kreacionisty, mnoho dob ledových pro lidi nesprávně vykládající datování uhlíkem 14 [carbon-14 dating]). Jejich model-Milankovičova teorie-závisí na odchylkách [variations] oběžné dráhy Země a sezónní nachýlení její otočné osy [spin axis].11 “Tlak” na klima z takových odchylek by byl slabý, kvůli čemuž si sekulární klimatologové myslí, že klima Země je nestálé a stačí jen mírné narušení, aby se “spustila” katastrofa. Nedávný film “The Day after Tomorrow” [Den poté-(správně Den po zítřku-pozn.př.)]12 má takovou katastrofu jako svůj hlavní předpoklad, vrhající svět do simulovaného antarktického počasí. Experti se obávají, že nějaké silnější “popostrčení” jako třeba mírný globální nárůst CO2 může být dostatečný na to, aby způsobil kolaps klimatu.

Bůh stvořil svět s mnohem větší oxidu uhličitého ve vzduchu svěží zelené světě.

Avšak kreacionisté získali dobré porozumění doby ledové po potopě od bývalého prognostika povětrnostní služby USA [Weather Service] a současného experta na dobu ledovou Michaela Oarda.13 Jeho teorie závisí na velice mocném “popostrčení”-oteplování oceánů “fontánami velké hlubiny” během potopy v Genesis.14 Více tepla by způsobilo víc vlhkosti z oceánů, která by způsobila více sněhu ve vyšších pásmech [higher latitudes]. Více sněhu v létě by odráželo horko do prostoru a začalo by hromadění ledovců. Prach ze sopek během potopy a po potopě by napomáhal ke zchlazení Země. Ledovce by setrvávaly, dokud by se oceány nezchladily asi o 700 roků později. Tato teorie vysvětluje mnohé z pozorovaných charakteristik doby ledové, jako jsou existence mírných vlhkých územních koridorů spolu se severními pobřežími severní Evropy a Ameriky mezi teplým mořem a ledovci.15

Hlavním bodem je, že se klima Země jeví docela stálé, ne “startovací”. Naopak, vyžadovalo velice robustní a jednorázový důvod, potopu z Genesis, aby to vyprodukovalo dobu ledovou. Přidání trochu více oxidu uhličitého do atmosféry by nemělo způsobit katastrofu.

Dny po zítřku

Takže bychom se neměli strachovat “globálního oteplování”. Bůh stvořil svět s mnohem více oxidu uhličitého v ovzduší — šťavnatý zelený svět. Takový svět byl opravdu v průměru teplejší, na rovníku asi stejně jako dnes, ale póly byly mnohem teplejší. Písmo mluví o budoucích “časech obnovení všech věcí” (Praktiky 3:21). Je ironické, že naše technologie pumpuje uhlík, který byl pohřbený potopou, nazpět do biosféry Země, možná v přípravě na dobu, kdy bude Země znovu jako Eden — alespoň pokud jde o klima.

