Věda a filozofie
Astronomie
Stáří Země
Bible, Bůh
Biologie, příroda
Paleontologie
Člověk, rodina
Historie
Etika, morálka
Můžete zkřížit prase, krysu, osla a mravenečníka?
Přestože je to jedno z prvních slov v anglickém slovníku či encyklopedii, má slovo hrabáč (anglicky aardvark) pro mnoho lidí, kromě oblasti jeho výskytu v subsaharské Africe, stále příchuť záhady.
Když o něm Evropané slyšeli1, mnozí pochybovali, že skutečně existuje. Lze ho popsat zhruba tak, že jeho uši se podobají oslím, má protáhlý čenich jako prase a ocas jako krysa, váží tolik jako člověk, ale žere mravence jako mravenečník — jaký div, že někteří mysleli, že jde o smyšlenku jako v případě mytického Zajdalena2, Ale cestovatelé si ho nevybájili, neboť hrabáč je stejně skutečný jako ptakopysk. Když o něm Evropané slyšeli, mnozí pochybovali, že skutečně existuje. Jeho vědecké jméno Orycteropus afer znamená ‘ryjící noha’ a ‘z Afriky’. Je určitě k rytí dobře vybaven, se svými prsty opatřenými silnými drápy (čtyřmi na každé přední noze a pěti na každé zadní noze), neobyčejně svalnatýma nohama a do výšky vyklenutými zády. Umí neuvěřitelně rychle vyhrabat nové doupě, “tak rychle, že předhoní četu šesti mužů s rýči”, Hrabáči vylizují z hnízda hmyz (údajně až 50 000 jedinců za jednu noc) až 30 cm dlouhým lepkavým jazykem, který, ačkoli je široký a plochý, umějí svinout do úzké ruličky, chtějí-li dosáhnout do malých otvorů. Na nově vyhrabaném hnízdě prý vydrží hodovat až tři hodiny, než se přesunou dále, a nevrátí se na takové místo nikdy dříve než za5–8 dní. To poskytne hmyzí kolonii, která je zřídka zcela zničena, čas, aby se vzpamatovala. Evoluční zoologové se pokoušejí třídit zvířata podle toho, jak je chápána jejich evoluční příbuznost, tzn., že čím blíže jsou si dva tvorové v rodokmenu, tím blíže v čase žil jejich společný předek. S hrabáčem byly však v tomto ohledu obrovské potíže. Jelikož dospělcům chybí řezáky i špičáky, byli původně řazeni do řádu Edentata (‘chudozubí’) spolu s dalšími placentálními savci, kteří se živí mravenci: pásovcem, luskounem a jihoamerickým mravenečníkem. Nyní jsou však hrabáči chápáni jako jediní zástupci řádu Tubulidentata (‘se zuby charakterizovanými tubuly, tedy svislými kanálky’), pojmenovaného tak podle kolíkovitých zubů s plochými korunkami bez sebemenší vrstvičky skloviny. Místo dřeňové dutiny má každý zub trs až 1 500 tenkých, šestihranných, svislých, paralelních dřeňových kanálků s vasodentinem (forma dentinu) stmelených cementem. Jak to stojí v jedné encyklopedii: “Takže hrabáč je mimo evoluční strom života, je to druh zcela sám pro sebe bez žijících blízkých předků.” Následující citát je typickým evolučním povrchním zamítnutím problému: “Na základě podobné potravní specializace a morfologie byli kdysi hrabáči řazeni k jihoamerickým mravenečníkům a luskounům, dnes se však přijímá, že tyto podobnosti jsou důsledkem konvergentní evoluce spíše než původu ze společného předka.”Mějte na mysli, že pojem ‘konvergentní evoluce’ je eufemizmem pro ‘vyvinul se vícekrát, nezávisle’. Údajné mechanizmy evoluce — přírodní výběr a mutační změnyŘímanům 1:20 “říká, že nemají omluvu”. Evolucionisté pokročili od podobností chování a zjevu jako základu pro stanovení ‘příbuznosti’ k pramenu z genetických a biomolekulárních studií. Poznatky z nich se zřídkakdy kryjí s poznatky, na kterých se stavělo dříve, a tak je nutno, častěji než byste řekli, provádět obrovské přesuny v dříve platných údajných evolučních rodokmenech. Pozoruhodné je, že jsou dnes za nejbližší ‘příbuzné’ hrabáče vyhlašováni jednou sloni, jindy zas damani, dugongové, bércouni či zlatokrti.animaldiversity.ummz.umich.edu, acc. 23 December 2013.