Jistě znáte to známé rčení “pro stromy nevidí les”, kterým se chce vyjádřit skutečnost, že pro přemíru zájmu o jednotlivé detaily uniká člověku vyvážený, ucelený pohled na daný problém. U tzv. skeptiků, tedy lidí vyznávajících materialistickou víru a uznávajících pouze snahu rozmontovat vše na materiální “šroubečky a matičky”, je tento přístup podstatou jejich životní filozofie. V otázce původu vesmíru, přírody a člověka bychom mohli přístup našich milých skeptiků vměstnat do věty: “pro stvoření nevidí Stvořitele”, což by se dalo jinak vyjádřit jako: “kvůli přemíře zájmu o viditelnou, stvořenou, materiální realitu nevidí smysly neviditelného, nestvořeného, nemateriálního Stvořitele, který je původcem všech možností (stavů), hranic (zákonů) a pozic (hierarchií).”
Pro tzv. skeptiky je typické, že neustále dokola opakují fráze typu: “Stvořitel možná je, věda neví, stejně Ho ale k ničemu nepotřebuji, i kdyby existoval.” nebo “Člověk i příroda fungují samy o sobě podle určitých zákonů a nepotřebují žádného vnějšího Hybatele.” nebo “Hypotéza Boha je pro vědu naprosto k ničemu, protože pozorovat nebo testovat můžeme stejně tak dobře i bez Něj.” apod. – Problém s touto argumentací je ale v tom, že “skeptik” nerozlišuje různé kategorie poznání (vědy) ani to, že k nim vedou velmi odlišné cesty (metodika). Je totiž potřeba důsledně rozlišovat znalost získanou opakovaným pozorováním či opakovatelným experimentováním a znalost získanou existenciální filozofickou analýzou možných příčin vzniku toho, co je možno pozorovat či testovat.
Z hlediska vědeckého existují pouze 3 možnosti, co se týče příčiny daného systému či jevu: a) slepá nahodilost či neplánovaná shoda různých vlivů a vlastností bez ladu a skladu, b) nutnost či (libovolněkrát opakovatelný) výsledek vyvolaný působením přesných zákonitostí nebo c) úmysl či cílevědomý záměr vyvolaný dopředu rozhodnutým sledem konkrétních jevů, vlastností a zákonitostí. Pokud si “skeptik” myslí, že c) nepatří do vědy jenom proto, že zde schází neomezená opakovatelnost na požádání s minimálním vlivem pozorovatele či experimentátora, tak je na velkém omylu. Kdyby tomu tak bylo, potom bychom museli označit každodenní životy všech lidí za nevědecké či pavědecké, vědě a pokroku nepřátelské jevy! V jistém smyslu by to platilo, protože lidská svévole, přesněji zvůle, je značným nepřítelem pravého poznání a pokroku, ale není možné označit dopředu rozhodnuté sledy jevů, vlastností a zákonitostí, kterých lidé využívají ve svém každodenním životě a vztazích, za nevědecké jenom proto, že je nelze nacpat, obrazně řečeno, do zkumavky. Lidé ve svém každodenním životě ne úplně rádi experimentují a už vůbec nejednají slepě a bez rozmyslu, což je základní myšlenka slepé evoluce od molekul k člověku. Znamená to, že jsou jejich životy pavědecké, vědě a pokroku nepřátelské? Rozhodně ne! Ideální život člověka je ve skutečnosti mnohem blíže důvěrnému vztahu k osobě, orientace na předem určený význam a smysl a neochotě k rutinnímu experimentování či slepé náhodě, což je doména biblického chápání světa a života. V tomto ohledu je lidský život v ideálním nastavení ryze neevolučním jevem.
Biblické stvoření skutečně není okultismus ani esoterika, ač si to členové Sisyfa zřejmě myslí. Biblické stvoření je ve své podstatě zprávou očitého svědka o historické události stvoření světa … a bezpochyby není snadné specifický jazyk a bohatý kontext této zprávy správně dekódovat. To je ostatně problém jakéhokoliv textu nikoliv jen bible. I ty nejjasnější výroky pravdy lze totiž uměle a svévolně zasadit do chybného kontextu, pozměnit sémantiku zvolené slovní zásoby, znásilnit gramatiku … a dospět ke zcela odlišné interpretaci toho, co autor textu měl původně v úmyslu sdělit. Zažíváme to všichni takřka denně a dokonce i mezi nejbližšími lidmi v našem okolí. Bible sděluje věci natolik závažné, že je téměř nemožné pro nepozorného, roztěkaného či zaujatého čtenáře, aby ji pochopil správně. Proto se z úst skeptiků doslýcháme často nevybíravá slova na adresu bible a křesťanské víry, protože jejich chápání biblických textů postrádá elementární znalost příslušné problematiky a často i sebemenší náznaky snahy pochopit jejich původní význam a závažnost. Není tedy žádným překvapením, že tito lidé bibli haní, že ji kritizují, že se jí vysmívají … a každého, kdo by chtěl její poselství demonstrovat v paralelách a konkrétních příkladech na poli přírodních věd, nemilosrdně exkomunikují z vědecké komunity nebo rovnou zlikvidují jeho akademickou kariéru a působení na veřejnosti.
Jinými slovy, pro skeptiky a zvláště pro ty ze Sisyfa, je příznačný panický strach z veřejné diskuse o těchto významných mezioborových, existenciálních, historických a filozofických otázkách. Proto jakékoliv výzvy a náznaky k veřejné diskusi hubí v samotných počátcích … a zvolili si k tomu maškarádní, cynické představení nazvané Bludný balvan Sisyfa. V těchto fraškoidních politických procesech tak každoročné zaútočí na někoho, kdo se odvážil na veřejnosti odhalit chybné ideologické pozadí materialismu a evoluční víry … a ozančí jej veřejně za BLBa. Poctiví vědci však takto nepostupují, pro ty je svoboda slova, otevřený dialog a vzájemný respekt víc, než vlastní kariéra.
O tzv. skepticismu ve vědě toho bylo napsáno již mnoho, pravdivého i nepravdivého. Jedním z hlavních argumentů “skeptiků” je teze o tzv. materialistickém redukcionalismu, což jednoduše znamená, že v zásadě každý jev je možné – alespoň v principu – vysvětlit jako projev výhradně materiálních příčin. Uveďme několik zajímavých příkladů. Např. lidské myšlení včetně jeho morálních a estetických soudů a reakcí je možné dle “skeptiků” vysvětlit jako produkt chemických procesů v lidském mozku … a ty zase jako produkt našich genů … a ty zase jako produkt slepé evoluce, tedy neřízených přírodních sil a miliónů let. Podobně vysvětlují materialističtí redukcionisté alias skeptici i historický původ veškeré přírody – živé i neživé – jako výhradní produkt neřízených materiálních procesů probíhajících údajně po nesmírně dlouhou dobu (milióny až miliardy let), tedy jako produkt naturalistické (materialistické) evoluce, kterou nota bene nikdy nikdo neviděl ani nezopakoval v kontrolovaných laboratorních podmínkách, což je podmínka vědeckosti č.1.
V podstatě jsou “skeptici” lidmi, kteří popírají existenci tvůrčí, cílevědomé inteligence schopné stvořit energii, hmotu, prostor (časoprostor), život, přírodu nebo člověka a označují ji za fantaskní výplod nevzdělaných popíračů vědy a pokroku. Pro “skeptiky” je inteligence (mysl, vědomí i svědomí) jen jedním z projevů neživé hmoty, která se, jak říká evolucionista a katolický kněz Marek Orko Vácha, (sama od sebe) vytančila za milióny let do podoby člověka … tudíž představa, že by zde existovala věčná, Božská inteligence nezávislá na hmotě a schopná hmotu vytvořit nefyzikálními informačními procesy, je považována za přímé popření novověké vědy a pokroku. Jenže právě přesně to říká bible ve svém úvodu, v 1. knize Mojžíšově zvané Genesis. Věčný Stvořitel promlouval a komunikoval a následkem toho vznikla ve velmi krátkém čase (v řádu dnů z hlediska pozemského pozorovatele) veškerá materiální i nemateriální realita, plně zformovaná a dokonale funkční bez potřeby jakéhokoliv dalšího dotváření či vývoje. Je to bláznovství a pavěda? Nikoliv, jen se to nevejde do mentální a hodnotové klece materialismu a evolucionismu. Poctivá věda však s tímto biblickým konceptem žádný konflikt nespatřuje, právě naopak nalézá v něm potvrzení vědecké metody a rozšíření vědeckého myšlení za hranice materialismu a ateismu.
Jenže to “skeptika” nezajímá, ten se totiž bezmezně oddal víře, že vše má v zásadě velmi primitivní (narozdíl od bible, která tvrdí, že naopak velmi komplexní) a hlavně materiální příčiny, které prý “nevědečtí” lidé nevidí, protože nemají všechny ty laboratoře a super měřáky, dalekohledy a mikroskopy, takže si pak vše vysvětlují “primitivisticky”, což v řeči “skeptiků” znamená “pobožně” jako zázračný výtvor nadlidsky inteligentního božského Stvořitele. To je ale velké nedorozumění a nepochopení podstaty problému na straně “skeptiků”. Oni údajně “nevědečtí” lidé (ať už jsou to špičkoví vědci nebo naprostí laikové) se totiž podle „skeptiků“ odkazují na moudrého “Stvořitele” jenom proto, že něco neumí vysvětlit, samozřejmě materialisticky. To však velký omyl! (mimochodem materialistické/naturalistické vysvětlení je jediné vysvětlení, které skeptici uznávají, ať se jedná o vysvětlení jakéhokoliv jevu). Ve skutečnosti se na něj odkazují především proto, že CHÁPOU principiální omezení materialismu a rovněž skutečnost, že např. informační věda prokázala vědeckými metodami do velkých detailů existenci a chování informačních a jazykových systémů, které jsou z vlastností materiálních nosičů těchto informací principiálně neodvoditelné, tzn. že instruktivní jazykově kódované informace nemají materiální příčinu a platí to zcela obecně.
Již tento samotný vědecky ověřený fakt popírá jeden z hlavních pilířů materialistické arogance skeptiků a celého spolku Sisyfos. Druhý podobně silný a nezpochybnitelný argument proti neomezené platnosti materialismu a evolucionismu ve vědě je teze o nezjednodušitelné složitosti, který velmi úzce souvisí s teorií dizajnu, což je mimo jiné seriózní vědecká teorie vyučovaná na světových univerzitách. Ve zkratce, tento argument spočívá v tom, že veškeré úmyslně naplánované funkční systémy mají jistý minimální počet základních konstrukčních prvků (součástek), ze kterých je možné je úspěšně sestavit. Pokud by Vám chyběla byť jen jediná součástka z tohoto funkčního jádra systému, nefungoval by a dokud byste tuto chybějící součástku neumístili na přesné místo, byl by systém s největší pravděpodobností zcela nefunkční resp. nebyl by schopen vykonávat funkci, kvůli které byl navržen a sestaven. Např. automobil. Má-li automobil vykonávat funkci přemisťování člověka či nákladu z místa A do místa B, potřebuje motor (pohonnou jednotku), volant (měnič směru jízdy), převodovku (přenos síly motoru na kola), kola (převod rotace na translaci), podvozek (stabilní nosnou konstrukci) a brzdy (schopnost v případě potřeby zabrzdit nebo obecně změnit rychlost pohybu). Odeberte jakoukoliv uvedenou součástku a automobil bude prakticky nepoužitelný nebo smrtelně nebezpečný. Samozřejmě můžete ještě přidat sedačky, potahy sedaček, polstrování, klimatizaci, okna, audio aparaturu a spoustu dalších doplňků, které komfort i bezpečnost jízdy zvyšují, ale nejsou nezbytně nutné pro plnění základní funkce automobilu, kterou je přesun z místa A do místa B. Pokud bychom chtěli uvést příklad z lidského těla, vypadalo to by to dost podobně. Mnohé části v lidském těle jsou tzv. vitální, tj. životně důležité, prostě se bez nich neobejdete. Např. srdce a cévy, plíce, mozek a mícha, žaludek a trávicí soustava, imunitní systém a další … odeberte jakoukoliv z nich a tělo téměř okamžitě přestává fungovat a nastává smrt a rozklad (návrat do prachu Země, jak se říká na pohřbech často i v případě ateistů). Vedle toho je spousta jiných částí těla, bez kterých lze přežít nebo žít nějakým způsobem omezeným životem. Např. bez ucha, oka nebo vlastů lze přežít i z dlouhodobého hlediska, stejně tak lze žít s nejrůznějším postižením svalů, kostí, nervů, imunitního systému atd. nejsou tedy životně nezbytné, důležité ano, ale ne nezbytné. V podstatě všechny živé systémy vykazují tuto tzv. nezjednodušitelnou složitost, která je ovšem evolučně nevysvětlitelná a popírá definitivně jakoukoliv představu postupného, dlouhodobého vývoje od nefunkčního k funkčímu, od simplexního ke komplexnímu nebo od neživého k živému, jak tomu věří právě „skeptici“.