Odkazy

  1. Idso, S. B., et al., Effects of atmospheric CO2 enrichment on plant growth: the interactive role of air temperature, Agriculture, Ecosystems & Environment [Dopad obohaceného atmosférického CO2 na růst vegetace: interaktivní role teploty vzduchu, agrikultury, ekosystému a životního prostředí] 20(1):1–10, 1987; doi:10.1016/0167-8809(87)90023-5. “Důsledné recenze literatury o rostlinné vědě naznačují, že 300 part per million (ppm-částic v milionu) nárůst koncentrace atmosférického oxidu uhličitého (CO2) běžně zvyšuje růst vegetace o přibližně 30%.” Ironicky, vyšší hladiny CO2 také způsobují, že je nárůst vegetace optimální při vyšších teplotách a mnoho rostlin bude mít také benefit z vyšších teplot když jsou spojené s vyšší koncentrací CO2Zpět na text.
  2. Je zavedený efekt urbanizace, který způsobuje lokální oteplení [localized heating]—efekt ostrova tepla [a heat island effect]—takový, že meteorologické stanice, které jsou situované v takových oblastech, ukazují významné zvýšení teplot, které nemají nic společného s globálním oteplováním. Zahrnování takových meteorologických dat zveličuje odhady globálního oteplování. Viz Global Warming Petition Project: Summary of peer-reviewed research; www.petitionproject.org/gw_article/Review_Article_HTML.php, Figure 15. Zpět na text.
  3. Jsou důkazy, že se významné odchylky [major variations] v teplotách vztahují ke sluneční aktivitě. Viz odkaz 2, Figure 3. Toto je nepřímý efekt s aktivním Sluncem zabraňujícím ionizujícímu kosmickému záření dosahovat Zemi a takto zredukovat zakrytí oblaky [cloud cover]—toto není přímý zahřívající efekt [heating effect]. Viz Svensmark, H., et al., Experimental evidence for the role of ions in particle nucleation under atmospheric conditions. Proc. Royal Soc. A 463(2078):385–96, 2007. Autor zde tento efekt vysvětluje. Zpět na text.
  4. Odkaz 2, Figure 13. Zpět na text.
  5. Computerové simulace toho, jaký efekt bude mít stupeň CO2 na teplotu, jsou plné problémů, protože je tolik komplikovaných průvodních jevů [side-effects], mnohé z nich pracují proti jakémukoliv nárůstu globální teploty. Zpět na text.
  6. Grigg, Russell M., Al Gore’s inconvenient errors [Al Gorovy nepohodlné chyby], 31. říjen 2007. Zpět na text.
  7. Odkaz 2, Figure 8. Zpět na text.
  8. Yapp, C.J. and Poths, H., Ancient atmospheric CO2 pressures inferred from natural goethites [Starověké atmosférické tlaky CO2 usuzované z přírodních goethitů], Nature 355:342–344, 23. leden1992. Autoři také citují mnoho dalších studií podporujících jejich závěry ukazující, že prvohorní [Paleozoic] vzorky daly konzistentně důkazy toho, že byly v přítomnosti vysokých částečných tlaků CO2Zpět na text.
  9. Whitcomb, J.C. and Morris, H.M., The Genesis Flood [Potopa v Genesis], Baker Book House, Grand Rapids, Michigan, USA, 1961. Zpět na text.
  10. Brown, Robert, The interpretation of C-14 dates [Interpretace datování C-14], Origins 6:30–44, 1979. Zpět na text.
  11. Oard, Michael J., Astronomical troubles for the astronomical hypothesis of ice ages [Astronomické problémy pro astronomické hypotézy o dobách ledových], Journal of Creation 21(3):19–23, prosinec 2007. Zpět na text.
  12. Vallorani, Brandon, Movie review: The Day after Tomorrow, [Recence filmu: Den po zítřku] CMI website, 31. května 2004. Zpět na text.
  13. Wieland, Carl, Tackling the big freeze: Interview with weather scientist Michael Oard [Zvládání velkého mrazu: rozhovor s vědcem meteorologem Michaelem Oardem], Creation 19(1):42–43, prosinec 1996. Zpět na text.
  14. Genesis 7:11Zpět na text.
  15. Oard, Michael, The ice age and the Genesis flood [Doba ledová a potopa v Genesis], ICR Impact červen 1987. Zpět na text.

Zpackaní Brouci

I chyba může být někdy výhodou

autor: 
přeložil: Pavel Kutina (Úhelný Kámen)

Problematickou otázkou evoluční víry je: „Jakým mechanismem byly vlastně přidány všechny ty nové informace potřebné k postupné přeměně jednobuněčného tvora na pelikány, palmy a lidi?“ Přirozený výběr sám o sobě nestačí; výběr znamená likvidaci informací. Skupina tvorů se může lépe adaptovat například na chlad a to vyloučením jedinců, kteří nenesou dost genetické informace pro tvorbu husté srsti. Ale to nevysvětluje původ informace pro tvorbu husté srsti.

Aby evolucionisté vysvětlili nové informace potřebné pro jejich teorii, mají jen jediné želízko v ohni — mutace. Tyto náhodné chyby vznikají, když se genetická informace (což je kódovaná sada instrukcí v DNA, která je „vzorem“ nebo „plánem“ specifikujícím stavbu a fungování jakéhokoliv tvora) kopíruje z jedné generace na druhou. Takovéto pomíchání informace má však přirozenou tendenci být škodlivé,1 nebo přinejlepším neutrální.2

Nicméně, evolucionisté věří, že se příležitostně objeví „dobrá“ mutace, která je ve výběru upřednostněna a umožní tvorovi, aby postoupil na své evoluční cestě a stal se něčím úplně jiným.

