Zhodnocení Odpadlíka—Muži, kteří zničili západní křesťanství od Kevina Swansona
Generations with Vision, Parker, CO, 2013

Recenze od Jerry Bergmana
Přeložil Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

Je zcela bez diskuze skutečnost, že křesťanství ztratilo značnou část svého kulturního vlivu v Austrálii, západní Evropě a Americe. Křesťané ve skutečnosti ztratili půdu pod nohama ve všech oblastech kultury a řízení společnosti a vlivu v Evropě, Americe a Austrálii již od počátku 18. století. Dále je bez debaty fakt, že tento rozklad se dá vysledovat u řady klíčových vědců, filozofů, spisovatelů a dalších veřejných osobností. Kniha Apostata[Odpadlík] ukazuje na faktech, jak a proč došlo k rozkladu a pádu západní křesťanské civilizace. Je to především příběh několika vlivných mužů, které Swanson nazývá odpadlíky. Swanson myslí zvláště na mladou generaci, všímá si faktu, že “Baptistická jižanská denominace hlásí, že plných … 88 % dětí vychovávaných v křesťanských rodinách odejde z církve záhy poté, co opustí svůj domov” (str. 254).

K popisovaným významným osobnostem patří Rousseau, Karel Marx, Friedrich Nietzsche, John Dewey, Mark Twain a samozřejmě Charles Darwin, námět desáté kapitoly. Všichni tito proslulí mužové měli důležitý dopad na naši západní kulturu. Většina z nich se narodila do křesťanských rodin, avšak křesťanský světový názor odmítli a nahradili ho vírou v to, čemu se říká sekularismus. (str. 1). Jejich vliv pocítily nejprve univerzity, poté státní školy a následně celá kulturní oblast. Západní společnost se daleko odklonila od učení stylu “V Adamově hříchu my všichni jsme padli do hříchu”. V 18. století se Nový anglický slabikář už od původního uspořádání rodiny dostává ke Dvěma maminkám pana Nováka (=lesbická kniha pro děti, 1989) až se nakonec Swanson věnuje modernímu nepřátelství vůči křesťanství.

Během té doby, kdy Darwinova manželka Emma zůstávala věrná své víře ve stvoření, “Charles pilně a usilovně pracoval na tom, aby zničil každou křesťanskou stopu ze svého myšlení. To nebyl moc snadný výkon, ale on na tomto úkolu pracoval s neomezeným a neúnavným úsilím” a jeho úspěch byl úžasný (str. 126). O tomto posunu v západním světonázorovém myšlení existují jasné důkazy. Ve své autobiografii Darwin píše, že křesťanská víra je zcela “jasně falešná, Bibli se ”nedá věřit víc než“ … báchorkám barbarů”, a “ křesťanský Bůh není žádný milující otec, ale spíše ‘pomstychtivý tyran’.” (str. 126) I když Darwin čas od času

“ … udělal nějakou poznámku o ‘Stvořiteli’ ve svých veřejných písemných projevech, uznal ve svých soukromých dopisech, že šlo jen o marketingový tah za účelem získat přízeň veřejnosti. Darwin napsal, ‘Velmi dlouho jsem litoval toho, že jsem podlézal veřejnému mínění a použil jsem termín z Mojžíšových knih o stvoření, čímž jsem skutečně jen myslel “objevilo se” nějakým dosud neznámým procesem’” (str. 126).

Swanson napsal, že konflikt mezi humanismem-vědou a Písmem je kriticky důležitý pro víru a křesťané by měli být ohledně toho velmi obezřetní, protože

“ … tyhle ztráty se zrychlují ve všech protestantských či římskokatolických zemích. Ze 110 křesťanských univerzit v Americe, kde je víra v Boha stále ještě nejsilnější, už jen polovina učí kreacionismus a popírá Darwinovu evoluční teorii. Když si vezmeme všechny státní a soukromé univerzity ve Spojených státech, jen 1 % se drží základů teorie poznání o Bohu a metafyziky o původu světa. Darwinistické teorie dominují přinejmenším v 99 % vyššího vzdělání Ameriky, a … toto číslo se v Evropě blíží 99,999 %” (str. 141–142).

Darwinovy myšlenky mají také dopad na to, jak smýšlíme téměř o všem.

