Domů Blog

Šokující zpráva – ČT 24 opět lživě informovala českou veřejnost o evoluční teorii, Darwinovi i teorii stvoření.

Reakce redakce GENESISERA.CZ na skandální článek zveřejněný na webu České televize – ČT 24 v rubrice SVĚT dne 25. listopadu 2019.

upozornění: Chtěli bychom na začátek zdůraznit, že na vyvrácení lži musí být řečeno více, než co řekl ten, kdo lhal – na vysvětlení něčeho, co někdo zamlžil a zatemnil, musí být použito více slov a větší množství souvislostí a faktů, než které použil onen mlžič. Tento článek je dlouhý pouze z toho důvodu, že původní článek na ČT24 je doslova napěchován lží, polopravdami, mystifikacemi a žurnalistickými manipulacemi. Je jich tolik, že na jejich rozbor, vysvětlení a vyvrácení, které by bylo pochopitelné pro širokou veřejnost, muselo být použito takto rozsáhlé duchovní a intelektuální úsilí. Vaše GENESISERA.CZ.

První 4 odstavce plné nepravd, polopravd a mystifikací

Určitě není nic zlého nebo nepatřičného na tom, pokud jako občan České republiky požaduji po veřejnoprávním sdělovacím prostředku – v tomto případě po České televizi – sdělování pravdivých nebo alespoň fakticky přesných informací. V otázce tak důležité, opomíjené a výbušné, jako je otázka našeho původu a historie, to myslím platí dvojnásob. 

25. listopadu 2019 byl na stránkách ČT24 zveřejněn článek věnovaný přesně této otázce. K mému překvapení však obsahuje množství neuvěřitelně nepravdivých, polopravdivých a fakticky nepřesných tvrzení, která bych z “úst” veřejnoprávní instituce opravdu nečekal. Pojďme se podívat, v čem ČT24, jako již mnohokrát v historii, mystifikuje českou veřejnost v otázkách spojených s evoluční teorií, Darwinem, teorií stvoření, teorií inteligentního designu, křesťanstvím a biblí.

Charles Darwin

Hned v 1. větě článku se autor dopustil silně matoucího a ve své podstatě nepravdivého tvrzení. Tvrdí, že britský přírodovědec Charles Darwin svou knihou “O původu druhů” naboural po dlouhá staletí panující názor, že svět a život byly stvořeny Bohem. Především sami zastánci evoluční teorie – což autor článku viditelně je – vždy všem velmi zdůrazňují, že evoluční teorie naprosto neřeší vznik, přesněji původ života, Země či vesmíru. (To je ale také matoucí tvrzení, protože evoluční paradigma neproniklo pouze do biologických věd, ale již prakticky do všech vědních oborů – lékařství, fyziky, chemie, ekonomie, sociologie, sexuologie atd. atd.)  Darwin “svou” představou evoluce založenou na variacích znaků (dnes skrytých pod slovem mutace) filtrovaných tzv. přirozeným výběrem skutečně vůbec neřešil samotný vznik (resp. původ) světa a života. Proto ani nemohl nabourat jakoukoliv představu o původu světa a života – ať už materialistickou nebo idealistickou (teistickou – biblickou). Navíc teorie přirozeného výběru nebyl Darwinův vlastní nápad. Před Darwinem publikovala podobné myšlenky řada autorů – např. jeho děd Erasmus Darwin, dále také Benjamin Franklin, Thomas Malthus nebo Alfred Russel Wallace, ale i jiní. Darwin tedy ve skutečnosti nic zásadního nenaboural, on spíše jen zmátl mnohé nestálé, kariéry chtivé a různě dezorientované lidi své doby, kteří v jeho teorii začali spatřovat určité východisko a životní či kariérní příležitost. Darwin a darwinismus samozřejmě nebyli jedinou návnadou, která mnohým posloužila jako skvělá záminka pro odmítnutí Boha. Byli však ve své době nejužívanější záminkou pro odmítnutí křesťanské etiky i celého poselství bible počínaje stvořením, a to jakoby na vědeckém základě. Byly a jsou samozřejmě i jiné způsoby, jak odmítnout Boha, Jeho vztah a Slovo, ale darwinismus a obecně evoluční paradigma patří mezi ty nejčastější a zdaleka nejrozšířenější důvody, proč žít život jen z lidské síly pro lidské cíle. Také bych rád zdůraznil, že otázka prvotnosti – oné prvotní singularity, kdy začal existovat vesmír nebo život na této planetě, nebyla materialistickou vědou dodnes v žádném ohledu uspokojivě zodpovězena. Už jen z tohoto důvodu nemohl Darwin nabourat před 160 lety teorii stvoření, protože pro to zkrátka neměl naprosto žádné skutečně vědecké argumenty. A materialistická evoluční věda je nemá dodnes. Můžeme tedy říci, že filozofie materialismu a naturalismu, kterou Darwin jako jeden z prvních aplikoval ve své teorii přirozeného výběru na živou přírodu, nenabourala ani v nejmenším idealistickou teistickou představu o inteligentním stvoření světa a života Božským Tvůrcem, spíše ji jen na čas vytlačila z myslí lidí a zejména školského systému za použití mnoha nečistých a nečestných taktik, podvodů a manipulací. A tak je tomu vlastně dodnes.

Autor článku dále pokračuje tvrzením, že Darwin údajně rozdělil svět do dvou táborů, které se dodnes nepodařilo usmířit. Ani toto tvrzení však není pravdivé. Darwin nerozdělil svět do dvou táborů. Tábor vědců i laiků věřících v inteligentní a úmyslný původ vesmíru, života a člověka existoval již dávno před Darwinem a existuje očividně i po něm. Darwin tedy nebyl ani v nejmenším někým, kdo by inicioval rozdělení názorového spektra do dvou ideových táborů. Darwin byl jen jakýmsi katalyzátorem, který jen o něco více vyhrotil již dávno existující názorové rozdělení v otázce našeho původu. Autor článku dále tvrdí, že po publikaci Darwinových tezí patřila k hlavním odpůrcům katolická církev. Ale ani to není zcela pravdivé tvrzení. Katolická církev se spíše k Darwinovi za jeho života moc nevyjadřovala, až na malé výjimky. Ve skutečnosti, odpůrců darwinismu bylo jako šafránu i v protestantských církvích, natož v katolické církvi. Po vydání Darwinova díla byla přibližně v horizontu 6-7 let zúžena veškerá církevní opozice na několik málo jedinců z řad evropských protestantských kazatelů, kteří se odvážili proti darwinismu veřejně vystupovat. Mezi nimi dominoval anglikánský biskup Samuel Wilberforce, který se v červnu 1860 veřejně postavil v prostorách Oxfordského univerzitního muzea několika prominentním britským vědcům a filozofům zastávajícím Darwinovu teorii, včetně obávaného Darwinova “buldoga” Thomas Henryho Huxleye. Tvrdit, že katolická církev patřila k hlavním odpůrcům Darwinových tezí, je tedy silně zkreslené tvrzení. Ve skutečnosti katolická církev iniciovala v následujících letech řadu intenzivních snah o zapracování evolučních tezí do katolické teologie v rámci tzv. teistické evoluce. Jedním z průkopníků těchto snah byl francouzský katolický kněz a jezuita Teilhard de Chardin. De Chardinovy snahy spojit evoluci s křesťanskou teologií představovaly významný počátek evolucionalizace katolické spirituality, která vyústila v definitivní přijetí mnohých aspektů evolučního paradigmatu do katolické teologie v 2. polovině 20. století. Autor článku dále tvrdí, že dnes se frontové linie přesunuly do USA. Tato myšlenka je však jen matoucí polopravdou. USA je díky své bohaté protestantské křesťanské tradici stále ještě blíže k věčným pravdám Písma, než dnešní neo-liberalismem a neo-marxismem zasažená Evropa nebo katolická církev. To samozřejmě není nic proti katolíkům ani proti neo-liberalistům ani proti Evropě, je to jen pouhé konstatování faktu. To je jeden z důvodů, proč v USA je stále ještě možné veřejně zastávat nebo i vyučovat na akreditovaných státních školách fakta jak o evoluční teorii, tak především o teorii stvoření a nabídnout tak mladé generaci seriózně oba tyto pohledy. V Evropě, která se ohání svobodou a demokracií, to žel dnes již možné není, až na drobné výjimky a vinu nesou všichni ti, kteří brání všemu, co neoslavuje slepou evoluci a milióny let. Ideologická diktatura evolučního paradigmatu má na evropském kontinentě a zvláště ve Velké Británii svůj domov a hlavní sídlo. To je holý fakt, který si může každý snadno ověřit a je to více než paradoxní situace.

Stvoření Adama. Obraz Michelangela. Detail.

Hned v dalším odstavci autor článku opět mystifikuje českou veřejnost. Tvrdí, že Darwin dokázal přesvědčivě objasnit a doložit mechanismus vzniku rostlinných a živočišných druhů postupným vývojem. Pravda je ale přesně opačná. Darwin svůj mechanismus postupného vývoje od bakterií k savcům a nakonec k člověku prostřednictvím přirozeného výběru ani neobjasnil ani nedoložil tak, jak reálná věda požaduje! A nestalo se tak dodnes!! Zaprvé je nutné zdůraznit, že Darwinova teze přirozeného výběru nemá nic společného se vznikem základních druhových kategorií rostlin ani zvířat. Přirozený výběr je ve skutečnosti pouhou metaforou, byť k určitému výběru v populacích zjevně dochází. Smysl přirozeného výběru tkví v tom, že někteří jedinci daného druhu lépe přežívají (a množí se) v daném prostředí než jiní jedinci téhož druhu. To je empiricky dokázaný fakt. Problém je v tom, že tento jev (proces) v žádném případě nevysvětluje, odkud pochází ten či onen základní druh rostliny či zvířete ani jeho schopnost vytvářet jedinečné varianty V RÁMCI DRUHU. Přirozený výběr tedy skutečně nic nevytváří, může pouze odstranit to, co již existuje anebo může pouze přežít to, co již existuje. Ze psa nikdy nevzniklo, kam až paměť lidstva sahá, nic jiného než pes, proto věřit, že pes kdysi dávno vznikl z něčeho jiného než ze psa, a evolucionisté přesně toto tvrdí, není ničím jiným než postojem slepé víry, který nemá s reálnou vědou nic společného. Všechny Darwinovy příklady, které dle autora článku mají být oním přesvědčivým doložením pravdivosti jeho teorie, ve skutečnosti dokazují, že v přírodě žádné skutečné novinky – tedy nové základní druhy (přibližně na úrovni čeledí) či nové vitální orgány, či nové vitální funkce prostě nikde nevznikají. Příroda zkrátka NIC NOVÉHO NEVYTVÁŘÍ, pouze v ní dochází k předávání života v rámci druhů z generace na generaci a zároveň k neustálé degeneraci a rozpadu původního dobrého řádu, vztahů a informací. Ve skutečnosti přirozený výběr jen ubírá genetickou informaci a zároveň přibržďuje nezadržitelný rozpad a zánik celého stvoření. O tomto nezadržitelném rozpadu a zániku stvoření vinou člověka hovoří Bible jasně na mnoha místech, počínaje knihou Genesis a konče knihou Zjevení, která je na samotném konci Bible. Reálná věda toto stanovisko Bible dokonale potvrzuje, o tom ale autor článku zjevně nic neví. Od veřejnoprávního média – jmenovitě České televize – bych ale čekal, že si dá tu práci a tyto důležité a dostupné informace si nejprve dohledá, a poté adekvátním způsobem přetlumočí české veřejnosti. To se ale v případě tohoto článku nestalo.

Autor článku hned v další větě opět mystifikuje českou veřejnost tím, že míchá, jak my říkáme, páté přes deváté. Tvrdí, že Darwinovo vysvětlení (ve skutečnosti se nejedná o vysvětlení ve vědeckém slova smyslu) před 160 lety zažehlo dodnes trvající spor o původu života na Zemi. Připomeňme si opět to, co jsme si řekli v úvodu tohoto článku. Darwinova evoluční teorie neřeší původ života a tvrdí to především samotní zastánci této teorie. Darwinova verze evoluční teorie tedy v principu nemohla zažehnout spor o původu života na Zemi, protože původ života na Zemi prostě neřeší. Avšak dotýká se ve velmi omezené míře POUZE HISTORIE života na Zemi, což je něco úplně jiného.

Ve 2. odstavci se nám autor snaží dále namluvit, že zde spolu soupeří evoluční teorie a takzvaný kreacionismus. Ve skutečnosti je to však silně manipulativní věta. Proč pro stvořitelskou teorii používá pavědecky působící slůvko kreacion-ismus, kdežto pro evolucion-ismus používá naopak vědecky vyznívající sousloví “evoluční teorie”. To je přinejmenším neseriózní vyjadřování. To je jako kdybychom řekli, že se na Letné pláni potkali zastánci liberální teorie se zastánci zeman-ismu. Takovým tvrzením evidentně hned čtenáři podsouváme, co si má myslet nebo jak se má cítit v tom či onom případě. Stačí přidat koncovku -ismus a většina čtenářů bude mít zaručeně pupínky na zádech, protože -ismus je z definice vlastně vždycky zlý. Právě použitím slůvka “kreacionismus” navozuje autor článku dojem neserióznosti stvořitelské teorie, aniž by o ní cokoliv pravdivého řekl. Kdežto v případě evoluce nepoužije výraz evolucion-ismus, ale sahá po “vědečtějším sousloví” evoluční teorie, které má daleko větší šanci vzbudit ve čtenářích pocit serióznosti a nejspíš i pravdivosti. Ve finále to v člověku navozuje pocit, že zde spolu soupeří seriózní vědecká teorie – vyjádřená souslovím “evoluční teorie” – a pavěda náboženských fanatiků vyjádřená slůvkem “kreacionismem”. Nic však není dále od pravdy. 

První pravdivou, resp. pravdě-podobnou větou článku je až kratičké sousloví “od té doby prošly mnohými obměnami a dnes mají hned několik podob”. Ano, evoluční teorie doznala od dob Darwina určitých změn, ale myšlenkové jádro v podobě filozofie naturalismu a materialismu zůstalo prakticky bezezměny. Stvořitelská teorie doznala od dob Darwina také určitých změn, ale myšlenkové jádro v podobě teismu a idealismu zůstalo prakticky bezezměny. Co je v nesmiřitelném konfliktu, jsou právě myšlenková jádra těchto dvou opačných světonázorů. Je to špatně? Nikoliv! Ve skutečnosti to ani jinak být nemůže. Je to jako kdybychom chtěli spojit světlo a tmu dohromady. Co by bylo výsledkem? Neustálé šero, nikdy den, nikdy noc, jen všudypřítomné a neustálé šero, deprese a pomalá smrt. Přesně to se děje, když začneme stírat rozdíly mezi stvořením a evolucí, resp. bagatelizovat nebo dokonce odmítat jejich nesmiřitelné odlišnosti. Máme volbu a různou motivaci zvolit si jeden nebo druhý pohled, ale nemáme právo tvrdit, že neexistují rozdíly tam, kde jsou ve skutečnosti ty největší rozdíly a odlišnosti anebo dokonce chtít tyto rozdíly zamlčovat. Zrušením této volby a nastolením diktatury evolučního paradigmatu však o tuto volbu přicházíme a připravujeme o ni i naše děti a vnoučata. Je to správné?! Domnívám se, že nikoliv! Dokonce si myslím, že je to to nejhorší, co našim dětem a vnoučatům můžeme udělat. Na druhou stranu není žádným překvapením, že v určitých detailech existují různé pohledy na tu samou věc, ne v zásadních otázkách, ale jen v detailech. Stejně jako někteří evolucionisté zastávají čistě naturalistický a ateistický pohled na původ života a druhů a jiní zastávají třeba tezi panspermie, tak někteří kreacionisté zastávají pohled počátečního rychlého stvoření a dlouhých věků, kdežto jiní kreacionisté naopak tezi mladé Země a mladého vesmíru. Jádro sporu však zůstává od věků neměnné. Buď existuje neměnný, nevyvinutelný, absolutní a věčný Tvůrce všeho a všech anebo existuje jen proměnlivý, vyvíjející se, relativní a dočasný vesmír, který žádného Tvůrce, smysl, plán ani cíl nemá. Jinými slovy, buď vesmír někdo vytvořil anebo se vesmír vytvořil sám, totéž platí i pro přírodu nebo pro člověka. Tento svár tedy nemá důvod vychládat, jak si autor článku tak trošku stěžuje. Existoval již dávno před Darwinem a bude existovat až do konce světa, protože je to spor o to úplně nejdůležitější – o existenci a autoritu Božského absolutna a naši pravou identitu!

Autor článku dále hovoří o tom, že tento konflikt doutná především v USA, kde v minulosti vedl již k několika soudním procesům. Ve skutečnosti tento konflikt doutná především v srdci každého člověka a nikoliv jen v soudních síních tohoto světa. Každý člověk totiž dříve či později řeší tuto zásadní životní otázku a chce na ni znát tu nejrozumnější odpověď. Žel, lidé podobní autorovi článku, chtějí široké veřejnosti zabránit v tom, aby se k určitému typu odpovědi mohla vůbec dostat. Je to správné? Domnívám se, že nikoliv! Je to podobné, jako kdybychom katolíkovi před smrtí nedovolili setkat se s knězem a vyzpovídat se. Je to podobné, jako kdybychom protestantovi začali v hodině smrti tvrdit, že žádný Ježíš ve skutečnosti nebyl vzkříšen tělesně z mrtvých, že je to pouhá metafora. Je to podobné, jako kdybychom ateistovi začali v hodině smrti tvrdit, ať se ničeho nebojí, protože mouchy a tráva budou mít aspoň z čeho růst. Odpovědi jsou to nejdůležitější, co můžeme v životě dostávat, samozřejmě správné a ve správnou chvíli. Jestliže někdo chce dopředu zabránit určitým typům odpovědí, aby se mohly dostat k lidem, pak si takový člověk bez nadsázky hraje na Boha a bude se za to brzy zodpovídat, protože na něco takového nemá nejmenší právo. Můžeme lidem říkat, jaký je náš názor na tu či onu věc, ale nesmíme jim dopředu brát svobodu volby, na to právo nemáme! Článek na stránkách ČT24 však jde zcela opačným směrem, ten svobodu volby očividně pošlapává!

Nejde nám přeci o to někoho za každou cenu stáhnout na svou stranu, ale předložit ROZUMNOU VOLBU způsobem, který neznásilňuje ani neobchází svobodnou vůli člověka. Jde o dialog a diskusi se vším, co k tomu patří a ne o předem-nalinkování toho, co si mají druzí myslet, obzvlášť v tak důležité věci, jako je otázka našeho původu. Autor článku, žel, takto nepostupuje, to je naprosto evidentní a je to v každém případě veliká škoda. Pokud totiž někomu neřeknu pravdu nebo mu zamlčím určitá fakta nebo mu některá fakta vyložím zkresleným způsobem nebo ho naopak jen vystraším a emocionálně nabourám, potom jednám nefér a hřeším. Je smutné, že Česká televize je ochotna vypustit takovýto žurnalistický pahýl, který co věta, to lež nebo polopravda či mystifikace, navíc v tak důležitých otázkách, jako je otázka našeho původu. Je až neuvěřitelné, že po několika výše popsaných nepravdivých tvrzeních, dospívá autor v této fázi článku k závěru, že konflikt mezi evolučním a stvořitelským pohledem skončil v USA v minulosti několikrát u soudu. U soudu ale přeci neskončil spor mezi stvořením a evolucí, protože to není něco, co by mohla nebo měla lidská právní instituce právo soudit a rozsoudit. To je výsostné právo každého člověka rozhodnout se, na kterou stranu se přikloní. U soudu skončilo něco úplně jiného – a sice otázka, zda dovolíme učitelům a školám informovat naše děti o obou přístupech k otázce našeho původu anebo jestli dopředu jeden z nich vyškrtneme, a pak zamlčíme, že jsme jej vyškrtli. To ale autor článku nikde ani nenaznačí. Ano, John Scopes, učitel z Tennessee byl odsouzen za to, že své žáky učil evoluční teorii. Soud však neodsoudil primárně evoluční teorii, ale její vyučování ve státních školách a to je něco docela jiného. Tento závěr soudního přelíčení byl vlastně jen zákonitým důsledkem všeobecného souhlasu v tehdy ještě křesťanském státě Tennessee. Evoluční teorie právoplatně nebyla považována za žádnou solidní vědeckou teorii o našem původu a historii, ale naopak za snůšku hypotéz, spekulací a vyložených nepravd vydávaných za vědu, protože přesně tím evoluční teorie tehdy byla. Zarážející je, že dodnes nebyla evoluční lobby schopna své evoluční teze podložit o nic vědečtějšími argumenty, než které předkládala světu v době Charlese Darwina. Přesto je evoluce dnes všude prezentována jako vědecký fakt a nejrozumnější pohled na náš původ a historii. Jenže to není nic jiného než politika a boj o moc a vliv na myšlení druhých lidí. Křesťané ve státě Tennessee v době, kdy si darwinismus razil svou cestu světem, zkrátka nechtěli, aby jejich dětem někdo vykládal pavědecké názory o tom, že člověk se vyvinul slepou nerozumnou evolucí ze zvířat, obojživelníci z ryb, ptáci z plazů nebo že svět je starý milióny let, o čemž tehdy neexistoval a dodnes neexistuje jediný skutečně vědecký důkaz. Nutno dodat, že stále přibývají vědecké poznatky svědčící o pravém opaku – tedy o historické stabilitě základních druhových kategorií napříč celou historií a o velmi nízkém věku lidstva, přírody i Země v řádu tisíců let.