Nejen z tohoto závažného a objektivního důvodu je nutné říci, že veřejné dehonestování, nesmyslné nálepkování a blokování veřejné i odborné diskuse organizací Sisyfos v otázce původu vesmíru, života a člověka je medvědí službou nejen vědě, ale i celé naší společnosti. Místo přesného vymezení pojmů, poctivého vykolíkování omezené platnosti materialistické filozofie, představení nematerialistických oborů exaktní operační vědy (např. již zmíněné informační vědy, bioinformatiky, lingvistiky, teorie průmyslového dizajnu a řady dalších oborů), přiblížení a posílení mezioborového dialogu mezi tradiční křesťanskou spiritualitou a přírodními vědami atd,, se členové spolku Sisyfos uchýlili k paušálnímu dehonestování všeho, co nemá materialistické vysvětlení, na které jsme byli zvyklí ještě docela nedávno – za komunistické diktatury … a čehož začínáme být svědky znovu a opět i v 21. století.
Je to smutné, protože zde se skutečně nejedná o spor mezi vědou a vírou, ale mezi vírou a vírou – materialistickou a nadmaterialistickou – resp. o spor mezi vědou a vědou, vědou, která neuznává nic než materiální jevy a příčiny a vědou, která potvrzuje dnes a denně, že je možné exaktně studovat, pozorovat a měřit i nemateriální jevy a příčiny – např. ty informační. Musíme tedy s lítostí konstatovat, že “vítězné” tažení skeptiků proti biblickému poselství o stvoření resp. proti všem tezím o inteligentním původu světa, ve skutečnosti vůbec není vítězné, ale dětinské a hlavně vědecky značně pochybné.
Prvním významným výpadem spolku Sisyfos proti zastáncům biblického pojetí původu a historie světa bylo udělení bludného balvanu profesoru, doktoru Walteru J. Veithovi, zoologovi a teologovi z Jihoafrické republiky, a sice za přednáškový cyklus s názvem “Kde jsme ztratili křídla”.
Pan profesor patří mezi světovou špičku v oboru zoologie se specializací na hospodářská zvířata a lidskou výživu, je tedy odborníkem nadmíru povolaným vyjadřovat se k otázkám spojeným s evolucí druhů a původem a historií lidstva, navíc když sám velkou část své vědecké praxe byl přesvědčeným zastáncem evoluce. V rámci svého 9 dílného přednáškového vystoupení v Kongresovém centru Praha ve dnech 24.10 – 1.11.2008 tak představil i množství vlastních vědeckých objevů a studií i svou cestu k biblické víře.
Účast široké veřejnosti byla nevídaná a na české poměry silně nadpůrměrná. První večer zaplnilo boční sál v Kongresovém centru téměř 800 posluchačů z řad laické i odborné veřejnosti. Přednášky byly strukturovány do jednotlivých témat pokrývajících klíčové argumenty pro podporu biblického pojetí původu a historie, které bylo prezentováno akademicky korektním, vědecky přesným a pro laiky relativně snadno pochopitelným způsobem, což jen dokreslovalo pedagogické nadání a bohatou praxi vysokoškolského profesora. Vřelé přijetí profesora Veitha a jeho poselství českým publikem bylo souvisle potvrzováno všech 9 večerů po sobě, kdy počet návštěvníků neklesl pod 500 účastníků, a to dokonce ani na témata týkající se novodobé historie, náboženských konfliktů post-moderního světa, falešných učení v církvi, nadnárodních politických konfliktů na pozadí evoluční teorie, přicházejícího nového světového řádu, svěcení biblické soboty, zdravého životního stylu apod., což jsou vyloženě kontroverzní témata, kterým se většina lidí spíše vyhýbá.
Není tedy divu, že se tento mimořádný zájem široké veřejnosti, na české poměry skutečně nevídaný (o takovém by si mohli členové Sisyfa nechat na svých veřejných přednáškách jenom zdát), stal terčem spolku Sisyfos, který cca 2 měsíce po odletu prof. Veitha z Prahy, začal mobilizovat své členy ke špionáži následné přednáškové činnosti realizované spolkem Maranatha z.s. Praha, rovněž v Kongresovém centru Praha. O další cca 2 měsíce později byl celý přednáškový cyklus včetně osoby pana profesora Veitha zdiskreditován, pošpiněn a zesměšněn ve stylu středověké inkvizice, která nesnesla cokoliv, co nedokázala kontrolovat a řídit. Podobně i spolek Sisyfos v rámci svého samozvaného maškarního představení “bludný balvan alias blb” křivě obvinil a akademicky nečestně zesměšnil vše, co se týkalo osoby prof. Veitha a jeho návštěvy v České republice. To ostatně v českých končinách získalo podobu jakéhosi všeobecného zvyku, snad z pocitu ohrožení někým schopnějším, znalejším nebo vlivnějším. Ochotně a s nadšením se této role ujali právě lidé z řad českých skeptiků v rámci spolku Sisyfos, kteří z pana profesora udělali nejhoršího nevzdělance, náboženského fanatika a manipulátora, který přijel zmást českou veřejnost.
Snad největším paradoxem na celé této věci je to, že “skeptici” ze Sisyfa si nevidí na špičku nosu a vlastní nevzdělanost v těchto otázkách, vlastní náboženský fanatismus v podání materialistické evoluční víry a matení české veřejnosti v otázce vztahu vědy a bible obratně maskují za “bludné balvany”, ve kterých se pasují do role soudců a tvůrců veřejného mínění v otázce vztahu vědy a víry.
Vzhledem k tomu, že společnost Maranatha z.s. Praha nechala pořídit profesionální video záznam celého přednáškového cyklu, může si každý sám za sebe ověřit, že pan profesor Veith se ani v jediném představené myšlence nedostal do konfliktu s vědou, naopak pravou vědu potvrzoval od začátku až do konce, a poukázal přitom na pozoruhodnou a málo známou hlubokou shodu s biblickým poselstvím. Kdyby se členové Sisyfa místo paušálního, bezhlavého kopání do všech, kteří nejsou vyznavači materialistického evolučního světonázoru, raději seznámili s předkládanými argumenty a učili se respektovat odlišný názor dovolený v samotné definici vědy, udělali by lépe.
Asi nejsmutnější na celé věci je to, že mezi posluchači a následovníky spolku Sisyfos a jejich filozofie je značná část lidí z křesťanského prostředí, zejména z řad římsko-katolické církve, z velké části díky Dr. Jiřímu Grygarovi, čímž se vytváří nebezpečný precedens, že křesťanství není s evolucí v rozporu. Ve skutečnosti je křesťanství založeno na bibli a bible žádnou evoluci ani z hlediska lingvistického ani z hlediska teologického nezná.
Je veliká škoda, že spolek Sisyfos tímto svým poměrně agresivním výpadem proti přednáškám prof. Veitha a jeho osobě nepomohl ani vědě ani akademii věd a co je nejhorší, zablokoval a znevážil veřejnou diskusi na toto klíčové téma týkající se každého člověka. K takovému přístupu nelze říci nic než, že spolek Sisyfos ve skutečnosti o pravou vědu a diskusi neusiluje ani v nejmenším.
v reakci na vaše bludné balvany z roku 2017 i z minulých let si vám dovoluji zaslat níže uvedený dopis. Uvažoval jsem i o veřejné inzerci, ale nakonec jsem se rozhodl, že správný křesťanský postup je řešit to nejprve s vámi bez účasti veřejnosti s vírou v případný nepředpojatý dialog.
Bůh požehnal 25 let podnikání firmy PASSERINVEST a 15 let služby křesťanské organizace MARANATHA. Obě jsem zakládal v přelomových obdobích svého života. V roce 1998 Pán Ježíš Kristus od základu změnil můj život. Proto jsou pro mne naprosto úsměvné debaty o tom, jestli je Bůh. Jako osoba jsem živoucím důkazem nejenom Boží existence, ale především Boží lásky a Jeho proměňující moci v životě člověka skrze Ducha Svatého. Přesně tak, jak se píše v Bibli. Bez Boží milosti by PASSERINVEST nebyl dnes takový, jak ho zná odborná i laická veřejnost. A bez firmy PASSERINVEST by nebyla MARANATHA. Obě organizace působí v dnešním prostředí střední Evropy bezprecedentním způsobem. Jak podnikatelský PASSERINVEST, tak nezisková MARANATHA, darovali desetimístné částky ke zvelebení měst i veřejných prostranství a k zvěstování evangelia lidem ve více než 50 zemích světa. Rád bych zde vyznal, že bez nesmírné Boží lásky promlouvající k člověku by takováto má odezva byla zcela a naprosto vyloučena.
Jedním z mnoha projektů MARANATHY je evangelium o původ u člověka. Jeho součástí je putovní výstava Genesis-Expo. Špičkový odborník ve svém oboru, Libor Votoček, na základě pozvání z různých míst České a Slovenské republiky sdílí s lidmi vědecké poznatky podporující biblickou zprávu o stvoření. To však občas vyvolává nazlobené reakce části vědeckého světa. Vnímám, že v České republice je představitelem takovéto „samozvané vědecké inkvizice“ 21. století právě váš Sisyfos. Osobujete si právo udělovat takzvané bludné balvany komukoliv, kdo nesdílí vaše přesvědčení. MARANATHA měla již dvakrát „tu čest“ obdržet toto „prestižní“ ocenění, které bylo dokonce mediálně prezentováno. Proto jsem se již po x-té ve svém životě rozhodl, že falši a záměrnému zkreslování faktů je potřeba čelit.
Jsem si vědom, že má stanoviska zde vyjádřená mohou vzbudit nelibost lidí, kteří upřednostňují klam na úkor pravdy. Smutným doprovodným jevem je tato skutečnost: víra v teorii „nic vybuchlo a vytvořilo všechno“ se stala jedinou vnucovanou naukou o našem původu ve školských osnovách. Jako svobodné lidské bytosti máme možnost tomu i věřit. Navíc, díky nemalé části vědeckého světa, zmíněným školským osnovám i zmanipulovaným mainstreamovým médiím můžeme mít ten blažený pocit, že jsme součástí většinové společnosti. Žel, historie nám neomylně prokazuje, že na klíčových křižovatkách dějin většinová společnost téměř bez výjimek přijímala rozhodnutí, u kterých se paradoxně ukázalo, že směřovala právě proti lidem. Naše svoboda nám dává také právo o věcech přemýšlet a nepodrobit se očekávanému a vnucovanému chování v této oblasti. Popravdě řečeno, jsem Pánu Bohu nesmírně vděčný za poznatky moderní vědy. Protože její poctivá část zcela jednoznačně prokázala, že pravděpodobnost vzniku života podle teorie evoluce se rovná nule. Na to stačí poznatky z genetiky. Každý, kdo chce, si to dnes může ověřit. Jak je tedy možné, že se tolik vědců této teorie stále drží? Odpověď není složitá. Lidská pýcha totiž nedovoluje, aby takoví „vědci“ připustili možnost vlastního omylu. Co by jim pak zbylo? No, museli by přiznat, že mají menší znalosti než Bůh a to by jejich ego už nejspíše neuneslo.