K tomu dále z tisíců amerických muzeí a vědeckých center méně jak pět

“ … uznává mladou zemi, tedy kreacionistický pohled. Od „opičího procesu“ v roce 1925 udělal Darwinův materialismus značný pokrok [„Opičí proces“ v USA v Tennessee, ve kterém byl obžalován středoškolský učitel John Thomas Scopes za porušení zákazu vyučovat evoluci – pozn. př.]. V této fázi má v západním světě Darwinův materialismus téměř naprostou nadvládu nad vědeckými a vzdělávacími institucemi.” (str. 141–142).

Nakonec “24. listopad 1859 bude možná to nejdůležitější datum v moderní historii. Poté, co Darwin zveřejnil svůj magnum opus, čili stěžejní knihu O původu druhů”, svět už nikdy nebude takový, jaký býval (str. 126–127) Následující statistiky vyjadřují protiklad dvou světů—před Darwinem (PřD) a po Darwinovi (PoD):

    • PřD—V roce 1900: 0,2 % světa byli ateisté (v roce 1850 jich bylo ještě méně).
    • PoD—V roce 2012: 21,3 % světa byli ateisté, 36 % obyvatel Británie ve věku 18–34 se prohlašovalo za ateisty/agnostiky a 63 % o sobě tvrdilo, že jsou ‘nenáboženští’.
    • PřD—V roce 1850: 0 % vědců se v této době popsalo jako ateisté. PoD—V roce 2005: 52 % vědců prohlásilo podle přehledu Chicagského národního centra pro výzkum veřejného mínění, že nemají k náboženství žádný vztah, ve srovnání s veřejností, kde 14 % lidí prohlásilo, že nemají k náboženství žádný vztah.
    • PoD—V roce 2006: 93 % členů Národní akademie věd v USA se popsalo jako ateisté.
    • V roce 2007 Výzkum Američanů podle Pewova institutu ukázal ohromný nárůst ateistů v závislosti na věkové kategorii. (str. 138–139):
Datum narození Procento těch, kteří se hlásí k ateismu nebo agnosticismu
Před rokem 1946 5 %
1946–1976 14 %
1977 a po tomto roce 19 %

Swanson napsal, že vůdčí evolucionista Ernst Mayr (1904–2005) měl pravdu, když napsal, že v 21. století se bude moderní člověk

“ … dívat na svět úplně odlišně než občan viktoriánské doby. Tento posun má mnohočetné příčiny … Co však není vůbec dostatečně rozpoznáno je fakt, že tento posun do značné míry způsobily Darwinovy myšlenky. Uvědomme si, že v roce 1850 doslova všichni vůdčí vědci a filozofové byli křesťané. Svět, ve kterém bydleli, byl stvořen Bohem, a jak tvrdili přírodní teologové, Bůh ustanovil moudré zákony, které umožnily dokonalou adaptaci všech organizmů mezi sebou i vůči jejich prostředí … Základní principy, jak je navrhl Darwin, byly v naprostém konfliktu vůči tehdy převládajícím myšlenkám … Odstraněním Boha z vědy dalo prostor vysvětlovat všechny přírodní jevy striktně vědecky; odstartovalo to pozitivizmus; vyprodukovalo to mocnou intelektuální a duchovní revoluci, jejíž důsledky trvají dodnes ” (str. 141).

Swanson uzavírá otázkou, jaký byl vliv Darwina, kterého popisuje jako

“ … agnostika, rasistu a duševně chorého sadistu, na jakoukoliv osobnost či osobnosti intelektuálního či morálního světa?1 (Naprosto bez diskuze, jeho vliv byl gigantický. Podle mnoha nedávných průzkumů je Charles Darwin stále považován za vůbec nejvlivnější osobnost světa.) [kurziva je původní]” (str. 137).

Ve skutečnosti má Swanson za to, že

“ … životy a společenství miliard lidí po celém světě od Japonska a Čínu až k Rusku, Anglii a Ameriku byly radikálně změněny Charlesem Darwinem. Práce tohoto člověka se dotkla každé osoby ve všech národech na zemi prostřednictvím výukového systému, kultury, náboženství a politických institucí ovlivňujících jejich životy. Je politováníhodné, že Darwinův chmurný vliv stále těžce zahaluje celý svět.” (str. 137–138).