Část “Školy a náboženství”

Autor článku opět tvrdí něco, co není pravda. Scopesův soudní proces podle něj vyhrotil bitvu mezi evolucionisty a zastánci teorie stvoření života Bohem, takzvanými kreacionisty. V tomto souvětí je mnoho nepravd, polopravd a mystifikací. Zaprvé Scopesův soudní proces spor mezi evolucí a stvořením nevyhrotil, nýbrž pouze dal světu ve známost, že tento spor zde skutečně reálně existuje a že křesťané ve státě Tennessee si nepřejí, aby jejich dětem někdo ve školách vykládal smyšlené evoluční příběhy. Nic víc, nic míň. Zadruhé kreacionisté nejsou ti, kdo jen zastávají teorii stvoření života Bohem. Opět se zde míchají okurky s banány. Kreacionisté zastávají nejen stvoření biologického života Bohem, ale také počáteční rychlé, úmyslné a inteligentní stvoření všech základních druhových kategorií, které se od té doby na Zemi rozmnožují každý podle svého druhu. V rámci svých druhů se tak rodí v každé další generaci jedinci s unikátními variacemi znaků příslušejících k dané druhové kategorii. Kreacionisté rozhodně netvrdí, že Bůh stvořil přírodu takovou, jaká je dnes. Stěží si lze představit člověka, který by si něco takového mohl vůbec myslet, když jen letmý pohled na přírodu ukazuje, jak se mění stále k horšímu a nejen to, ale že každý jedinec každého druhu je naprosto jedinečný. Neměnnost přírody je tedy zjevně nemožným jevem a osobně neznám žádného kreacionistu – a to jich znám mnoho desítek po celém světě – který by něco takového tvrdil. A tak tvrzení, že něco takového kreacionisté učí, je bez nadsázky na úrovni hloupé pomluvy šířené lidmi, kteří kreacionismus neviděli ani z rychlíku anebo mu chtějí jen uškodit. Kreacionisté tedy neřeší pouze stvoření života, ale také jeho historii, smysl a cíl, ale hlavně mají většinu svých tvrzení vědecky podložených. Evolucionisté vedle toho tvrdí, že řeší pouze historii života – tj. vývoj druhů – ale nikoliv původ života. To je ale ovšem také lež. Ve skutečnosti evolucionisté mají také svou představu o původu života – samozřejmě čistě materialistickou. Podobně jako je materialistická jejich představa o původu všech druhů organismů, tak je materialistická i jejich představa o původu života jako takového. Této evoluční představě o původu života se říká “chemická evoluce” a dodnes pro ni neexistuje žádné uspokojivé materialistické vysvětlení či jediný experimentální důkaz, který by prokazoval, že je něco takového vůbec možné!

John T. Scopes v červenci 1925

Autor článku si hned v další větě začíná stěžovat na to, že počet států, kde bylo zakázáno učit evoluční teorii (ve skutečnosti to není vědecká teorie v pravém slova smyslu ale anti-křesťanská, anti-biblická filozofie, doktrína a náhradní novodobé náboženství – založené na uctívání a oslavování hmoty, času, přírodních zákonů, přírody a člověka) se po roce 1925 začal rozšiřovat – tzn. hned po zmíněném Scopesově soudním procesu. Hned na to však autor s určitým zklamáním “uklidňuje” čtenáře větou, že až po roce 1968 rozhodl Nejvyšší soud USA, že podobná omezení porušují ústavu Spojených států, která říká, že státní školy nesmí podporovat žádné náboženství. Zní to jako správné rozhodnutí, ale ve skutečnosti Nejvyšší soud USA tehdy svým rozhodnutím upřednostnil jedno náboženství oproti jinému, nic víc, nic míň. V 50. letech 20. století totiž Rusové předběhli Američany v kosmickém výzkumu vypuštěním Sputniku do kosmického prostoru. Představitelé americké vlády na to tehdy reagovali tak, že jako hlavního viníka označili nedostatečnou výuku evoluce ve školách. President Eisenhower dokonce požádal kongres v roce 1959 o 1 miliardu dolarů na propagaci a výuku nové vědy o evoluci ve státních školách. Počátkem 60. let se tak ve státním školství v USA začala hromadně vyučovat evoluční doktrína. Výsledkem toho však nebylo ani v nejmenším zvýšení vědecké a technické gramotnosti americké mládeže, nýbrž pravý opak včetně hlubokého propadu etických a vztahových hodnot v mnoha generacích. Tento sestupný trend vyústil v 60. letech v tzv. sexuální revoluci, vznik tzv. květinové mládeže – hnutí Hippies a pokračoval několikasetprocentním nárůstem v rození nemanželských dětí, zneužíváním mladistvých, konzumací drog, domácímu násilí atd. To vše šlo ruku v ruce s rostoucí výukou evolucionismu, materialismu a relativistického, dobově podmíněného pojetí etiky a pravdy. Evoluční doktrína je totiž ve svém filozofickém jádru náboženstvím, které mění hodnoty a vztahy v lidské společnosti. Toto bychom si měli především uvědomit. Čili to, že Nejvyšší soud USA rozhodl až v roce 1968, aby se ve státních školách nevyučovalo v otázce našeho původu a historie nic jiného než evolucionismus, nebyla ve skutečnosti žádná náhoda, ale perfektně načasované politické rozhodnutí, které přišlo právě v době, kdy bylo státní školství v USA již značně poznamenáno a rozleptáno výukou evolučního paradigmatu a celé generace lidí v tom spatřovaly v bláhovém nadšení novou cestu ke zvýšení životní úrovně a politicko-vojenské síly Spojených států. Souvislost mezi evoluční teorií, materialismem, kapitalismem a konzumní společností je totiž mimořádně hluboká a do značné míry platí, že materialistická společnost nasměrovaná bláhovou představou sebe-zdokonalování a nikdy nekončícího pokroku založeného na vlastní síle a šikovnosti, může v krátké době dosáhnout značného materiálního a technického pokroku. Materialista může vymýšlet a konstruovat auta, letadla, počítače apod. a jeho víra v evoluci a sebe-zdokonalování může být velice silným hnacím motorem jeho snah o dosažení ještě vyššího materiálního standardu a pocitu svobody a úspěchu. Je to ale jen jedna strana mince. Materiální standard totiž ani zdaleka není tím nejdůležitějším a nejhodnotnějším v našem životě. Ve skutečnosti člověk potřebuje v materiální rovině jen velmi málo v porovnání s tím, co potřebuje v rovině mentální, vztahové, estetické, citové a duchovní! A právě v těchto rovinách se materialistická, bláhovou představou evoluce hnaná společnost brzy ocitá ve slepé uličce. 

Lidé by se zkrátka chtěli sami vyvinout na vyšší úroveň, aby si obhájili svou nezávislost na Bohu, samozřejmě. Je to světonázor, systém víry a životní filozofie lidí, kteří svůj život vnímají jako příležitost k maximální seberealizaci. Jenže uvědomme si, že i technologický, materiální pokrok je založen na cílevědomé inteligenci, dobrém plánování, znalostech a důvtipu, a to je opak materialistické slepé evoluce a miliónů let. Víra v evoluční teorii tedy ve skutečnosti není příčinou materiálního pokroku západní konzumní společnosti, jak se mnozí domnívají, spíše právě naopak. Materiální pokrok je totiž vždy produktem mysli a cílevědomé inteligence. A nutno dodat, že technologie obsažené v jakémkoliv lidském těle, dokonce i v kytičce za oknem, jsou o mnoho řádů sofistikovanější, než největší současné lidské technologie. Pokrok je tedy jen zdánlivý. V nejlepším případě jsme jako lidstvo schopni se jen přiblížit složitosti, genialitě a efektivitě Božích výtvorů, jako je např. lidské tělo. 

Víra v evoluci jako nástroje společenského a technologického pokroku tak ve skutečnosti stojí na úmyslném posunu ve významech klíčových slov! Tím došlo postupem času k tomu, že evoluční teorie začala být vnímána i přes zjevnou absenci vědeckých důkazů jako věda, tj. jako tvrdý fakt, kterému bychom měli podřídit veškeré aspekty svých životů a vztahů. Evoluční teorie však nikdy nebyla a ani nemůže být vědou, a to z principu, poněvadž se vyjadřuje k mnohým otázkám, které nelze na požádání experimentálně verifikovat a které jsou svojí podstatou filozofické a náboženské. Proto požadavek ústavy USA je v tomto ohledu naprosto nesmyslný. Pokud by školy měly přestat podporovat veškeré náboženství, potom by musely přestat děti vychovávat, říkat jim, co je správné a co nikoliv, co je zlo, proč existuje smrt, k čemu je manželství a rodina, co má trvalou hodnotu a smysl a co nikoliv nebo co je pravda a co lež atd. Jenže v co by se pak “škola” zcvrkla? V instituci sdělující holá popisná fakta bez ducha, bez vztahu a bez vyššího principu mravního! K tomu ale v konečném důsledku nepotřebujeme školy, na to stačí šikovně udělaná internetová databáze, vyhledávací software a počítač. 

Potíž je v tom, že lidem propagujícím evoluci a bránícím stvoření nejde ani tak o to, aby se ze škol vyloučilo náboženství, ale naopak aby se jejich evoluční náboženství do škol dostalo a zaujalo výsadní postavení, a to v moderním vědeckém převleku. Nejde však ve skutečnosti o nic jiného, než o zbožšťování přírody, přírodních živlů, přírodních zákonů a času, a v jistém smyslu také člověka. Dokonce i samotní architekti neo-darwinistické evoluční syntézy – Julian Huxley, Ernst Mayr, Stephen J. Gould, Richard Lewontin, Richard Dawkins a další – čas od času přiznali nebo dosud přiznávají, že evoluční teorie vykazuje prvky náboženství a že již brzy bude plnit funkci jakéhosi novodobého náboženství či novodobé existenciální a hodnotově orientované životní filozofie moderního člověka. To se již děje před našimi zraky, přátelé, a Česká televize tomu, zdá se, maximálně napomáhá! Naše společnost se tak díky státem a dnes dokonce i většinovou církví nařízené výuce evolucionismu, naturalismu, ateismu a v jistém smyslu i morálního relativizmu, dostala do bodu, kdy připomíná jedno velké frontové bojiště, ve kterém probíhá značně nemilosrdný “boj o přežití, o peníze, o moc, o majetky, o společenské postavení … o zážitky atd.”. V jistém smyslu jsme si přijetím evoluční doktríny zavedli do lidské společnosti a lidského myšlení velmi podobné typy vztahů, jaké panují dnes v divoké přírodě – a o kterých se Darwin mylně domníval, že přírodu vlastně vytvořily a dále vylepšují – jsou to nemilosrdný boj o potravu, o samice, o území, o postavení … predátorství, parazitizmus, mrchožroutství, agresivita, lhostejnost, násilí apod. Domnívám se však, že tento příklad jsme si jako lidstvo z přírody vzít neměli! 

V roce 1968 tak v USA nastala paradoxní situace, kdy se státní školství začalo pod rouškou sekularizace a osvobozování se od náboženských doktrín a údajné pověry o stvoření, dostávat do pevného sevření jiného náboženství a pověry, které ovšem v té době za náboženství a pověru paradoxně považováno nebylo – ano, řeč je o materialistické evoluční filozofii. Od té doby se americké státní školství začalo měnit na stále více pro-evoluční, pro-materialistické a pro-konzumní, v té ale bláhové představě, že je maximálně nestranné, svobodné a objektivní. Zdůrazněme ještě jednou, že nebyla pravda, že by tím školy přestaly podporovat veškeré náboženství. Ve skutečnosti přestaly názorově podporovat pouze biblické křesťanství a ortodoxní židovství, které stojí a padá na historické skutečnosti inteligentního a záměrného stvoření veškeré reality Božským Tvůrcem, přesně jak se píše v Mojžíšových knihách, v tzv. Pentateuchu.

V dalším odstavci si autor článku stěžuje, že je dosud v některých státních školách v USA kromě výuky evoluční teorie podporována také výuka teorie stvoření, kterou autor nepřesně pojmenovává ideologicky zabarveným slovem “kreacionismus”. Je zarážející, že se nad něčím takovým může někdo v 21. století vůbec pohoršovat. Cožpak je něco zlého na tom, že se naše děti ve škole dozvídají oba pohledy na náš původ? Cožpak je něco zlého na tom, představit našim dětem argumenty jak pro inteligentní a úmyslné stvoření inteligentním Dizajnérem, tak argumenty pro neinteligentní, spontánní a neúmyslné vyvinutí se všeho, co existuje? Nesmí snad naše děti vědět, že život – ne jen jejich lidský – ale obecně veškerý – je zcela reálně v souladu s vědou možné chápat jako úmyslný jev zapříčiněný moudrým Stvořitelem, který sám je živý? Je představa neřízených, spontánních materiálních procesů, přírodních zákonů a miliónů let jako příčiny života vědečtější, rozumnější, hodnotnější či jakkoliv objektivně prospěšnější pro život našich dětí a naší společnosti? Odpovězme si nyní každý sám za sebe! Bez ohledu na to, k jaké odpovědi každý z nás dospějeme, neměli bychom tuto možnost volby dopřát také ostatním? Autor článku i níže citovaný katolický kněz, pan Marek Vácha, si to rozhodně nemyslí! Ale proč? Mají pro to nějaký rozumný důvod? Domnívám se, že nikoliv.

Je až děsivé, jak se my lidé necháváme opít rohlíkem a jak snadno a ochotně uvěříme tomu, že nějaký soudní spor může za nás vyřešit tak důležitou existenciální otázku, jakou je náš původ, hodnota, smysl a cíl?! Tuto otázku musíme každý zodpovědně řešit sám za sebe! Autor článku se však zřetelně přiklání na stranu těch, kteří by nejraději všem vnutili materialistickou evoluční spekulaci (nikoliv teorii!) o tom, že život je jen fyzika a chemie, že nemá žádný vyšší smysl a cíl, že člověk je jen zvíře, že vše živé se vyvinulo z jednoho či několika málo prapředků apod. S tím však vzdělaní a moudří lidé nemohou souhlasit, minimálně proto, že poctivá věda prostě takto nepostupuje! V USA, které byly vybudovány na protestantské křesťanské tradici, je přeci naprosto v pořádku, že se lidé dozvídají oba pohledy na původ a historii světa – tj. evoluční i stvořitelskou. Nad něčím takovým bychom se prostě neměli vůbec pozastavovat. Autor článku se dále obává, aby počet států, kde se učí oba pohledy, nezačal narůstat. Ale proč? Zřejmě nesouhlasí s možností volby v tak zásadní existenciální otázce, jakou je otázka našeho původu a identity? Nebojí se spíše zastánci evoluce zdrcující argumentační porážky v případě, že by se vyučovaly seriózně oba přístupy na základě dostupných faktů? Domnívám se, že tento strach zde zcela reálně figuruje, ale nesmí se o něm mluvit! Je smutné, že na evropském kontinentě je pravá křesťanská tradice násilně a systematicky likvidována a namísto ní začíná vládnout neo-liberalismus a neo-marxismus, který si libuje v porušování tradičních principů, hranic a vztahů vycházejících z židovsko-křesťanské duchovní tradice a víra v evoluci v tomto boji hraje klíčovou úlohu!

Domnělá historie vesmíru podle evoluční víry.

Autor dále tvrdí, že v USA se vedou bitvy i o to, jaké varianty kreacionismu budou vyučovány a jaké nikoliv. Zde se ale jedná o argument tzv. slaměného panáka. Teorie inteligentního plánu, která se v roce 2005 dostala k soudu v Pennsylvánii, není žádnou variantou kreacionismu, jak mylně usoudil soudní tribunál, nýbrž vpravdě vědeckou teorií, která je v každém ohledu plnohodnotnou alternativou k neo-darwinistické evoluční syntéze. Teorie ID totiž neřeší existenci ani charakter Božského Tvůrce ani žádného jiného inteligentního dizajnéra (např. člověka) a neřeší ani smysl a cíl světa a lidstva, ale zkoumá obecné principy toho, jak nalézat inteligentní příčiny. Otázka inteligentního designu není žádným náboženstvím ani pavědou či pseudovědou, jak mnozí rádi říkají, ale rigorózní teorií, která právoplatně patří do kategorie “věda”. Zajímavé je, že o základní teze teorie ID se opírají ve skutečnosti naprosto všichni experimentální vědci prakticky ve všech vědních oborech, mnozí dokonce, aniž to vědí. Nesmí však o tom nikde veřejně mluvit a už vůbec ne dávat tuto skutečnost do protikladu k evolučním tezím, jinak riskují, že přijdou o práci, o přátele, o granty i o akademickou kariéru! To, že v USA rozhodl Nejvyšší soud, že výuka teorie stvoření ve státních školách je protizákonná, je ve skutečnosti skandální situace vycházející z naprostého nepochopení jádra problému. Je to podobné, jako kdyby Vatikán rozhodl, že se v kostelech nesmí mluvit o stvoření světa v 6+1 pozemských dnech, jak se o něm píše v bibli v 1. knize Mojžíšově … A hádejte co! V podstatě přesně takto se Vatikán před nedávnem rozhodl. Znamená to automaticky, že rozhodl správně? Je Vatikán neomylný? No, mnozí si to myslí. Skutečnost je však taková, že o Písmu svatém to bylo prohlášeno ještě daleko dříve – že je neomylné. Má tedy Vatikán právo říci, že Bůh nestvořil svět v 6+1 pozemských dnech, když nejvyšší lidská Bohem ustanovená autorita Starého Zákona – Mojžíš – vysloveně zapsal, dokonce i do Desatera přikázání, že Bůh stvořil veškerou realitu na nebi i na zemi v 6+1 pozemských dnech? (cituji 4. Boží přikázání: “Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.”) Domnívám se, že nikoliv … ve jménu neo-liberalismu, synkretismu a falešné ekumeny (existuje i pravá ekumena) však došlo k tomu, že vše kontroverzní, vše černo-bílé, vše, co není možné ohnout a otočit dle momentální potřeby, vše, co by vedlo k názorovému střetu a rozdělení PRO Pravdu – je Vatikánem systematicky odstraňováno z katolické teologie a naopak místo toho jsou zaváděny různé Bibli cizí názory a postoje, a to s takovou autoritou a přesvědčením, jako by to bylo Slovo Boží. Vatikán přímo nezakázal víru ve stvoření světa v 6+1 pozemských dnech, ale systematicky ji vytěsňuje, zlehčuje, pozastavuje, přidušuje a stále více ignoruje. Ano, přesně tímto způsobem Vatikán nakládá s teorií stvoření, hlavním pilířem celé židovsko-křesťanské duchovní tradice a víry.