Špatná změna

Existují „dobré“ mutace? Evolucionisté mohou ukázat na hrstku případů, kdy mutace pomohla tvorovi přežít lépe než těm, kteří ji neměli. I když je potřeba se na tyto mutace podívat zblízka. Takzvané „dobré“ chyby jsou pořád špatnými změnami na to, aby proměnily rybu ve filozofa — ony totiž vedou přesně opačným směrem. Místo aby informace přidávaly, tak informace ničí nebo narušují způsob jejich vyjádření (ale to není překvapivé, jelikož jsou to pořád náhodné chyby).

Tak například brouci, kteří ztratili svá křídla. Určitý druh okřídleného brouka obývá velkou oblast kontinentu. Na malém větrném ostrůvku však stejný druh brouka křídla nemá.

Snadno si představíme co se stalo. V populaci brouků se občas vyskytne defekt způsobený mutací, který zabrání zformování křídel. To znamená, že je nějakým způsobem ztracena nebo pomíchána informace pro „tvorbu křídel“.

Poškozený gen (gen je jako dlouhá „věta“ nesoucí část instrukcí zaznamenaných v DNA) bude předán všem potomkům tohoto brouka a také následujícímu potomstvu, protože se kopíruje znovu a znovu. A tak budou všichni potomci tohoto brouka bez křídel.

Pokud by žil brouk s defektem způsobujícím bezkřídlost např. na australské pevnině, měl by menší šanci uniknout hmyzožravcům a tak by byl pravděpodobněji vyřazen pomocí principu „přežití nejsilnějšího“ ještě před tím než by zanechal potomstvo. Takzvaný „přirozený výběr“ by pomohl odstranit (nebo alespoň omezit hromadění) podobné genetické chyby.

Odfouknuti

Ovšem na větrném ostrůvku mají létající brouci sklon být odváti na moře a proto je výhodou nemít křídla. Časem pak zajistí eliminace všech brouků s křídly to, že přežije jen nová „bezkřídlá“ varianta, která byla tímto „přirozeně vybrána“. „Vidíte!“, řekne evolucionista. „Prospěšná mutace — evoluce v akci!“ Nicméně s tím neuspěje, protože i když je tato mutace výhodná pro přežití, pořád je to chyba — a tedy ztráta nebo poškození informace. A to je přesný opak toho, co evolucionisté potřebují, aby předvedli skutečnou evoluci.

Abychom mohli věřit údajnému procesu, který měl změnit molekuly v člověka, byla by potřeba takové mutace, která by přidávala informace. Ukazovat, že chyba způsobená ztrátou informace dává lepší šance na přežití, je bezvýznamné (alespoň co se týče důkazu skutečné evoluce).

Souhrn:

  1. Evoluční teorie potřebuje, aby nějaká mutace šla „vzhůru“— a přidala informaci.
  2. Mutace, které pozorujeme jsou obecně neutrální (nemění informaci nebo její „význam“ v kódu) nebo míří informačně dolů — chyby, které ztrácí/poškozují informace.
  3. Vzácné „výhodné“ mutace, na kterých lpějí evolucionisté, vypadají, že jsou stejně jako ta s bezkřídlým broukem — změnami směrem „dolů“. A tím pádem také ztrátami informací, které i když poskytují výhodu pro přežití, míří pro potřeby evoluce přesně opačným směrem.

Všechny naše zkušenosti z reálného světa, zejména ty z „informačního věku“, ukazují, že spoléhat na vytvoření informace pomocí náhodné chyby kopírování je toužebné přání „slepě věřících,“ ne věda.

Poznámky

  1. Například tisíce lidských dědičných nemocí jsou způsobeny pouze zděděnými mutačními chybami.
  2. Změny, které nemají vliv na výsledek nebo smysl vyjádřený kódem. Jako (nepochybně omezenou) analogii použijeme češtinu, ve které hypotetická přenášená zpráva „Pozor, v lese je vrah!“, utrpí náhodnou záměnu jednoho písmene a je změněna na „Pozor, v lese je vrak!“. Výsledkem je potenciální katastrofa podobně jako u škodlivé mutace. Zatímco změna na „ Pozor, v lesu je vrah!“ bude neutrální; dojde ke změně, ale výsledek/význam zůstane zachován.