Je tzv. obecná teorie evoluce vědecky obhajitelná? Mnozí si myslí, že ano. Ve světě však neustále přibývají vědci ze všech vědních oborů, kteří mají k evolučnímu konceptu velmi vážné výhrady a mají pro to řadu závažných argumentů, které se k lidem obvyklými způsoby většinou nedostanou nebo ve značně zdeformované podobě.

Strhávání pozornosti na nepodstatné věci

Žijeme v době, kdy důvěra mezi lidmi rapidně klesá a místo ní vládne strach posilovaný důvěrou v umělé autority. Informace jsou produkovány v enormním množství a lidé se cítí být zahlceni a přetíženi, oprávněně. Snadno tak v informačním balastu proklouzne bez povšimnutí informace mimořádné důležitosti a významu nebo naopak ta nejméně důležitá či dokonce lživá informace zazáří jako polední slunce a strhne na sebe veškerou pozornost. Otázka našeho původu je tímto informačním šumem zatížena snad vůbec nejvíce, proto jí musíme věnovat o to větší pozornost.

Není věda jako věda

Většina lidí si totiž myslí, že věda je nedotknutelná v tom smyslu, že je tou nejdůvěryhodnější lidskou aktivitou produkující nejvyšší koncentraci pravdy ze všech lidských činností. To však může platit pouze v některých oborech, které své poznatky a závěry zakládají výhradně na pečlivých pozorováních a opakovatelných experimentech, tedy na tvrdých ověřitelných faktech. Jenže v jiných oborech, například v těch, které zkoumají velmi neúplné pozůstatky neopakovatelných historických událostí, je situace značně odlišná a v mnoha případech jsou takové obory jen samá spekulace a dohad, který s reálnou vědou souvisí jen velmi okrajově.

Věda se nicméně stala nástrojem moci a vlivu, z pochopitelných důvodů, protože kdo vlastní vědu, má moc a vliv a určuje názorové klima ve společnosti. Věda drží průmysl a ten zas mnohé ekonomické ukazatele, rozhoduje o stavu armády, zdravotnictví, zemědělství atd. Věda je zkrátka ostře sledovaný vlak, do kterého smí nastoupit jen “vyvolení”. Samozřejmě máme na mysli vědu experimentální, která stojí, jak již bylo řečeno, na reálných pozorováních a opakovatelných experimentech.

Otázka původu života, druhů i člověka samotného však není řešitelná přímo z reálných pozorování a pakovatelných experimentů, protože dnes nevidíme nikde vznikat člověka z něčeho jiného, než pouze z člověka, rybu z ryby, ptáka z ptáka, koně z koně nebo psa ze psa. Jinými slovy nikde dnes nepozorujeme vznik nových druhových kategorií (jedině snad v hlavách některých lidí) ani člověka jako takového a nevidíme ani to, že by někde vznikal sám od sebe život, neboť ten se pouze předává z generace na generaci v rámci svého druhu. Proto takzvaná evoluční teorie nestojí na reálných pozorováních a experimentech, ale na dalekosáhlých spekulacích o tom, co se prý někdy stalo. Samozřejmě argument, že evoluce je proces tak pomalý, že ho nelze reálně pozorovat, není možné považovat za vysvětlení, protože není možné vědecky rozlišit proces, který nelze pozorovat od procesu, který se neděje.

Evoluce – univerzální odpověď na všechno

Přesto existují vědci, kteří tvrdí, že člověk se vyvinul ze zvířat, ptáci z plazů, plazi z obojživelníků, obojživelníci z ryb, ryby z bezobratlých živočichů … mnohobuněčné organismy z jednobuněčných … a že první jednobuněčné organismy vznikly tzv. chemickou evolucí ze směsi chemikálií v pravěké kaluži. Takovou představu však nelze považovat za vědecky obhajitelnou, protože nic z toho dnes nikde nepozorujeme, a to ani v přírodě ani v laboratoři. Řekněme, že je to příběh, představa, spekulace, názor na minulost, rozhodně však ne věda!

Víra v inteligentní stvoření je vědě bližší než evoluce

Málokdo dnes ví, že ještě donedávna věřila značná část vědců tomu, že za světem stojí nesmírná tvůrčí inteligence, která svět pečlivě naplánovala a následně stvořila během velice krátké doby v docela nedávné minulosti, a to v plné funkčnosti bez potřeby jakéhokoliv dodatečného vyplepšování či doplňování. Byla mezi nimi i esa světové vědy jako sir Isaac Newton, Johannes Kepler, Michael Faraday, Carl Linnaeus a mnozí další.