Podobně jako výuka teorie stvoření bude brzy protizákonná i výuka k tradiční rodině, výuka k tradičním rolím muže a ženy, výuka k sexuální čistotě a zdrženlivosti, výuka ke zdraví apod. Až bude protizákonné tyto pravdy vyučovat, jistě se budou psát podobné články ve veřejnoprávních médiích, které budou tvrdit přesně to samé, jako v tomto případě, něco jako: “… ještě že to bylo všechno zakázáno … konečně jsme svobodní od těch starých mýtů a pověr …”. A jen málokdo si všimne, že místo těchto “starých mýtů a pověr” přijala naše společnost “nové, přesněji staro-nové mýty a pověry” akorát s tím rozdílem, že ty nové jsou ve skutečnosti namířeny proti člověku, proti Bohu, proti Božímu řádu a Boží dobré vůli.

Sekce “Téměř polovina Američanů věří kreacionismu”

Vraťme se ale zpět k článku. Neseriózní rétorika autora pokračuje nerušeně dál. Často používané slůvko “kreacionismus” – ismus – je již v samotné struktuře tohoto slova něčím přinejmenším odpudivým, svazujícím, nesprávným a prohnilým. Ale to je ve skutečnosti obrovský omyl a snad přímo úmyslné překrucování. Teorie stvoření není ve skutečnosti otázkou pouze víry, jak se autor zřejmě domnívá. Tato teorie je podpořena ohromným množstvím vědeckých poznatků a teorií, které hovoří silně v její prospěch. Ostatně, v inteligentní původ vesmíru, Země, přírody a člověka nemusíme přece pouze věřit. I obyčejný selský rozum dokáže správně vytušit, že za něčím tak složitým a funkčním, jako je tento svět, příroda nebo lidské tělo, byť je to všechno již značně poškozené vinou člověka, nemůže být nic menšího, než dechberoucí inteligence nadliských rozměrů. Tuto hypotézu je možné vědecky testovat a exaktně prokázat. Ostatně teorie dizajnu a průmyslového řízení se naprosto seriózně vyučuje na předních světových univerzitách již desítky let jako právoplatná věda a není nejmenší pochyb o tom, že to není žádné náboženství ani smyšlená filozofie. Většina lidí to však neví, a tak si naivně myslí, že teorie inteligentního dizajnu je novodobým výmyslem náboženských fanatiků, kteří by chtěli všem plošně vnutit báchorku o stvoření světa v 6 dnech, ale to je omyl! Ve skutečnosti tento názor není ničím jiným, než zákonitým produktem cílených dezinformací, informačního šumu a vyložených lží, které jsou na adresu stvořitelské teorie kydány ve dne v noci nejen v českých médiích a ve školství, ale i v učebnicích, encyklopediích, v hudbě a filmu atd. Ostatně, každý z nás ví, že čím vyšší inteligence, tím méně času spotřebuje na vyřešení daného úkolu. Pokud připustíme myšlenku, že Bůh Bible je nestvořenou a prakticky nekonečnou inteligencí, potom by nás nemělo nijak překvapovat nebo děsit, když nám někdo řekne, že dokázal stvořit celý vesmír za 6 pozemských dní. Např. moderní teorie informace, na které byly vybudovány prakticky veškeré informační a telekomunikační technologie 21. století, hovoří jasně, že kód, jazyk a komunikace jsou vždy bez výjimky produktem mysli – inteligentního návrhu, který nelze žádným způsobem kauzálně odvodit z materiálního nosiče informace – tedy z hmoty či energie. Informace je tedy nemateriální složkou všech technologických a uměleckých děl a také celé přírody i lidského těla. Nelze ji zvážit ani odvodit z hmoty samotné. Inteligentní stvoření světa, přírody a člověka proto není ani v nejmenším JEN VÍROU (nebo dokonce slepou vírou), ale především poctivou vědou, resp. vírou postavenou na vědomostech a faktech. V inteligentní původ světa a života tak mnozí vědci i laici věří nikoliv proto, že by něco nevěděli nebo něčemu nerozuměli, ale naopak proto, že něco konkrétního ví a chápou. Je to o znalostech a nikoliv o neznalostech, jak se nám snaží mnozí zastánci evoluce namluvit. Autor článku z nějakého důvodu chce navodit dojem, že víra je vždy slepá, bez důkazu a že to platí především pro víru v inteligentní stvoření. Je komické a smutné zároveň, že to je ve skutečnosti problém především evoluční teorie! V případě teorie stvoření to však tak není, jak uvidíme dále. Ostatně největší vědci a zakladatelé novověké vědy – Faraday, Maxwell, Boyle, Newton, Pasteur, Pascal a další – věřili v inteligentní stvoření světa v duchu křesťanské tradice, a to celý svůj život a nikdy jim to v jejich vědecké práci nijak nebránilo, ba naopak jejich vědeckou práci jim to usnadňovalo a prohlubovalo!

Autor článku dále tvrdí, že evoluční teorie jsou přijímané napříč celým vědeckým světem. To ale prokazatelně není pravda, i když tzv. vědecký mainstream je pro-evoluční, a to hlavně z toho důvodu, že se ohledně našeho původu na všech státních školách vyučuje jenom a pouze evoluce a milióny let, a to již od 50. let minulého století. Existují ale i tisíce a tisíce špičkových vědců prakticky ve všech vědních oborech, kteří s evolučním pohledem na vznik a historii vesmíru, života a lidstva kategoricky nesouhlasí a v žádném ohledu jim to nebrání vědecky bádat a dosahovat mimořádných vědeckých objevů. Proto dávat za příklad zastánce teorie ID bývalého amerického prezidenta George W. Bushe je vyloženě úsměvné. George W. Bush nebyl, pokud vím, nikdy žádným vědcem a ani se jím nestal na stará kolena. Proč autor článku nezmíní místo toho špičkové světové vědce jako jsou prof. Thaxton, prof. Behe, prof. Berlinski, prof. Lennox, prof. Dembski, prof. Marks, prof. Tour, prof. Jackson a tisíce dalších, kteří teorii ID, potažmo biblickou teorii stvoření, řádně potvrzují dnes a denně reálnými vědeckými měřeními a pozorováními? Je to stále stejná písnička. Říká se tomu standardizovaný text, kdy novináři komentují důležité a ožehavé věci stále stejným způsobem, takže se chápání ani povědomí čtenářů nikdy nezlepší … Je to podobné, jako kdybychom řekli, že evoluční teorie je pravdivá kromě jiného také proto, že jí zastávají významní představitelé EU. To je samozřejmě nesmyslný a zavádějící argument, který nemá s pravdivostí té které teorie naprosto nic společného. I pan profesor i pan prezident i paní uklízečka vedle v kanceláři se mohou mýlit v tom, čemu věří a kam v životě směřují. Ano, i to se stává a věřte, že častěji, než by se mohlo na první pohled zdát.

Autor článku dále pokračuje statistickým argumentem – agentura Gallup údajně ukázala, že 40% Američanů má ryze kreacionistický pohled na původ a historii světa. Dobrá, ale proč autor už nenapíše, co ten ryze kreacionistický pohled vlastně říká. No, rozhodně netvrdí to, co autor článku. Totiž, 40% Američanů ve skutečnosti nevěří tomu, že Bůh stvořil člověka v jeho současné formě, ale že ho stvořil od počátku jako muže a ženu, tedy jako úplného a dokonale fungujícího člověka již od samého začátku, člověka, který se nikdy nevyvíjel z žádného zvířete a nese od počátku Boží Obraz – tedy identitu muže a ženy uvnitř svazku manželského! Je neuvěřitelné, jak autor článku podsouvá čtenářům myšlenku, že 40% Američanů věří tomu, že Bůh stvořil člověka takového, jaký je dnes. Nic takového však není pravda. Hlubších souvislostí a faktů neznalý čtenář, a to je s prominutím většina, to totiž pochopí tak, že Bůh stvořil člověka na počátku světa přesně takového, jako je pan Novák, který bydlí ve vedlejším vchodě 🙂 Tím se ale myslí něco docela jiného. Především to, že Bůh stvořil člověka jako 100% člověka hned od počátku, a nikoliv že se člověk nikdy v žádném ohledu nezměnil! Ne! Kreacionisté vědí, že člověk se změnil dost podstatným způsobem – a sice k horšímu – brzy po svém stvoření, když odmítl laskavou autoritu svého Stvořitele. Bible to nazývá hříchem a pádem do hříchu. A to je dost důležitý rozdíl! Poté autor článku tvrdí, že dalších 30% Američanů také přisuzuje stvoření člověka Bohu, ale nikoliv v jeho aktuální podobě, což prý znamená, že částečně připouští evoluční vývoj. To je ale hluboké nepochopení podstaty problému a čirá mystifikace. Těchto 30% Američanů pouze nepřipouští evoluční vývoj člověka v tom smyslu, jak ho chápal např. Darwin nebo dnes Dawkins apod. Zastánci teorie stvoření ve skutečnosti pouze věří tomu, že na počátku byl člověk tělesně a duševně na mnohem vyšší úrovni než dnes – protože nebyl tak zdegenerovaný, jako my dnes – jinými slovy, byl zdravější, silnější, větší, inteligentnější, s lepší pamětí, s větší schopností chápat a řešit problémy i milovat a odpouštět … což znamená, že do dnešního objektivně horšího stavu postupně zdegeneroval a nikoliv že se vyvinul z nějakého primitivního či snad přímo zvířeckého počátečního stavu. Kreacionisté jinými slovy věří, že na počátku to bylo nejlepší díky Bohu a na konci to bude nejhorší kvůli člověku (jeho zvůli), evolucionisté naopak věří, že na počátku to bylo nejhorší, protože byla evoluce teprve na začátku a že na konci světa to bude nejlepší, díky člověku. Je zde očividně nesmiřitelný konflikt, který se autor článku snaží zlehčit, resp. zamlčet. Toto je ovšem klasická evoluční mystifikace a zamlčování důležitých detailů a rozdílů, aby nemohly být odhaleny fatální chyby evolučního modelu. Autor článku dále píše, že za evoluční teorií, která také zahrnuje několik různých vědeckých variant, stojí jen 22% Američanů. OK, ale proč je tam to slůvko “JEN”. Pročpak nepoužil pan autor toto slůvko také v případě předchozích dvou skupin? Takhle nevypadá poctivá žurnalistika.

V posledním odstavci této sekce je opět lež jako věž. Autor zde tvrdí, že protestanté a ti, kteří chodí do kostela nejméně 1x týdně věří, že Bůh stvořil lidi v jejich současné podobě. Jak jsme si před chvílí vysvětlili, není to tak docela pravda. Tito křesťané nevěří, že Bůh stvořil člověka v jeho současné podobě, ale že i dnes stále neseme Boží Obraz, stále vykazujeme mnohé vlastnosti a schopnosti prvních Bohem stvořených a obdařených lidí. Ti ovšem měli daleko zdravější a silnější těla, bystřejší mysl i paměť a především nebyli poškozeni sobectvím a pýchou, jako my dnes … do tohoto stavu se dostali až poté, a to vlastní vinou. Tak totiž praví Písmo. Autor dále tvrdí, že dle výzkumů lidé s vysokoškolským vzděláním častěji věří teorii evoluce než kreacionismu (opět bychom očekávali, že autor použije rovnocenný název “teorie stvoření” a nikoliv negativně vyznívající slůvko “kreacionismus”. Zdá se však, že je to jeho záměrem.). Osobně se domnívám, že tento jev není způsoben tím, že by vyšší vzdělání dělalo lidi moudřejšími a rozumnějšími, a oni pak proto věřili spíše v evoluci než ve stvoření. Nikoliv, tak to není. Ve skutečnosti vysoké školy patří mezi nejvíce indoktrinující instituce v zemi. Na státních (a dokonce často i na církevních) vysokých školách se totiž vyučuje v drtivém počtu případů oficiálně pouze to, co je v souladu s filozofií naturalismu, evolucionismu, materialismu, ateismu, morálního relativizmu – apod. – není tedy divu, že absolventi vysokých škol zastávají v drtivém počtu případů evoluci. Vždyť vlastně nic jiného na vysoké škole neslyšeli. Není tedy divu, že v ni věří. Kdyby se na vysokých školách seriózně vyučovaly oba přístupy a studenti se učili myslet skutečně kriticky, byl by výsledek tohoto průzkumu nejspíše přesně opačný. Jinými slovy, jak asi mohl dopadnout průzkum společnosti Gallup v otázce našeho původu, když se o teorii stvoření prakticky na žádné vysoké škole studenti nic pravdivého nedozví?! A proč? Odpověď už známe. Je to proto, že je jim systematicky upíráno dozvědět se pravdu o stvoření, jako když matka, která miluje své děti tzv. opičí láskou, si myslí, že pro ně dělá to nejlepší, ale ve skutečnosti jim ubližuje ze všech nejvíce a brání v poznání skutečné lásky! Autor článku jde, žel, také touto cestou.

Sekce “Debata postrádá smyslu, říká Marek Vácha”

V této sekci si autor článku vybírá na pomoc katolického kněze, biologa a přednostu Ústavu etiky 3. lékařské fakulty UK, Marka Orko Váchu. Je to ale poněkud paradoxní výběr, protože pan Vácha kategoricky odmítá, že by Mojžíšovy knihy popisovaly reálné historické události, jmenovitě stvoření světa v 6 pozemských dnech následovaných dnem Božího odpočinutí, který je obsažen přímo v Božím Desateru. Marek Vácha je sice formálně vzdělán v oboru biologie i v oboru katolické teologie, nicméně neuznává biblické texty Starého Zákona jako Bohem inspirovaná svědectví o reálných historických událostech, které se skutečně staly tak, jak Bible popisuje. Vybrat si tedy na pomoc pana Váchu v otázce našeho původu znamená vybrat si člověka, který s pro-evolučním a proti-biblickým autorem článku bude v souladu a požene mu vodu na jeho mlýn. Je to jako kdyby se nějaký žurnalista nesnášející Židy, Romy a Čechy obrátil např. na Adolfa Hitlera s otázkou, co si myslí o Židech, Romech a Češích. Hádejte, jakou odpověď by dostal. Pokud by autor článku chtěl dělat svou práci žurnalisty skutečně dobře, potom by se měl zeptat také vědce a teologa, který zastává výrazně jiné stanovisko s řadou pádných argumentů. Tak se totiž má dělat správná žurnalistika a ne, že si svůj názor nechám přihřát výhradně těmi odborníky, kteří mají na věc téměř identický pohled jako já. To potom není žurnalistika, ale konspirace a manipulace.

Je bez nadsázky zarážející, že představitel katolické církve na veřejnosti tvrdí věci, jaké tvrdí pan Vácha. Například, že není nutné, aby názor na vznik života tak úzce souvisel s náboženskou identitou. Proč by to nemělo být nutné? Vždyť co už více a úžeji souvisí s náboženskou identitou než právě to, jaký je původ života, jmenovitě života lidského? Jestliže obecně život, konkrétně lidský život, nemá svůj absolutní zdroj a umístění v živém Bohu představeném v Písmu svatém – Bibli – potom jakékoliv další hledání náboženské identity absolutně postrádá smysl. Proč by člověk měl chtít dávat svůj život Bohu, pokud by jeho život, potažmo veškerý život, nepocházel ve své podstatě výhradně z Boha? Proč by člověk měl chtít žít s Bohem minutu za minutou, sekundu za sekundou celý svůj život, pokud není Bůh tím jediným, kdo má život sám v sobě, kdo mu dokonale rozumí a ví, kam máme každý z nás v životě dojít? Jakou náboženskou identitu by chtěl pan Vácha odvozovat od evolučních představ o slepém vývoji chemických látek v první živou buňku nebo ze slepého zápasu o přežití, který podle Darwina poté následoval? Jakou náboženskou identitu by nám pan Vácha chtěl představit, pokud ne tu, o které hovoří Mojžíš v prvních kapitolách knihy Genesis: “Neboť Bůh učinil je na počátku jako muže a ženu …”? To se však od pana Váchy zřejmě nedozvíme.

Pan Vácha hned v zápětí pokračuje prohlášením, “že někteří biologové zbytečně tvrdí, že kdo je evolucionista, musí zároveň být ateistou a že někteří křesťané, typicky protestanti a typicky z oblasti takzvaně biblického pásu na jihu USA na to odpovídají, že jsou věřící, a proto tedy vlastně nejsou evolucionisty.” Podle pana Váchy prý proto tato debata postrádá smyslu. Pan Vácha se však mýlí. Pojďme si říci, jak je to ve skutečnosti. Předně, biologové nejsou jedinými vědci, kteří řeší otázku evoluce vs. stvoření, to zaprvé. Dále když někdo o sobě říká, že je evolucionista, mělo by se k tomu ještě dodat, jak konkrétně chápe evoluci – tzn. jestli je z filozofického hlediska naturalistou a materialistou nebo jestli je teistickým evolucionistou nebo jestli je zastáncem teorie staletých dnů nebo teorie mezer nebo kreacionismu staré Země apod. – Víra v evoluci sice v jistém smyslu automaticky spadá pod ateismus, ale ne vždy! A o to právě jde. Právě naturalistická, materialistická evoluce je nejsilnějším motorem ateismu. Pokud tedy někdo vyznává tento typ evoluce, potom je automaticky také ateistou, popř. agnostikem. Ve skutečnosti se však jedná o ateismus, protože agnostik tvrdí, že ultimativní pravdu o Bohu, o původu vesmíru, o smyslu života apod. není možné poznat – jedná se o a-gnosis – tzn. o ne-poznání či ne-poznatelnost, což znamená, že agnostik by neměl zastávat žádnou jednoznačnou pozici, tedy ani naturalistickou evoluci. Pokud ale někdo vyznává naturalistickou evoluci, pak vyznává již určitý typ “poznání”, resp. vyznává určité přesvědčení o původu všech věcí, což je v rozporu s agnosticismem. Pan Vácha by měl tedy své výroky výrazně zpřesnit a pokusit se lépe lokalizovat užší významy použitých slov, protože skutečně určitý typ evoluce spadá automaticky do kategorie ateismus. Další problém je v tom, že zmiňuje protestanty – které katolíci obecně nemají moc v lásce – jako někoho, kdo svou víru ve stvoření dává jako důvod, proč nevěří v evoluci. A hned na to pan Vácha dodává, že celá tato debata postrádá smyslu. Nic není dál od pravdy než toto. Tahle debata má ve skutečnosti ten nehlubší smysl a nejvyšší prioritu v našem životě. Vždyť o čem jiném by už lidé měli spolu diskutovat než o tom, jaký je náš původ, smysl, hodnota a cíl? A jestli někdo zastává určité konkrétní stanovisko, potom by nás nemělo překvapovat, že nezastává zároveň stanovisko přesně opačné. To je přeci v pořádku, ne? Jestliže tedy někdo věří v inteligentní stvoření světa a života Božským Tvůrcem, který jediný může vložit a vložil tvůrčí informaci do hmoty … potom logicky takový člověk nemůže zároveň věřit tomu, že do hmoty žádná tvůrčí informace Božským Tvůrcem vložena nebyla – což je postoj naturalistické, materialistické evoluce. To je mimořádně důležité vědět!

Papež Pius XII.

Pan Vácha dále říká, že Vatikán se z odpůrce Darwinových tezí stal naopak jeho podporovatelem a popisuje krátce tuto historii. Říká, že od poloviny 20. století začal Vatikán měnit svá prohlášení na adresu našeho původu tak, aby se postupně našla společřeč s evoluční teorií. Papež Pius XII. v encyklice Humani generis prý řekl, že katolík může mít na vývoj života řadu názorů. Podle pana Váchy to znamenalo, že pravověrný katolík může být evolucionista nebo i kreacionista. Zde je vidět, že pan Vácha nechápe dost dobře rozdíl mezi evolucionistou a zastáncem biblického stvoření. Pokud hovoříme o svátečním křesťanství, o chození do kostela, přijímání svátostí, chození na zpověď, tak to je v katolické církvi obecně vnímáno jako důkaz pravověrného katolictví. Ale to není pravé křesťanství v duchovním, historickém a biblickém slova smyslu. Pravý křesťan je člověk, který přijímá Pravdu Božích výroků, který podřizuje svou vůli Bohu a ne jen ten, kdo je věrný církvi v lidské rovině nebo její tradici. Věrnost církvi je ale pro katolíka rovna věrnosti Bohu a zde je nutné zdůraznit, že to ale není jedno a totéž. Ve skutečnosti pravověrný křesťan by měl mít v otázce stvoření a evoluce tak jasno, že by měl být schopen důvody pro svoji víru vysvětlit každému, kdo se na ně zeptá. Jestliže věřím v inteligentní, úmyslné stvoření veškerého života podle jeho druhů a zvláštního stvoření člověka k Obrazu Božímu separátně od všech zvířat, což je přesně to, co říká Bible v knize Genesis, tak potom ale zároveň nemohu věřit v neinteligentní, neúmyslné, nerozumné vyvinutí života z neživých chemikálií za milióny let a postupný vývoj všech druhů organismů podle evoluční teorie. Proto tvrzení pana Váchy postrádají smysl a nikoliv debata o stvoření a evoluci, jak on tvrdí.