Darwinovy myšlenky obtížily naše myšlení téměř o všem. Výsledkem je, že:

“Bezbožnost převažuje všude—ve školních třídách, médiích, v zábavě a politice … Přírodní materialismus Charlese Darwina změnil natolik západní metafyziku, že průměrný člověk jen velmi obtížně vnímá Boží prozíravý vliv na svět, natož Boží existenci” (str. 137–138).

Na důkaz toho Swanson cituje:

“ … stovky tisíc čtenářů ohodnotilo Darwinovu knihu O původu druhů jako nejvlivnější knihu v celé historii, zcela převažující nad BiblíKoránem a Marxovým Komunistickým manifestem. V celosvětovém souboji světonázorů jsou Darwinův naturalizmus a Marxův materializmus vážnými soupeři proti teistickým světovým názorům islámu a křesťanství [zdůraznění je dle originálu]” (str. 137–138).

Darwin píše jako chladný, bezcitný a izolovaný vědec, který si živého člověka přišpendlil na svoje rýsovací prkno”.

Ve světle tohoto faktu se Swanson ptá

“Proč se tedy Charles Darwin stal svatým patronem moderních mužů a žen dnešních dnů? … Proč se davy lidí v minulém století hnaly za lidmi, jako je Charles Darwin, s takovou horoucí náklonností a obětavou oddaností?” (str. 137)

Swanson to uzavírá tím, že

“ … dopad, který měl Charles Darwin na životy stovek miliónů křesťanských rodin je zdrcující. Tento muž je klíčovou postavou odpadnutí. Je nepopiratelným faktem, že křesťanská víra byla před 150 lety v Anglii a Americe o mnoho silnější. V roce 1850 pocházeli Američané převážně z předchozích generací ortodoxních křesťanů. Jejich pravnuci v současném 21. století jsou převážně pohané, ateisté, homosexuálové, čarodějnice a ateističtí vědci. Strmá čísla těch, kteří budou v pekle, protože se Charles Darwin rozhodl ‘zavraždit Boha’, jsou příliš vysoká—a velmi bolestná—už jen při snaze to vše pochopit” (str. 142).

Swanson si všímá toho, že Darwin píše jako chladný, bezcitný a izolovaný vědec, který si živého člověka přišpendlil na svoje rýsovací prkno ” a [Darwin] vykazoval

“ … menší zájem o skupiny lidí, které měly být vyhlazeny než o zvířata, která zabíjel svým malým kladívkem. Pokud se nyní čtenář, který čte tyto řádky, aspoň trochu nezachvěje hrůzou, pak Darwin dosáhl svého záměru. Vstoupili jsme do parádního nového světa, který nemá žádný respekt k lidskému životu stvořenému k Božímu obrazu.” (str. 142).

V “osobních dopisech přátelům si Darwin klade otázku, zda by jeho kniha O původu druhůmohla být příčinou větší části nemocí, které jeho tělo zdědilo’.” (Darwin,2 citováno ve Swansonovi, str. 247) Darwin také tvrdil, že my lidé jsme pouhá zvířata, a ne nějakým vrcholem Božího stvoření, jak to učí Bible. Naopak, ve své knize z roku 1871, Původ člověka , odmítá Darwin nějaké oddělené rozlišení mezi říší zvířat a lidmi: “Duševní schopnosti člověka a nižších živočichů se neliší druhem, jen vysokým stupněm” (str. 131). Swanson také stručně poznamenává důležitý vliv Darwina na Hitlera, když píše, že

“ … jedním prvkem dědictví, které nám Charles Darwin zanechal, je propojení s Adolfem Hitlerem. Pokud ještě moderní humanisté uznávají aspoň jednoho darebáka v lidské historii, pak je jistě na seznamu Hitler. Z toho důvodu musí evolucionisti zapudit jakékoliv možné spojení mezi Darwinem a německými nacisty a pečlivě se vyhýbat všem poukazům Darwinovy podpory eugeniky” (str. 132).

Swanson dodává, že přestože tak činí, nemohou se vyhnout vlastním Darwinovým slovům, která dokumentují jeho eugenické názory podporující nadřazenou rasu. Navíc je Darwin “kluzký, účelově nekonzistentní a zlověstně mlhavý.” (str. 133) Darwin také předpověděl vyhlazení “ras divochů” a přestože

“ … neobhajuje společenskou závaznost eugeniky a genocidy, … ani se proti tomu nepostavil. Tímto Charles Darwin vydláždil cestu megalomanům 20. století, kteří si nic nemysleli o vyhlazování Židů v Německu nebo Slovanů v Sovětském svazu” (str. 134).