“>14 Moderní evolucionisté dokonce říkají, že všichni savci včetně člověka vznikli ze společného předka geneticky podobného moderním hrabáčům. Kdyby tohle byla pravda, učinilo by to z hrabáče ‘nejbližšího žijícího příbuzného’ našeho údajného ‘společného předka’! Je mnohem logičtější chápat hrabáče v souladu s biblickým chápáním dějin spíše než podle vyspekulovaného evolučního příběhu původu zvířat bez Božího zásahu. “A navíc, třebaže byli nalezeni fosilní hrabáči — ale ve velmi malém počtu — v Severní Americe, Asii, Evropě i Africe, neposkytují nám jednoznačnou odpověď na otázku hrabáčových předků ani jeho spojení s ostatními zvířaty.”Genesis 6–9). Všechna suchozemská zvířata dýchající nozdrami i ptáci zahynuli —kromě těch, které Bůh přivedl k Noemovi, včetně páru hrabáčů. Soudě podle jejich dnešního rozšíření se zdá, že po Potopě si to hrabáči namířili jihozápadně od místa přistání Archy “v horách Araratu” (Genesis 8:4). Za 4 500 let od té doby se hrabáči značně rozmnožili a nyní jsou běžní po celé subsaharské Africe. Avšak hrabáči určitě žrali i zelené rostliny, jak vyplývá z Genesis 1:30. A i dnes stále zelené rostliny žerou. ‘Hrabáčí okurku’, Cucumis humofructus, můžeme často najít růst ve výborně nakypřené úrodné půdě blízko hrabáčích nor. Není těžké pochopit proč. Hrabáči pod zemí sežerou plody, semena jsou pak předpřipravena (skarifikována) pro pohotové klíčení trávicími šťávami v zažívacím traktu hrabáče, pak z něj vyjdou zabalena do úhledné hromádky hnojiva! (Také hrabáči pokrývají svůj trus zeminou.
Je mnohem logičtější chápat hrabáče s jeho úžasnou morfologií, spolu s geografickým rozšířením i potravními preferencemi (viz výše), v souladu s biblickým chápáním dějin spíše než podle vyspekulovaného evolučního příběhu původu zvířat bez Božího zásahu. Ten, kdo obdařil hrabáče schopností jedinečně hrabat, říká, že tak učinil svojí “velikou silou a svou vztaženou paží” kterou učinil zemi i lidi a zvířata, která jsou na ní (Jeremiáš 27:5) . Jeho Slovo nám rovněž říká, kdy se tak stalo, tj. že lidé i suchozemská zvířata byli stvořeni 6. dne Stvořitelského Týdne a od té doby se po zhruba 6 000 let rozmnožují “podle svého druhu”. Takže bychom si neměli pouze pamatovat slovo ‘aardvark (hrabáč)’ jako slovo na počátku [anglické] encyclopedie. Měli bychom si uvědomit, že tento tvor, stejně jako lidé, existuje “ od počátku stvoření”, přesně jak to říká Bible (Genesis 1:24-31, Marek 10:6).
Problémy se zařazením hrabáče v zoologické systematice
Evoluce — gumová teorie
Noemova archa pro hrabáče
Živili se hrabáči vždy mravenci?
Někteří lidé by mohli říci, že hrabáči nežrali vždy mravence a termity, jelikož předtím, než Adam zhřešil, žádný tvor neumíral. Avšak i když smrt nepostihovala žádné nephesh chayyah – nefeš čajja (zvířecí život před Pádem, což určitě zahrnuje ptáky i různá polní zvířata), Písmo s určitostí neříká, že hmyz má život nefeš (ani že ho nemá). Takže v této otázce nemůžeme být dogmatičtí; tj. existuje možnost, že hrabáči mohli před Pádem žrát hmyz.creation.com/store.“>16Perličky o hrabáčovi
Závěr
Odkazy a poznámky