Pan Vácha pak pokračuje tím, že po papeži Piovi XII. přijala katolická církev na 2. vatikánském koncilu evoluční teorii a prohlásila, že není v rozporu s jejím přesvědčením. No, pokud vatikánský koncil nepřijímá pravdu Písma o stvoření světa, přírody a člověka Bohem v řádu dnů, potom není žádným překvapením, že nevnímá evoluční teorii jako rozporující tvrzení. Je to tak trošku salámová metoda, kdy se nejprve řekne: “Toto může být pravdivé, ale my to nepřijímáme.” Potom se řekne: “Toto může být pravdivé, ale nám už to nevadí.” A potom se řekne: “Toto může být pravdivé, hledáme společnou řeč.” A nakonec se vítězoslavně prohlásí: “Toto je vlastně také pravda.” Takto se ale chovají liberálové, kteří mají ten problém, že nakonec přijmou úplně cokoliv, jen aby si svůj liberalismus mohli zachovat a nic zásadního neměnit.

Papež Jan Pavel II.

Pan Vácha končí tento svůj vstup tvrzením, že papež Jan Pavel II. v roce 1996 uvedl, že Darwinova vývojová teorie je “víc než hypotéza” a že zasluhuje hlouběji zkoumat. Problém je ale v tom, že katolická církev se takto nechová. Ona nezkoumá Darwinovu teorii, ona ji absorbovala do své teologie a nyní ji v jistém smyslu dokonce propaguje jako možné vysvětlení historického vývoje druhů a snad i člověka. Je rozdíl mezi “zkoumat” a “přijmout a šířit”!

Sekce “svět jako film nebo jako fotka”

V další sekci autor článku opět čtenáře neuvěřitelným způsobem mystifikuje. Tvrdí, že kreacionisté mají nad zastánci Darwinových tezí navrch typicky v okamžiku, kdy evoluční teorie zatím nedokáže něco přesvědčivě vysvětlit. To je vyložená lež. Ve skutečnosti kreacionisté mají ve všech klíčových bodech sporu své vlastní vysvětlení a nepotřebují, aby evoluční teorie selhávala. To, že evoluční teorie v mnoha naprosto zásadních ohledech selhala a selhává, je holý fakt, ale to samo o sobě nečiní stvořitelskou teorii pravdivou. Ta je pravdivá i kdyby evoluční teorie neexistovala. To je právě to mylné přesvědčení, které zastánci evoluce šíří v naší společnosti, že kreacionisté jsou pavědci a nerozumí vědě ani přírodě a celá jejich víra stojí jenom na tom, v čem evoluce selhává. To skutečně tak není!

Ilustrace celosvětové potopy za dnů Noeho

Autor dále „nakousává“ téma nezjednodušitelné složitosti živých organismůříká správně, že proto nemohly živé organismy vzniknout vývojem a cestou postupných změn. Jak je ale pro zastánce evoluce typické, nikdy neřeknou proč tomu tak je a co to ta nezjednodušitelná složitost vlastně je. Tak si to řekněme tady a teď. Nezjednodušitelná složitost je vědecky exaktně popsaný jev, který říká v podstatě jednu věc. Aby nějaký systém vykonával určitou specifickou funkci, musí být jeho základní funkční součástky všechny na svém místě, a pokud nejsou, systém tuto specifickou funkci vykonávat nebude. Jinými slovy nezjednodušitelná složitost říká, že systém nemůže své specifické funkce nabývat postupně, po malých krůčcích, ale naopak že dokud není poslední základní funkční součástka na svém správném místě, tak systém bude svou specifickou funkci vykonávat na 0% – tzn. že nebude vůbec fungovat. Příkladem může být např. pastička na myši. Pokud chceme, aby tento systém fungoval jako pastička na myši, musí obsahovat všechny základní funkční součástky, které z ní pastičku na myši vlastně dělají, na svém správném místě. Toto je velice důležité pochopit. Tento argument skutečně vyvrací evoluční tezi o postupném vývoji nezjednodušitelných systémů, protože každý živý systém je v mnoha ohledech nezjednodušitelný.

Podle pana Váchy vidí evolucionisté svět jako film, jehož děj se v čase mění, často velmi radikálně, kdy nové skupiny “herců” přichází a ty staré mizí – a že naopak kreacionisté ho vnímají jako statický, jako fotografií. Zde pan Vácha opět nesděluje pravdu, doslova sděluje nepravdu. Kreacionisté rozhodně svět nevidí jako statický, jako fotografii, to je absurdní pomluva. Kreacionisté naopak vidí svět jako film, ale jako úplně jiný film, než evolucionisté. Právě kreacionisté zastávají názor, že historie světa obsahovala velmi radikální změny, nikoliv však evolučního rázu. Kreacionisté vidí radikální změnu v historii právě ve stvoření v 6 dnech – to byla ta nejradikálnější série změn v historii. Během 1 pozemského týdne Bůh postupuje v tvoření veškeré reality od prázdných prostorů až po hotový vesmír, Slunce, Měsíc, hvězdy, Zemi, oceány, atmosféru, biosféru a člověka. Další radikální změnu v historii vidí kreacionisté v události celosvětové potopy, kdy během 371 dnů zahynulo téměř vše živé na Zemi kvůli lidské zvrácenosti … další radikální změnu v historii vidí kreacionisté v události zmatení jazyků, rozdělení kontinentů a vzniku národů a ras, dále ve velkých migracích národů, dále v Exodu Izraelitů z Egypta, dále v příbězích Abrahama, Izáka a Jákoba, Josefa v Egyptě a dalších a dalších biblických událostech. Rozhodně není pravda, že by evolucionisté byli těmi, kteří vidí historii světa jako film s často radikálními změnami. Nikoliv. Toto si evolucionisté postupně vypůjčili od kreacionistů. Původní představa evoluce za času Darwina byla právě uniformitární – tzn. že historie neobsahovala žádné radikální změny, ale naopak probíhala více méně pozvolně, milióny let. Opět nás pan Vácha mystifikuje.

Proto mě nepřekvapuje, že pan Vácha zastává názor, že kreacionismus – přesněji teorie stvoření – nemá ve školních osnovách co dělat. A proč, pane Vácho? Protože jí nerozumíte a nevěříte v historickou pravdivost Písma svatého? Je to velmi smutné, že z úst představitele církve slyšíme takové názory. Pan Vácha jde dokonce tak daleko, že odmítá stvořitelskou teorii nejen v hodinách biologie, ale také v hodinách náboženství. Zde je opravdu vidět, jak neochotný je pan Vácha o těchto ožehavých otázkách diskutovat, nejraději by snad po vzoru středověké církevní inkvizice zakázal všechno, co nepovolil oficiálně Vatikán. Je to ale správný postoj? Co se ještě musí stát, aby se lidé z historie poučili, že toto není správná cesta. Zakazovat lidem myslet jinak, než jak se nějaký člověk nebo skupina lidí předem domluvili a rozhodli, to je ideologická diktatura jak vyšitá. Nemá být, pane Vácho, církev živým svědkem Boha, v jehož přítomnosti je svoboda, život, láska a vděčnost? Čím uráží nebo poškozuje víra v inteligentní, záměrné, rychlé a nedávné nadpřirozené stvoření světa, přírody a člověka Vatikán, církev, Pána Boha či vědu? Toto je absurdní situace. Církev odmítající historickou událost stvoření? Co bude na řadě dál? Odmítnete potopu, zmatení jazyků, exodus … vzkříšení Ježíše Krista?

Pan Vácha říká, že stvořitelská teorie nemá s vědou nic společného, ale to je lež. Naopak, věda hovoří v mnoha ohledech jednoznačně pro inteligentní stvoření. To ale pan Vácha nechce vidět a ani jako představitel církve není ochoten si v této oblasti doplnit potřebné znalosti a rozhled. Stvořitelská teorie skutečně není to, za co ji pan Vácha vydává a stejně tak ani evoluční teorie není tím, za co ji pan Vácha považuje, soudě podle jeho vlastních slov.

Pojďme dále.

Pan Vácha se v dalších svých výrocích dotýká velice závažné skutečnosti, a tím je povaha biblických textů Starého zákona a otázka biblické hermeneutiky. Z pohledu Vatikánem zásadně změněné katolické teologie oproti původní židovsko-křesťanské tradici totiž skutečně stvořitelská teorie vyznívá jako naprostý blud. Avšak z pozice tradiční židovsko-křesťanské tradice rané křesťanské církve za dob apoštolů Jana, Petra a Pavla je stvořitelská teorie z 1. knihy Mojžíšovy samozřejmou pravdou a pilířem celé křesťanské víry. Pan Vácha je však evidentně zastáncem a propagátorem moderní, přesněji post-moderní a post-faktické katolické teologie založené na tzv. historicko-kritické metodě výkladu Písma. Tato metoda totiž tvrdí, že Písmo nesděluje historické pravdy, nýbrž pouze duchovní obrazy a metafory a že každý text Písma je nutné interpretovat především jako dobovou záležitost pisatelů a nikoliv univerzálně platnou a historicky přesnou skutečnost. Není tedy žádným překvapením, že pan Vácha hned v další větě tvrdí, že první knihy Starého zákona nejsou historickým popisem událostí, ale pestrou směsí různých žánrů. Domnívám se, že se pan Vácha mýlí a že ve skutečnosti to jsou jeho výroky, které vykazují pestrou směs různých žánrů. Neexistuje žádný pravověrný ortodoxní rabín, který by se odvážil tvrdit, že Mojžíšovy knihy nepopisují reálné historické události. Toto by v ortodoxním židovství, ortodoxním islámu a biblickém křesťanství bylo považováno za herezi maxima, tedy naprosté protiřečení Božímu Slovu.

Muzeum Stvoření (Creation Museum) v Kentucky, USA.

Hned na to se pan Vácha vyjadřuje k Muzeu Stvoření, které on nepřesně pojmenoval jako muzeum kreacionismu. Je smutné, že pan Vácha si ani nedal tu práci, aby správně napsal název tohoto muzea. Evidentně je to ale úmysl. A nejen to, zřejmě si ještě popletl Muzeum Stvoření s Muzeem Ark Encounter, která jsou od sebe vzdálena přibližně 70 km jižně od Cincinnatti. Píše totiž, že v budově tvaru Noemovy archy má expozice návštěvníky provést časem – od stvoření až po Kristův návrat. To je ale právě přesně expozice v Muzeu Stvoření (Creation Museum), které je od muzea Ark Encounter vzdáleno cca 70 km na sever a nemá žádný tvar Noemovy archy, ale jedná se o trojkřídlou budovu typu hangár. Možná by bylo dobré, kdyby si pan Vácha do těchto míst osobně zajel a doplnil si chybějící informace. Já jsem v těchto muzeích byl osobně již 3x v posledních letech a mohu zodpovědně říci, že jsem v nich nenalezl ani jedinou věc, která by byla v rozporu s reálnou vědou či biblí! Pan Vácha dále píše, že expozice Muzea Stvoření rozporuje teorii evoluce a prezentuje třeba to, jak lidé kdysi na Zemi žili společně s dinosaury. Ano, pane Vácho, toto je řádně vědecky zdokumentovaný fakt. Existují desítky reálných archeologických, literárních a paleontologických nálezů z celého světa, které přesvědčivě dokládají, že lidé a dinosauři žili vždy společně, a to od samého počátku stvoření.

Ukázka z vnitřní expozice Muzea Stvoření. Sktečně world-class exhibition.

Sekce Lochneska a wawelský drak

Autor článku dále píše, že v Evropě podobná vzdělávací instituce ani silné prokreacionistické lobby neexistují, ale že se problémy ohledně kreacionismu ve vzdělávání nevyhnuly ani Evropské unii. Skutečnost je taková, že v Evropě existuje několik vzdělávacích institucí, které se snaží teorii stvoření a teorii ID představovat široké odborné i laické veřejnosti. Problém je ale v tom, že veřejnoprávní média v EU informace o těchto institucích a jejích vzdělávacích programech nezveřejňují, ale naopak cílevědomě zamlčují a potlačují. Takové instituce existují ve Švýcarsku, Německu, Polsku, Velké Británii, ve Španělsku, v Čechách i na Slovensku. Některé z nich sice nemají podobu těch amerických, ale jsou zcela legitimní snahou otevírat seriózní dialog na toto důležité téma. 

Autor dále říká, že v roce 2006 prohlásil polský náměstek ministra školství Miroslaw Orzechowski, že teorie evoluce je lež, která se stále učí v polských školách a dodává, že polský ministr školství Roman Giertych na jeho výrok odpověděl tím, že se evoluce bude učit tak dlouho, dokud ji bude většina vědců v zemi podporovat. Opět jsme u principu většinové podpory. Jenže takto skutečná věda nepracuje. Většinová podpora není automaticky důkazem správnosti. Může být docela dobře důkazem plošné indoktrinace mnoha generací vědců jednou a tou samou filozofií, kterou se ani neodvažují jakkoliv blíže prozkoumat, protože jsou rádi, že mají práci, přátele, kariéru a prestiž. 

Je zajímavé, že otec polského ministra školství Romana Giertycha je populační genetik a bývalý poslanec Evropského parlamentu, prof. Maciej Giertych, který patří k silným odpůrcům evoluce. Autor článku však zapomněl dodat důležitou informaci! Pan profesor Giertych patří k silným odpůrcům evoluce nikoliv primárně z náboženských, ale z vědeckých důvodů. Jako populační genetik zjistil, že ani jediný výsledek výzkumu na poli populační genetiky nepotvrdil základní evoluční tezi o postupném nárůstu genetické informace a z toho vyplývajícího vzniku nových orgánů a druhových kategorií. Naopak všechny tyto výzkumy potvrdily, že v čase dochází k úbytku genetické informace ve všech populacích všech organismů. To ovšem znamená, že evoluce neexistuje, protože nemůže probíhat a jelikož neprobíhá nyní, lze zcela oprávněně předpokládat, že neprobíhala ani v minulosti. Autor článku tyto důležité informace českému čtenáři samozřejmě neřekne, protože by tím vyšlo najevo, že jeho článek je tendenční, jednostranně vedený žurnalistický pahýl. Místo toho ale hned pana profesora Giertycha zesměšňuje prohlášením, že kreacionismus obhajoval tvrzením, že v každé kultuře existují určité indikace, že lidé na Zemi žili společně s dinosaury, příkladem mají podle něj být třeba legendy o lochnesské příšeře nebo o wawelském drakovi z Krakova. Jsem si jist, že to není všechno, co pan profesor Giertych řekl. Ale stačí to na to, aby si laický čtenář začal o panu profesorovi myslet, že je na hlavu. Legendy samozřejmě existují a nejen tyto dvě. Jsou jich desítky až stovky po celém světě. Kromě legend však existují reálné archeologické nálezy – sošky, vázy, předměty denní potřeby, výzdoby starověkých chrámů, zprávy z různých starověkých kronik, ústní tradice v mnoha národech světa apod. K detailnímu popisu těchto nálezů bychom ale potřebovali minimálně dalších 20 stran. To ale autor článku opět taktně zamlčel.

Píše dále, že v roce 2005 chtěla nizozemská ministryně školství Maria van der Hoevernová stimulovat akademickou debatu tím, že se do ní pokusila začlenit již zmiňovanou teorii inteligentního plánu. Po námitkách vědců a protestech ze strany veřejnosti se ale rozhodla plánovanou vědeckou konferenci na toto téma zrušit. Tím se autor článku opět pokouší navodit pocit, že teorie ID, potažmo teorie stvoření, jsou nesmyslné pavědecké teorie, které nemají v Evropě co pohledávat. Jenže pravda je ve skutečnosti někde jinde. Paní ministryně se neměla bát těchto nepřátel dialogu a nepřátel vědeckého pokroku a svobody slova a plánovanou konferenci měla uskutečnit. Problém je v tom, že Holandsko je zemí velmi povolených mravů a obecně je zemí silně vyhraněnou proti křesťanství. Není tedy divu, že reagovala ve strachu tímto způsobem. Dost podobně reagovalo i vydavatelství Academia (vydavatelství České akademie věd), když dostala nabídku k vydání vynikající vědecké publikace prof. Thaxtona, prof. Bradleye a prof. Olsona – Tajemství vzniku života. Ze strachu z početnější pro-evoluční části akademické obce tuto nabídku raději odmítla. Tyto příklady zkrátka nemají naprosto žádnou vypovídací hodnotu a jedná se tedy o falešnou argumentaci.

prof. Charles Thaxton

Autor dále pokračuje zmínkou o konferenci na téma Darwin a Design v roce 2005. Doslova píše: “Podobná událost propagující kreacionismus se nevyhnula české metropoli. V říjnu roku 2005 americký vědec, který pár let před tím působil jako hostující profesor na Karlově univerzitě, Charles Thaxton, v Praze uspořádal konferenci „Darwin a design: Výzva pro vědu 21. století“, kde se sešlo na 700 účastníků z 18 států.” Autor článku opět zamlčuje důležitá fakta týkající se této mimořádné konference. Předně, seznam přednášejících byl na světové úrovni. Dr. Jonathan Wells – University of California, Berkeley, prof. John C. Lennox – Oxford University, prof. Charles Thaxton – Iowa State University  (předtím Univerzita Karlova Praha), Dr. Stephen C. Meyer – Cambridge University (hovořil v Událostech ČT) a prof. Michael Behe – University of Pennsylvania. Předseda Akademie věd ČR, Václav Pačes, který patřil k pozvaným, řekl tehdy pro ČTK, že konferenci považuje za zbytečnou. Podle Pačesa je Michel Behe výborný biochemik. „Nyní ale tvrdí, že nelze vysvětlit vznik života jinak než inteligentním designem nějaké vyšší bytosti,“ uvedl šéf Akademie věd pro ČTK. Poté ještě poznamenal: “To, že ještě nedovedeme vysvětlit původ života na Zemi, ještě neznamená, že tady je nějaký Bůh, který to stvořil”. Zde opět vidíme typický přístup evolučně a materialisticky uvažujících vědců. Je zarážející, že ani předseda AVČR tehdy neměl jasno v tom, jaké má materialismus principiální omezení a že věc nestojí tak, že “ještě nedovedeme vysvětlit materialisticky původ života na Zemi”, ale že to nepůjde nikdy, protože život je založen na vysoce specifikovaných a chráněných informacích, které v principu nelze odvodit z hmoty a energie, resp. z jejích vlastností. Pan předseda Pačes tehdy měl místo toho konferenci navštívit a tato fakta by se tam dozvěděl včetně mnoha dalších detailů, pro které zde teď není prostor. Podobně odmítli konferenci navštívit i další známí vědci – např. matematik a šéfredaktor časopisu Vesmír, pan Ivan Havel, či astrofyzik Jiří Grygar. Opět je neuvěřitelně paradoxní, že právě tito dva pánové se do teorie ID, potažmo teorie stvoření strefují řadu let, co jim síly stačí, přitom ve svých odmítavých a velice často zesměšňujících projevech na adresu teorie ID a biblického stvoření projevují základní neznalosti těchto konceptů. Konferenci Darwin a Design provázela ještě jedna nemilá skutečnost. V některých českých médiích – např. v týdeníku Respekt – vyšly hanobící, zesměšňující a neuvěřitelně nepravdivé články a komentáře právě na adresu této konference, ale ani jediný článek, který by o této konferenci informoval slušně a pravdivě. Můžete si tuto informaci ověřit. Toto je ale typická strategie zastánců evoluce a materialismu – zamlčování důležitých faktů, polopravdy, překrucování málo známých faktů, vytrhávání z kontextu, zesměšňování a zpochybňování zastánců stvořitelské teorie atd.