Swanson nazývá Deweye “klíčovým odpadlíkem od křesťanské víry a dost možná nejvýznamnějším americkým filozofem”.

Nakonec “Klamné zatemňování jen akcentuje zlou povahu lidí pohrávajících si s myšlenkou rasového vyhlazování” a

“Darwin téměř schvaluje mechanizmus ‘přežívání nejzdatnějších’, který funguje mezi divochy neschopnými ‘ohlídat si proces vyhlazení’. Celým svým srdcem doporučuje omezovat sňatky slabých a podřadných členů společnosti. Ale svoje opravdové záměry zjevuje tím, jak se drží čehosi, co se nazývá ‘nejušlechtilejší částí naší přirozenosti [zdůraznění je původní]” (str. 133).

Výsledkem lpění na “nejušlechtilejší části naší přirozenosti”, jak Swanson poznamenává, bude v jisté budoucí chvíli to, že

“ … ‘přítomné úděsné zlo’ přetrumfne eventuální užitek, jen se bude muset chirurg poněkud ‘přemoci’, aby provedl danou operaci. To je ten způsob, kterým Darwin otevřel dveře mocným sociálním plánovačům, až soustředí svoji moc a začnou jednat podle těchto zlověstných návodů. Později se toho chytil Friedrich Nietzsche a poopravil úmyslné Darwinovy nedůslednosti a provázal to k Adolfu Hitlerovi ” (str. 133).

Swanson uzavírá tím, že oproti Darwinovu “smutnému dědictví, které spočívá v rasismu, eugenice a genocidě”, stojí

“ Boží zjevená pravda. Bible uznává rozdílnosti v kultuře, národnosti, jazyku a pigmentaci kůže (Jer. 13:23), ale neexistují žádné ‘rasové’ rozdíly mezi lidmi, kteří pocházejí z rodové linie Noema a Adama” (str. 135).

wikipedia.org
Obrázek 1. John Dewey.

Tím důvodem je, že “Každý muž, žena a dítě, bez ohledu na jejich kulturní kořeny, jsou stvořeni k Božímu obrazu” (str. 136). Toto se jasně ukázalo na skutečnosti, kdy “misionáři, jako byl například John Paton, bojovali v 70. a 80. letech 19. století velmi tvrdě proti darwinistickým bělochům, kteří se rozhodli vyhladit ‘australské domorodce’ tím způsobem, že je prostě vyvraždí.”3 Darwin se pokusil zavraždit Boha tak, že jednoduše nabídl jiné mechanizmy pro vysvětlení existence stvoření. Darwin “nedokázal popřít Boží existenci, ale kdyby se mu povedlo prokázat, že nějaký přirozený mechanizmus může být ztotožněn se vznikem složitých životních forem, pak už by nebylo zapotřebí nějak moc hledat v Bohu příčinu toho všeho” (str. 127). Za tím účelem Darwin přináší hypotézu, že se lidstvo a všechny životní formy vyvinuly pomocí

“ … přírodního výběru, ve kterém ty mutace, které přinášejí organizmům největší fyzickou zdatnost (to jsou ty nejlépe adaptované na prostředí) přežijí, zatímco slabší zahynou. Darwinova hypotéza dokonale zapadala do rostoucího deismu a agnosticismu těch dní, protože to vše vyřazovalo Boha ze hry. Pokud je toto životaschopné vysvětlení vzniku složitosti biologického života, pak se tím Bůh stvořitel pro vysvětlení tohoto procesu stává zcela nepotřebným a zastaralým” (str. 127).

Darwin také ovlivnil mnoho dalších ‘apostatů’. Například “Karla Marxe, který měl větší vliv na aktuální události, stejně jako na mysl mužů a žen, více než ostatní intelektuálové moderní doby.”4