Bible nám mnoha způsoby na různých místech poskytuje neocenitelné rady:
„Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“ (Římanům 1:20)
„Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.“ (Jób 12:7-10)
Je smutné, když fauna či flora může mít více moudrosti než taková věda, která poctivě nepřemýšlí. Morální dopady evoluce jsou vážné a zřejmé. Jestliže silnější přežívají na úkor slabších, pak to má dalekosáhlé dopady. Fašizmus a komunizmus jsou pouze dílčími odpověďmi na toto „vědecké“ poznání. Žádní zastánci lidských práv a ochránci životního prostředí by logicky neměli být zapřisáhlými evolucionisty, neboť by tím ihned popírali to, co sami propagují.
Mám však pro vás i polehčující okolnost. Evoluce není největším zlem dnešní společnosti. Proč? Protože je pouhým důsledkem falešného náboženství. Například islámský stát představuje čistokrevné zlo na první pohled a pro všechny slušné lidi tudíž nepředstavuje nebezpečí, že by mohli být svedeni touto zrůdnou ideologií. Jako člověku původně z římsko-katolické rodiny se mi však už vůbec neříká snadno, že dlouhodobě mnohem větší zlo představuje instituce římského papežství. Ta totiž historicky vykreslila karikaturu Pána Boha s ďábelskými vlastnostmi. Odpustky a kšeftování se spasením, očistec, modlitby k mrtvým lidem, křížové výpravy, inkvizice a pronásledování opravdových křesťanů, učení o věčně hořícím pekle a mnohé další absurdní a nebiblické doktríny způsobily, že mnoho lidí odmítlo takovouto karikaturu Pána Boha, kterou celá staletí představovala a nabízela římská církev. Proto se ukázal únik do světa skepticizmu a bezvěrectví od tohoto „zpohanštělého křesťanství“ vítaným pro mnohé, komu nebyl představen opravdový Boží charakter, jak je představen v Bibli. Francouzská revoluce, ateizmus, darwinizmus, komunizmus, fašizmus a v posledních dekádách například i expandující sexuální nevázanost se staly jedněmi z hlavních důsledků tohoto „vítaného“ úniku. Proto ani nemůže překvapit vyjádření posledních tří papežů, kteří prohlásili, že křesťanství a evoluce si vzájemně neprotiřečí. Inu, v jediný okamžik mohu odbočit vpravo i vlevo, říká podobná schizofrenní logika.
Proč římské papežství usiluje „ubytovat“ ve své dogmatice i teorii evoluce? Opět snadná odpověď pro všechny, kdo důvěřují Bibli. Boží slovo jednoznačně prorokuje, od koho v příštích staletích přicházející papežství získá svou moc k vládnutí:
„..A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc.“ (Zjevení Janovo 13:2)
Bible také identifikuje onoho draka:
„A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan…“ (Zjevení Janovo 12:9)
Jestliže Vatikán obdržel svůj trůn od nepřítele Boha a člověka, pak se jen těžko můžeme divit tomu, že římské papežství podporuje teorii evoluce, neboť obě dogmatiky slouží stejnému „pánovi“. Zde jednoznačně existuje myšlenkové souznění vašeho spolku a římského papežství. Ďáblovi je totiž srdečně jedno, kterou z falešných cest nás odvede od cesty k věčnému životu. On zuří vždy, když věříme tomu, co je zapsáno v Bibli. A pro úplnost: ďábel není náš kamarád!
„Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.“ (1. list Petrův 5:8)
Máme ještě další „dobrou“ možnost, kterou si ďábel přeje ze všeho nejvíce: abychom podlehli představě, že neexistuje. Když bychom tomu totiž uvěřili, pak jsme zcela nepřipraveni na osudovou konfrontaci s touto zákeřnou a vrcholně intrikující bytostí, která se nám snaží namluvit i to, že za všechno zlo na této zemi je odpovědný Bůh. Chvála Bohu, Pán Ježíš Kristus nás nenechává v nevědomosti ani v této oblasti.
„… ďábel byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44)
Navíc ďáblovy lži a útoky nabývají v naší době zvláště na intenzitě, neboť od ukřižování Pána Ježíše Krista ví, že je poraženým nepřítelem a jeho čas se krátí.
„Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“ (Zjevení Janovo 12:12)
Láskyplný Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. Přeje si, aby z hlediska věčnosti zbytečně nezahynul žádný člověk.
„Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. list Petrův 3:9)
Rád bych zdůraznil, že i přes svou kritiku evolučního a papežského systému mám mezi zastánci těchto systémů mnoho skvělých přátel, kterých si vážím. Bůh miluje každého člověka a touží i po naší opětované lásce, která vyvěrá z poznání Božího charakteru.
Nakonec to nebude nikdo z lidí, ale pouze a výhradně Bůh, kdo bude každého soudit. Bůh není Spasitelem institucí, ale jednotlivců. Nebude soudit spolek Sisyfos, ale každého z nás jako jednotlivce. A protože na Božím soudu může každý z nás uspět pouze a výhradně v zásluhách Pána Ježíše Krista, pravé náboženství nás vede k vědomí, že nebudu spasen pro to, co jsem udělal já, ale pro to, co pro mne v Ježíši Kristu udělal Bůh. Nebudu spasen pro to, jaký jsem, ale pro to, jaký je Bůh. Každé falešné náboženství totiž vede k tomu, že si vlastními skutky mohu zasloužit spasení. Skutečná nabídka spasení je však jiná:
„Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Efezským 2:8-9)
Člověk, který opravdově ve svém životě následuje Pána Boha, nedělá dobré skutky, aby jejich pomocí získal spasení, nýbrž koná je z lásky k Bohu, který mu v Kristu spasení vydobyl. A v tom je zásadní rozdíl jako mezi pokorou a pýchou.
Laskavé pozvání k následování Pána Ježíše Krista platí pro mne i pro každého z vás. Z vlastní životní zkušenosti vím, že k tomu je zapotřebí sebereflexe, jejímž ovocem je pokání, jehož ovocem je víra, jejímž ovocem je přijetí Božího odpuštění, jehož ovocem je obrácení, jehož ovocem je změněný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Bůh vám žehnej!
Radim Passer
Dokument o odklonu církve od Boží požadavků (Video ZJEVENÍ – Nevěsta, šelma a babylon)
Představení Maranatha z.s. (video k 15. výročí založení)
Představení hlavního projektu společnosti PASSERINVEST GROUP a.s. (Video BB centrum)
Nekreacionistický informační teoretik Hubert Yockey publikoval před více než 30 lety následující zasvěcený komentář:
„Výzkum v oblasti původu života se zdá být unikátní v tom smyslu, že jeho výsledek byl již přijat jako směrodatný… . Jediné, co ještě zbývá udělat, je objevit takové scénáře, které by detailně popsaly mechanismy a procesy, kterými ke vzniku života došlo.”
Tohle je dobré si uvědomovat při četbě populárních evolučních příběhů nebo v reakcích těm, kteří tvrdí, že zastánci inteligentního dizajnu jsou “předpojatí”. Dr. Yockey zakončil svoji studii slovy:
„Docházíme nutně k závěru, že v rozporu se zavedeným a v současnosti přijímaným typem moudrosti (učenosti) nebyl dosud napsán scénář popisující genezi života na Zemi prostřednictvím náhody a přirozených příčin, který by bylo možné přijmout na základě faktů a nikoliv víry.“
Nadace pro Vznik života (Origin-of-Life Foundation) nabízí v současné době jeden milión dolarů tomu, kdo poskytne chemicky věrohodné naturalistické řešení problému samovolného vzniku genetického kódu a života. Na jejich webové stránce se uvádí:
„´Odměna Původu života´ (dále jen ´Odměna´) bude udělena za navržení vysoce věrohodného mechanismu spontánního vzniku genetických instrukcí v přírodě, které by byly dostačující ke vzniku života. Podmínkou získání odměny je předložení vysvětlení, které by bylo v souladu se zde podrobněji vymezenými empirickými, biochemickými, kinetickými a termodynamickými koncepty a které by bylo rovněž publikováno v uznávaných, recenzovaných vědeckých časopisech.“
Dodnes nebyla tato cena nikomu vyplacena a čím víc víme o minimálních požadavcích pro život, tím méně pravděpodobným se jeví nalezení nějakého alespoň vzdáleně přijatelného materialistického vysvětlení vzniku života. Tento problém je dnes dál od svého vyřešení, než kdykoli předtím.
Kde je důkaz?
Ve výše uvedeném pojednání jsme rozpitvali obvyklé chemické evoluční představy o pravěké chemické polévce. Zdá se však, že jen málokdo si uvědomuje, že o existenci takové pravěké chemické polévky neexistuje nejmenší důkaz. Taková polévka měla být zdrojem esenciálních aminokyselin a nukleotidů obsahujících dusík. Pokud by existovala, pak by evoluční geologové měli nalézt ve velmi starých horninách (jak oni tvrdí), sedimenty bohaté na dusík. Přesto v materiálech, které tito geologové nazývají jako nejstarší organické materiály, nebyl nalezen téměř žádný dusík – jen kolem 0,015 %. Dva geochemici poukazují na to, že:
„Pokud vůbec někdy existovala prebiotická polévka, potom bychom očekávali, že alespoň někde na této planetě nalezneme buď masivní sedimenty obsahující ohromné množství různých organických dusíkatých sloučenin, aminokyselin, purinů, pyrimidinů, atd., nebo obrovská množství dusíkatého koksu (dusík obsahujícího materiálu podobajícího se grafitu) v silně metamorfovaných sedimentech. Ve skutečnosti nebyl nikde na Zemi nalezen žádný takový materiál.“
Život z mimozemského prostoru?
Aby zdůraznili zoufalství teoretiků chemické evoluce, uchýlili se někteří vědci k tvrzení, že život začal kdesi ve vesmíru. Tomuto konceptu se říká panspermie, z řečtiny πάν (pan, vše) a σπέρμα (sperma, semeno), tj. semena života jsou všude ve vesmíru.
Klasická podoba teorie panspermie tvrdí, že semena (života) doputovala na Zemi přirozenou cestou, pravděpodobně v kometách. Tato představa však ve skutečnosti vůbec nic neřeší, pouze celý problém vzniku života odsouvá do neznáma. Jinými slovy, principiální problémy s chemií a původem informace platí bezezměny i v případě, že by život vznikl kdekoliv ve vesmíru, a to nebereme v úvahu značnou nepravděpodobnost přežití takových “zárodků života” během milióny let trvajícího putování chladným, vzduchoprázdným prostorem, na jehož konci čeká naše Slunce s mohutnou dávkou sterilizující (život likvidující) radiace. Nedávný výzkum ukázal, že extrémní teploty způsobené třením komety o zemskou atmosférou – kdy uvolněné teplo způsobuje hoření a efekt “padající hvězdy” – by mikrobi nemohli přežít.
Novější verze této teorie se nazývá řízená panspermie atvrdí, že život na Zemi zaseli mimozemšťané. K zastáncům této teorie patřil i jeden ze spoluobjevitelů dvoušroubovice DNA Francis Crick (1916-2004) a také Leslie Orgel. Zvláště Crick byl puzen svou frustrací z teorií o chemické evoluci:
„Čestný člověk, vyzbrojený veškerým dnes dostupným poznáním, by mohl říct jen to, že původ života se v současnosti jeví v jistém smyslu téměř jako zázrak. Tolik je totiž podmínek, které by musely být splněny, aby to fungovalo.„
„Pokaždé, když píšu článek o původu života, jsem rozhodnut, že už nikdy žádný nenapíšu, protože je zde příliš mnoho spekulací, za kterými stojí příliš málo faktů.“
Ještě jednou bych chtěl zdůraznit, že koncept panspermie jen posouvá problém původu života o krok zpátky; jeho zastánci by totiž museli věřit tomu, že tihle hypotetičtí mimozemšťané nejprve vznikli chemickou evolucí. Člověk si klade otázku, jak může někdo útočit na teorii stvoření jako na něco “nevědeckého” jenom proto, že předpokládá existenci nepozorovatelného Stvořitele, a přitom považovat řízenou panspermii za “vědu” navzdory ad hoc teoriím o nepozorovatelných mimozemšťanech. Všimněte si také, že panspermie je argumentem “evoluce mezer” (tj. je postaven na “neznámých mezerách” v evoluci) a řízená panspermie se zase odvolává na inteligentní plán (design, návrh, projekt).