Za solidní jednání bychom mohli považovat to, kdyby vědci z ČSAV tehdy konferenci nebojkotovali, ale naopak navštívili a věcně reagovali na předkládaná nová fakta a souvislosti. Kdyby se jim touto čestnou a rovnou cestou podařilo odhalit nějaký konkrétní podvod či mystifikaci ze strany zastánců stvořitelské teorie a tuto pak slušným, ale jasným způsobem okomentovat a uvést na pravou míru, neřekl bych na to ani slovo. To se však nestalo ani náznakem. Stal se přesný opak. Čeští vědci se bez dostatečných znalostí v těchto otázkách odhodlali k organizovanému bojkotu a výsměchu a ochotně se připojila i česká média, ostatně jako obvykle a jako i v tomto případě! 

Další věc, nad kterou se autor pohoršuje, jsou letos představené školní osnovy, které mají začít v roce 2022 platit ve Walesu ve Velké Británii, a to pro žáky prvního stupně základních škol. Podle britských vědců a vědeckých organizací, které je napadly otevřeným dopisem, totiž nové plány výuky vynechávají evoluci a zároveň explicitně nezakazují učení kreacionismu. „Je důležité, aby děti ve Walesu nebyly vystaveny pseudovědeckým doktrínám maskujícím se jako věda,“ vzkazují vědci. Autor článku ale opět neuvádí o jaké vědce se jedná. Pokud materialista a ateista vzkazuje, aby děti nebyly vystaveny biblické stvořitelské teorii, pak je to směšný argument, protože on ani nic jiného vzkázat nemůže. To ale nemá nic společného s vědou. Kdyby vědu mohli dělat pouze ateisté a materialisté, potom by všichni vědci věřící ve stvoření museli být mimořádně neúspěšní ve své vědecké kariéře. Většinou je to právě naopak. Jinými slovy, experimentální věda zkoumá fungování materiální reality dnes a denně, hledá a prověřuje přírodní zákony a ověřuje své hypotézy a teorie o současném fungování světa! Otázka původu a historie však není doménou experimentální vědy, protože je to otázka jednorázových neopakovatelných minulých událostí a možné různé filozofické interpretaci dochovaných pozůstatků těchto událostí. Zkrátka, pokud nějaký vědec vzkazuje, že teorie stvoření popř. teorie ID je pseudovědecká doktrína maskující se jako věda, potom by měl toto své tvrzení řádně zdůvodnit a nechovat se jako politik, který jen něco plácne a zmizí. Nejdůležitější na celé této věci je však to, že LIDÉ OBECNĚ NECHTĚJÍ DOVOLIT VŮBEC I JEN OTEVŘÍT VEŘEJNOU DISKUSI NA TOTO TÉMA, NATOŽ TYTO VĚCI ZPŘÍSTUPNIT NAŠIM DĚTEM. Přátelé, zcela reálně se opět smráká na další ideologickou totalitu evoluce a materialismu. Je to vážná situace, protože svoboda slova je nenahraditelným pilířem svobodné a prosperující společnosti, kterou už dávno nejsme!

Sekce Evropané se přiklánějí k evoluci

V poslední sekci svého článku se autor snaží čtenáře přesvědčit, že většina vzdělané Evropy se přiklání k teorii evoluce. Opět samotná čísla neříkají nic. Autor nám zde znovu zamlčuje důležité skutečnosti. Např. proč je v některých zemích EU dle průzkumu společnosti Ipsos pro agenturu Reuters z roku 2011 nadpoloviční většina lidí pro evoluci – 68% Švédů, 65% Němců nebo 61% Belgičanů? Má to řadu příčin, ale ani jedna z těchto příčin není domnělá pravdivost evoluční teorie. Tato vysoká čísla jsou výsledkem dlouhodobého materialistického, sekulárního, konzumního způsobu života v těchto zemích, to nemá nic společného s vědeckou pravdivostí evoluční teorie. Jak jsme si již na začátku řekli, prakticky všechny střední a vysoké školy v EU již desítky let učí výhradně evoluční, materialistický světonázor. Není tedy divu, že se k němu tolik lidí přiklání. Jak se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Skutečně, není divu, že v evoluci tolik lidí věří, když ještě neslyšeli solidní vědeckou kritiku a vědecké argumenty pro inteligentní a úmyslné stvoření! Kdyby se ve školách svobodně učily oba přístupy a byly žákům a studentům řádně a nestraně představeny a porovnány, jistě by výsledky těchto průzkumů dopadly jinak, např. jako v USA, kde se na mnoha místech učí oba přístupy. Je to podobná situace, jako kdybychom argumentovali, že 65% Němců souhlasila v roce 1939 s Hitlerovými argumenty a nacistickou ideologií. V tehdejší době to bylo přeci to hlavní, co v Německu dominovalo a čemu se museli lidé podřídit, jinak jim šlo o všechno. Můžeme jen spekulovat, ale je dost dobře možné, že značná část lidí v EU, kteří se hlásí k evoluční teorii, se k ní hlásí jenom proto, že je přesvědčena o tom, že díky evolučním názorům a vizím se nám v Evropě žije tak dobře … a o to samozřejmě nechtějí v žádném případě přijít. Je to zkrátka nejvíce omílaný, nejčastěji zmiňovaný, nejčastěji vnucovaný a vyzdvihovaný a oslavovaný názor na původ vesmíru, života a člověka … a očekávat od obyčejných lidí nebo naopak od lidí kariérně a ideologicky zainteresovaných, že budou svobodně nesouhlasit s většinovým názorem, je velice naivní. V každém případě tento statistický argument autora článku je naprosto irelevantní.

Nakonec se autor článku vítězoslavně nadechuje a zmiňuje rezoluci Rady Evropy č. 1570 z roku 2007. Doslova píše: “V roce 2007 vydala Rada Evropy rezoluci, ve které uvádí, že všechny členské státy „jsou rozhodně proti výuce kreacionismu jako vědecké disciplíny na stejné úrovni s teorií evoluce a nesouhlasí s prezentací kreacionistických myšlenek v jakémkoli jiném oboru než v náboženství“. Ano, tato rezoluce byla skutečně oficiálně schválena a rozeslána na všechna ministerstva školství a akademie věd členských států, včetně České republiky. Tato rezoluce však naprosto pošlapává základní principy demokracie a svobody slova. Je to neuvěřitelně vulgární, diktaturním a hanobícím stylem sestavená rezoluce, která je postavena na lžích a polopravdách o teorii stvoření i teorii ID. Je smutné, že část vědecké komunity přiklánějící se k evoluci a materialismu, sáhla místo slušné, poctivé a věcné diskuse na vědecké úrovni k politickým a úředním formám nátlaku a pokouší se veškerou opozici evoluční doktríně zlikvidovat jakýmkoliv způsobem, který je k dispozici.

Charles Darwin

Na závěr zmiňuje autor samotného Darwina a říká doslova: Darwin, který stál na úplném počátku tohoto sporu, měl až do své smrti v dubnu roku 1882 o vztahu mezi evolucí a kreacionismem jasno. O stvoření světa Bohem nepochyboval, tvrdil však, že „na počátku vdechnul život do několika forem života, možná jen do jedné“. Je to smutné, ale ani na konci článku nám autor nesděluje pravdu. Darwin, prosím pěkně, nestál na úplném počátku tohoto sporu. Počátek tohoto sporu byl dávno předtím, než se Darwin narodil. Již za starověkého Řecka se vedly diskuse o evoluci a stvoření. Staří Egypťané a Izraelité byli ve sporu evoluce vs. stvoření. Podobně i za Mojžíše či Abraháma. Lidé po celou historii a ve všech národech a kulturách naráželi na tento nesmiřitelný konflikt a snažili se pochopit svět a to jak vznikl. Darwin rozhodně nebyl prvním, kdo se tomuto tématu věnoval. Zadruhé, Darwin neměl o vztahu mezi evolucí a kreací (nikoliv kreacionismem) jasno. DARWIN byl až do své smrti v řadě věcí pln pochybností, DOKONCE SÁM ŘÍKAL, ŽE KDYBY DOKÁZAL NĚJAKÝ VĚDEC, ŽE NĚJAKÝ ORGÁN ČI FUNKCE NEMŮŽE VZNIKNOUT SÉRIÍ MALÝCH POSTUPNÝCH KROKŮ, POTOM BY SE CELÁ JEHO TEORIE ZHROUTILA. Stejně tak si Darwin nebyl zcela jistý tím, že je fosilní záznam neúplný, ale chtěl tomu věřit, jinak by jeho teorie padla. Darwin byl také značně rozpolcen v době, kdy pochovával své 3. dítě zemřelé v raném věku na vážnou chorobu a bojoval s realitou nemocí, degenerace a smrti. Darwin však obviňoval Boha z toho, že není takový, jak Ho představuje Bible, ale že je naopak lhostejný a krutý. Pro Darwina to tedy nebyly především vědecké argumenty, co ho nutilo odmítat stvoření, protože argumentů pro evoluci od bakterií k člověku měl naprosto mizivé množství, ale především argumenty etické, vztahové a existenciální. Proč? Jednoduše proto, že tento spor je v jádru náboženský, etický a existenciální. Není to spor mezi vědou a vírou, ale mezi vírou a vírou – mezi vírou v evoluci a vírou ve stvoření (potažmo Stvořitele).

Na závěr původního článku na stránkách ČT24 jsou uvedena některá – údajná – fakta. Původní texty jsou vyznačeny modře – naše reakce a uvedení faktů na pravou míru je vyznačena klasickou černou barvou.

ÚDAJNÁ FAKTA DLE ČT24

Evoluční teorie:

  • Klasická Darwinova teorie: organismy se vyvíjejí a mění postupně tak, jak se přizpůsobují změněným podmínkám. Přežijí jenom ti jedinci, kteří se dokážou nejlépe adaptovat, ostatní zahynou. Nejúčelnější uzpůsobení pak v populaci pomalu, generaci po generaci, převládnou – až vznikne nový druh.
  • Teorie přerušované rovnováhy neboli skoků: Američtí vědci Niles Eldredge a Stephen Jay Gould ve své teorii zveřejněné v roce 1972 tvrdí, že evoluce neprobíhala plynule, ale ve skocích. Dlouhá období relativního klidu střídala poměrně krátká, ale bouřlivá období, kdy se rychle formovalo mnoho druhů a ekosystémů najednou.
  • Teorie sobeckého genu: Podle britského biologa Richarda Dawkinse jsou hybateli evoluce geny, jejichž cílem je se replikovat. Organismy jednotlivých druhů jsou jen schránkami, které si geny a jejich soubory přizpůsobují ke svému dalšímu přežití. Teorie, publikovaná v roce 1976, tedy nepovažuje za základní evoluční jednotku druh, populaci ani jedince, ale gen.
  • Teorie zamrzlé plasticity: Podle teze českého vědce Jaroslava Flégra je naprostá většina druhů evolučně „zamrzlá“ a reaguje na změnu prostředí jen bezprostředně po svém vzniku. Čím více se vlastnosti daného druhu odchylují od původního stavu, tím větší kladou odpor, až v určitém momentu přestanou na tlak prostředí odpovídat.

SKUTEČNÁ FAKTA DLE GENESISERA.CZ:

Evoluční hypotézy a teorie, evolucionismus:

  • Klasická Darwinova teorie: organismy se vyvíjejí a mění postupně tak, jak se přizpůsobují změněným podmínkám. (Měnící se okolní podmínky dnes prokazatelně nikde nezpůsobují zásadní změny v organismech, jak se Darwin domníval. Navíc hypotéza miliónů let je v principu netestovatelná.) Přežijí jenom ti jedinci, kteří se dokážou nejlépe adaptovat, ostatní zahynou. (Přežívá mnohem víc jedinců, než ti nejlépe adaptovaní. Přežívání je otázkou daleko složitější, než si Darwin myslel. Ve skutečnosti přežívají i hůře adaptovaní než nejlépe. ) Nejúčelnější uzpůsobení pak v populaci pomalu, generaci po generaci, převládnou – až vznikne nový druh. (Tato představa je pouhou hypotézou, navíc velmi nepřesně vyjádřenou. Novým druhem se zde nemyslí makro-změna ve smyslu od jednobuněčných k mnohobuněčným, od ryb k obojživelníkům a plazům, od zvířat k člověku apod. Účelnost uzpůsobení je velice nepřesné tvrzení. Spíše by se mělo říci, že v populaci přežijí snázeji ti jedinci, kteří jsou nejméně zdegenerovaní. Žel, v každé generaci se rodí noví jedinci, kteří mají vždy nové, unikátní variace znaků příslušející danému druhu, ale také řadu defektů a chorob a ti také často přežívají.)
  • Hypotéza přerušované rovnováhy neboli skoků: Američtí vědci Niles Eldredge a Stephen Jay Gould ve své teorii zveřejněné v roce 1972 tvrdí, že evoluce neprobíhala plynule, ale ve skocích. (Pak by se ale nemělo mluvit o evoluci.) Dlouhá období relativního klidu střídala poměrně krátká, ale bouřlivá období, kdy se rychle formovalo mnoho druhů a ekosystémů najednou. (Zajímavá hypotéza, ale dosud nebyla nikde v reálné přírodě přímo pozorována. Rychlé formování druhů a ekosystémů najednou nemohlo v principu proběhnout ex nihilo – tj. z ničeho. Stabilita základních druhových kategorií v čase je nejlépe ověřeným faktem v biologických vědách.)
  • Hypotéza sobeckého genu: Podle britského biologa Richarda Dawkinse jsou hybateli evoluce geny, jejichž cílem je se replikovat. (Tato hypotéza je na úrovni sci-fi, s reálnou vědou nemá nic společného.) Organismy jednotlivých druhů jsou jen schránkami, které si geny a jejich soubory přizpůsobují ke svému dalšímu přežití. (Vztah mezi tělem a genomem se netýká pouze přežití a jakékoliv přizpůsobování má své principiální hranice, které není možné překročit.) Teorie, publikovaná v roce 1976, tedy nepovažuje za základní evoluční jednotku druh, populaci ani jedince, ale gen. (Ve skutečnosti se nejedná o teorii, ale o hypotézu.)
  • Teorie zamrzlé plasticity: Podle teze českého vědce Jaroslava Flégra je naprostá většina druhů evolučně „zamrzlá“ a reaguje na změnu prostředí jen bezprostředně po svém vzniku. Čím více se vlastnosti daného druhu odchylují od původního stavu, tím větší kladou odpor, až v určitém momentu přestanou na tlak prostředí odpovídat. (S tímto pohledem na určitý druh proměnlivosti přírody by se dalo v zásadě souhlasit s tím rozdílem, že nové druhy mohou v období „plasticity“ vznikat pouze v rámci základních druhových kategorií, které ale už takto nevznikly a vzniknout nemohou, a to z principiálních důvodů souvsejících s nemožností vzniku specifikované kódované informace přirozenými materiálními procesy z materiálního nosiče informace. Všechny základní druhové kategorie byly inteligentně navrženy a stvořeny. Poté nastalo období diverzifikace, avšak příslušnost k základním druhovým kategoriím a základní pozice v ekosystémech zůstala po celou historii zachována.)

ÚDAJNÁ FAKTA DLE ČT24

Teorie stvoření, kreacionismus:

  • Ortodoxní kreacionisté soudí, že Země, člověk a také ostatní organismy byly stvořeny asi před šesti tisíci lety v šesti dnech Bohem, a to přímo a v současné podobě. Popisem těchto událostí má být biblická kniha Genesis.
  • Teorie inteligentního plánu či designu, která se zrodila koncem 80. let 20. století v USA, částečně připouští evoluci. Ovšem některé aspekty přírody jsou podle ní tak složité, že je nelze vysvětlit pouhými fyzikálními zákony. Onou silou, která přírodní vývoj přinejmenším nastartovala a udává mu obecný směr, je „inteligentní designér“. Tuto teorii zastává třeba bývalý americký prezident George W. Bush.

SKUTEČNÁ FAKTA

Stvořitelské hypotézy a teorie, kreacionismus:

  • Stvořitelská teorie (kreacionismus) mladé Země: je založena na důvěře v historickou pravdivost biblických textů Mojžíšových knih. Kromě jiného se věří, že Země, veškerý viditelný vesmír, Slunce, Měsíc, veškerá živá i neživá příroda a člověk (muž i žena) byli stvořeni přibližně před šesti tisíci lety (na základě biblických rodokmenů od Adama po Krista), a to ve velmi krátké době – v průběhu 1 pozemského týdne – tj. v 6+1 pozemských dnech. Stvoření veškerenstva neprobíhalo materiálními, přirozenými procesy (ty by trvaly velmi dlouho), ale nemateriálními informačními a komunikačními (nad-přírodními, nad-přirozenými) procesy popisovanými v Bibli jako „Bůh řekl …“. Čím vyšší inteligence, tím méně času, prostoru, informace a hmoty spotřebuje na dosažení extrémně náročných a komplexních výsledků. Svět nebyl stvořen ve stavu, v jakém je dnes. Na počátku byl svět nejlepší – jako když vyjede nové auto z továrny – nebo když se narodí zdravé dítě. Na konci světa bude svět nejhorší – vinou člověka a jeho špatného zachází nejen se stvořením ale i se Slovem Božím. Celá historie tohoto světa podléhá biblickému schématu –> 1) STVOŘENÍ: Dokonalé stvoření, dokonalý vztah, dokonalý život z rukou dokonalého Stvořitele 2) PÁD: Iracionální odmítnutí Bohem stvořené a požehnané dokonalosti, narušené vztahy, narušený život plný strachu, nedůvěry, nevděčnosti, zlosti, sobeckosti, pýchy, lhostejnosti atd. , narušené životní prostředí, narušená strava, narušené tělo i mysl, příchod smrti, chorob, soupeření, násilí na svět. 3) OBNOVA: Bůh vstupuje do dějin a usiluje o získání srdce lidského rodu. Uzdravuje nejprve to nejdůležitější – vztahy, postoje, hodnoty, myšlení a komunikaci. A skrze to potom vše ostatní. Svět se nazdržitelně rozpadá a není v lidských silách to změnit. Popisem těchto událostí a principů se zabývá Bible a zvláště Mojžíšovy knihy a zvláště 1. kniha Mojžíšova zvaná Genesis.
  • Teorie inteligentního plánu či designu je výsledkem rozsáhlé mezinárodní spolupráce mnoha vědců průkopníků z mnoha vědních oborů, kteří na základě reálných měření a pozorování dospěli k závěru, že zdrojem řádu, funkčnosti a složitosti světa nemohou být neřízené, neplánované, neúmyslné materiální procesy, tedy evoluce. Toto zjištění šlo ruku v ruce se základními postuláty moderní vědy o informacích, která je základem všech informačních technologií současnosti. Teorie ID hovoří o tzv. nezjednodušitelné složitosti, která nemůže být v principu výsledkem postupného neplánovaného vývoje, ale pouze a výhradně výsledkem vědomého konstrukčního plánu a tvůrčí činnosti cílevědomé inteligence, která systém sestavila s vidinou konkrétního cíle a funkce. Teorie ID netvrdí, že všechny složité systémy jsou automaticky vždy produktem inteligentního návrhu, ale že nezjednodušitelně složité, specificky složité a funkční systémy a také kódované zprávy jsou vždy výsledkem inteligentního, úmyslného návrhu cílevědomé inteligence. Fyzikálními zákony totiž nelze vysvětlit podobu světa ani většinu procesů, které se ve světě odehrávají, protože přírodní zákony vyjadřují ve skutečnosti pouze určité pravidelnosti ve vztazích a vlastnostech materiálních objektů, avšak jedinečné, neopakovatelné procesy a události, jejich podobu, načasování a smysl vysvětlit nedokážou. Teorie ID uznává zjevnou realitu přirozeného výběru, avšak podobně jako stvořitelská teorie mladé Země, vychází výhradně z reálných pozorování a měření, která říkají, že přirozený výběr může pouze odstranit to, co již existuje anebo může pouze přežít to, co již existuje – přirozený výběr zkrátka není tvůrčím procesem v žádném ohledu. Tuto teorii zastávají tisíce a tisíce špičkových světových vědců prakticky ve všech vědních oborech.