John Dewey

Swanson dochází k závěru, že Darwin měl hluboký vliv na “Johna Deweye [Obrázek 1], muže, který podnítil hlavní proud bezbožného humanizmu a pragmatizmu v západním vyučovacím systému na přelomu 19. a 20. století.” Swanson nazývá Deweye “klíčovým apostatou od křesťanské víry a je dost možné, že to byl vůbec nejvýznamnější americký filozof.” (str. 156). Dewey se narodil právě v tom roce (1859), kdy došlo k prvnímu publikování Darwinovy knihy O původu, a zemřel v roce 1952. Byl vychován v solidní křesťanské domácnosti (byli to přísní kongregacionalisté – [jednotlivé sbory jsou řízeny samostatně – pozn. př.), a jeho rodiče tvrdě pracovali, aby umožnili svému synovi vzdělání na nejprestižnějších amerických univerzitách. Jenže pak ke svému zděšení a hrůze pozorovali, jak jejich “děti zrazují a opouštějí víru” (str. 157). Deweyův obrat od křesťanství “přišel v důsledku pozvolného, avšak vytrvalého vlivu univerzity, jak se on sám stával stále více součástí vyšších úrovní akademické průpravy” (str. 156).

Tento případ ukazuje na skutečnost pramenící z různých důvodů, jak světské univerzity “tvořily molocha podemílajícího křesťanský světový názor západu” (str. 156). Swanson poté přináší doklady o sestupu Deweye do ateismu. Poté, co Dewey získal svůj titul Ph.D. na univerzitě Johnse Hopkinse, stal se profesorem na univerzitě Michigan. Tam se setkal s největší studentskou organizací Asociace křesťanských studentů. Byl v ní aktivní, přednášel na taková témata, jako byla třeba myšlenka “Povinnost poznat Boha”, a vedl biblické kurzy (str. 157).

Lloyd Arnold, wikimedia commons
Obrázek 2. Ernest Hemingway.

Vychován v presbyteriánské víře, Twain tuto víru později odmítl.

Ve své první knize s titulem Psychologie Dewey tvrdí, že logika prokazuje Boha. Toto tvrzení vyprovokovalo ‘zuřivou reakci’ ze strany jeho bývalých profesorů, včetně G. Stanley Halla and Williama Jamese z univerzity Harvard. Sám Hall byl také vychováván zbožnými křesťanskými rodiči, kteří jej poslali na univerzitu jen za podmínky, že se stane duchovním. Na univerzitě byl rovněž i Hall “uchvácen myšlenkami Charlese Darwina a velmi brzo se naplno oddal eugenice”. (str. 158) Hall také velmi brzo souhlasil s Darwinem, že dovolit rozmnožování podřadným lidem je pro evoluci kontraproduktivní a je to “na překážku procesu přírodního výběru, který směřuje ke vzniku vyšší rasy”. (str. 158) Swanson dále dokládá, že tato událost odstartovala tlak na Deweye, aby odmítl křesťanství. Rozhodujícím faktorem pak bylo, když Dewey dospěl k názoru, že Darwin byl jedním z největších filozofů všech dob, a na obhajobu tohoto názoru napsal článek s názvem “Vliv Darwina na filozofii” (str. 159).

A tak byla Deweyova cesta k ateismu velmi brzo kompletní, a to poté, co ještě podepsal v roce 1933 Humanistický manifest, ve kterém prohlásil, že “vesmír existuje sám od sebe a nebyl stvořen … člověk je součástí přírody a vznikl jako výsledek souvislého [evolučního procesu] … moderní věda činí nepřijatelnou jakoukoliv nadpřirozenou vesmírnou” existenci (str. 161). Hlavním cílem pro Deweyovu ‘výchovnou psychologii’ je indoktrinovat studenty na školách darwinistickou životní filozofií.

Mathew Brady, wikimedia commons
Obrázek 3. Mark Twain.

Výsledkem bylo, že “v roce 1950 téměř každá učebnice v Americe byla očištěna od zmínek o Bohu, Ježíši Kristu, křesťanské církvi a morálních Božích zákonech. Toto kompletní národní odpadnutí [apostáze] nastalo v důsledku vlivu Johna Deweya” (str. 160). Dewey ještě i dnes stále třímá velmi široký vliv na západní svět. Swanson dále uvádí další velké literární postavy-odpadlíky, z nichž o třech referujeme níže.

Ernest Hemingway

Jedním z dalších proslavených amerických autorů 20. století je Ernest Hemingway (1899–1961 [Obrázek 2]); narodil se 21. července 1899 v rodině evangelikálních křesťanů (kongregacionalistů) (str. 251). I on brzo opustil svoji víru a ve svých literárních výtvorech aktivně špinil křesťanství. V roce 1954 dostal Hemingway Nobelovu cenu za literaturu (str. 257) za povídku Stařec a moře, což je příběh o muži, který “bojuje až do krvavého konce” (str. 257–258). V tomto příběhu “se dozvídáme, že všechno umírá, včetně hvězd a měsíce” v darwinistickém bezúčelném vesmíru (str. 259). Hemingway spáchal v roce 1961 na Kubě sebevraždu.