—
pozn.:
Úryvek ze 3. kapitoly „PŮVOD ŽIVOTA“ z chystané publikace „Achillovy paty evoluce“ Vaše redakce GENESISERA.CZ
Jelikož fosílie představují mineralizované pozůstatky mrtvých tvorů žijících v dávných dobách, věřilo se běžně po mnoho let, že šanci zfosilizovat by měly pouze tvrdé části těchto organismů, nedošlo-li k jejich náhlému pohřbení (např. ve vodách Potopy). Převážnou část fosilního záznamu tvoří skořápky mořských bezobratlých živočichů a dalo by se očekávat, že to malé procento fosílií suchozemských organismů by rozhodně nemělo obsahovat zkamenělé měkké tkáně, protože ty by se během údajných miliónů let už dávno zcela rozložily a nebylo by co fosilizovat.
To může vysvětlovat, proč výjimečná zachovalost fosílií mořských organismů s měkkým tělem, v logalitě Burgess Shale, byla tak velkým překvapením. Dodnes zůstávají složité chemické detaily fosilizačního procesu, v případě pomalých a postupných procesů, velkou záhadou. A přesto jeden objev za druhým uvádí paleontology a biochemiky do rozpaků. Opravdovým šokem, který otřásl samotnými základy stávajícího (evolučního) paradigmatu, byl objev zachované měkké nekostní tkáně z nefosilizované kosti Tyrannosaura rexe učiněný Dr. Mary Schweitzerovou. Na tento původní objev navázala pečlivá vědecká práce, jejímž cílem bylo potvrdit a rozšířit původní nálezy. Poté následovaly další objevy nefosilizovaných organických zbytků včetně nedávných tvrzení o nalezení důkazu dinosauří DNA. Jednalo se o jednotlivé dinosaury z celé řady různých druhů zahrnujících teropody, hadrosaury a ceratopsidy. Jenže pokud mohou měkké tkáně a krevní cévy přežít v sedimentech 65 miliónů let i více, pak je nutné celý koncept fosilizace přepracovat. To ovšem pro paleontology není příjemná vyhlídka. Je s tím totiž spojena obrovská frustrace, protože zde reálně hrozí, že veškerý paleontologický výzkum se všemi svými objevy za posledních několik staletí mohl klidně zachované měkké tkáně nevědomky vyhazovat pryč spolu s horninovým lůžkem obklopujícím kosti (je to běžná praxe v paleontologickém výzkumu – pozn. edit.).
Není tedy divu, že se evoluční komunita snažila tak zoufale zlehčit tento, dle médií, „nebezpečný objev“ doktorky Schweitzerové, konkrétně tvrzením, že to byl prostě bakteriální povlak („biofilm“), který působil dojmem měkké dinosauří tkáně. Odpovědi doktorky Schweitzerové na vznesené námitky však byly důkladné a přesvědčivé, což vedlo paleontology k vyslovení překvapujících prohlášení:
„Tento objev bych označil za milník,“ říká paleontolog Hans Larsson z McGillovy univerzity v Montrealu, který se zmíněných studií Dr. Schweitzerové nezúčastnil. „Dinosauři vstoupí do oblasti molekulární biologie a doslova katapultují paleontologii do moderního světa.“
Fosílie měkkých tkání hlavonožců (jako je například chobotnice) byly nalézány již od roku 1841, a to včetně pláště, váčku s barvivem a ramen s přísavkami a háčky. Nálezy byly učiněny v jurském souvrství Oxford Clay (v jílovitých sedimentech) v Anglii poblíž obcí Christian Malford a Trowbridge (hrabství Wiltshire) během prací na velké západní železnici. Toto mimořádné fosilní naleziště, zmiňované ve vědecké literatuře od té doby však jen sporadicky, se po roce 2000 stalo centrem tafonomických studií (tafonomie zkoumá vznik zkamenělin – pozn. edit.). V současné době se věří, že příčinou výjimečné fosilizace může být tzv. fosfatizace, což je nahrazení organické hmoty fosfátovými minerály. V roce 2007 se zdejší zkameněliny staly doslova mediální senzací, když amoniakem “reaktivované” barvivo („inkoust“) z dobře zachovaného váčku Belemnotheutis antiquus umožnilo paleontologům namalovat tělo chobotnice! Ve skutečnosti se však jednalo o starý trik, kdy byla pozornost veřejnosti nasměrována na nepodstatnou věc. Ve skutečnosti bylo naleziště těchto fosílií zapomenuto na více než sto let (a důvodem bylo především to, že bylo velkým trnem v oku všem zastáncům evolučního modelu – pozn. edit.). Co je skutečně hodno pozornosti a co dosud stále není plně objasněno je to, jak mohla fosfatizace proběhnout tak rychle, že se měkké tkáně a snadno rozložitelný melanin, tvořící pigment tmavé barvy, nestihly rozložit?
Například v Německu jsou lokality s výjimečně zachovalými fosíliemi natolik časté, že si vysloužily dokonce své vlastní pojmenování: Lagerstätten (německý výraz pro „skladiště“). Tento termín je dnes používán pro podobné lokality po celém světě. Ida, eocenní primát, jehož domnělý původ doháněl média ještě docela nedávno k šílenství (a rovněž i mnoho vědců kvůli ukvapenosti, s jakou o něm média informovala), pocházel z jednoho takového místa, konkrétně z lomu Messel v Německu.
Četnost a rozsah takových “Lagerstätten” po celém světě svědčí o tom, že výjimečně zachovalé fosílie jsou spíše obecným pravidlem než výjimkou. To je však z hlediska darwinovského chápání fosilního záznamu neřešitelný rozpor. A kromě toho názor, že Země i fosílie jsou nízkého stáří, je s ohledem na tyto nálezy dokonale rozumný.
Velmi dobře zachovalá fosílie Darwinius masillae (přezdívaná „Ida“) byla předmětem přehnané, mediálně organizované reklamní kampaně. Ida je téměř totožná s moderními lemury.
—
pozn.:
Úryvek ze 4. kapitoly „Fosilní záznam“ z připravované publikace „Achillovy paty evoluce“ Vaše redakce GENESISERA.CZ
Je tzv. obecná teorie evoluce vědecky obhajitelná? Mnozí si myslí, že ano. Ve světě však neustále přibývají vědci ze všech vědních oborů, kteří mají k evolučnímu konceptu velmi vážné výhrady a mají pro to řadu závažných argumentů, které se k lidem obvyklými způsoby většinou nedostanou nebo ve značně zdeformované podobě.
Strhávání pozornosti na nepodstatné věci
Žijeme v době, kdy důvěra mezi lidmi rapidně klesá a místo ní vládne strach posilovaný důvěrou v umělé autority. Informace jsou produkovány v enormním množství a lidé se cítí být zahlceni a přetíženi, oprávněně. Snadno tak v informačním balastu proklouzne bez povšimnutí informace mimořádné důležitosti a významu nebo naopak ta nejméně důležitá či dokonce lživá informace zazáří jako polední slunce a strhne na sebe veškerou pozornost. Otázka našeho původu je tímto informačním šumem zatížena snad vůbec nejvíce, proto jí musíme věnovat o to větší pozornost.
Není věda jako věda
Většina lidí si totiž myslí, že věda je nedotknutelná v tom smyslu, že je tou nejdůvěryhodnější lidskou aktivitou produkující nejvyšší koncentraci pravdy ze všech lidských činností. To však může platit pouze v některých oborech, které své poznatky a závěry zakládají výhradně na pečlivých pozorováních a opakovatelných experimentech, tedy na tvrdých ověřitelných faktech. Jenže v jiných oborech, například v těch, které zkoumají velmi neúplné pozůstatky neopakovatelných historických událostí, je situace značně odlišná a v mnoha případech jsou takové obory jen samá spekulace a dohad, který s reálnou vědou souvisí jen velmi okrajově.
Věda se nicméně stala nástrojem moci a vlivu, z pochopitelných důvodů, protože kdo vlastní vědu, má moc a vliv a určuje názorové klima ve společnosti. Věda drží průmysl a ten zas mnohé ekonomické ukazatele, rozhoduje o stavu armády, zdravotnictví, zemědělství atd. Věda je zkrátka ostře sledovaný vlak, do kterého smí nastoupit jen “vyvolení”. Samozřejmě máme na mysli vědu experimentální, která stojí, jak již bylo řečeno, na reálných pozorováních a opakovatelných experimentech.
Otázka původu života, druhů i člověka samotného však není řešitelná přímo z reálných pozorování a pakovatelných experimentů, protože dnes nevidíme nikde vznikat člověka z něčeho jiného, než pouze z člověka, rybu z ryby, ptáka z ptáka, koně z koně nebo psa ze psa. Jinými slovy nikde dnes nepozorujeme vznik nových druhových kategorií (jedině snad v hlavách některých lidí) ani člověka jako takového a nevidíme ani to, že by někde vznikal sám od sebe život, neboť ten se pouze předává z generace na generaci v rámci svého druhu. Proto takzvaná evoluční teorie nestojí na reálných pozorováních a experimentech, ale na dalekosáhlých spekulacích o tom, co se prý někdy stalo. Samozřejmě argument, že evoluce je proces tak pomalý, že ho nelze reálně pozorovat, není možné považovat za vysvětlení, protože není možné vědecky rozlišit proces, který nelze pozorovat od procesu, který se neděje.
Evoluce – univerzální odpověď na všechno
Přesto existují vědci, kteří tvrdí, že člověk se vyvinul ze zvířat, ptáci z plazů, plazi z obojživelníků, obojživelníci z ryb, ryby z bezobratlých živočichů … mnohobuněčné organismy z jednobuněčných … a že první jednobuněčné organismy vznikly tzv. chemickou evolucí ze směsi chemikálií v pravěké kaluži. Takovou představu však nelze považovat za vědecky obhajitelnou, protože nic z toho dnes nikde nepozorujeme, a to ani v přírodě ani v laboratoři. Řekněme, že je to příběh, představa, spekulace, názor na minulost, rozhodně však ne věda!
Víra v inteligentní stvoření je vědě bližší než evoluce
Málokdo dnes ví, že ještě donedávna věřila značná část vědců tomu, že za světem stojí nesmírná tvůrčí inteligence, která svět pečlivě naplánovala a následně stvořila během velice krátké doby v docela nedávné minulosti, a to v plné funkčnosti bez potřeby jakéhokoliv dodatečného vyplepšování či doplňování. Byla mezi nimi i esa světové vědy jako sir Isaac Newton, Johannes Kepler, Michael Faraday, Carl Linnaeus a mnozí další.
Dlouhý boj proti teorii stvoření
Od počátku 19. století se však ve vědeckých kruzích začali stále častěji vynořovat lidé, kteří se pokoušeli tento stvořitelský pohled na minulost zdiskreditovat a vytlačit na periferii jako pseudovědecký mýtus. Jejich snahy, zpočátku na vědeckém základě, však ztroskotaly, protože vše, co pozorovali nebo dokázali změřit odporovalo představě, že by vesmír nebo příroda byly dílem slepých přírodních sil působících na hmotu po velmi dlouhou dobu. Ve svých snahách umlčet myšlenku inteligentního stvoření a nastolit místo ní myšlenku slepých, pozvolných procesů a dlouhých věků však postupovali neohroženě dál.
Svůj boj proti inteligentnímu stvoření (potažmo Stvořiteli) proto převedli do filozofické a světonázorové roviny, ve které lze většinu lidí zmást daleko snadněji a hlouběji, než v rovině ověřitelných vědeckých pozorování a opakovatelných experimentů, ve které ztroskotali a kde platí – narozdíl od různých filozofických spekulací – jen tvrdá fakta! Prvním krokem byla změna samotné definice vědy na hledání čistě materialistických vysvětlení všech jevů. Druhým krokem pak byla změna základních předpokladů všech vědních oborů a sice tak, aby vyhovovaly evolučnímu, materialisticko-ateistickému způsobu uvažování, které je ochotné akceptovat výhradně materiální příčiny všech jevů a nic jiného. Tak se podařilo – téměř nepozorovaně, o to však rafinovaněji – vměstnat mezi vědu, materialismus a ateismus rovnítko … a přesvědčit širokou veřejnost, že věda, stvoření a Bůh zkrátka nejdou dohromady! Pokrytectví a mocenské boje v církvích pak tento světonázorový posun od stvoření k evoluci umocnily a významně urychlily. Byl konec 19. století.