Byly bychom rádi, pokud by Česká televize byla ochotna uvést dodatečně tyto skutečnosti na pravou míru a informovala tak českou veřejnost o lžích, které ve svém článku zveřejnila a o pravdách, které překroutila nebo zamlčela.

Mgr. Libor Votoček, genesisera.cz, prosinec 2019

Vychází skvělý vzdělávací projekt ACHILLOVY PATY EVOLUCE

Vážení přátelé a příznivci otázky našeho původu,

v těchto dnech přinášíme na český a slovenský trh dlouho očekávaný osvětový a vzdělávací projekt s prozaickým názvem Achillovy paty evoluce. Jak již samotný název napovídá, řeč bude o evoluci a především o tzv. vědeckých důkazech hovořících v její prospěch. Je evoluční teorie skutečně pravdou o našem původu a historii? Jedná se opravdu o vědecky nejpřesnější a nejlépe zdokumentovaný pohled na náš původ? Jak vznikl vesmír, Země, příroda i člověk? Jsme velkolepým dílem moudrého Stvořitele nebo je naším otcem evoluce – pouhá náhoda, přírodní zákony a nepředstavitelná množství času?

Projekt Achillovy paty evoluce byl vytvořen v roce 2014 mezinárodní vzdělávací křesťanskou společností Creation Ministries International (CMI) a spolupracovalo na ní více než 20 univerzitních profesorů a vědců z mnoha prestižních světových vědeckých pracovišť. Projekt sestává z celovečerního filmu na DVD – doprovodné studijní brožurky a více než 300 stránkové odborné publikace se stejnojmenným názvem. V současné době vychází DVD a doprovodná studijní brožurka. Odborná publikace bude k dispozici začátkem příštího roku.

Jen málokteré téma je opředeno tolika otázkami a nedorozuměními, jako otázka evoluce a miliónů let. Mnoho lidí je dodnes přesvědčeno o tom, že evoluční teorie je nezpochybnitelnou pravdou, která odolá všem argumentačním útokům jako bájný bojovník Achilles ve svém zlatém brnění. Pojďme se však nyní podívat na některá nezpochybnitelná vědecká fakta, která vedou k velmi odlišným závěrům, než ke kterým lidé obvykle docházejí. Film, brožurka i kniha jsou rozděleny do 8 kapitol, ve kterých probíhá intelektuální a duchovní zápas mezi evolučním a stvořitelským pohledem na náš původ, hodnotu a cíl. V každé z těchto 8 kapitol vás přední světoví vědci seznámí s některými málo známými fakty ohledně evoluce a miliónů let, jejichž důsledky pro náš život a vztahy jsou více než závažné. Většina lidí se dnes domnívá, že právě v těchto 8 oblastech evoluční teorie argumentačně zvítězila a zaujala tak právem vůdčí pozici ve vzdělávací i akademické sféře. Ve skutečnosti se však jedná o 8 největších argumentačních slabin celého evolučního paradigmatu, ve kterých evoluční teorie nedokázala obstát pod náporem vědeckých faktů. Zde je jejich výčet:

  1. Přirozený výběr
  2. Moderní genetika a DNA
  3. Původ života
  4. Fosilní záznam
  5. Genetický záznam
  6. Radioizotopové datování
  7. Kosmologie
  8. Etické důsledky

+ bonusový materiál v podobě osobních příběhů některých vědců spolupracujících na tomto projektu.

Vědci vystupující v tomto pořadu patří ke světové špičce ve svých oborech a tématu stvoření vs. evoluce se věnují dlouhodobě. Jsou to:

Dr. Don Batten – doktorát v oboru rostlinné a environmentální fyziologie a taxonomie

prof. Stuart Burgess – profesor inženýrského designu, špičkový evropský vědec, Cambridge University, Bristol University, Liberty University

Dr. Rob Carter – doktorát v mořské a oceánské biologii, režišér a producent filmu

Dr. David Catchpoole – doktorát z fyziologie rostlin

prof. John Hartnett – profesor fyziky, specialista na konstrukce atomových hodin, mezinárodní specialista na měření fyzikálních konstant a testování fyzikálních teorií

Dr. Mark Harwood – doktor inženýrského designu a specialista na konstrukce satelitů

prof. Matti Leisola – emeritní profesor biochemie, děkan na Aalto University, šéfredaktor časopisu Bio-Complexity, specialista na enzymy a vzácné cukry

Dr. Jim Mason – doktorát z experimentální jaderné fyziky

doc. Marcus Ross – docent geologie a zástupce ředitele Centra pro výzkum stvoření na Liberty University

doc. John Sanford – docent genetiky, doktorát ze šlechtitelství rostlin a rostlinné genetiky

Dr. Jonathan Sarfati – doktorát z fyzikální chemie a spektroskopie, mezinárodní šachový mistr F.I.D.E. 1988

Dr. Emil Silvestru – doktorát z geologie, specialista na jeskyně

prof. Horace Skipper – profesor mikrobiologie, doktorát z mikrobiologie půdy

Dr. Tas Walker – doktorát z mechanického inženýrství, specialista na geologii

Dr. Pieter Borger – doktorát z biochemie a molekulární genetiky

Pokud hledáte tip na skvělý vánoční dárek, učební pomůcku nebo toužíte už mnoho let otevřít důležitou diskusi ve vaší rodině, s přáteli, kolegy na pracovišti nebo v církevním společenství a nevíte jak, potom jsou Achillovy paty evoluce určeny právě vám!

2DVD vychází v české i slovenské verzi včetně anglického originálu. Doprovodná studijní brožurka vychází zatím pouze v českém jazyce.

Zakoupit si je můžete v našem e-shopu ZDE.

Za překladatelský a produkční tým

Mgr. Libor Votoček

Praha, listopad 2019

Genesisera.cz, Maranatha.cz

TRAILER K TOMUTO DOKUMENTU MŮŽETE SHLÉDNOUT NÍŽE

Jak starý je vesmír?

Dny stvoření

Jaký význam má slovo den v 1. kapitole knihy Genesis? Slova mohou mít více než jeden význam. Platí to i o slově den. Slovo den může znamenat kalendářní den (24hodinové období), světlou část kalendářního dne (tj. ve smyslu opak stínu a noci), a dokonce i časové období neurčité délky (za dnů krále Davida, v den soužení a podobně). Je to tak ve slovenštině i v jiných jazycích, a také v hebrejštině, ve které jsou napsány starozákonní spisy Bible.

Dny v Genesis 1

Pro den používá hebrejština slovo jom. Slovo jom [den] je v 1. kapitole Genesis použito následovně:

* Fráze „a byl večer a bylo ráno“ v souvislosti s dnem. Upřesnění událostí večera a rána jednoznačně definuje obyčejný den z perspektivy člověka přebývajícího na zemi, tedy tak, jak den známe i dnes. Tato specifikace je dostatečná k definování toho, že den stvoření je běžný 24hodinový den. Fráze „večer a ráno“ v této souvislosti vylučuje význam dne ve smyslu dlouhého časového období.

* Střídání dne (část dne, kdy je světlo) a noci (část dne, kdy je tma) během dne (Genesis 1,5), jednoznačně definuje obyčejný kalendářní den z perspektivy člověka žijícího na zemi. Tato specifikace je dostatečná na definování toho, že den stvoření je běžný 24hodinový den. Střídání části dne, kdy je světlo, s částí dne, kdy je tma, v této souvislosti vylučuje význam dne ve smyslu dlouhého časového období.

* Použití číslovky ve spojení s dnem: „den první“, „den druhý“ atd., definuje jednoznačně běžný kalendářní den a vylučuje význam dlouhého časového období.

Definice dní stvoření v Genesis 1 jako běžných kalendářních [24hodinových] dnů je umocněna tím, že všechny tři výše uvedené specifikace dne jsou použity společně, přičemž na upřesnění běžného dne by stačila i jediná z nich.

Boží definice týdne: Bůh sám definuje ve svém zákoně týden jako vzor fungování člověka na zemi (Exodus 20,8-10; 31,13-17). Boží zákon přikazuje člověku šest dnů pracovat a sedmý den odpočívat. Je pozoruhodné, že zatímco pro období jako rok a měsíc existuje astronomický úkaz, na jehož základě lze definovat délku jejich délku (rok dle oběhu Země kolem Slunce a měsíc podle oběhu Měsíce kolem Země), pro týden neexistuje žádný astronomický jev, který by jeho délku definoval.

Týden pro člověka definuje přímo sám Hospodin, a to jako soubor sedmi běžných 24hodinových dnů. Ještě pozoruhodnější je samotný důvod, pro který Bůh člověku přikazuje řídit si svůj životní (pracovní) rytmus podle týdne. Důvodem je samotný Boží akt stvoření a jeho délka trvání. Bůh stvořil nebesa a Zemi během jednoho týdne, přičemž šest dnů tvořil a sedmý den odpočíval (Exodus 20,11).

Šest pracovních dnů týdne jsou běžné dny, nejsou to dlouhé věky, jinak by pracovní týden stanovený pro člověka nedával smysl (Ex 20,8-10; 31,13-17). Z toho ale vyplývá, že i dny stvořitelského týdne jsou svojí délkou běžné kalendářní dny, jinak by nedávalo smysl Boží vysvětlení pro definování pracovního týdne v Božím zákoně.

V biblické hebrejštině existují slova jako olam či kedem, které se velmi dobře hodí na popis dlouhých časových úseků nebo neomezených časových období, ale v Gn 1 není použito ani jedno z těchto slov. Nemáme žádný biblický důvod uvažovat o stvořitelských dnech jako o dlouhých časových obdobích. Jediný důvod, proč dnes lidé takto uvažují, je tlak moderní vědy a společnosti k přijetí evolučního myšlení. Tedy jde o důvod mimobiblický, který nepochází z Božího zjevení. Pokud bychom připustili, že dny v Gn 1 jsou časová období, vyšlo by nám z toho mnoho absurdních důsledků:

* Pokud den stvořitelského týdne je dlouhé časové období, pak rostliny strávily během třetího dne polovinu tohoto věku ve světle a druhou polovinu tohoto věku v tmě. Vzniká i vážné dilema: Pokud stvořitelský den je dlouhé časové období, jak určíme, co je den. tedy světlá část dne, a co je noc? A co znamená večer a co znamená ráno?

* Pokud den stvořitelského týdne je dlouhé časové období, pak se Adam nedožil ani konce šestého stvořitelského dne. Z uvedeného vidíme, že i nestudovaný nebo lidově řečeno prostý, jednoduchý člověk může snadno porozumět, že stvořitelské dny jsou skutečně běžné dny, jak je známe i ze své lidské zkušenosti, ze života. Avšak ti, kteří si osvojili evoluční smýšlení, se nás snaží přesvědčit, že doslovný výklad Genesis 1 je nesprávný.

Říkají, že Genesis 1 je třeba chápat pouze obrazně a ne doslovně. Pozoruhodné ale je, že odborníci na hebrejský jazyk, dokonce i ti, kteří jsou nevěřící, tvrdí, že Genesis 1 nelze vykládat obrazně a z jazykových důvodů se musí vykládat doslovně.

Dr. James Barr (profesor hebrejštiny na Oxfordské univerzitě), který sám nevěří, že Genesis pravdivě zachycuje historii, přesto v případě jazyka použitého v Genesis přiznává:

Pokud vím, nikde na univerzitách světového jména nenajdete žádného profesora hebrejštiny či Staré smlouvy, který by pochyboval o tom, že autor (či autoři) prvních 11 kapitol knihy Genesis měl v úmyslu zprostředkovat čtenářům tyto myšlenky:

a) Stvoření proběhlo během šesti za sebou jdoucích dnech shodujících se s 24hodinovými dny, jaké známe ze zkušenosti i my dnes.

b) Čísla, která se vyskytují v rodopisech knihy Genesis, nám svým prostým sečtením poskytují chronologii od počátku světa až po pozdní etapy biblických příběhů.

c) Noemova potopa se měla chápat jako celosvětová a měla vyhubit veškerý lidský a živočišný život, kromě těch, kdo byli uvnitř v arše.

Nejčastější námitky a odpovědi na ně

Námitka č. 1: Podle 1. kapitoly Genesis bylo slunce stvořeno až čtvrtý den. Jak mohly existovat den a noc (běžné dny), když v prvních třech dnech ještě neexistovalo slunce?

Odpověď: Slunce, Měsíc a hvězdy byly stvořeny ve čtvrtém dni. Avšak popis stvořitelských dnů je stejný jako před existencí Slunce, tak i po stvoření Slunce. Na střídání dne a noci (večera a rána) není třeba Slunce, ale světlo a rotující Země. Světlo máme přítomné (stvořené) od prvního stvořitelského dne. Do stvoření Slunce a zbytku vesmíru 4. den nevychází světlo z nosičů světla. Až když jsou nosiče světla stvořené 4. den, je jim dána úloha nosičů světla. Fyzika nezná světlo bez zdroje světla, Boží slovo ano, protože sám Bůh je zdrojem světla (Zj 21,23).

Námitka č. 2: Verš v 2. Petrově 3,8 uvádí, že „jeden den je u Pána jako tisíc let“, proto mohly stvořitelské dny trvat dlouhou časovou periodu.

Odpověď: Tento verš zároveň uvádí, že „tisíc let je u Pána jako jeden den“. To přirovnání platí oběma směry. Nemůžeme si z toho vybrat jen to, co se nám hodí. Co tento verš vlastně učí? Učí, že u Boha čas neplyne tak jako u člověka a nehraje takovou roli jako u člověka. Když si všimneme kontextu tohoto verše, tak pochopíme, že se zde řeší otázka, proč druhý příchod Pána nepřichází a nepřichází, jako kdyby se Pán opozdil. Boží slovo dává odpověď a vede křesťany k trpělivému čekání v naději, navzdory protivenstvím a soužením. Ujišťuje je, že příchod Pána je jistý, a že Hospodin svůj příchod neodkládá.

Je třeba tomu rozumět tak, že očekávání naplnění zaslíbení, které bychom my očekávali, může být u Pána časově měřeno úplně jinak než u nás. Z tohoto verše nemůžeme aplikovat natažení stvořitelských dnů na tisíce či miliardy let. Taková možnost se tam nenachází. Nakonec, kdybychom to přece jen zkusili, jaký by byl výsledek? Jonáš by byl v břiše velké ryby tři tisíce let, Pán Ježíš v hrobě tři tisíce let? Musíme si uvědomit, že tento verš neříká, že „jeden den je u Pána tisíc let“ (rovná se tisíc let), ale říká, že „jeden den je u Pána jako tisíc let“. A v tom „jako“ je zásadní rozdíl.

Námitka č. 3: Gn 2,4 uvádí: „v den, kdy činil Hospodin Bůh zemi i nebesa“. Jelikož jde o narážku na šest stvořitelských dnů, ukazuje se, že slovo den zde neznamená běžný den.

Odpověď: Hebrejské slovo jom, tak, jak je zde použito, není blíže určeno číslovkou nebo spojením večer a ráno nebo střídáním světla a tmy. V tomto kontextu verš skutečně znamená: „v době, kdy Bůh činil“ (s odvoláním na stvořitelský týden) nebo „když Bůh činil“.

Nejčastěji kompromisy s dlouhými věky

Už jsme zmínili, že pro chápání dnů stvoření jako dlouhých časových období neexistují biblické důvody; ty vycházejí pouze z evolučního myšlení. Spojování evoluční teorie s biblickým zjevením jsou nebiblické kompromisy, které jsou nakonec v přímém rozporu se samotným evangeliem, protože zneplatní biblické zjevení v otázce původu smrti a v otázce původu prvního člověka. S dlouhými věky se vyskytují nejčastěji následující kompromisy:

Teorie mezery: Přesvědčení, že mezi prvními dvěma verši 1. kapitoly knihy Genesis existuje časová mezera (období) neurčité délky.

Teistická evoluce: Teorie, podle níž Bůh údajně řídil evoluční procesy v délce milionů let, nebo je jen jednoduše nastartoval a nechal běžet podle přírodních zákonů.

Progresivní stvoření: Teorie, podle níž Bůh údajně zasahoval do procesu smrti a utrpení, aby stvořil miliony druhů živočichů v různých obdobích v rozmezí milionů let.

Všechny tyto kompromisní scénáře, které vkládají obrovské časové období do stvoření nebo před něj, podkopávají evangelium, protože před pád a hřích kladou smrt, krveprolití, nemoci, ostny a utrpení. Ty se však objevily až po pádu člověka do hříchu.

Je zde však i jiný vážný problém. Není jedno, jak přistupujeme k výkladu biblických textů. Když neumožníme slovům, aby k nám promlouvala v textových souvislostech, ale místo toho se budeme snažit, aby se text přizpůsobil mimobiblickým (nebiblickým) představám, pak skutečně význam jakéhokoliv slova v kterékoli části Bible závisí na lidské interpretaci, která se múže měnit podle toho, které nebiblické představy nám právě vyhovují.

Jestliže dovolíme evoluci a materialismu, které jsou nesprávně ztotožňovány s vědou, aby určovaly naše chápání Písma, snadno můžeme sklouznout k nevíře i v ostatních otázkách biblického zjevení. Pokud například věda prohlásí, že člověk nemůže vstát z mrtvých, budeme pak chápat Kristovo vzkříšení jen jako obrazné?

Závěr

Bůh je vševědoucí a má veškerou moc. Pro Něj není nic nemožné; tvoří věci svým slovem z ničeho a svým slovem je uvádí v platnost (Lk 1,37). Pokud by byl chtěl, mohl vše stvořit za mnohem kratší dobu, ale i během dlouhého období. On nám však zjevil, jak všechno stvořil a jak dlouho Mu to trvalo. My to přijímáme vírou. Víra je přesvědčením o věcech, které jsou neviditelné. Vírou také rozumíme, že svět je stvořen slovem Božím, a že z neviditelných věcí povstalo to, co vidíme:

* Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. (Žd 11,1.3)

Snahy vykládat stvořitelský týden jako časová období pocházejí z evolučního smýšlení. Jakékoli kompromisy snažící se o zakomponování evolučního vývoje do Božího stvoření jsou v příkrém rozporu se samotným evangeliem, protože podkopávají biblické učení o původu člověka, smrti jako důsledku hříchu a o zahlazení (zničení) smrti, čili spasení a vzkříšení z mrtvých, a podkopávají identitu Spasitele jako druhého a posledního Adama (Ř 5; 1 K 15).

– Peter Vajda –

Solas, 2. mimoriadne číslo, máj, 2010; www.solas.sk

 

Věk Země – věda či konsenzus (dohoda)?

Jake Hebert, Ph.D.

Mnoho křesťanů vzdělaných v oboru přírodních věd naléhá na církev, aby přijala doktrínu vysokého stáří Země (v řádu miliard roků – pozn. překl.). Tvrdí, že argumentů pro 4.6 miliardy let starou Zemi je jednoduše příliš mnoho a že jsou prý natolik přesvědčivé, že jsou v podstatě nevyvratitelné. Tito křesťané by druhé rádi přesvědčili o tom, že věří ve vysoké stáří Země jednoduše proto, protože je o tom přesvědčila věda. Ale jak mohou něco takového tvrdit, když jen málo z nich skutečně podrobně (a v kontextu biblické zprávy o stvoření, pádu a obnově – pozn. překl.) prostudovalo argumenty pro starou Zemi?

Většina vědců je jednoduše příliš zaměstnána svou vlastní výzkumnou činností a nemají čas prozkoumávat do hloubky argumenty pro tzv. starou Zemi. A pokud někdo ještě nikdy pořádně neprostudoval argumenty pro tzv. starou Zemi, jak jim potom může doopravdy rozumět? Stejně tak není pravda, že něčí vysoce odborná vědecká specializace – např. v nějakém oboru přírodních věd, dokonce i na úrovni Ph.D. (doktorátu) – automaticky znamená, že dotyčná osoba rozumí všemu … a dokáže se fundovaně vyjadřovat k jakékoliv otázce v jakémkoliv oboru. A pokud si někdo myslí, že ano, potom je jeho myšlení stejně naivní a zcestné, jako představa, že třeba zubař je kvalifikován operovat lidský mozek!