Dlouhý boj proti teorii stvoření

Od počátku 19. století se však ve vědeckých kruzích začali stále častěji vynořovat lidé, kteří se pokoušeli tento stvořitelský pohled na minulost zdiskreditovat a vytlačit na periferii jako pseudovědecký mýtus. Jejich snahy, zpočátku na vědeckém základě, však ztroskotaly, protože vše, co pozorovali nebo dokázali změřit odporovalo představě, že by vesmír nebo příroda byly dílem slepých přírodních sil působících na hmotu po velmi dlouhou dobu. Ve svých snahách umlčet myšlenku inteligentního stvoření a nastolit místo ní myšlenku slepých, pozvolných procesů a dlouhých věků však postupovali neohroženě dál. 

Svůj boj proti inteligentnímu stvoření (potažmo Stvořiteli) proto převedli do filozofické a světonázorové roviny, ve které lze většinu lidí zmást daleko snadněji a hlouběji, než v rovině ověřitelných vědeckých pozorování a opakovatelných experimentů, ve které ztroskotali a kde platí – narozdíl od různých filozofických spekulací – jen tvrdá fakta! Prvním krokem byla změna samotné definice vědy na hledání čistě materialistických vysvětlení všech jevů. Druhým krokem pak byla změna základních předpokladů všech vědních oborů a sice tak, aby vyhovovaly evolučnímu, materialisticko-ateistickému způsobu uvažování, které je ochotné akceptovat výhradně materiální příčiny všech jevů a nic jiného. Tak se podařilo – téměř nepozorovaně, o to však rafinovaněji – vměstnat mezi vědu, materialismus a ateismus rovnítko … a přesvědčit širokou veřejnost, že věda, stvoření a Bůh zkrátka nejdou dohromady! Pokrytectví a mocenské boje v církvích pak tento světonázorový posun od stvoření k evoluci umocnily a významně urychlily. Byl konec 19. století.

Třetím krokem pak bylo zavedení evoluce, materialismu a ateismu do škol, samozřejmě pod rouškou vědeckosti a nestrannosti, po které falešnými církvemi utlačovaná společnost nevýslovně dychtila. Tak se materialistická evoluční filozofie ocitla ke konci 19. a počátkem 20. století v pozici nejen akademické ale i vzdělávací a náboženské, kdy si její zastánci začali osobovat právo vyjadřovat se ke všem otázkám lidské existence, morálky, smyslu i hodnoty života a budoucnosti, tedy k něčemu, k čemu se experimentální věda nikdy z definice nevyjadřovala, protože k tomu není kompetentní.

Teorie stvoření ve 21. století?

Nyní, po více než 100 letech kralování evoluce, materialismu a morálního relativizmu dospěla naše společnost do bodu, kdy se z evoluce a miliónů let stala téměř nezpochybnitelná pravda, kterou musí vyznávat a podporovat každý, kdo chce být považován za vzdělaného a inteligentního člověka. 

Naštěstí i v dnešní době existují špičkoví vědci, kteří znají výše uvedenou historii sporu a jejichž vědecká erudice jim umožňuje odhalit vědecké podvody, ke kterým v této oblasti od té doby došlo. 

ACHILLOVY PATY EVOLUCE – mimořádná příležitost dozvědět se pravdu o našem původu a historii!

Představujeme vám vzdělávací projekt s názvem Achillovy paty evoluce, ve kterém vás 15 univerzitních profesorů, každý ve svém oboru, seznámí s některými nezpochybnitelnými vědeckými námitkami proti platnosti tzv. evoluční teorie. Kromě filmu jsme pro vás připravili skvělou studijní brožurku do kapsy a rozsáhlou více než 300 stránkovou vědeckou publikaci zabývající se detaily sporu mezi stvořením a evolucí v 8 po sobě jdoucích oblastech –

1. Přirozený výběr,
2. Genetika a DNA,
3. Původ života,
4. Fosilní záznam,
5. Geologický záznam,
6. Radioizotopové datování,
7. Kosmologie a velký třesk,
8. Etické důsledky.

Film na DVD spolu s brožurkou si můžete již nyní objednat na https://eshop.maranatha.cz , vědeckou publikaci pak během podzimu tohoto roku.“

Nový trailer k dokumentárnímu filmu ACHILLOVY PATY EVOLUCE je možné shlédnout zde nebo rovnou zde


Objednávejte, rozdávejte, sdílejte, podpořte naši osvětovou činnost!

Produkční tým Maranatha z.s. Praha