Třetím krokem pak bylo zavedení evoluce, materialismu a ateismu do škol, samozřejmě pod rouškou vědeckosti a nestrannosti, po které falešnými církvemi utlačovaná společnost nevýslovně dychtila. Tak se materialistická evoluční filozofie ocitla ke konci 19. a počátkem 20. století v pozici nejen akademické ale i vzdělávací a náboženské, kdy si její zastánci začali osobovat právo vyjadřovat se ke všem otázkám lidské existence, morálky, smyslu i hodnoty života a budoucnosti, tedy k něčemu, k čemu se experimentální věda nikdy z definice nevyjadřovala, protože k tomu není kompetentní.
Teorie stvoření ve 21. století?
Nyní, po více než 100 letech kralování evoluce, materialismu a morálního relativizmu dospěla naše společnost do bodu, kdy se z evoluce a miliónů let stala téměř nezpochybnitelná pravda, kterou musí vyznávat a podporovat každý, kdo chce být považován za vzdělaného a inteligentního člověka.
Naštěstí i v dnešní době existují špičkoví vědci, kteří znají výše uvedenou historii sporu a jejichž vědecká erudice jim umožňuje odhalit vědecké podvody, ke kterým v této oblasti od té doby došlo.
ACHILLOVY PATY EVOLUCE – mimořádná příležitost dozvědět se pravdu o našem původu a historii!
Představujeme vám vzdělávací projekt s názvem Achillovy paty evoluce, ve kterém vás 15 univerzitních profesorů, každý ve svém oboru, seznámí s některými nezpochybnitelnými vědeckými námitkami proti platnosti tzv. evoluční teorie. Kromě filmu jsme pro vás připravili skvělou studijní brožurku do kapsy a rozsáhlou více než 300 stránkovou vědeckou publikaci zabývající se detaily sporu mezi stvořením a evolucí v 8 po sobě jdoucích oblastech –
1. Přirozený výběr, 2. Genetika a DNA, 3. Původ života, 4. Fosilní záznam, 5. Geologický záznam, 6. Radioizotopové datování, 7. Kosmologie a velký třesk, 8. Etické důsledky.
Film na DVD spolu s brožurkou si můžete již nyní objednat na https://eshop.maranatha.cz , vědeckou publikaci pak během podzimu tohoto roku.“
Nový trailer k dokumentárnímu filmu ACHILLOVY PATY EVOLUCE je možné shlédnout zde nebo rovnou zde
Určitě jste už někdy slyšeli názor, že v dávných dobách bylo lidstvo na daleko nižší úrovni než dnes – vědomostmi, kulturou, uměním, zdravotně i společensky a že úplně na počátku byl člověk v přechodné fázi údajného vývoje ze zvířat, kdy s bídou dokázal rozdělat oheň, ukrýt se v jeskyni nebo si vyrobit kamenný nůž či koženou suknici. Tento pohled na původ a historii člověka je však velmi naivní a vychází z přesvědčení o pravdivosti takzvané evoluční teorie, která tvrdí, že život pochází z tzv. chemické prapolévky, směsi jednoduchých chemikálií, jenž se spontánně zkonsolidovala do prvních samo se reprodukujících chemických celků, ačkoliv nic takového jako samo se reprodukující molekula ani dnes v přírodě neexistuje! Ani DNA není schopna reprodukovat sebe sama, ale potřebuje k tomu mnoho proteinů a enzymů a dalších megasložitých molekulárních systémů, až prý nakonec vznikly první živé buňky. Ty se pak údajně postupně diverzifikovaly až do té míry, že nakonec po stovkách miliónů let slepých pokusů a omylů přichází na scénu první opo-člověk. Onen ostrstěný, shrbený, zapáchající tvor s opičími rysy ve tváři, notoricky známý z učebnic a televize, chudáček s malým mozkem, vydávající primitivní skřeky, ze kterých si měl postupem času vyvinout komplexní lidskou řeč se vší její symbolikou, gramatikou a sémantikou umožňující vyjádřit nejúžasnější díla světové literatury. Tenhle evoluční příběh všichni dobře známe, vždyť se vyučuje ze zákona na všech školách, vysílá pořád znovu a znovu v televizi, píše se o něm v časopisech, encyklopediích a učebnicích. Je oslavován, opěvován, vyvyšován a chráněn, jako by to byl největší poklad lidstva. Problém je ale v tom, že je to jen příběh, smyšlený příběh, který s vědou souvisí jen velice okrajově. Správně by neměl být vůbec nazýván vědeckým, protože jej nelze podrobit opakovatelným vědeckým experimentům a pozorováním. Nikdo nikdy nepozoroval vývoj jednoho základního druhu v jiný, nikdo takový proces nedokázal napodobit ani v hrubých rysech v laboratoři ani sestavit teoretický model, podle kterého by takový smyšlený proces mohl reálně probíhat a ani nemáme žádné uspokojivé historické – fosilní – nálezy, které by takový proces i jen v hrubých rysech potvrzovaly. Zkrátka evoluční představa o postupném dlouhodobém vývoji bakterie v člověka je zcela smyšleným příběhem bez jakékoliv solidní důkazové základny, který si však ale získal srdce mnohých lidí svými nulovými nároky na etický a vztahový rozměr našich životů, nulovým apelem na hlubokou reformu našich srdcí a vztahů a zároveň zdáním pravdivosti, díky kterému v nás probouzí pocit bezvýznamnosti prapodivně zkloubený s pocitem, že je správné či dokonce nutné maximalizovat své vlastní přežití a pohodlí.
Velkolepá evoluční teorie
Nutno říci, že na to, aby celý ten velkolepý evoluční příběh mohl být považován za vědecký, či obecně pravdivý, bychom totiž potřebovali mít nesrovnatelně mnohem více vědeckých důkazů a v mnoha ohledech důkazů jiného typu, než které nám bývají obvykle předkládány. My lidé máme obecně všichni sklon být velice velkorysí a přezíraví, pokud jde o důkazy pro něco, čemu CHCEME sami věřit. Pak jsme ochotni prohlásit za důkaz, dokonce s přívlastkem vědecký, prakticky cokoliv, co by ale za jiných okolností statut důkazu nikdy nemělo. Uveďme konkrétní příklad. Pokud tým paleontologů nalezne například 1 zkamenělý zub, což je jistě radostná událost, dokáže z něj za určitých okolností vystavět až neuvěřitelný příběh. Například údajný Nebraský člověk byl vykonstruován z jednoho zubu vyhynulého druhu prasete. Vlastně to byla celá osada pravěkých lidí, v pravěkých kostýmech u pravěkého ohně. 🙂 Ale pozor! To vše bylo údajně vědeckými metodami zrekonstruováno z jediného zubu … prasete. Je to věda? Ne, tohle opravdu není věda, ale jen obyčejná propaganda. Považovat něco jako zub za vědecký důkaz existence přechodného článku mezi zvířaty a lidmi, je totiž výsměchem poctivé vědě.
Proč věda nedělá z lidí chytřejší ani moudřejší bytosti
Postavme si ale vedle toho na okamžik seriózní vědu, na jejímž základě byly vyrobeny špičkové kovové slitiny pro letecký půmysl nebo ultrarychlé elektronické čipy s nanotranzistory o velikosti menší, než krevní buňka. V takové vědě nehrají roli příběhy ani nálady nebo to, kdo chce čemu věřit. V této poctivé vědě totiž rozhodují jen tvrdá fakta, reálné experimenty a pečlivá pozorování konkrétních jevů a vlastností, které lze opakovat na požádání. Nic z toho však v archeologii nebo paleontologii neexistuje.
Podobně nečestně se přistupuje i k otázce původu života, původu sluneční soustavy či celého vesmíru. Mnozí vědci bezostyšně tvrdí, že věda zjistila, jak to vypadalo sekundu po údajném velkém třesku, že ví, jak vznikala Země, sluneční soustava či galaxie. Tvrdí se, že už víme, jak vznikl život … a že ho již brzy budeme schopni uměle vyrobit v laboratoři. Nic z toho ale nemá s reálnou vědou prakticky nic společného. My opravdu nevíme, jak vypadal vesmír sekundu po velkém třesku, protože to nemáme jak ověřit ani nasimulovat, nemáme žádné konkrétní údaje o počátečních a okrajových podmínkách takové události a vlastně ani nevíme, jestli něco jako velký třesk vůbec bylo. Zní to možná neuvěřitelně, ale je to tak. Poctivá věda se totiž nemůže už z principu vyjadřovat k jednorázovým neopakovatelným událostem, jejichž pozůstatky jsou krajně neúplné a lze je tudíž vyložit více než jedním způsobem. Žádný vědec nikdy neviděl ani nenapodobil v laboratorních podmínkách na požádání vznik vesmíru, vznik Země, sluneční soustavy či galaxie. Vymyšlené teoretické scénáře a výpočty nemají s reálným světem často nic společného, přestože na papíře to krásně vychází. Přírodní vědy se zkrátka neobejdou bez experimentů a pozorování, výpočty v žádném případě nestačí.
Vraťme se ale k původní otázce. Byl svět a lidstvo v dávných dobách na tom hůře než dnes? Byli lidé dávnověku méně inteligentní, méně zdatní, méně kulturní, méně vzdělaní než my dnes? Odpověď je v každém ohledu překvapivá. Jsme na tom hůře, než naši předkové, a to v dost zásadních ohledech. Pojďme si vysvětlit konkrétně v jakých a proč.
Inteligence a vzdělání není totéž co moudrost a vztah
Je to možná šokující zjištění, ale absorbováním poznatků a znalostí se nestáváme moudrými. Stejně tak vysoká inteligence, ve smyslu matematického či hudebního nadání není totéž co životní, vztahová, duchovní a morální moudrost, tedy schopnost se správně rozhodovat. Teď, co je to moudrost? Zjednodušeně řečeno moudrost je schopnost používat znalosti, zkušenosti a dovednosti k nějakému vyššímu, vznešenému cíli, do kterého se promítá láska, věrnost, vděčnost, cit, mravnost, zodpovědnost, spravedlnost atd. Moudrý člověk tedy zkráceně řečeno dovede rozpoznávat časy, místa, situace, lidské charaktery, motivy, úmysly, hranice, principy a činit správná rozhodnutí, která jsou z dlouhodobého (mohli bychom říci věčného) hlediska nejlepší možná. Dílčí jednotlivé znalosti, dílčí jednotlivé zkušenosti či dovednosti mohou být sice na velmi vysoké úrovni – to je pak o vysoké inteligenci, schopnosti rychle a přesně uvažovat v určitých oblastech, schopnost rychle analyzovat, syntetizovat, dedukovat apod. – ale to pořád není moudrost, duchovnost a mravnost. Jsou to totiž 2 velmi odlišné věci. Jenže člověk 21. století usiluje především nebo pouze o to, aby se měl dobře a pohodově … a pokud se odváží pěstovat vztahy, mravnost a duchovnost, pak ale opět v duchu vlastního pohodlí, sebepotvrzení a uspokojení. Nejsme moudřejší než naši předkové, protože moudrý člověk nikdy nedává sám sebe a své pohodlí a uspokojení svých snů a tužeb na první místo. Moudrý a zralý člověk takové věci zkrátka nedělá, nebo alespoň ne cíleně. Moudrost a sobectví jednoduše nejdou dohromady.
Právě v tomto smyslu si dnes většina lidí bláhově namlouvá, že to, že máme mobilní telefony, výkonné počítače, auta, letadla, lodě, satelity, léky, umělé materiály, špičkové nemocnice, dálnice atd. – takže jsme po všech stránkách automaticky na tom podstatně lépe než byly všechny předchozí generace. To je ovšem velký omyl.
V čem spočívá opravdová moudrost a jak to souvisí s evolucí?