Věda – ve smyslu pravého poznání a porozumění realitě – není skutečným důvodem, proč mnoho akademicky vzdělaných křesťanů přijímá doktrínu vysokého stáří Země. Spíše přijímají tuto doktrínu ze stejného důvodu, z jakého ji přijímají běžní laici (a nekřesťané – pozn. překl.): Prostě věří v této otázce závěrům sekulární (světské) vědecké komunity – tedy hlasu (v křesťanském slova smyslu nevěřící – pozn. překl.) většiny!

Onen křesťanský vzdělanec věřící ve starou Zemi se může nad těmito úvahami velice pohoršovat … a nejspíš bude tvrdit, že narozdíl od většiny laiků, je jeho víra ve starou Zemi založena na pravém poznání a hlubokém porozumění problematice datování. Je klidně možné, že je široce obeznámen s mnoha argumenty pro tzv. starou Zemi, ale obeznámenost není totéž co hluboké pochopení podstaty problému. Argumenty staré Země se mohou zdát na první pohled přesvědčivé, ale to jen proto, protože obsahují řadu přílišných (neoprávněných) zjednodušení a “nenápadně” zamlčují (zamlžují) vlastní předpoklady, které zůstávají nevysloveny, ačkoliv jsou základem těchto argumentů. (Neznalý či nedbalý posluchač argumentů “staré Země” si této “nečestnosti” obvykle vůbec nevšimne. – pozn. překl.) Tyto nevyslovené předpoklady často implicitně (nepřímo) zavrhují dokonce i možnost (reálnost) 7-i denního stvoření a celosvětové Potopy, (čímž zapírají naprostý základ křesťanské víry a důvod ke spasení. – pozn. překl.)

Sekulární vědci mohou být ve svých oborech (specializacích) vysoce vzdělaní a mnoho lidí si naivně myslí, že výroky (argumenty) týkající se vysokého stáří Země nejsou (a nemohou být) motivovány ničím jiným, než upřímnou touhou po pravdě. To je ale velice naivní pohled. Nesmíme zapomínat na skutečnost, že mysl člověka je přirozeně lhostejná vůči Božím věcem (vůči Pravdě). My lidé nemáme v sobě přirozeně touhu po pravdě … (Pravdou jsme byli navštíveni, zaskočeni a eventuálně přemoženi. – pozn. překl.) Jinými slovy bez víry v Krista (víry Kristovy) jsme nejpřesněji a nejúplněji charakterizováni jako “nepřátelé Boží” (Římanům 8:7) a popisováni jako ti, kteří “potlačují pravdu v nepravosti” (Římanům 1:18). Mnoho Křesťanů, kteří obhajují a propagují myšlenky o staré Zemi, by jistě bez váhání potvrdily tyto výroky z Písma (z listu Římanům) … ale zároveň také argumentují, že vysoký věk Země a vesmíru nemůže být nijak zpochybněn. Jenže starou Zemi a vesmír jednoduše nelze smířit (sloučit) se základním poselstvím Bible.

Ačkoliv je věk Země extrémně důležitá otázka, protože se přímo dotýká historické přesnosti (pravdivosti) Bible, je otázka Boží existence (a charakteru) ještě mnohem důležitější, neboť je zásadní pro naše spasení (Židům 11:6). Dosud mnoho vědců popírajících nedávné (mladé) stvoření světa (v 7-i dnech – pozn. překl.), popírá též existenci Boha Stvořitele – navzdory tomu, jak zdrcující svědectví o inteligentním návrhu (dizajnu) v přírodě nalézáme. Tímto přístupem sekulární vědci (nevěřící věřící – pozn. překl.) již dostatečně prokázali nedostatek objektivity v otázce původu.

Jestliže sekulární vědci “potlačují pravdu” v otázce Boží existence (a charakteru), která je závažnější než otázka historie a stáří Země, proč by měli křesťané bezmyšlenkovitě přijímat výroky těchto vědců ohledně stáří Země? (pokud nějaký vědec odmítá uznat existenci věčného Boha Stvořitele, bude mít jistě problém uznat nadpřirozené stvoření světa v 7-i dnech … a následně i nízký věk Země. – pozn. překl.)

Jak vědecká (experimentální) tak historická data (fakta, poznatky) mohou být interpretována více než jedním způsobem. U soudu předkládají žalobce a obhájce radikálně odlišné interpretace týchž faktů (nálezů) získaných metodami forenzních věd. A protože se může daná interpretace jevit snadno jako zdánlivě přijatelná, je-li vyslechnuta jako první, je dovoleno opoziční straně vstupovat do soudního přelíčení a podrobit argumentaci protivníka tzv. křížovému výslechu. Tzn. že opoziční strana vznáší “nepříjemné” otázky, které mohou odhalit problémy a nedostatky v dané interpretaci událostí, problémy, které by jinak zůstaly nepovšimnuty.

Navzdory všudypřítomnému evolučnímu humbuku a velice populární představě o vysokém stáří Země, hovoří nesmírná převaha vědeckých i historických důkazů jasně ve prospěch pravdivosti Biblické zprávy o nedávném stvoření světa – tj. o velmi mladé Zemi. Biblický pohled na svět je klíčem k pochopení pravého smyslu (významu) všech vědeckých (experimentálních) i historických objevů … a rovněž i smyslu a hodnoty života samotného.

Dr. Hebert je výzkumný pracovník na Institutu pro výzkum Stvoření a získal titul Ph.D. v oboru fyzika na Texaské Univerzitě v Dallasu.

překlad do ČJ: Mgr. Libor Votoček

zdroj: www.icr.org/article/7887

Jake Hebert, Ph.D. 2014. Earth’s Age: Science or Consensus?. Acts & Facts. 43 (2).

Datování metodou uhlíku 14C

Často používanou metodou stanovení stáří nálezů organického původu je metoda datování pomocí rozpadu radionuklidu uhlíku 14C. Její princip je poměrně jednoduchý. Jaké stáří lze změřit touto metodou a jaká má tato metoda omezení?

Princip metody 14C

Každý organismus přijímá ve své potravě uhlík. U rostlin je jeho hlavním zdrojem oxid uhličitý CO2 obsažený v ovzduší, u živočichů pak celá řada složitých organických sloučenin – cukrů, bílkovin a tuků. Stabilní izotop uhlíku 12C je zastoupen 98,89%, další stabilní izotop 13C 1,11% a nestabilní a proto radioaktivní 14C – 0,000 000 000 1%. V živých buňkách se na každých 1012 atomů 12C vyskytuje jeden atom uhlíku 14C, jinak řečeno bychom v 1 gramu čerstvého organického uhlíku našli asi 1010 atomů 14C. Za života se v organismu neustálým přijímáním potravy a vylučováním odpadních látek ustaví určitá rovnovážná koncentrace uhlíku 14C. Jakmile organismus odumře, přísun 14C potravou se zastaví a jeho koncentrace v odumřelé organické hmotě pak klesá podle exponenciální křivky díky radioaktivnímu rozpadu 14C. Rozpad vyjadřuje jaderná rovnice: β částice je vlastně uvolněný elektron o průměrné energii 160keV.

V posledních letech bylo zjištěno, že některé organismy (rostliny i zvířata) mají zvlaštní mechanismus, který dokáže detekovat a odstraňovat z těla radioaktivní uhlík 14C – podrobněji se o tomto jevu zmiňuje prof. Dr. A.E.Wilder-Smith ve své knize „Natural sciences know nothing of evolution.“ vydané v nakladatelství The Word For Today (Costa Mesa, California USA). Tato skutečnost je jednou z mnoha závažných námitek proti hausnumerům (stovky tisíc až miliardy let) uváděným v učebnicím a vědecko-populárních časopisech.

Rychlost úbytku 14C samozřejmě závisí na délce poločasu rozpadu. Poločas rozpadu je takový čas, za který se rozpadne polovina jader 14C obsažených ve vzorku. Po jeho uplynutí bude ve vzorku poloviční množství 14C než na začátku i poloviční aktivita, za další poločas rozpadu čtvrtina, za další osmina, šestnáctina, dvaatřicetina atd. Za 10 poločasů rozpadu už jen díl odpovídající poměru 1/1024. Výpočtem pak můžeme na základě změřené koncentrace 14C ve vzorku v okamžiku nálezu a předpokládané koncentrace 14C v okamžiku smrti stanovit čas, který mezitím uplynul. Výpočet není jednoduchá záležitost, je nutné provádět několik korekcí podle kalibračních křivek a podle místa nálezu. Záleží i na tom, zda se jedná o suchozemský či vodní vzorek. Všechny kalibrace jsou přibližné s chybou v řádu procent.

Přesto zde vyvstává několik zásadních námitek. Zaprvé jak určit množství (koncentraci) uhlíku 14C v okamžiku smrti organismu? Co když byl odumřelý organismus po smrti transportován na obrovské vzdálenosti a do míst, kde je diametrálně odlišná koncentrace 14C a 12C v okolní hornině? Jak si můžeme být jisti, že poločas rozpadu 14C byl vždy naprosto stejný – tj rychlost rozpadání konstantní v celé historii vzorku? Je na místě předpokládat, že situace na Zemi před celosvětovou potopou byla diametrálně odlišná – celé ekosystémy a vůbec fungování planety bylo výrazně odlišně – podle výpovědi knihy Genesis. Je zde ještě jedna závažná námitka a sice kde bereme jistotu, že v průběhu fosilizace nedocházelo k dramatickým změnám v koncentraci 14C a 12C?

Poločas rozpadu uhlíku 14C se udává v rozmezí 5 500 až 5 800 let, přesně se ho ale stanovit dosud nepodařilo, i když v různých zdrojích se lze dočíst různé údaje s přesností na roky. Vzniklá chyba měření nepřesahuje 5%. Je nutno zdůraznit, že tato chyba není celkovou chybou výsledku, nýbrž pouze chybou týkající se určování poločasu rozpadu 14C v současných podmínkách. Tzn. za daných předpokladů – které ovšem nemáme možnost experimentálně ověřit – můžeme na základě ověřitelných měření v současnosti tvrdit, že chyba měření poločasu rozpadu nepřesahuje 5%, otázkou ale zůstává v rámci jakých předpokladů a výchozích hodnot?!

Jak uhlík 14C vzniká

Pokud by nedocházelo k obnovení uhlíku 14C v přírodě, za určitou dobu by množství asimilovatelného uhlíku 14C kleslo na nezjistitelné hodnoty. Tomu však tak není, protože uhlík 14C je neustále „dodáván“ do přírodního koloběhu působením kosmického záření na vzdušný dusík v horních vrstvách atmosféry. Rovnice reakce je poměrně jednoduchá: kde n je neutron a p je proton. Z rovnice je jasné, že množství vzniklých jader 14C závisí na intenzitě kosmického záření. Zde opět připomínám, že před celosvětovou potopou byla s největší pravděpodobností výrazně nižší tvorba a koncentrace 14C, protože ionizujícícho záření vstupovalo do atmosféry podstatně méně. Jsme schopni stanovit dnešní koncentraci, ale jaké množství uhlíku 14C vznikalo například v době egyptské Staré říše nebo dokonce před celosvětovou potopou lze jen hrubě odhadnout. Zato vliv činnosti moderního člověka na koncentraci 14C je znám velmi dobře. Spalování fosilních paliv způsobilo pokles koncentrace 14C v ovzduší, pokusné jaderné výbuchy v padesátých a šedesátých letech minulého století zase naopak jeho vzrůst řádově o procenta.

Jak se provádí měření

Měření je velmi citlivé na přesnost. Přímé měření aktivity vzorku nelze využít, aktivita se totiž pohybuje na úrovni desetin až desetitisícin Bq, což znamená, že beta částice se emituje každých 10 sekund až 3 hodiny.

Proto se používá hmotová spektrometrie, která od sebe dokáže oddělit různé izotopy a pak určit jejich poměr. Proces se sestává z celé řady kroků, které lze rozdělit na dvě fáze. V první fázi jde o to získat ze vzorku čistý uhlík. Ve druhé fázi se takto získaný uhlík analyzuje hmotovým spektrometrem a určí se obsah izotopů.

V první fází se vzorek převede na plynný CO2 buď spálením nebo louhováním v kyselině orthofosforečné. Plynný CO2 se čistí a po vyčištění karbonizuje působením vodíku a katalyzátorů. Výsledkem je čistý uhlík napařený na železné elektrodě, ve kterém jsou zastoupeny izotopy 12C, 13C a 14C. Celý proces trvá 4 dny a teploty se při něm pohybují v rozmezí 700°C až -80°C a provádí se za přísného vakua v aparatuře z trubek z křemenného skla.

Vyrobená elektroda se umístí do AMS – atomového hmotnostního spektrometru. Tento několikatunový přístroj zabírá místnost velikosti slušného obývacího pokoje a dokáže od sebe rozdělit proud částic podle jejich atomové hmotnosti na několik dílčích proudů. Proud 14C se detekuje a podle jeho intenzity se určí obsah 14C ve vzorku.

Cena jedné analýzy se pohybuje na úrovni 1200€, a pokud chceme dostát zásadě více měření a jejich statistického vyhodnocení, pak 3 měření znamenají částku okolo 100 000,- Kč. Moderní přístroje jsou však natolik přesné, že chybu do měření může vnést víceméně pouze lidský faktor. Jejich přesnost se udává okolo 0,2%.

Použitelnost metody

Použitelnost datování pomocí 14C činí podle některých odhadů maximálně několik tisíc let, poté je již chyba měření neakceptovatelná. Metoda tedy funguje pro „mladé“ nálezy, je vyloučeno ji použít pro určení stáří ve stovkách tisíc let, nemluvě o miliónech nebo miliardách let. Oním dělícím bodem použitelnosti této metody se ukazuje celosvětová potopa – která se odehrála cca před 4 500 lety – a která představoval arci-dramatický zásah do dějin a struktury této planety.

Jakékoliv datování sahající do tak vzdálené nebo dokonce ještě vzdálenější minulosti je čirou spekulací – experimentální část datovací metody může být sice v pořádku a chyba měřicích přístrojů a samotného měření velmi nízká, ale předpoklady týkající se počátečního množství matečního (který se rozpadá) a dceřiného (na který se rozpadá) prvku, dále rychlost jejich rozpadu v celé historii vzorku, vyloučení kontaminace a dramatických změn koncentrace v průběhu fosilizace, činí tuto metodu použitelnou jen pro velmi mladé vzorky, jejichž historie je zdokumentovaná – tj. vzorky staré v řádu desítek nebo stovek let. Právě ony dramatické změny, které nastávají během záplav, erupcí sopek a různých přírodních katastrof – nebo dokonce během celosvětové potopy – nám nedovolují použít tuto metodu, neboť předpokládané hodnoty a parametry vstupující do výpočtu jsou zatížený principiální neurčitelností – tyto hodnoty nelze přírodovědecky zpětně dohledat, ta informace je ztracena, pouze je můžeme odhadnout podle své vlastní fantazie. Výsledek je potom spojení vědcovy fantazie a poměrně přesné a značně drahé experimentální metody.

Zajímavé je, že kalibrační křivky se odvozují od studia letokruhů starých stromů. Nutno podotknout, že nejstarší stromy se odhadují na stáří maximálně 4000 – 4500 let – což je právě časový horizont celosvětové potopy. Kalibrační křivky dále do minulosti jsou z důvodu zmíněných neurčitostí jen čirou spekulací.

Zdroje:

http://www.radiocarbon.pl

článek byl doplněn řadou informací z odborné literatury a internetu – www.answersingenesis.orgwww.wildersmith.org

Mohou sekvoje datovat biblickou potopu?

Sekvoje patří k rostlinným druhům, které vzbuzují obdiv. Jejich věk může napovědět, co se dělo na naší planetě před několika tisíci lety.

V Kalifornii, téměř až úplně na západě, stojí nádherné pomníky minulosti – sekvoje. Tyto pomníky byly sazenicemi, když Noe ulehl k odpočinku, malé stromky, když byla opuštěna Babylonská věž, statní mladí obři, když David skolil Goliáše. A v čase, kdy byl pokácen strom, ze kterého byl zhotoven kříž pro Ježíše, tam daleko na pobřeží a v horách Kalifornie ty samé sekvoje, které můžeme vidět dnes, pozvedaly své větve jakoby k modlitbě. A jsou tady dosud i o dva tisíce let později. Životní příběh obrovských sekvojí předkládá několik zajímavých otázek, na které zatím nejsme schopni odpovědět. 1) Jak jsou přesně staré? 2) Proč nenacházíme žijící exempláře o mnoho starší než přibližně 3200 let? 3) Proč se vyskytují pouze v horách Kalifornie? Když budeme zkoumat práce předních dendrochronologů, zjistíme, že životnost sekvojí přesahuje 3200 let, i když mnohé autority v tomto oboru odhadují jejich stáří na mnohem více. Richard J. Hartesveldt říká, že stáří kolem 4 tisíc let je nejstarší údaj založený na počítání letokruhů, které pravidelně přibývají každý rok. I když existuje několik záznamů, že za určitých okolností mohou být letokruhy postrádány, datování na základě letokruhů představuje přesnější metodu, než ostatní datovací metody. Lze říci, že obří sekvoje rostoucí v Sieře Nevadě v Kalifornii jsou jedny z nejstarších žijících organismů na Zemi.

Dlouhověkost sekvojí

Dlouhověkost obřích sekvojí je dána několika faktory – jsou velice odolné proti hmyzu a chorobám a především jsou velice odolné proti lesním požárům. Jejich odolnost proti ohni je dána především silnou a odolnou kůrou, která je špatný vodič tepla a svými vlastnostmi spíše připomíná azbest. Kůra dostatečně chrání dřevo před velkým žárem, a navíc jedinečným chemickým složením kůry vznikají plyny, které oheň dusí, a kůra je tak při krátkodobém působení plamenů zcela nehořlavá. Dřevo je měkké a vykazuje vlastnosti podobné houbám v tom, že dokáže absorbovat vodu. A pokud strom zahyne, není to důsledek stáří, ale téměř vždy důsledek nemoci, nebo vnějšího zásahu, třeba blesku. Jestliže tedy sekvoje jsou tak odolné proti vnějším vlivů a neumírají stářím, proč nacházíme pouze stromy se stářím 3200 let a nižším? Přitom víme ze zkamenělin, že existovaly společně s mnoha druhy z období triasu. Co se mohlo stát před více než třemi tisíci lety, že byl život sekvojí přerušen? Došlo k nějaké katastrofické události, vedoucí k náhlému zastavení života těchto obrů a pak k jejich znovuobjevení?

Dozrávání semen

Obří sekvoje se rozmnožují pouze semeny. Ta jsou uložena v počtu asi 30 v pohárku tvaru vejce, který je velice tvrdý a odolný a dozrává nejdříve po dvou letech, kdy vyschne a poskytne semena. Pohárek ale může být zelený a zůstat na stromě až 21 let. Podmínky pro růst stromu ze semena zůstávají zachovány po dobu řady let. Semena jsou často uvolňována teprve poté, co sekvoj prošla lesním požárem a pohárky se teplem rozevřely. Pak jsou do půdy plné potřebných živin z popela vypuštěna semena a ta mohou začít růst.
Bylo nalezeno mnoho semen ve zkamenělinách, která byla odnesena záplavami. Podmínky po záplavách jsou naopak velice výhodné jak pro vývoj semene, tak především úžasného kořenového systému. V koncepci Bible je tady zdůvodnění pro náhlé vymizení stromů a řady druhů jako například velkých ještěrů katastrofální celosvětovou potopou.

Bakteriální bičík jako dokonalá konstrukční jednotka

Bakteriální bičík je příklad přírodní rotační pohonné jednotky v několika provedeních. Každá jeho součást musí být přítomna, aby mohl fungovat jako celek.

Co je „neredukovatelná složitost“

V roce 1996, Dr. Michael J. Behe, profesor biochemie na Lehighské Univerzitě (a evolucionista), publikoval vyzývavou knihu vzhledem ke klasické Darwinistické evoluci nazvanou „Darwinova černá skříňka“. V této knize používá bičík, aby zavedl koncepci „neredukovatelné složitosti.“ Jestliže je nějaká struktura natolik složitá, že všechny její součásti musí být původně přítomny, je potom označena za neredukovatelně složitou. Všechny části bakteriálního bičíku musely být přítomny hned od začátku, aby mohl fungovat.