Mark Twain

Dalším detailně vylíčeným mužem je Mark Twain (1835–1910 [Obrázek 3]). Ke konci svého života se Twain “stal možná nejslavnějším spisovatelem na světě” (str. 233). Twain opustil presbyteriánskou víru, ve které byl vychován, a ve svých mnoha knihách zahalených do ateismu “jasně propagoval svoji naprostou nenávist vůči křesťanům, bibli a Bohu” (str. 233). Ve svém klasickém díle Dobrodružství Huckleberryho Finna se vysmívá křesťanům jako “stupidním” a dává najevo vůči nim svoje pohrdání tak, že “často používá kletby, rouhání, zostuzuje rodiče, mluví o transvestitismu, kradení a lhaní.” (str. 244). Twain nenáviděl zvláště křesťanské misionáře. (str. 235).

Nobel Foundation, wikimedia commons
Obrázek 4. John Steinbeck.

John Steinbeck

Jedním z mnoha dalších příkladů autora silně ovlivněného Darwinem byl John Steinbeck (1902–1968 [Obrázek 4]). Steinbeckův “dědeček byl hluboce vyznávajícím křesťanem (Luteránem), a jeho bratr se stal mučedníkem víry, když sloužil jako misionář v Palestině”. Jeho rodiče byli věrní členové církve ve městě Salinas v Kalifornii [rodiště Johna Steinbecka – pozn. př.] Matka vedla Steinbecka “k tomu, aby byl aktivním členem církve, ale on tomu od samého začátku vzdoroval. Při svém studiu na univerzitě to byl opilec a sexuální chlípník” (str. 260). V jeho 18ti letech

“byla Steinbeckova nenávist vůči křesťanské víře známa každému, kdo ho znal. Při jedné zvláště významné chvíli zuřivě přerušil vánoční bohoslužbu v kostele a zvolal na všechny kolem, že kázání byla jen ‘kupa [hnoje]’. A pak křičel na shromážděné lidi, že jsou jen bandou pokrytců a s dupotem vyběhl z kostela.” (str. 260).

Jeho kniha O myších a lidech (1937) byla příběhem o “ubožákovi, který nenávidí Boha” a “je mentálně zaostalým mužem”, abnormálně silným hromotlukem, který rád “hladí hebké věci, jako je srst mrtvých myší nebo ženské šaty a vlasy” (str. 264). Za tento příběh a podobné knihy, jako jsou Hrozny hněvu, dostal Steinbeck v roce 1962 Nobelovu cenu za literaturu. Komise tak ocenila jeho realistické a nápadité ztvárnění skutečnosti a pronikavé pochopení sociálních problémů.

Souhrn

Swansonova kniha je klíčová k pochopení, jakou ústřední postavou je Darwin ve snaze zničit křesťanství v západním světě, zvláště v Evropě. Swanson také dokládá důležitou roli literatury pro zničení západního křesťanství. Většina vůdčích postav, které Swanson profiluje, byli “filozofové a lidé literatury”, kteří se “narodili v rodinách se silným křesťanským dědictvím”, z nichž mnozí odmítli křesťanství a často i samotnou víru v Boha v důsledku mocného vlivu darwinismu. (str. 260).

Odkazy a poznámky

  1. See Bergman, J., The Dark Side of Darwin, New Leaf Press, Green Forest, AR, 2011; Colp, R., To Be an Invalid: The Illness of Charles Darwin, The University of Chicago, Chicago, IL, 1977; Colp, R., Darwin’s Illness, The University Press of Florida, Gainesville, FL, 2008. Zpět.
  2. Darwin, C., Correspondence of Charles Darwin, vol. 7, Cambridge University Press, New York, p. 247, 1991. Zpět.
  3. Paton, J., Missionary Patriarch: The True Story of John G. Paton, Vision Forum, San Antonio, TX, p. 262, originally published in 1891, republished in 2001. Zpět.
  4. Johnson, P., Intellectuals, Harper and Row, New York, p. 52, 1988. Zpět.