Evoluční světonázor vnímá historii lidstva především jako proces neustálého vymaňování se z primitivismu, nedostatku, chudoby, nevědomosti a naivity … Ve skutečnosti se však nejedná o popis reální historie, ale o materialistickou filozofii, víru, která míchá plastová jablka se skutečnými pomeranči. Lidé, kteří neumí konstruovat mobilní telefony a počítače, totiž nejsou v globále o nic primitivnější, nevědomější a naivnější, než ti, kteří takové věci umí. Proč? Protože bez mobilních telefonů a počítačů můžeme žít po všech stránkách dobrým a naplňujícím životem, pokud nám samozřejmě nechybí moudrost a mravnost. Náš život skutečně nestojí na mobilech, počítačích, autech a satelitech. Opravdu ne, ač to tak může dnes mnohým připadat. Bez toho bychom se docela dobře obešli a vše, co nám v životě skutečně prospívá, by nám zůstalo. Skutečně, jestli se na polích urodí obilí, na stromech uzraje ovoce, poteče pitná voda, bude čistý vzduch a obloha bez mráčků, na to mají všechny naše moderní technologie většinou velmi malý pozitivní vliv. Zato jejich negativní vliv je značný! Je pravda, že jsme schopni rychlejí zasít, díky mechanizaci, ale nejdříve musíme někde sehnat semínka a na to, jestli je budeme mít, nemají moderní zemědělské stroje naprosto žádný vliv. Podobně můžeme díky mechanizaci a automatizaci, agrochemii, postřikům a hnojivům vypěstovat více jablek z 1 hektaru ovocného sadu, než generace před námi. Ale samotnou půdu nebo koncept jablka či ovocného stromu tím nevytvoříme ani nijak zásadně nevylepšíme. Stejně ani pokročilá agrochemie a agresivní postřiky proti škůdcům nám nijak zvlášť neprospívají. Ve skutečnosti poškozují naší imunitu, trávicí systém i nervy, otravují půdu, podzemní vodu i vzduch. Je to začarovaný kruh. Kdy na jedné straně umíme dělat věci rychleji, v kratším čase vytřískat z půdy více plodů na menší ploše, ale ve finále platíme vysokou cenu v tom smyslu, že takto vypěstované potraviny pak poškozují mnohem více mnohem důležitějších aspektů našeho života a životního prostředí, než jsme celým svým pokrokem jakoby získali. Je to jako bychom udělali ve dne 2 kroky dopředu a v noci pak 10 zpátky. Jenže těch 10 kroků zpátky v noci vidí jen málokdo, a tak si naše společnost bláhově myslí, že jsme udělali jen ty 2 kroky kupředu … a že jeden pokrok střídá druhý a již brzy dospěje lidstvo k onomu vysněnému ráji na Zemi. Žel, realita je přesně opačná a k ráji vytvořenému lidskýma rukama rozhodně nesměřujeme.
Uveďme si další příklad, který je ještě mnohem závažnější. Týká se vztahů a hodnot. Mnozí z vás možná nepamatujete své prarodiče nebo praprarodiče. Často je to i tak, že i když jsou ještě naživu, nenavštěvujeme je, protože si o nich myslíme, že nám a naší “pokrokové” době už nerozumějí, že s nimi není zábava a rozumná řeč … a hlavně nás takové návštěvy zdržují a okrádají o čas. Chyba lávky. Staří lidé i všechny předchozí generace prožívali do puntíku ve vztahové a hodnotové oblasti to samé, s čím zápasíme dnes my, nutno dodat, že nejsme vůbec úspěšnější, než byli tehdy oni, ba naopak. Se všemi těmi psychology, psychiatry, antidepresivy, skupinovými terapiemi, zábavou, materiálním pohodlím a nejrůznějšími pomůckami pro hendikepované, nemáme lepší vztahy mezi sebou, než měly naše babičky a prababičky. Máme možná více zábavy, máme rychlejší tempo života, víc stihneme, víc zažijeme, obklopujeme se dražšími věcmi, jsme drzejší, samoobslužnější, nezávislejší jeden na druhém (někdo to nazývá větší svobodou a pokrokem), víc orientovaní na blahobyt, přemisťování z místa na místo v luxusnějších a dražších autech … ano, to všechno máme lepší, ale muži nerozumí více ženám, ve skutečnosti přesně opačně, rozumí jim mnohem méně, než jak to bylo za našich prababiček a pradědečků. Děti nevyrůstají dnes v lepším prostředí pro jejich duše a charaktery, spíše naopak. Zchází kvalitní lidské příklady, neřeší se hodnoty, neprobouzí se ochota žít pro druhé, nezištně pomáhat potřebným a obětovat se. Děti mají hezčí prádélko na sobě, jsou vypapkané, přepapkané, znuděné, zpovykané, nevděčné a rozpustilé. V rodinách vládnou děti, rodiče vydělávají na jejich hračky a sobeckost. Ženy vládnou mužům, komunikace je obojaká, roztříštěná, nesourodá, nepoctivá, manipulativní. Muži se zavírají do kybernetického světa internetu, řeší hadry, barví si vlasy, bělí zuby, rychlá auta a motorky, utíkají se do organizované agrese, násilí, adrenalinových sportů, nejsou dobrými manželi ani otci. Jejich děti neví, co znamená být mužem nebo otcem, znají jen osvaleného, potetovaného agresora nebo zženštilého poskoka nebo marnivého přerostlého puberťáka, který řeší jen svoje hračky, zábavu a nezávislost. Dnešní člověk vůbec není pokročilejší, vůbec není moudřejší, rozhodně ne ve vztazích, v hodnotách a postojích. Právě naopak.
Celý ten ohromný nabubřelý pokrok používáme většinou jenom k tomu, abychom nemuseli jeden pro druhého hnout prstem, abychom se nemuseli pro nikoho opravdově obětovat, abychom nemuseli druhému dát nikdy svůj život, své srdce, abychom nikdy nemuseli za nikoho nést zodpovědnost … k tomu hlavně dnes používáme celý ten úžasný pokrok v technologiích. Umíme se rychleji a rafinovaněji podvádět, umíme se rychleji rozvádět pro banálnější důvody, než kdy dříve, protože jsme si s celým tím pokrokem navykli hrabat hlavně k sobě a řešit hlavně své pohodlí a svůj standard, a pokud bychom se jej měli vzdát – z nějakého ušlechtilého důvodu – úmyslně ohluchneme, rozvedeme se, najmeme si soukromého detektiva či dokonce vraha, ukradneme, zničíme, zakážeme, zdeptáme … protože naše ego nedostalo svou denní dávku. Je těžké být silným a schopným člověkem a zároveň mít druhého člověka opravdu rád, bezpodmínečně rád nebo se dokonce za druhé – třeba mnohem méně silné či schopné – obětovat. Čím je člověk silnější a schopnější – ať už v rozumové, emocionální, kulturní-umělecké, finanční, majetkové, morální či jiné oblasti – tím náročnější je pro něho snášet slabosti a v jistém smyslu i nemoudrosti a neschopnosti druhých, tím méně přijatelnou až absurdní se mu jeví bezpodmínečná láska či dokonce darování svého života někomu druhému. Moderní technologie zkrátka umožnili více lidem vlastnit více věcí, více se jimi zaplácávat, více jim věnovat čas a životní úsilí v té ale bláhové naivitě, že vztahy jsou tu hlavně od toho, abychom toto vše společně konzumovali a prožívali z toho násobnou rozkoš. Jenže život a vztahy nejsou primárně určeny ke zkonzumování, ale k vděčnému sdílení toho nejlepšího a nejčistšího v nás, k opravdovému porozumění Božího dokonalého charakteru a lásky, k růstu v mravnosti, moudrosti a pokoře. Osoba a vztah – ona zapomenutá „dvojice“, o které naši předkové věděli většinou více, než my dnes.
Jak přistupuje k závažným problémům stará a jak mladá generace
Nedávno jsem v televizi viděl pořad, kdy jedna česká rodina – 3 generací – děda s babičkou, jejich děti a vnoučata – odcestovala na 2 měsíce na jednu horskou chatu, kde měli žít jako v roce 1939, za německé okupace, kdy byl zřízen tzv. protektorát. V pořadu, který měl 8 hodinových dílů bylo nádherně vidět, jak hodnotově orientovaná, vztahově zdatná, pokorná, ochranitelská, pracovitá, nápaditá, pečlivá, trpělivá a vytrvalá byla nejstarší generace. Někdo by řekl, paradoxně, ale to není žádná náhoda. Naopak nejmladší generace, která vyrůstala na počítačových hrách, tabletech a mobilních telefonech, kdy jim vždy v pravidelnou dobu přistála na stole teplá večeře, snídaně i oběd … byla těžce vykolejená, neschopná snést delší zátěž, neschopná řešit náročnější problémy, s velkými obtížemi navazovala vztahy s ostatními lidmi, měla velmi slabou orientaci v tom, co je důležité atd. Střední generace řešila neustále, jestli má dost jídla, jestli jim sluší oblečení, jestli mají umyté vlasy, klid a chlast. Vlastně jen děda s babičkou, ačkoliv jim bylo již 80 let, byli schopni dlouhodobě snášet nepohodlí, obětovat se pro ostatní členy rodiny, bez reptání, s vděčností a hlubokým odhodláním snášeli každodenní útrapy, drželi časy, plnění úkolů a pravidelná setkávání rodiny u jídelního stolu. To ale střední ani mladá generace nejen že nedělala, ale ani neměla v úmyslu dělat. Takový je zkrátka mezigenerační trend a platí to napříč celou historií. Každá generace vyrostlá v relativním klidu a pohodlí, kdy se stará vlastně jenom sama o sebe a své pohodlí a uspokojení, byla zásadním způsobem hendikepována ve schopnosti a ochotě vytvářet vztahy, obětovat se pro druhé, sloužit potřebným a snášet statečně každodenní útrapy a nedostatek, protože je to zkrátka důležité a na lidský charakter vyloženě ozdravné. Naopak ty generace, které zažily strádání, materiální chudobu, násilí na rodičích, válku, nemožnost studovat, cestovat a užívat si dle libosti, bývají mnohem odolnější v životních krizích, nikdy neřeší jakoukoliv životní krizi sebevraždou, neupadají do depresí, nerozvádějí se, nehroutí se, neřeší jenom své sny a touhy … ale umí si mnohem více vážit vztahů, lásky, věrnosti, umí být vděční a daleko lépe řeší životní krize a problémy.