Bičík bez přítomnosti všech součástí je evoluční přítěží

Podle evoluční teorie jakákoliv komponenta, která nenabízí organismu nějakou výhodu, bude ztracena nebo vyřazena. Jak by mohla taková struktura vzniknout pozvolným procesem, krok po kroku, tak jak to předpokládá evoluce, není dosud vysvětleno a je otázkou, zda nějaké evoluční vysvětlení může vůbec existovat. Způsob, jakým je bičík používán ještě naopak přidává na složitosti tomuto problému. Některé bakterie mají jediný bičík umístěný na konci tyčkovité buňky. Aby se pohybovala opačným směrem, jednoduše změní směr rotace bičíku. Jiné bakterie mají bičíky na obou stranách buňky a používají jeden bičík k pohybu na jednu stranu a druhý k pohybu na druhou. Třetí skupina bakterií má mnoho bičíků obklopujících buňku. Tyto bičíky se stočí dohromady do helikálního svazku na konci buňky a rotují jednotně tak, aby se buňka pohybovala jedním směrem. Když chce bakterie změnit směr, bičíky se rozpletou, putují na opačnou stranu buňky, znovu vytvoří svazek a synchronizovaně rotují. Strukturální složitost a přesně sladěná koordinace bakteriálního bičíku poukazuje na práci mistrného inženýra, který navrhl a stvořil bičík, aby fungoval nádherně složitým způsobem.

Mutace a design

Mutace jsou považovány za motor evolučního vývoje. Zkoumání mutací hemoglobinu tento názor nepodporuje.

DNA a mutace

Žijící buňka je úžasným strojem. Obsahuje převaděče energie (mitochondrie), výrobní továrny (Golgiho aparát) a má schopnost opravy nebo zdvojení sama sebe. Obsahuje také knihovnu uchovávající informace v látce nazvané DNA (deoxyribonukleová kyselina). DNA obsahuje informace, které jsou přenášeny příštím generacím. Lidské buňky mají 23 párů DNA (nebo 46 chromozomů). Moderní výzkumy objevily umístění konkrétních genů pro velmi specifické funkce, např. geny pro antigeny krevních skupin AB0 byly nalezeny na 9. chromozomu. Kdyby byla DNA přítomná v jediné buňce rozpletena, dosáhla by délky přibližně dvou metrů. Délka DNA v těle dospělého člověka, které obsahuje kolem 1013 buněk, je rovná stonásobné vzdálenosti ze země na slunce. Zároveň je ale DNA shromážděna v chromozomech každé buňky. DNA v chromozomech je úžasně složitá, přitom ale může být terčem náhodných alternací nebo mutací. Pokusy odhalily, že tento systém sebe sama reprodukuje tak přesně, že alespoň v bakteriích se vyskytne chyba jednou za 10000 buněčných dělení. Podle evoluční teorie jsou tyto mutace páteří změn v čase.

Známé mutace hemoglobinu nejsou přínosem

Pozorování nyní se vyskytujících mutací ale naznačují, že tomu tak nemůže být. Uveďme jeden příklad. Hemoglobin (molekula přenášející kyslík v krvi) má přes 300 známých mutací, ale ani jedna se neukázala jako prospěšná pro lidské přežití. Mezi tyto mutace patří i mutace spojená s onemocněním zvaným srpkovitá anemie. Navzdory faktu, že lidé trpící touto chorobou jsou více odolní proti malárii, trpí také poruchami růstu, jsou více náchylní k infekci a k chronickým orgánovým poškozením díky opakovaným příhodám obstrukcí cév.

Mutace rozrušují komplexní rovnováhu

Žádný známý mechanismus mutace, který by produkoval evoluční pokrok jak na úrovni genů nebo chromozomů nebyl objeven. Je to zvláště proto, že všechny molekuly zúčastněné v replikaci (DNA, RNA a proteiny) jsou na sobě navzájem závislé a nefungují v izolaci. Jinými slovy, buňka a její genetický obsah budí dojem, že byly původně stvořeny jako složitá jednotka připravená k fungování. A proto byly a jsou jakékoliv jejich následné náhodné mutace nepřínosné a destruktivní.

Organizované znečišťování životního prostředí

Chemické pokusy na lidech v reálném čase

Je veřejným tajemstvím, že v naší společnosti „koluje“ zhruba 116 tisíc chemikálií syntetizovaných v laboratořích. Nikdo nedokáže říci, jak tyto látky interagují mezi sebou navzájem, jak interagují ve volné přírodě s ostatními přirozenými látkami a jak interagují – z krátkodobého a z dlouhodobého hlediska – v prostředí našeho těla, říká William E. Marks, autor bestselleru „The holy order of water.“ (Svatý řád vody). Vezměte si množství a agresivitu chemikálií používaných dnes hojně v zemědělství – jak v rostlinné tak v tzv. živočišné výrobě – herbicidy, pesticidy, fungicidy, hormony, hnojiva atd. Dále veškerá ne-přírodní kosmetika, barvy na vlasy, prací prostředky, dále potravinářská aditiva – barviva, aromata, konzervanty. Dále všechny typy hormonů – od těch, které se podávají kravám, prasatům, kuřatům a dalším zvířatům v tzv. živočišné výrobě – přes hormony používané v rostlinné výrobě – až po hormony lidské – používané k výrobě různých doplňků výživy pro sportovce nebo jako antikoncepční pilulky předepisované stále mladším dívkám – samozřejmě s řadou velice závažných zdravotních následků.

Pitná voda a zemědělské chemikálie

Problém samozřejmě není jen v používaných chemikáliích, ale v nadspotřebě pitné vody, která je nezbytná k rozpuštění a depozici těchto chemikálií [nejen] v zemědělské produkci. Například Indie dnes čelí obrovským problémům s nedostatkem pitné vody, protože značné množství pitné vody je používáno k aktivaci chemikálií v zemědělství. Dnes je díky tomu potřeba 5x – 10x více vody k vypěstování stejného množství zemědělských potravin. V posledních 30 letech se tato situace mnohonásobně zhoršila, říká Vandana Shiva, fyzik a environmentální aktivistka v Indii. V podobné situaci se dnes nalézá také mnoho států Evropy včetně ČR. Až 70% vody se dnes používá v zemědělské produkci, 20% v průmyslu a jenom 10% samotnými lidmi. Důvodem je zřejmý fakt, že se dnes snažíme pěstovat různé plodiny na místech, kde by neměly být pěstovány, a abychom je tam udržely, potřebujeme značné množství pesticidů a různých dalších chemikálií.

Negativní dopady užívání pesticidů

Podle oficiálních statistik se v blízkosti rozsáhlých zemědělských ploch v Mexiku rodí mnohem více různě postižených dětí. Napříč celou Evropou klesá plodnost lidí v oblastech, ve kterých se hojně používají pesticidy – např. Dánsko, Velká Británie, Belgie, Francie atd. Např. v Tasmánii vzrostl výskyt rakoviny o 200% ihned poté, co se začaly hojně užívat pesticidy.

Děsivou zprávou je také to, že například v řece Seině se díky zvyšujícímu se obsahu různých chemikálií za posledních 5 let změnilo pohlaví u ryb. V podstatě v této řece plavou už jen samičky – a žádní samečci. Další šokující zprávou je, že toxikologové v Texasu zjistili nedávno vysoké hodnoty PROZACU v tkáních všech zkoumaných ryb. Děsivou skutečností ale je, že nemáme žádné řešení!

Vodu musíme pít denně všichni, bez ohledu na to, jaká je její kvalita.

Gigantický vodní cyklus celé naší planety umožňuje migraci těchto chemikálií na obrovské vzdálenosti. Takže průmyslové toxiny byly nalezeny v tuleních, velrybách, polárních medvědech a rybách v severských oblastech a také v mateřském mléce Inuitských matek.

Další alarmující zprávou je, že téměř všechny průmyslové chemikálie používané v zemědělství a v průmyslu vzešly z válečného výzkumu – který hledal a vyvíjel látky vhodné k masovému zabíjení lidí. Dnes máme tyto látky v malých koncentracích ve vodovodní síti v podstatě ve všech zemích světa. Řada lidí se domnívá, že ve vládě jsou lidé, kteří pečují o čistotu vody a potravin, ale v mnoha případech tomu tak není, říká Erik. D. Olson, odborník na toxicitu prostředí a čistotu vodních zdrojů.

Atrazin – nebezpečný pesticid

Například jeden z nejznámějších pesticidů je ATRAZIN vyráběný švýcarskou firmou SYNGENTA. Tato látka je používána dodnes velice hojně v USA a v řadě dalších zemí světa – v řádu desítek tisíc tun ročně – proto je SYNGENTA jednou z největších agrochemických společností světa. Atrazin se používá se jako herbicid proti dvouděložným plevelům při pěstování kukuřice, cukrové třtiny, sóji, ale také v lesnictví. Atrazin je z chemického hlediska – 2-chloro-4-(ethylamin)-6-(isopropylamin)-s-triazin a jedná se o syntetický herbicid. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) ho klasifikuje jako možný lidský karcinogen. V ČR již není registrován a v Evropské unii je zakázán od 1. srpna 2005 na základě rozhodnutí Evropské komise 2004/248/EC. Samozřejmě je za tuto látku vytvořena náhrada s mnoha negativními efekty. Tento herbicid je nejčastěji se vyskytujícím kontaminantem v povrchových i podpovrchových vodních zdrojích v mnoha zemích světa – nejvíce v USA, říká Tyrone Hayes, biolog z UNIVERSITY OF CALIFORNIA, BERKELEY. Tato univerzita se stala jedním z partnerů výzkumu na žádost společnosti SYNGENTA, jestli atrazin může mít antikoncepční vlastnosti – tzn. jestli a jak interaguje s hormony štítné žlázy, s estrogenem a s testosteronem. Dr. Hayes říká, že výzkum potvrdil řadu nebezpečných interakcí Atrazinu s jmenovanými hormony, jeho největším efektem je ale demaskulinizace populace (zvířat i lidí) – tzn. odstraňování samečků z populace – v podstatě se jedná o chemickou kastraci. Dokonce i NATIONAL GEOGRAPHIC uvedl v roce 2005, že nízký počet spermií v ejakulátu můžu je z velké části způsobem vysokým obsahem pesticidů ve vodovodní síti USA. Kontaminace Atrazinem byla také spojována se zvýšeným výskytem rakoviny prostaty, rakoviny prsu a rakoviny vaječníku, říká Dr. Hayes. Tato látka se dostává také do plodové vody a negativně ovlivňuje růst plodu.

Atrazin – velký byznys – někde zákazy, jinde hojné užívání

Itálie zakázala používání Atrazinu v roce 1991, Švédsko v roce 1989, Norsko 1990, Německo 1991, Rakousko 1995, Finsko 1993, Dánsko 1995, Francie 2003. Jedná se v podstatě o jediný způsob, jak snížit kontaminaci přírody Atrazinem, protože tato látka je poměrně stabilní a může cestovat v přírodě prostřednictvím dešťové vody až na vzdálenost mnoha tisíc kilometrů. Paradoxní je, že evropská firma SYNGENTA produkuje v EU zakázaný pesticid v množství mnoho desítek tisíc tun ročně … a zaplavuje s ní zemědělský trh v mnoha zemích světa, kde tato látka ještě není zakázána. Další paradox je, že v roce 2006 Agentura pro ochranu přírody USA prohlásila, že vystavení se působní Atrazinu nepředstavuje žádné nebezpečí.

Hormony a jiné tzv. signálové molekuly

Hormony jsou ze své podstaty tzv. signálové molekuly, které již ve velmi nízkých koncentracích ovlivňují zásadním způsobem pochody v našem těle. Signálními molekulami mohu být jak různé bílkoviny na membráně, tak i různé cytokiny, hormony, neurotransmitery, růstové faktory a podobně. V typickém případě je jednou buňkou vylučována jistá signální molekula, například na jejím povrchu nebo přímo do volného mimobuněčného prostoru, zatímco druhá buňka přijímá signál, a to zpravidla skrz tzv. receptor. Z receptorů vedou různé signalizační kaskády dovnitř buňky, kde ovlivňují různé buněčné procesy včetně změn v expresi (projevu) genů. Co se ale stane, když je do těla dodáváno nemalé množství různých průmyslově vyráběných hormonů, které si tělo přirozeně nevyrábí, které se v něm přirozeně nevyskytují a kterým v podstatě nerozumí?

Mnoho lidí se domnívá, že veškerá voda ve vodovodním systému je zbavována průmyslových chemikálií, pesticidů, různých chemikálií vypouštěných z tzv. živočišné zemědělské produkce jako jsou antibiotika nebo hormony. Domnívají se, že když si koupí balenou vodu, že jsou chráněni, ale ve skutečnosti, většina těchto látek se do jejich těla dostává skrze obyčejné sprchování. Až na výjimky není dnes úniku před tímto všudypřítomným chemickým znečištěním, říká Erik D. Olson bývalý právní zástupce v Radě pro ochranu přírodních zdrojů USA. Pan Olson pracoval také jako ředitel a generální poradce Senátu – Senate Committee on Environment and Public Works. Součástí jeho odbornosti jsou rozsáhlé práce týkající se environmentálních a zdravotních rizik pocházejících z toxických chemikálií. Zabýval se také tzv. environmentální legislativou a účastnil se různých soudních sporů týkajících se toxicity chemikálií, vztahu mezi prostředím a zdravím dětí, konzumací vody a její čistotou. Účastnil se jednání týkající se předpisů upravujících množství olova a ftalátů, které jsou součástí tzv. Dokumentu o zvyšování bezpečnosti spotřebitelských produktů (Consumer Product Safety Improvement Act of 2008), zasadil se o prosazení předpisů týkajících se tzv. zelených budov a zelených škol, které jsou součástí Dokumentu energetické nezávislosti a bezpečnosti (Energy Independence and Security Act of 2007).

Zdroje: 

Dokumentární film FLOW FOR LOVE OF WATER – film by IRENA SALINA – ARTEFACT FILMS – 2010

Jazyk chameleona inspiruje moderní robotický design

Brian Thomas, M.S. *

Chameleon je vysoce specializovaný ještěr s unikátním způsobem lovu – jazyk ve tvaru projektilu, který chameleon vystřeluje na svoji oběť, může být natažený na více než dvojnásobek délky jeho těla. Přestože pružinový mechanismus obstarávání potravy tohoto tvorečka byl studován po mnoho let, teprve nedávno byly objasněny detaily toho, jak to celé funguje. V současnosti studují experti detaily těchto mechanismů s cílem zdokonalit manipulační schopnosti robotů a robotických zařízení.

Ve studii publikované v časopise Bioinspiration & Biomimetics,1 představil inženýr Alexis Debray čtyři robotické systémy, které napodobují schopnosti jazyka chameleona. V závislosti na tom, jaký aparát je uchycen na samotném konci, mohou být podobné robotické projektily použity k plnění úkolů, jako je například vybírání nebo lisování součástek na montážní lince.

V popisu chameleonova jazyka a přidružených podpůrných struktur souborně nazývaných „hyolinguální aparát“, inženýr Debray názorně přitom však bezděčně objasňuje, proč tento biologický systém musel být na počátku zkonstruován se všemi svými vzájemně závislými a souvisejícími částmi a schopnostmi jako plně funkční.

Chameleonův jazyk je připevněn k jeho tělu pomocí precizně zkonstruovaných kostí. Jedna z nich má tvar tužky a slouží také jako směrová podpora, podobně jako stabilizační tyč v modelu raketové startovací rampy. Bez této kosti by chameleonův jazyk neměl žádnou oporu pro zpětný ráz pružinového svalu, který jazyk vystřeluje. Chameleon by tak neměl naprosto žádnou kontrolu nad směrem, ve kterém tímto způsobem vystřeluje svůj jazyk.

Pružinový nebo „urychlující“ sval může být stlačen na různě velkou tenzi (napětí) podobně jako pružina v závislosti na vzdálenosti cíle, který má být zasažen. V okamžiku uvolnění pružinového svalu letí konec jazyka již se svou vlastní setrvačností, což je jeden z úžasných a vskutku unikátních příkladů použití (techniky) projektilů v živočišné říši. Avšak bez opačného mechanismu navíjení jazyku zpět do tlamy by se chameleon moc nenajedl. Naštěstí, jazyk je vybaven dlouhým a velice elastickým zatahovacím (navíjecím) svalem, který vystřelený jazyk bleskurychle navine zpět do tlamy.

Dokonce i s těmito protikladnými svalovými skupinami, pojivovými tkáněmi a kostními oporami, by celý hyolinguální aparát chameleona neměl naprosto žádné využití, pokud by neměl také oči schopné sledovat kořist, mozek schopný zpracovat zrakové informace a odeslat nervové vzruchy motorickými nervovými drahami do příslušných svalových skupin jazyka a nervy schopné nést informaci z a do příslušných míst chameleonova těla.

Hyolinguální aparát je zářným příkladem biologického systému typu – všechno-nebo-nic – tzn. buď funguje každá součástka systému v dokonalé spolupráci se všemi ostatními, nebo celý systém nefunguje vůbec. A jelikož nemohl tento systém získat své precizní schopnosti postupně (tj. postupným procesem zdokonalování krok za krokem), nemohl být zkonstruován nikým jiným, než mistrem Inženýrem, který si je vědom každého detailu.

Bez ohledu na všechny tyto skutečnosti píše autor studie a vynálezce robotů Debray, že se chameleon „vyvinul z nadřádu jménem lepidosauria (říše animalia-živočichové, kmen chordata-strunatci), který je údajně též předchůdcem hada, scinka a gekona a postupně si vyvinul mnoho různých specializací, které nenalézáme u žádného jiného plaza. Jednou z těchto specializací je právě balistický jazyk.“1

Název Lepidosauria se týká skupiny resp. klasifikace ještěrů — tj. těch, kteří mají překrývající se šupiny. Žádná fosílie neukazuje ani náznak evolučního přechodu od nějakého pra-ještěra k hadovi, scinkovi, gekonovi nebo chameleonovi. Místo toho vidíme, že každý takový druh plaza se ve fosilním záznamu objevuje vždy se všemi svými typickými funkčními charakteristikami – tj. v plném rozvoji všech svých typických znaků, které jiné druhy plazů nemají.2

Pokud se tato stvoření vyvinula z „lepidosauria“, proč potom nenalézáme mezi fosíliemi ani jediného kandidáta na pozici předka, a to nemluvíme o bezpočtu přechodných forem, které bychom měli očekávat, že budou fosilizované v mnoha fázích předpokládaného milióny let trvajícího evolučního vývoje ještěrů?

Nejméně jeden evolucionisty předpokládaný evoluční předek chameleona by v určité fázi „svého“ vývoje neměl ještě plně vyvinutý kompletní jazykový aparát. Z tohoto důvodu by měl pouze některé jeho části. Jenže bez toho aniž by mnohé různě specializované a vzájemně propojené a závislé schopnosti jednotlivých částí byly společně na svém místě v jeden čas, by takové imaginární zvíře muselo nutně hladovět a strádat – jeho přežití, tím méně rozvoj a rozmnožování, by jednoduše nebylo možné. Nemožnost existence takovýchto „nedodělaných“ tj. života neschopných „přechodných“ forem tedy nutně znamená, že současní chameleoni se na Zemi nemohli objevit žádným takovým evolučním procesem, jelikož ale současní chameleoni v přírodě existují, znamená to, že se museli na Zemi objevit jiným způsobem, než nějakou (v podstatě neznámou) evoluční cestou trvající domnělé milióny let. Logickou a vědecky relevantní možností je, že byli navrženi mimořádně inteligentním Konstruktérem, který je zároveň autorem všeho živého na této planetě.

Úžasný chameleon není jen silným svědectvím geniality svého Tvůrce, ale jeho vysoce specializovaný „balistický jazyk“ sestřeluje jakékoliv evoluční spekulace o jeho původu.


Odkazy

1. Debray, A. 2011. Manipulators inspired by the tongue of the chameleon. Bioinspiration & Biomimetics. 6: 026002.

2. For example, see Thomas, B. Fossilized Gecko Fits Creation Model. ICR News. Posted on icr.org, September 8, 2008, accessed April 8, 2011.

* Dr.Thomas je popularizátorem Vědy v Institutu pro výzkum Stvoření – www.icr.org.

Originální zdroj článku: web www.icr.org dne 15. dubna 2011.
Do češtiny přeložil a doplnil: Mgr. Libor Votoček