Celosvětové spiknutí proti Bibli a biblické historii
Je pozoruhodné, že biblický popis historie světa nám ukazuje přesně tyto souvislosti. První lidé, Adam a Eva v ráji, jsou vykreslováni jako lidé moudří, milující a dokonale šťastní. Jejich inteligence a znalosti byly nesmírné a byly vrozené přímo od Stvořitele. Někdo by řekl: “Oni se tak narodili.” Bible říká, že Adam s Evou byli stvořeni do plné dospělosti a zralosti. Byli moudří, chytří, vzdělaní, krásní a silní. Jejich morální a vztahové schopnosti byly absolutně dokonalé. Přesto se do jejich života vkradlo zlo. Dostali nabídku žít z vlastní síly pro vlastní cíle. Dostali nabídku soustředit se více na to, co mají a co můžou, než od Koho to mají a s kým a jak žijí. Bylo to pokušení ke zlému, ne jedna z možností, jak žít. Svoboda byla zneužita. Následky byly strašlivé a dopadají na nás na všechny až do dnešních dnů. První lidé věděli, že co Bůh stvořil a učinil, je dobré a dokonalé a není potřeba to nijak měnit a “vylepšovat”. K Božímu dílu se totiž nedá nic přidat a ani se z něj nedá nic ubrat. Bůh to učinil, abychom Ho měli v úctě! Jenže úctu k Bohu řeší obvykle pouze ten člověk, který pochopí, jak uzdravující úcta k Bohu je, jak nezastupitelná a léčivá je v životě člověka. Takové věci ale dnešní kybernetické a okultizmem zaneřáděné generace neřeší, naopak vysmívají se tomu a vymýšlejí způsoby, jak zprovodit tyto myšlenky ze světa … podobně jako všechny “bezstarostné generace” v historii lidstva, které ze všeho nejlíp umí brát, užívat si a nic neřešit. Nic nového se pod Sluncem neděje, všechno už bylo. Mění se jen kulisy a někdy ani to ne. Lidé opět uvěřili té staré lži, že se vyvíjejí v něco lepšího … a to jen tím, že umí stavět domy, auta, počítače a satelity (a ještě ke všemu to umí dnes jen hrstka lidí) … ale životní moudrost a úcta k životu se takto získat nedá. Ta nepřijde automaticky ani s nákupem nového vozu, nastěhováním se do nového domu, nákupem drahé kabelky či mobilního telefonu … nikoliv … ta přichází až tehdy, když si člověk je ochoten připustit, že život je víc než pokrm a tělo víc než šaty a kdy začne (chtít) vnímat radost z toho, že může druhým sloužit (ne posluhovat), milovat je a chránit (ne opičí láskou samozřejmě). To dnešní značně hulvátská, samoobslužná, politicky korektní a sluníčkářská (nezdravě pozitivistická) společnost samozřejmě nepěstuje ani nesnese. Pro ni je jakékoliv důraznější varování a jakákoliv oprávněná kritika či rozpoznání objektivního zla něčím, čemu angličané říkají „hate speech“ – tj. projev netolerance a nenávisti vůči „odlišnostem“. Je to podobné jako postoj nevychovaných a drzých dětí, které dokončily vysokou školu a mají utkvělou představu, že jim jejich rodiče, kteří za ně 25 let cedili krev ve dne v noci, nemají právo nic vytknout, v ničem zkorigovat, napomenout natož zkritizovat … protože mají pocit, že jsou lepšími, chytřejšími a úspěšnějšími lidmi, než jejich rodiče. Nic není dál od Pravdy. Podobně i dnešní vůči Pravdě rozněžnělá, přeopatrná a neosobní společnost, která si bláhově myslí, že zlo přestane existovat tím, že ho začne ignorovat, zrovnoprávňovat, přejmenovávat nebo rovnou začleňovat do společnosti, není ochotna naklonit své ucho k nikomu, kdo ví, o čem je řeč a co se s námi děje. Chováme však naději, že se přeci jen najde ještě aspoň jeden člověk, který ví, o čem je řeč … a nastaví nový kurz kormidla svého života.
Reakce redakce GENESISERA.CZ na nepravdivý článek zveřejněný na webu České televize –ČT 24 v rubrice SVĚTdne 25. listopadu 2019.
upozornění: Chtěli bychom na začátek naše čtenáře upozornit na jednu velmi důležitou skutečnost! A sice že na vyvrácení lži (obecně zkreslené zprávy) musí být řečeno násobně více, než co řekl ten, kdo lhal (mystifikoval či zkresloval) – tzn. na vysvětlení něčeho, co někdo zamlžil a zatemnil, musí být použito více slov (někdy dokonce mnohem více) a větší množství souvislostí a faktů. Tento článek je proto výrazně delší, než většina ostatních článků na našem webu. Rozhodli jsme tedy uveřejnit naši reakci po částech.
V poslední 14. části představujeme souhrn nejdůležitějších faktů a definic týkajících se stvoření a evoluce.
Na závěr původního článku na stránkách ČT24 jsou uvedena některá – údajná – fakta. Původní texty jsou vyznačeny modře – naše reakce a uvedení faktů na pravou míru je vyznačena klasickou černou barvou.
ÚDAJNÁ FAKTA DLE ČT24
Evoluční teorie:
Klasická Darwinova teorie: organismy se vyvíjejí a mění postupně tak, jak se přizpůsobují změněným podmínkám. Přežijí jenom ti jedinci, kteří se dokážou nejlépe adaptovat, ostatní zahynou. Nejúčelnější uzpůsobení pak v populaci pomalu, generaci po generaci, převládnou – až vznikne nový druh.
Teorie přerušované rovnováhy neboli skoků: Američtí vědci Niles Eldredge a Stephen Jay Gould ve své teorii zveřejněné v roce 1972 tvrdí, že evoluce neprobíhala plynule, ale ve skocích. Dlouhá období relativního klidu střídala poměrně krátká, ale bouřlivá období, kdy se rychle formovalo mnoho druhů a ekosystémů najednou.
Teorie sobeckého genu: Podle britského biologa Richarda Dawkinse jsou hybateli evoluce geny, jejichž cílem je se replikovat. Organismy jednotlivých druhů jsou jen schránkami, které si geny a jejich soubory přizpůsobují ke svému dalšímu přežití. Teorie, publikovaná v roce 1976, tedy nepovažuje za základní evoluční jednotku druh, populaci ani jedince, ale gen.
Teorie zamrzlé plasticity: Podle teze českého vědce Jaroslava Flégra je naprostá většina druhů evolučně „zamrzlá“ a reaguje na změnu prostředí jen bezprostředně po svém vzniku. Čím více se vlastnosti daného druhu odchylují od původního stavu, tím větší kladou odpor, až v určitém momentu přestanou na tlak prostředí odpovídat.
SKUTEČNÁ FAKTA DLE GENESISERA.CZ:
Evoluční hypotézy a teorie, evolucionismus:
Klasická Darwinova teorie:organismy se vyvíjejí a mění postupně tak, jak se přizpůsobují změněným podmínkám. (Měnící se okolní podmínky dnes prokazatelně nikde nezpůsobují zásadní změny v organismech, jak se Darwin domníval. Navíc hypotéza miliónů let je v principu netestovatelná.) Přežijí jenom ti jedinci, kteří se dokážou nejlépe adaptovat, ostatní zahynou. (Přežívá mnohem víc jedinců, než ti nejlépe adaptovaní. Přežívání je otázkou daleko složitější, než si Darwin myslel. Ve skutečnosti přežívají i hůře adaptovaní než nejlépe. ) Nejúčelnější uzpůsobení pak v populaci pomalu, generaci po generaci, převládnou – až vznikne nový druh. (Tato představa je pouhou hypotézou, navíc velmi nepřesně vyjádřenou. Novým druhem se zde nemyslí makro-změna ve smyslu od jednobuněčných k mnohobuněčným, od ryb k obojživelníkům a plazům, od zvířat k člověku apod. Účelnost uzpůsobení je velice nepřesné tvrzení. Spíše by se mělo říci, že v populaci přežijí snázeji ti jedinci, kteří jsou nejméně zdegenerovaní. Žel, v každé generaci se rodí noví jedinci, kteří mají vždy nové, unikátní variace znaků příslušející danému druhu, ale také řadu defektů a chorob a ti také často přežívají.)
Hypotéza přerušované rovnováhy neboli skoků:Američtí vědci Niles Eldredge a Stephen Jay Gould ve své teorii zveřejněné v roce 1972 tvrdí, že evoluce neprobíhala plynule, ale ve skocích. (Pak by se ale nemělo mluvit o evoluci.) Dlouhá období relativního klidu střídala poměrně krátká, ale bouřlivá období, kdy se rychle formovalo mnoho druhů a ekosystémů najednou. (Zajímavá hypotéza, ale dosud nebyla nikde v reálné přírodě přímo pozorována. Rychlé formování druhů a ekosystémů najednou nemohlo v principu proběhnout ex nihilo – tj. z ničeho. Stabilita základních druhových kategorií v čase je nejlépe ověřeným faktem v biologických vědách.)
Hypotéza sobeckého genu:Podle britského biologa Richarda Dawkinse jsou hybateli evoluce geny, jejichž cílem je se replikovat. (Tato hypotéza je na úrovni sci-fi, s reálnou vědou nemá nic společného.) Organismy jednotlivých druhů jsou jen schránkami, které si geny a jejich soubory přizpůsobují ke svému dalšímu přežití. (Vztah mezi tělem a genomem se netýká pouze přežití a jakékoliv přizpůsobování má své principiální hranice, které není možné překročit.) Teorie, publikovaná v roce 1976, tedy nepovažuje za základní evoluční jednotku druh, populaci ani jedince, ale gen. (Ve skutečnosti se nejedná o teorii, ale o hypotézu.)
Teorie zamrzlé plasticity:Podle teze českého vědce Jaroslava Flégra je naprostá většina druhů evolučně „zamrzlá“ a reaguje na změnu prostředí jen bezprostředně po svém vzniku. Čím více se vlastnosti daného druhu odchylují od původního stavu, tím větší kladou odpor, až v určitém momentu přestanou na tlak prostředí odpovídat. (S tímto pohledem na určitý druh proměnlivosti přírody by se dalo v zásadě souhlasit s tím rozdílem, že nové druhy mohou v období „plasticity“ vznikat pouze v rámci základních druhových kategorií, které ale už takto nevznikly a vzniknout nemohou, a to z principiálních důvodů souvsejících s nemožností vzniku specifikované kódované informace přirozenými materiálními procesy z materiálního nosiče informace. Všechny základní druhové kategorie byly inteligentně navrženy a stvořeny. Poté nastalo období diverzifikace, avšak příslušnost k základním druhovým kategoriím a základní pozice v ekosystémech zůstala po celou historii zachována.)
ÚDAJNÁ FAKTA DLE ČT24
Teorie stvoření, kreacionismus:
Ortodoxní kreacionisté soudí, že Země, člověk a také ostatní organismy byly stvořeny asi před šesti tisíci lety v šesti dnech Bohem, a to přímo a v současné podobě. Popisem těchto událostí má být biblická kniha Genesis.
Teorie inteligentního plánu či designu, která se zrodila koncem 80. let 20. století v USA, částečně připouští evoluci. Ovšem některé aspekty přírody jsou podle ní tak složité, že je nelze vysvětlit pouhými fyzikálními zákony. Onou silou, která přírodní vývoj přinejmenším nastartovala a udává mu obecný směr, je „inteligentní designér“. Tuto teorii zastává třeba bývalý americký prezident George W. Bush.
SKUTEČNÁ FAKTA
Stvořitelské hypotézy a teorie, kreacionismus:
Stvořitelská teorie (kreacionismus) mladé Země: je založena na důvěře v historickou pravdivost biblických textů Mojžíšových knih. Kromě jiného se věří, že Země, veškerý viditelný vesmír, Slunce, Měsíc, veškerá živá i neživá příroda a člověk (muž i žena) byli stvořeni přibližně před šesti tisíci lety (na základě biblických rodokmenů od Adama po Krista), a to ve velmi krátké době – v průběhu 1 pozemského týdne – tj. v 6+1 pozemských dnech. Stvoření veškerenstva neprobíhalo materiálními, přirozenými procesy (ty by trvaly velmi dlouho), ale nemateriálními informačními a komunikačními (nad-přírodními, nad-přirozenými) procesy popisovanými v Bibli jako „Bůh řekl …“. Čím vyšší inteligence, tím méně času, prostoru, informace a hmoty spotřebuje na dosažení extrémně náročných a komplexních výsledků. Svět nebyl stvořen ve stavu, v jakém je dnes. Na počátku byl svět nejlepší – jako když vyjede nové auto z továrny – nebo když se narodí zdravé dítě. Na konci světa bude svět nejhorší – vinou člověka a jeho špatného zachází nejen se stvořením ale i se Slovem Božím. Celá historie tohoto světa podléhá biblickému schématu –> 1) STVOŘENÍ: Dokonalé stvoření, dokonalý vztah, dokonalý život z rukou dokonalého Stvořitele 2) PÁD: Iracionální odmítnutí Bohem stvořené a požehnané dokonalosti, narušené vztahy, narušený život plný strachu, nedůvěry, nevděčnosti, zlosti, sobeckosti, pýchy, lhostejnosti atd. , narušené životní prostředí, narušená strava, narušené tělo i mysl, příchod smrti, chorob, soupeření, násilí na svět. 3) OBNOVA: Bůh vstupuje do dějin a usiluje o získání srdce lidského rodu. Uzdravuje nejprve to nejdůležitější – vztahy, postoje, hodnoty, myšlení a komunikaci. A skrze to potom vše ostatní. Svět se nazdržitelně rozpadá a není v lidských silách to změnit. Popisem těchto událostí a principů se zabývá Bible a zvláště Mojžíšovy knihy a zvláště 1. kniha Mojžíšova zvaná Genesis.
Teorie inteligentního plánu či designu je výsledkem rozsáhlé mezinárodní spolupráce mnoha vědců průkopníků z mnoha vědních oborů, kteří na základě reálných měření a pozorování dospěli k závěru, že zdrojem řádu, funkčnosti a složitosti světa nemohou být neřízené, neplánované, neúmyslné materiální procesy, tedy evoluce. Toto zjištění šlo ruku v ruce se základními postuláty moderní vědy o informacích, která je základem všech informačních technologií současnosti. Teorie ID hovoří o tzv. nezjednodušitelné složitosti, která nemůže být v principu výsledkem postupného neplánovaného vývoje, ale pouze a výhradně výsledkem vědomého konstrukčního plánu a tvůrčí činnosti cílevědomé inteligence, která systém sestavila s vidinou konkrétního cíle a funkce. Teorie ID netvrdí, že všechny složité systémy jsou automaticky vždy produktem inteligentního návrhu, ale že nezjednodušitelně složité, specificky složité a funkční systémy a také kódované zprávy jsou vždy výsledkem inteligentního, úmyslného návrhu cílevědomé inteligence. Fyzikálními zákony totiž nelze vysvětlit podobu světa ani většinu procesů, které se ve světě odehrávají, protože přírodní zákony vyjadřují ve skutečnosti pouze určité pravidelnosti ve vztazích a vlastnostech materiálních objektů, avšak jedinečné, neopakovatelné procesy a události, jejich podobu, načasování a smysl vysvětlit nedokážou. Teorie ID uznává zjevnou realitu přirozeného výběru, avšak podobně jako stvořitelská teorie mladé Země, vychází výhradně z reálných pozorování a měření, která říkají, že přirozený výběr může pouze odstranit to, co již existuje anebo může pouze přežít to, co již existuje – přirozený výběr zkrátka není tvůrčím procesem v žádném ohledu. Tuto teorii zastávají tisíce a tisíce špičkových světových vědců prakticky ve všech vědních oborech.
Byly bychom rádi, pokud by Česká televize byla ochotna uvést dodatečně tyto skutečnosti na pravou míru a informovala tak českou veřejnost o lžích, které ve svém článku zveřejnila a o pravdách, které překroutila nebo zamlčela, ať už z jakéhokoliv důvodu.
Reakce redakce GENESISERA.CZ na nepravdivý článek zveřejněný na webu České televize –ČT 24 v rubrice SVĚTdne 25. listopadu 2019.
upozornění: Chtěli bychom na začátek naše čtenáře upozornit na jednu velmi důležitou skutečnost! A sice že na vyvrácení lži (obecně zkreslené zprávy) musí být řečeno násobně více, než co řekl ten, kdo lhal (mystifikoval či zkresloval) – tzn. na vysvětlení něčeho, co někdo zamlžil a zatemnil, musí být použito více slov (někdy dokonce mnohem více) a větší množství souvislostí a faktů. Tento článek je proto výrazně delší, než většina ostatních článků na našem webu. Rozhodli jsme tedy uveřejnit naši reakci po částech.
V následující 13. části pokračujeme v odhalování omylů týkající se Evropy a evropské vzdělanosti v souvislosti se stvořením a evolucí.
Sekce Evropané se přiklánějí k evoluci
V poslední sekci svého článku se autor snaží čtenáře přesvědčit, že většina vzdělané Evropy se přiklání k teorii evoluce. Opět samotná čísla neříkají nic. Autor nám zde znovu zamlčuje důležité skutečnosti. Např. proč je v některých zemích EU dle průzkumu společnosti Ipsos pro agenturu Reuters z roku 2011 nadpoloviční většina lidí pro evoluci – 68% Švédů, 65% Němců nebo 61% Belgičanů? Má to řadu příčin, ale ani jedna z těchto příčin není domnělá pravdivost evoluční teorie. Tato vysoká čísla jsou výsledkem dlouhodobého materialistického, sekulárního, konzumního způsobu života v těchto zemích, to nemá nic společného s vědeckou pravdivostí evoluční teorie. Jak jsme si již na začátku řekli, prakticky všechny střední a vysoké školy v EU již desítky let učí výhradně evoluční, materialistický světonázor. Není tedy divu, že se k němu tolik lidí přiklání. Jak se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Skutečně, není divu, že v evoluci tolik lidí věří, když ještě neslyšeli solidní vědeckou kritiku a vědecké argumenty pro inteligentní a úmyslné stvoření! Kdyby se ve školách svobodně učily oba přístupy a byly žákům a studentům řádně a nestraně představeny a porovnány, jistě by výsledky těchto průzkumů dopadly jinak, např. jako v USA, kde se na mnoha místech učí oba přístupy. Je to podobná situace, jako kdybychom argumentovali, že 65% Němců souhlasila v roce 1939 s Hitlerovými argumenty a nacistickou ideologií. V tehdejší době to bylo přeci to hlavní, co v Německu dominovalo a čemu se museli lidé podřídit, jinak jim šlo o všechno. Můžeme jen spekulovat, ale je dost dobře možné, že značná část lidí v EU, kteří se hlásí k evoluční teorii, se k ní hlásí jenom proto, že je přesvědčena o tom, že díky evolučním názorům a vizím se nám v Evropě žije tak dobře … a o to samozřejmě nechtějí v žádném případě přijít. Je to zkrátka nejvíce omílaný, nejčastěji zmiňovaný, nejčastěji vnucovaný a vyzdvihovaný a oslavovaný názor na původ vesmíru, života a člověka … a očekávat od obyčejných lidí nebo naopak od lidí kariérně a ideologicky zainteresovaných, že budou svobodně nesouhlasit s většinovým názorem, je velice naivní. V každém případě tento statistický argument autora článku je naprosto irelevantní.
Nakonec se autor článku vítězoslavně nadechuje a zmiňuje rezoluci Rady Evropy č. 1570 z roku 2007. Doslova píše: “V roce 2007 vydala Rada Evropy rezoluci, ve které uvádí, že všechny členské státy „jsou rozhodně proti výuce kreacionismu jako vědecké disciplíny na stejné úrovni s teorií evoluce a nesouhlasí s prezentací kreacionistických myšlenek v jakémkoli jiném oboru než v náboženství“. Ano, tato rezoluce byla skutečně oficiálně schválena a rozeslána na všechna ministerstva školství a akademie věd členských států, včetně České republiky. Tato rezoluce však naprosto pošlapává základní principy demokracie a svobody slova. Je to neuvěřitelně vulgární, diktaturním a hanobícím stylem sestavená rezoluce, která je postavena na lžích a polopravdách o teorii stvoření i teorii ID. Je smutné, že část vědecké komunity přiklánějící se k evoluci a materialismu, sáhla místo slušné, poctivé a věcné diskuse na vědecké úrovni k politickým a úředním formám nátlaku a pokouší se veškerou opozici evoluční doktríně zlikvidovat jakýmkoliv způsobem, který je k dispozici.
Charles Darwin
Na závěr zmiňuje autor samotného Darwina a říká doslova: Darwin, který stál na úplném počátku tohoto sporu, měl až do své smrti v dubnu roku 1882 o vztahu mezi evolucí a kreacionismem jasno. O stvoření světa Bohem nepochyboval, tvrdil však, že „na počátku vdechnul život do několika forem života, možná jen do jedné“. Je to smutné, ale ani na konci článku nám autor nesděluje pravdu. Darwin, prosím pěkně, nestál na úplném počátku tohoto sporu. Počátek tohoto sporu byl dávno předtím, než se Darwin narodil. Již za starověkého Řecka se vedly diskuse o evoluci a stvoření. Staří Egypťané a Izraelité byli ve sporu evoluce vs. stvoření. Podobně i za Mojžíše či Abraháma. Lidé po celou historii a ve všech národech a kulturách naráželi na tento nesmiřitelný konflikt a snažili se pochopit svět a to jak vznikl. Darwin rozhodně nebyl prvním, kdo se tomuto tématu věnoval. Zadruhé, Darwin neměl o vztahu mezi evolucí a kreací (nikoliv kreacionismem) jasno. DARWIN byl až do své smrti v řadě věcí pln pochybností, DOKONCE SÁM ŘÍKAL, ŽE KDYBY DOKÁZAL NĚJAKÝ VĚDEC, ŽE NĚJAKÝ ORGÁN ČI FUNKCE NEMŮŽE VZNIKNOUT SÉRIÍ MALÝCH POSTUPNÝCH KROKŮ, POTOM BY SE CELÁ JEHO TEORIE ZHROUTILA. Stejně tak si Darwin nebyl zcela jistý tím, že je fosilní záznam neúplný, ale chtěl tomu věřit, jinak by jeho teorie padla. Darwin byl také značně rozpolcen v době, kdy pochovával své 3. dítě zemřelé v raném věku na vážnou chorobu a bojoval s realitou nemocí, degenerace a smrti. Darwin však obviňoval Boha z toho, že není takový, jak Ho představuje Bible, ale že je naopak lhostejný a krutý. Pro Darwina to tedy nebyly především vědecké argumenty, co ho nutilo odmítat stvoření, protože argumentů pro evoluci od bakterií k člověku měl naprosto mizivé množství, ale především argumenty etické, vztahové a existenciální. Proč? Jednoduše proto, že tento spor je v jádru náboženský, etický a existenciální. Není to spor mezi vědou a vírou, ale mezi vírou a vírou – mezi vírou v evoluci a vírou ve stvoření (potažmo Stvořitele).
Věda a filozofie
Astronomie
Stáří Země
Bible, Bůh
Biologie, příroda
Paleontologie
Člověk, rodina
Historie
Etika, morálka
Jedním z mnoha projektů MARANATHY je evangelium o původ u člověka. Jeho součástí je putovní výstava Genesis-Expo. Špičkový odborník ve svém oboru, Libor Votoček, na základě pozvání z různých míst České a Slovenské republiky sdílí s lidmi vědecké poznatky podporující biblickou zprávu o stvoření. To však občas vyvolává nazlobené reakce části vědeckého světa. Vnímám, že v České republice je představitelem takovéto „samozvané vědecké inkvizice“ 21. století právě váš Sisyfos. Osobujete si právo udělovat takzvané bludné balvany komukoliv, kdo nesdílí vaše přesvědčení. MARANATHA měla již dvakrát „tu čest“ obdržet toto „prestižní“ ocenění, které bylo dokonce mediálně prezentováno. Proto jsem se již po x-té ve svém životě rozhodl, že falši a záměrnému zkreslování faktů je potřeba čelit.
zvýznamnosti prapodivně zkloubený s pocitem, že je správné či dokonce nutné maximalizovat své vlastní přežití a pohodlí.
Podobně nečestně se přistupuje i k otázce původu života, původu sluneční soustavy či celého vesmíru. Mnozí vědci bezostyšně tvrdí, že věda zjistila, jak to vypadalo sekundu po údajném velkém třesku, že ví, jak vznikala Země, sluneční soustava či galaxie. Tvrdí se, že už víme, jak vznikl život … a že ho již brzy budeme schopni uměle vyrobit v laboratoři. Nic z toho ale nemá s reálnou vědou prakticky nic společného. My opravdu nevíme, jak vypadal vesmír sekundu po velkém třesku, protože to nemáme jak ověřit ani nasimulovat, nemáme žádné konkrétní údaje o počátečních a okrajových podmínkách takové události a vlastně ani nevíme, jestli něco jako velký třesk vůbec bylo. Zní to možná neuvěřitelně, ale je to tak. Poctivá věda se totiž nemůže už z principu vyjadřovat k jednorázovým neopakovatelným událostem, jejichž pozůstatky jsou krajně neúplné a lze je tudíž vyložit více než jedním způsobem. Žádný vědec nikdy neviděl ani nenapodobil v laboratorních podmínkách na požádání vznik vesmíru, vznik Země, sluneční soustavy či galaxie. Vymyšlené teoretické scénáře a výpočty nemají s reálným světem často nic společného, přestože na papíře to krásně vychází. Přírodní vědy se zkrátka neobejdou bez experimentů a pozorování, výpočty v žádném případě nestačí.
Právě v tomto smyslu si dnes většina lidí bláhově namlouvá, že to, že máme mobilní telefony, výkonné počítače, auta, letadla, lodě, satelity, léky, umělé materiály, špičkové nemocnice, dálnice atd. – takže jsme po všech stránkách automaticky na tom podstatně lépe než byly všechny předchozí generace. To je ovšem velký omyl.
